Ivetka a hora

Tohle fakt ne, nektery veci proste neprekousnu (20.10.2011)

Průměrné hodnocení dokumentu vyznamenaném cenou Česká radost na Mezinárodim filmovém dokumentárním festivalu Jihlava za to, že "nemyslí filmem". Obávám se, že ostatní nadprůměrná až absolutní hodnocení se vztahují k Ivetce jako osobě, která je charismatická, přemýšlivá a umí se zajímavě i poutavě vyjadřovat, nikoliv k dokumentu Víta Janečka, který trpí základními nedostatky (kdo jsou ty osoby, které promlouvají? co mají znamenat ty zvukové efekty? apod.) a který se nedovede dívat na věc z více úhlů pohledu, i když je tema křesťanské a nikoliv politické (MÁME NATO?, DEN E...). Oceňuji ale, že oproti BITVĚ O ŽIVOT může IVETKA A HORA sloužit jako záznam jiného způsobu života se všemi zvyky a tradicemi, jen škoda, že to v závěru kálí tendenčnost (svatba). Je mi líto, ale nebyl mi zprostředkován čistou formou dotek s nadpozemským, jako se to podařilo některým porotcům. 7/10 (21.12.2008)

Asi Ivetka a hora k sobě prostě nerozlučně patří a ona ani jinou možnost ( nějaké jiné životní cesty) neměla. Vypadá to, že začíná vědět co sama chce a bude snad třeba i šťastná. Její "úděl" je ale opravdu nezáviděníhodný a přišla tím prakticky o celé mládí. Možná, že dokonce tím, že dokument je tak diletantsky udělaný, moc nemá hlavu ani patu, je v něm necháno dost scén, které by měly být normálně sestříhány, nebo jsou až trapné (např. jak se tam dlouze naparuje ten kohoutek, kterému Ivetka dělala kmotru jeho dítěti), je nakonec ku prospěchu věci a naprosto to vystihuje danou skutečnost. (10.01.2009)

Na nejzdařilejší český dokument to jistě nevypadá a ani, abych pravdu řekl, to tak není... (29.10.2009)

Film Ivetka a hora lze rozdělit na dvě části. První vypráví o zázraku a o poutním místě, ta druhá část vypráví o pocitech Ivetky, která byla jednou z těch, kteří byly u zjevení Marie. V první části chce zabrat film ze široka a v druhé jít do intimních zážitků Ivetky. Jenže té se dočkáme jen letmo. Informací se nám příliš nedostane a spousta zajímavých otázek, které diváka při sledování filmu napadnou, zůstane nezodpovězeno. Jak se Ivetka vyrovnávala se svou vírou v době puberty? Jak se na to dívá její manžel? Jak dopadla její kamarádka? [...] Po dlouhém přemýšlení to však musím zvážit i z jiného hlediska. Vít Janeček se snaží totiž vést s Ivetkou upřímný a hlavně intimní dialog. Musí volit organickou režii, která vyplývá z ochoty Ivetky zpovídat se před kamerou. Nechává jí tedy říct vše, co má na srdci a co potřebuje říct a nikdy jí do toho nezasahuje (oproti ostatním lidem, které svými přiznanými otázkami přímo vede k nějakému dramatickému cíli). Ivetku vlastně nerežíruje, ale pouze sleduje a nesnaží se jí onou zpovědí někam dovést. Ivetka se vede sama a možná proto neřekne mnoho informací za kterými se žene nedočkavý divák, ale řekne mnoho informací, které ona sama potřebovala říct. Tento dokument pro ní funguje jako očista, jak to i sama přiznala při premiéře, když řekla, že tento film pro ní byl i odpovědí na několik podobných dokumentů, ze kterých neměla dobrý pocit, a které nevystihly, to co ona prožila. Odpustím Vítu Janečkovi jeho občasné stylistické výstřelky, jako je třeba inscenace zvuků při zjevení a nezbyde mi říct nic jiného než, že jde o čistou práci. Svou nenuceností dokument možná diváka nezasáhne přímo do srdce, ale to rozhodně neznamená, že je něco špatně. Naopak, Janeček se výborně vyhýbá jakékoli manipulaci, nějakému vedení diváka a také zásadně nepracuje s emocemi. Více jsem se o tom rozepsal zde. (17.11.2008)

Přejmenovat na Tajemství nevěsty a poslat jako předsvatební dar ženichovi, aby věděl do čeho jde. Hned by šlo o zajímavější zpověď. (29.10.2009)

Největším zjevením tohoto filmu je samotná Ivetka, které se podařilo i s břemenem dětské vizionářské zkušenosti a církevně-mediálního humbuku kolem dospět ve vyrovnanou, moudrou ženu, jejíž svědectví - byť postaveno na důvěře v Boha - může ve své autenticitě oslovit i skeptické diváky. Režisér sice ukáže téma mariánských zjevení v Litmanové z různých stran (vedle přesvědčivých slov samotné vizionářky postaví byrokraty v kolárcích i zástupy stojící frontu na zázračnou vodu), hlavní pozornost však soustředí na dívčin osobní příběh, na její boj o nalezení vlastního povolání. Její normální (hluboce normální, nikoliv všední) dospělost je malým zázrakem. Mnohem pravděpodobnější by bylo, kdyby se nechala zmanipulovat do role mocí nadané, divotvorné panenky, anebo se naopak zcela vzepřela Bohu a obrátila se ke své zkušenosti zády. Neudělá ani jedno z toho; zdá se, že se našla, a její cesta tak může být obrovskou posilou pro všechny, kdo hledají své místo. (14.12.2008)

Iveta Korčáková - holčička, která spolu se svou kamarádkou a mladším bratrem kamarádky na slovenské hoře Zvir zažila zjevení v podobě Panny Marie. Co se samotného "zázraku" týče, můj skepticismus a zdravý rozum vítězí nad davy lidí, kteří na horu každoročně putují za modlitbami. Jejich víra mi přijde směšná.. Ivetčin zážitek spíš považuji za výsledek její (v té době narušené) víry - přijde mi směšné, že jiní věřící lidé přijíždějí doufajíce v to, že spatří Pannu Marii na vlastní oči. Celé by to přece mělo být o otázce víry a ne o hmatatelných (viditelných) důkazech, není tak?! Ovšem zásadní je zde spíše postava samotné Ivetky, jak se vypořádala s tímto zážitkem, jak se s ním vypořádalo blízké okolí, jaký na ni byl vyvíjen tlak a vůbec. Z holčičky se začala stávat žena, která byla sice velmi citlivou (a rozhodně na mě působila celkem sympaticky), ale rozhodně ne srovnanou. Bohužel mi tam něco chybělo, větší konfrontace nebo něco podobného. Kolem a kolem to prostě byl "jenom" výlev jedné kdysi (možná ještě teď) zmatené dívky, sice místy zajímavý výlev, ale to prostě nestačí.. (24.07.2011)

Nejcennější na tomto dokumentu je seznámení veřejnosti se zvláštní událostí, totiž zjevením Panny Marie (?) u Litmanové nedaleko Staré Lubovni. Hodnotu tohoto dílka vidím především v tom, že nenásilným způsobem ukazuje víru a oslavuje hodnotu manželství jako svátosti. Za druhé je i zajímavým (i když zřejmě nechtěně) z hlediska etnografického svými záběry života na východním Slovensku (řeckokatolickými obřady a lidovými zvyky). Tak nějak si představuji slušný náboženský dokument. Mnohem působivější pro mne ovšem bylo živé setkání s Ivetkou, která premiéry filmu doprovází po celé republice a odpovídá na dotazy. To, jak jednoduše, přirozeně a vždy k podstatě věci mluví, by jí mohl závidět nejden profesor či kněz. Žádné zbytečné slovo, žádné předvádění se, žádné hraní divadýlka. Samotné technice dokumentu by se dalo ledacos vytknout, ale jeho úspěch tkví především v zajímavém obsahu a poselství. (18.11.2008)

Začátek mě docela vyděsil. Ale ještě dřív, než jsem to s představou, jak koukám osmdesát minut na to, jak lidé klečí a modlí se, vypnul, mě to začalo zajímat. Hlavní hrdinka je totiž nebývale otevřená a upřímná a na to, jaké měla mediálně profláklé mládí, nečekaně normální. Vít Janeček je potom dostatečně profesionální, aby toho dokázal využít, ale jemu projevenou důvěru nezneužít. Takhle si představuji kvalitní dokument. (03.11.2009)

S nedůvěrou jsem přistupoval k tomuhle dokumentu. Až se opakoval po několikáté, až jsem si přečetl o něm od jednoho člověka, tak mu natolik důvěruji, že jsem věděl, že půjde o něco hodně zajímavého. A pro mě osobně šlo. Nechal jsem se unášet zpovědí hlavní představitelky, která mluvila o svém životě, o své nečekané zkušenosti, a že se nejednalo o nějakého příkladného andílka, o tom se rovněž nezdrádá hovořit, a nic nezamlčuje. Dojímá mě ta životní zkušenost někoho, kdo žije tak odlišně než jako já. Proto mě to vedlo k pozastavení se, k zamyšlení se, k ztišení se. Zajímavá je ona zkušenost IVETKY v Německu, či jinde, kdy je konfrontována s jinými lidmi, jiným způsobem myšlení... I její výsledný pocit, jak žít přes všechny ty deprese, co měla, jak chtěla ukončit svůj život, ačkoli by člověk očekával opak, tedy větší snahu po životě a šíření víry... (01.06.2010)

Za snahu... - 30. 10. 2009 - 10% (30.10.2009)

Statečná osobní zpověď. (23.10.2019)

Některé drobnosti mi přišly nedotažené do konce, nebo málo vysvětlené, ale celkově velice působivý dokument, který než o samotném zjevení je o člověku, o jeho emocích, o hledání sebe sama a o tom, že ani holka, které se zjevila Panna Marie, nemusí být hned vzorem ctnosti, dokud si neudělá jasno sama v sobě. Každopádně mě ten dokument držel v napětí víc, než leckterý současný film, který je napínavým jen podle zaškatulkování. (12.12.2008)

"Ta dívka stojící u dveří / Viděla, jak si dobytek kleká, a také poklekla," slovy Paula Muldoona z básně Panenka Maria Ardboeská (Our Lady of Ardboe). Žijeme v jednom světě zázraků a tento film to krásně ilustruje. (19.12.2008)

Je vždy příjemné vidět a poslouchat citlivou, vnímavou a inteligentní osobu, tou Ivetka beze sporu je. Nastává pouze otázka zda a do jaké míry je schopna manipulovat svým okolím do takové míry, aby sama spadla do spárů svých vlastních fantasmagorií. Osobně si myslím, že Ivetka nelže a skutečné věří tomu, co prohlašuje, v čemž mě utvrzuje například už jenom patálie, které jí její "vyjímečnost" přivodila. Pokud u ní jde pouze o nějakou klinicko-psychologickou poruchu, pak jde o poruchu nesmírně milou a prozatím spíše prospěšnou. Co se týče filmu, moc se mi líbilo, že se jeho autoři viditelně dostali velmi blízko k hlavní představitelce a dokázali zachytit velmi osobní a intimní výpověď. Proto jim odpouštím různé jiné nedodělky a závěrečnou svatební tancovačku a hodnotím vysoko. 8/10 PS: na druhou stranu musím souhlasit s některými dalšími komentáři - film o Ivetce se vlastně "udělal sám", nebylo třeba se ani moc snažit, jen se dostatečně přiblížit a točit a točit, přesto už za to, že ten film vůbec vznikl, si to tu osmičku zaslouží.. (10.04.2009)

40 % (21.06.2011)

Není to ani církevní agitka, ani uvádění zázraků na pravou míru, ale otevřeně vyprávěný poutavý příběh. (04.11.2008)

Téma je zajímavé, ale dalo se z něj vytřískat mnohem víc. Ono úplně nebaví koukat 80 minut na dokument, ze kterého se nic nedozvím. Dvěma holčičkám se zjevovala Panenka Marie a jedna z nich si o pár let později koupí nové boty a vdá se, prakticky o ničem jiném to není. Žádná snaha o vysvětlení toho jevu, žádné názory záhadologů, teologů, psychologů (protože Ivetka na mě se svým prázdným pohledem a půlhodinovými pauzami mezi slovy nepůsobila úplně normálně), vědců, kritiků, příznivců.. Prostě nic jiného než pár fanatických křesťanů a jedna pomatená slečna, co mluví a mluví a mluví... (07.07.2010)

Neuveriteľne vďačná téma, veľmi zaujímavý objekt a tak nenápadné a nenápadité spracovanie, že v ňom vyzdvihovaná Ivetkina "normálnosť" takmer zaniká. Škoda. (04.04.2010)