Obsahy(1)
Dokumentární film o spirituální zkušenosti jedné dívky na slovenské hoře Zvir. Dne 5. srpna 1990 odpoledne si tři děti věku 10, 11 a 7 let Ivetka, Katka a její bratr Miťko hráli na na mýtině na hoře Zvir, na Lubovnianské vrchovině na severovýchodním Slovensku. Z okolního lesa se najednou začaly ozývat podivné zvuky, které se blížily. Děti se schovaly v blízkém seníku, ale zvuky neustávaly, naopak byly čím dál blíž, aniž bylo cokoli vidět. Strach dětí se stupňoval. Napadlo je modlit se a modlili se "Mária, Matka naša, skry nás pod svoj plášť...". Najednou všechno ustalo a na lavičce v seníku seděla Panna Maria, viděly ji obě dívky. Doprovodila děti do vesnice. Rodiče jim vše rozmlouvali, vrátili se s dívkami zpět na to místo a ony se Marii opět setkaly. Začaly se sem vracet, postupně i za přítomnosti mnoha poutníků, po nějakém čase se k místu přihlásila i církev. Vidění se opakovala každý měsíc až do 6. srpna 1995, místo navštívilo statisíce lidí. Hora Zvir byla v letošním roce prohlášena za poutní místo. (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (1)
Recenze (68)
Největším zjevením tohoto filmu je samotná Ivetka, které se podařilo i s břemenem dětské vizionářské zkušenosti a církevně-mediálního humbuku kolem dospět ve vyrovnanou, moudrou ženu, jejíž svědectví - byť postaveno na důvěře v Boha - může ve své autenticitě oslovit i skeptické diváky. Režisér sice ukáže téma mariánských zjevení v Litmanové z různých stran (vedle přesvědčivých slov samotné vizionářky postaví byrokraty v kolárcích i zástupy stojící frontu na zázračnou vodu), hlavní pozornost však soustředí na dívčin osobní příběh, na její boj o nalezení vlastního povolání. Její normální (hluboce normální, nikoliv všední) dospělost je malým zázrakem. Mnohem pravděpodobnější by bylo, kdyby se nechala zmanipulovat do role mocí nadané, divotvorné panenky, anebo se naopak zcela vzepřela Bohu a obrátila se ke své zkušenosti zády. Neudělá ani jedno z toho; zdá se, že se našla, a její cesta tak může být obrovskou posilou pro všechny, kdo hledají své místo. ()
Asi Ivetka a hora k sobě prostě nerozlučně patří a ona ani jinou možnost ( nějaké jiné životní cesty) neměla. Vypadá to, že začíná vědět co sama chce a bude snad třeba i šťastná. Její "úděl" je ale opravdu nezáviděníhodný a přišla tím prakticky o celé mládí. Možná, že dokonce tím, že dokument je tak diletantsky udělaný, moc nemá hlavu ani patu, je v něm necháno dost scén, které by měly být normálně sestříhány, nebo jsou až trapné (např. jak se tam dlouze naparuje ten kohoutek, kterému Ivetka dělala kmotru jeho dítěti), je nakonec ku prospěchu věci a naprosto to vystihuje danou skutečnost. ()
S nedůvěrou jsem přistupoval k tomuhle dokumentu. Až se opakoval po několikáté, až jsem si přečetl o něm od jednoho člověka, tak mu natolik důvěruji, že jsem věděl, že půjde o něco hodně zajímavého. A pro mě osobně šlo. Nechal jsem se unášet zpovědí hlavní představitelky, která mluvila o svém životě, o své nečekané zkušenosti, a že se nejednalo o nějakého příkladného andílka, o tom se rovněž nezdrádá hovořit, a nic nezamlčuje. Dojímá mě ta životní zkušenost někoho, kdo žije tak odlišně než jako já. Proto mě to vedlo k pozastavení se, k zamyšlení se, k ztišení se. Zajímavá je ona zkušenost IVETKY v Německu, či jinde, kdy je konfrontována s jinými lidmi, jiným způsobem myšlení... I její výsledný pocit, jak žít přes všechny ty deprese, co měla, jak chtěla ukončit svůj život, ačkoli by člověk očekával opak, tedy větší snahu po životě a šíření víry... ()
Ivetka a hora aneb o kříž se teď neopírej - shoříš v týhle době. Nekompaktní děj prolínaný hroznými flashbacky. Tenhle film by měl naději na úspěch jen tehdy, kdyby byl pojat více dynamicky a konfrontačně. Rozhodně by prospělo pozvat i mimocírkevní odborníky na téma zjevení Panny Marie. Hrozný byl kněz kázající na hoře, připomínal mi feldkuráta Katze ze Švejka. Ještě si neodpustím jednu poznámku. Podle církevního dogmatu je sebevražda smrtelný hřích, to Ivetka nevěděla když to chtěla udělat? Celkově je dokument koncipovan stylem: "Na nic se neptej a věř"! ()
Byla jedna Ivetka, která viděla a i mluvila s panenkou Marií. Jo a ještě panenku Marii viděla její kamarádka a kamarád, ale o těch dokument není – přeci jen je to Ivetka a hora. Následně přihlédnu k tomu, že Ivetka a přátelé prožili pěknou skupinovou halucinaci a tu si pak připomínali se stále početnějším okruhem lidí, co sice panenku Marii znají maximálně z obrázků, ale věří, že voda a vzduch je boží dílo a že někde ve staré boudě úřaduje matka boží a tak se tam vydávají v celých zájezdech a čekají fronty jak na maso, jen aby viděli kus staré zdi a pár špalků kolem, ehmm a krásná příroda kolem. Tato část je jednoznačně z mé strany škodolibě zábavná..ale..Celkový příběh je ovšem silný a to zejména díky samotné Ivetce, která je inteligentní a celou věc posouvá na jinou kolej. Je velice jednoduché se posmívat a odsuzovat celý příběh jako nesmysl i s názorem zda jen chytře předstírá, nebo skutečně věří (nebo se pere se svědomím). Sice jsem v tomto 100% skeptik, ale tento „zázrak“ poskytl lidem, co uvěřili, velkou naději a určitý pevný bod. Pak už začíná být jedno, zda se to stalo nebo nestalo, ono to pro tuto skupinu lidí nějak funguje. Křesťanství je samo o sobě nedůležité, jde právě jen o pevný bod o samotné jádro a všechen ten staletý marast a nesmysl o svatých, kázaní a zákazy a nesmyslné doktríny, to vesele můžeme přiložit i s pozlaceným krucifiksem do kamen. Nebo si myslíte, že boha by zajímalo, kolikrát drmolíte večer otčenáš, nebo jestli se nechovate jako svině? Jádro je vždy jednoduché a zde je jasně vidět, že i v nesmyslném plácání vystupujících teologů, je ta pravá podstata v jednoduchém zlepšení vlastní existence, v souladu se sebou a světem. Pak už je jen na každém, zda si koupí vstupenku do vlastního ráje, nebo to chce mít se zbytečným patosem celé církve - neboli reklamní agentury Vašeho svědomí. Nebo bezvědomí? A je fakt, že já zde také kážu nějaká svá moudra a přitom co já vím, asi kůlové, takže každý si může svojí panenku Marii, nebo Barbie, nebo i poníka se zlatou hvězdou vymyslet a uvěřit sám, nebo to nechat. Každopádně dokument jako takový je ryze průměrný a je škoda, že nedošlo k větším konfrontacím, takto silné téma zůstalo jen nakousnuto. ()
Galerie (28)
Photo © Aerofilms
Zajímavosti (1)
- Film získal na mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Jihlava 2008 cenu pro nejlepší český dokumentární film roku. (Piri)
Reklama