Ivetka a hora

Je to teda dost průměrně a nezáživně natočené, ale rozhodně ten dokument má něco do sebe. Hodně se mi líbí, že je maximálně nestranný a tímhle způsobem tady přistupuje ke všemu, tak trochu nenápadně jen zaznamenává, co se okolo toho všeho stalo. A padne zde i dost zajímavých vět a kupodivu ten film primárně není jen o těch zjeveních, ale také se podstatnou část věnuje tomu, co prožívala Ivetka po tom, kdy zjevení skončila - a tahle část je asi nejzajímavější, protože zobrazuje situaci člověka, který prožil něco neuvěřitelného, jedni mu věří, druzí ne a on s tím takhle žije dál, přičemž si uvědomuje, že něco takového už nejspíš nezažije. Snad jsem to napsal aspoň trochu srozumitelně. Obsahově to fakt má co nabídnout po celou dobu, ale filmařská stránka to shazuje dolů, protože je prostě nijaká a mdlá. A je to škoda, protože jinak by to byl skvělý dokument. Takhle to vidím jenom na 3* (21.02.2021)

Téma je zajímavé, ale dalo se z něj vytřískat mnohem víc. Ono úplně nebaví koukat 80 minut na dokument, ze kterého se nic nedozvím. Dvěma holčičkám se zjevovala Panenka Marie a jedna z nich si o pár let později koupí nové boty a vdá se, prakticky o ničem jiném to není. Žádná snaha o vysvětlení toho jevu, žádné názory záhadologů, teologů, psychologů (protože Ivetka na mě se svým prázdným pohledem a půlhodinovými pauzami mezi slovy nepůsobila úplně normálně), vědců, kritiků, příznivců.. Prostě nic jiného než pár fanatických křesťanů a jedna pomatená slečna, co mluví a mluví a mluví... (07.07.2010)

Film Ivetka a hora lze rozdělit na dvě části. První vypráví o zázraku a o poutním místě, ta druhá část vypráví o pocitech Ivetky, která byla jednou z těch, kteří byly u zjevení Marie. V první části chce zabrat film ze široka a v druhé jít do intimních zážitků Ivetky. Jenže té se dočkáme jen letmo. Informací se nám příliš nedostane a spousta zajímavých otázek, které diváka při sledování filmu napadnou, zůstane nezodpovězeno. Jak se Ivetka vyrovnávala se svou vírou v době puberty? Jak se na to dívá její manžel? Jak dopadla její kamarádka? [...] Po dlouhém přemýšlení to však musím zvážit i z jiného hlediska. Vít Janeček se snaží totiž vést s Ivetkou upřímný a hlavně intimní dialog. Musí volit organickou režii, která vyplývá z ochoty Ivetky zpovídat se před kamerou. Nechává jí tedy říct vše, co má na srdci a co potřebuje říct a nikdy jí do toho nezasahuje (oproti ostatním lidem, které svými přiznanými otázkami přímo vede k nějakému dramatickému cíli). Ivetku vlastně nerežíruje, ale pouze sleduje a nesnaží se jí onou zpovědí někam dovést. Ivetka se vede sama a možná proto neřekne mnoho informací za kterými se žene nedočkavý divák, ale řekne mnoho informací, které ona sama potřebovala říct. Tento dokument pro ní funguje jako očista, jak to i sama přiznala při premiéře, když řekla, že tento film pro ní byl i odpovědí na několik podobných dokumentů, ze kterých neměla dobrý pocit, a které nevystihly, to co ona prožila. Odpustím Vítu Janečkovi jeho občasné stylistické výstřelky, jako je třeba inscenace zvuků při zjevení a nezbyde mi říct nic jiného než, že jde o čistou práci. Svou nenuceností dokument možná diváka nezasáhne přímo do srdce, ale to rozhodně neznamená, že je něco špatně. Naopak, Janeček se výborně vyhýbá jakékoli manipulaci, nějakému vedení diváka a také zásadně nepracuje s emocemi. Více jsem se o tom rozepsal zde. (17.11.2008)

Hlavná cena Festival dokumentárnych filmov Jihlava 2008. Priemerný dokument by to bol po formálnej stránke, ale po obsahovej a osobnej stránke je pre mňa jedinečný. Je to totiž o mojich koreňoch, s rusínčinou, ktorou hovorím a s gréckokatolíckou vierou, ktorú vyznávam. Je to pre mňa pozdrav z domova. MARIJO, MATI BOŽA SKRY NAS PID SVIJ PLAŠŤ! (22.11.2008)

Nikdy som nebol presvedčený o nejakých zjaveniach, zázrakoch a podobne.... a ani po tomto filme sa to nezmenilo. Avšak "Ivetka" dokáže o životných pocitoch, vnútorných bojoch, o sebahľadaní, rozprávať naozaj veľmi múdro, s nadhľadom, "ozajstne" (pričom mnohé z jej postrehov by som označil za "všeobecne platné"), a to až natoľko, že dúfam v moju skorú návštevu na hore Zvir, a zažijem tam genius loci tamojšieho určite nie obyčajného miesta.... Nie, nie je to film o zjavení, je to skôr biografia zaujímavej osôbky z Litmanovej, ktorá si vďaka okolnostiam vytrpela dosť, a napriek tomu ju to nijak výrazne (chvalabohu) nepoznačilo (sama Ivetka pokladá za najväčší dôkaz svojo zjavenia to, že napriek všetkému je ešte stále normálna :) - aj keď niektorý ju určite už hodili do škatule s nálepkou "fanatici").... (10.11.2009)