Obsahy(1)
Devatenáctiletý student Zdeněk Adamec se upálil v březnu 2003. Společnost zrovna nepotřebovala symbol pochodně, a tak zbyly jen jí iniciované obrazy březové aleje či cizokrajné zvěře na české louce, zvuk violy. Halucinující snímek je připomenutím události prostřednictvím autorových emocionálních projekcí a divákovi zpětně dovoluje tuto strukturu rekonstruovat z informace tak nekompletní, jako je film. Do sebe se rozpouštějící záběry ale nejsou jen houbovitými obrazy a jednotlivá vývojová stádia uvnitř řádu filmu jen náhodnými přechody. A tak se v experimentální dokumentaci mentálních otisků sbíhá prostor významu obrazu události a obrazů filmu, hoření má roli jakési duchovní či transcendentální entity. Připomíná-li oheň smlčenou tragédii, pak první díl plánované trilogie je autentickým rozšířením české ne-paměti o ní. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (1)
Pro mne typický problém na poli experimentálních filmů: na začátku jsem nechápal, na co se to koukám a co tím asi chtěl autor říci, po dvaceti minutách se nic nezměnilo, a byl konec. Obrázky pěkné, atmosférické, ale jejich souvislost se smrtí Zdeňka Adamce mi zcela ušla. ()