Birdman of Alcatraz
Vtáčnik z Alcatrazu
Režie:
John FrankenheimerScénář:
Guy TrosperHudba:
Elmer BernsteinHrají:
Burt Lancaster, Karl Malden, Thelma Ritter, Neville Brand, Betty Field, Telly Savalas, Edmond O'Brien, Hugh Marlowe, Whit Bissell, Leo Penn, Raymond Greenleaf (více)VOD (2)
Obsahy(2)
Burt Lancaster znovu spojil síly s režisérem Johnem Frankenheimerem a zahrál si hlavní postavu v autentickém příběhu vězně Roberta E. Strouda. V roce 1909 byl Robert Stroud odsouzen k deseti letům vězení za zabití člověka. Později ztrácí veškeré naděje na propuštění, protože bodne jiného vězně. Uvězněný v Leavenworthu, zpečetí svůj osud zabitím vězeňského strážce, když jeho matce (Thelma Ritterová) není dovolena návštěva. Tehdy je odsouzen k smrti. Jeho matka prosí manželku Woodrowa Wilsona o přímluvu a prezident nakonec zmírní Stroudův trest na doživotí v izolaci. Bezútěšné přežívání mu ztrpčuje krutý dozorce Harvey Shoemaker (Karl Malden). Jednoho dne se však cosi změní, Stroud najde na vězeňském dvoře poraněného vrabce, ošetří ho a pečuje o něj dokud se neuzdraví, dokonce vrabčáka naučí i pár veselých kousků. S odchodem Shoemakera, je Stroudovi dovoleno mít v cele více ptáků a tak začne studovat jejich chování. Jak míjí roky, stává se expertem na chov ptáků v zajetí, nakonec napíše knihu o nemocech, ke kterým jsou náchylní. Poté co získá cenu v časopisecké soutěži, ho návštěví nadšená ornitoložka Stella Johnsonová (Betty Fieldová), která mu navrhne rozjet společné podnikání a vyrábět léky pro ptáky. Skvěle obsazené drama, ve kterém Burt Lancaster podává jeden ze svých nejlepších výkonů, je příběhem člověka, který díky pevné vůli a intelektuálním schopnostem znovu nachází smysl života a fascinující svět i v prostoru malé cely. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (67)
Takový Shawshank Light, řekla bych. Film o naději, které se člověk nemá vzdávat ani v době, kdy mu osud nebo lidé, co mají nad ním moc, nepřejí. Film o přerodu nenapravitelného zločince v citlivého a moudrého muže mě v žádném ohledu nezklamal. ()
"Vycvičil v samovazbě vrabce." Celý příběh "Ptačího doktora" je tak originální, že téměř nemůžu uvěřit, že se opravdu stal. Samouk, který se s pouze základním vzděláním stal expertem v několika vědních disciplínách, autor příručky o ptačích chorobách. Robert Stroud rozhodně musel být inteligentní a zajímavý člověk. Stopáž je předlouhá, ale já se nenudila ani vteřinu, Burt Lancaster zahrál na jedničku. ()
Burt Lancaster je tvrdej jak vězeňskej chleba nebo penis mukla při návštěvě milenky, přesto tráví čas chováním malých ptáčků. Trochu dlouhej, ale výborně zahranej a bez zbytečnýho sentimentu natočenej pravdivej příběh. Bez velký akce, s obří dávkou chlapáctví. ()
Nadherny artovy film, ktory sa vyhayba strhujucej dejovej lini - ale aj ta tu je, a priamociaremu deju. Hlavnou hviezdou je Burt Lancaster /Vlak 1964/ v roli vazna, ktory v chladku zacal chovat vrabce. Lebo normalne by zhnil od nudy a zrejme by mu zacalo aj prepinat z toho. Nechapem akurat jedno, o com toci uzivatel LiVentura ked napisal, ze Burt Lancaster "nikdy nesesel z cesty sve svobody". Co tym uzivatel myslel, neviem a obavam, sa, ze to netusi ani samotny Liventura! Tie jeho komentare to je teda masaker, niekedy. No nic, s5 k filmu. Dialogy su vyborne, zo zivota, na prvy pohlad neriesia nic dolezite, ale potom vysvitne ze predsa len jo - aspon teda sa mi hrozne pacila scena, ked Lancaster zachranil zivot mladatu vrabca. A potom ho uzil zrat, spravil mu hniezdo ... Trochu mi vadil Telly Savalas, nemam toho herca rad. Vseobecne vsak nadherny film a opat nieco pre mna, obstarozneho mentalneho invalida a artoveho cinefila : 98 % ()
Možná první černobílý film, který jsem doopravdy vnímal, určitě první film vůbec, co mne ještě jako malého chlapce uvedl v úžas a probudil ve mne nadšení ve stříbrné plátno. Znovu jsem ho viděl až po nějakých deseti letech, a seděl jsem stejně koncernovaně jako tehdy. Brilantní řemeslnost filmu a silný příběh zajistily tomuto filmu nesmrtelnost - a jistě ne jen pro mne. ()
Úvodních cca 25 minut mě celkem vyděsilo, protože se v nich vyvíjelo příliš rychle a kvůli tomu tu na mě veškeré situace dost zkratkovitě. Až jsem se děsil, aby z toho nevypadl jakýsi předchůdce všech těch černobílých Zelených mílí a Přeletů nad kukaččím hnízdem, kde je nějaký moc moc hodný vězeň a moc moc zlý dozorce a psychologie postav je tvůrcům vlastně ukradená. K tomu ale naštěstí nedošlo a i když i potom mi přišlo, že se tu vše vyvíjí příliš rychle a že by v některých částech příběhu bylo naopak fajn na chvilku zastavit a silněji je vykreslit, i tak se to rozjelo dost zajímavým směrem a psychologie postav tu skutečně byla, a to celkem zdařilá. Když teda pominu Stroudovu matku, kterou ten film jakž takž vykreslí, ale je tak divně podaná postava, že se mi ji nepovedlo pochopit. Ani černobíle podané to nebylo, to závěrečné poselství (hned po tom carpe diem, o tom možná nepřiměřeném zacházení s vězni) mi sice přišlo krapet zvláštní a i u takového názoru bych čekal hlubší propracování, ale moc velký problém jsem s tím neměl. Má to totiž co říct a funguje to celkem obstojně, což mi k spokojenosti stačí. Navíc po filmařské stránce je to hodně solidní a na spoustu z těch scén s těmi ptáky rozhodně jen tak nezapomenu - a vůbec je zvláštní, že nejzajímavější a nejsilnější je tenhle film ve své prostřední části, což u filmů z tohohle období nebývá vůbec obvyklé, právě naopak, prostřední části bývají často nejslabší... Celkově tedy takto - dokonalé mi to nepřijde, své vady na kráse to má a Seconds mě od Frankenheimera nadchlo o něco víc, ale i tak se mi to líbilo. Jako příběh jednoho hodně zajímavého člověka to bylo opravdu povedené. 4* ()
20. Zlatý Glóbus za rok 1962 - nominace (2) - Nejlepší herec (drama) - Burt Lancaster, Nejlepší herec ve vedlejší roli - Telly Savalas ()
Je to majestátnym a dojímavým zobrazením mužovej schopnosti, dôstojnosti a zlepšovania. 8/10 ()
Misty mi prostredi veznice, vcetne veznu prijde az moc zidealizovane. Ale hlavni postava je dobre napsana a zahrana. Zajimave jsou i ptaci zabery. Pekny namet. ()
Ted nevím kdo je větší borec, jestli Stroud nebo Lancaster. ()
Väzenská dráma z obdobia, keď sa ešte bachari správali k väzňom slušne, aj väzni navzájom. Žiadny 'Kriminál' či 'Shawshanks' sa nekoná. Napriek tomu ide o zaujímavý film o chlapíkovi, jeho vtákoch a chápaní slobody. Vraj podľa skutočného príbehu, čo sa až ťažko verí, keď sa v príbehu dozvieme, že z necitlivého a problémového chlapíka sa stane vtáčkar, ktorý vo väzení študuje a sám publikuje štúdie odbornosťou predvyšujúce fundovaných expertov "na slobode". Každopádne na filme cítiť kvalitnú Frankenheimerovú réžiu, cit pre detaily i správne uchopenie látky, tempo by však mohlo byť o čosi svižnejšie. Charizmatický Lancaster je výborný filmový ťahúň a plne to dokazuje aj v tomto snímku. Savallas, ako jeho spoluväzeň, je tiež nepriehĺadnuteľný. Škoda tej brutálnej stopáže, zostrihanie o polhodinu by filmu len prospelo. ()
Skvelý film o vytrvalosti, láske a ľudske genialite! Úžasný a predovšetkým inšpiratívny príbeh, na rozdiel od iných životopisných filmov pri tomto 147minútovom filme uletí čas raz-dva. ()
Zaujímavý, aj keď asi trochu idealizovaný príbeh človeka, ktorý 54 rokov (z toho 42 na samotke) svojho života strávil vo väzení, pričom jeho záujem o vedu z neho spravil spoločensky význameného človeka. Náhoda ho totiž priviedla k chovaniu vtákov vo svojej cele, a keďže sa s pribúdajúcim množstvom vtákov zvyšovali aj ich choroby, tak sa Robert Stroud pokúšal o nájdenie liekov na ich uzdravovanie. Film je ozaj veľmi pekný, Burt Lancaster v hlavnej roli je vynikajúci a keby nebola taká dlhá stopáž, tak by som s prehľadom dal aj 5*. ()
Viděl jsem jen druhou polovinu filmu,jsem někde na 70%, takže konečné hodnocení nechám až po celém shlédnutí. ()
Příběh člověka, který strávil většinu svého života ve vězení a dostal se od nenávisti ke všem, přes lásku k ptactvu až k vědecké činnosti a velkému odpuštění. Upřímně, na co měl být naštvaný, když jednal proti právu. Čekal jsem od snímku trochu víc, místy mě neskutečně nudil, i když Lancaster byl výborný. ()
Nie je to určite film o výchove vtáčikov, ich cirkusových číslach a starostlivosti o ne. Ten prenesený význam na väzenský systém je oveľa významnejší, teda aký je význam držať v klietke vraždiacich ľudských vtáčikov, a či ich stačí naučiť poslušnosti alebo v tom má byť niečo iné, niečo ľudské. Spočiatku si Stroud sympatie nezískava, je jasne vinný, dokáže človeka zabiť z prchkosti aj pre krivý pohľad. Ľudskosť do jeho konania prichádza od celkom nečakaného človeka, a ten proces nenávidený riaditeľ väznice nepochopí až do konca života. –––– Jedno, čo som sa tu naučil, je nemrhať časom. –––– Stroud sa dostal na prvú stranu a výbuch bolo počuť až vo Washingtone. ()
Hodmě, hodně pomalý rozjezd. Napadali mě chmury, že film o maníkovi co chová v base ptáky nemůže mít přes dvě hodiny. Nakonec jsem tomuhle ornitologovi přišel docela na chuť na čemž má hlavní zásluhu má můj oblíbenec Burt. Scénář umně vykresluje Robertovo postupné smíření s životem i se svým okolím. ()
Možno sa mi to iba zdá, ale Darabontova myška v zelenej míli sa mi nápadne podobá na toho "Drobka". ()
Dosť velký zážitok. Výborný výkon B.Lancastra, ale aj T.Savalasa a K.Maldena. Atmosféra filmu je dobrá a ukazuje život vo vezení. Aj keď po 20tich rokoch strávených v tomto prostredí by som o mnohom mohol polemizovať!! Film sa mi páčil a ak ho budú opäť dávať tak si ho nahrám do zbierky. 85%. ()
Úžasný snímek... Životní příběh Roberta Strouda zaujal i filmaře, ti se rozhodli v roce 1962 natočit film Ptáčník z Alcatrazu. Vrah, násilník a psychopat. Také ale jeden z mála odsouzených, jehož vězeňské prostředí dokázalo od základů změnit v lepšího člověka. Až tam totiž zjistil, že rád bádá a přemýšlí. Jeho hlad po znalostech ukojil v mnoha oborech, ale jeden mu učaroval nejvíce, ornitologie. Proto si vysloužil přezdívku „Ptáčník z Alcatrazu“. O jeho práci s ptáky se zajímali jak běžní chovatelé, tak vědecké kapacity. Světlé stránce jeho osobnosti ale předcházela brutalita a násilí. Za mřížemi ubodal k smrti dozorce a vícekrát použil násilí i proti spoluvězňům. Psychopat s IQ 134, jak prokázal psychiatr Romney Ritchey, však i přes svou nápravu strávil za mřížemi více než 50 let svého života. Psal se rok 1890 a do rodiny poznamenané násilím a alkoholismem přišel malý Robert Stroud. Pro neshody a vypjaté sociální prostředí utíká v třinácti letech z domu a životem se protlouká, jak se jen dá. Svou pouť nakonec končí v roce 1908 na Aljašce, kde si padne do oka s mnohem starší prostitutkou Kitty. Jak to tak už bývá, přátelství přeroste v partnerský vztah, ale kromě toho se Robert stane i jejím pasákem. Až do roku 1909 vychází všechno podle plánu. Jednoho chladného lednového dne však přítelkyni Kitty zbije a okrade místní barman, který zřejmě netušil, že jeho osud je už zpečetěn. Po incidentu ho totiž navštíví Robert a kriminálníka zbije do bezvědomí, bezvládné tělo nakonec v afektu rozstřílí. Pro Strouda to znamená jediné, několikaletý pobyt za mřížemi. Soud nakonec trest ustanovil na 12 let, ale tím vězeňský příběh jednoho z nejznámějších trestanců měl teprve začít. TENTO ČLÁNEK ZAUJAL MNOHO LIDÍ Neprávem seděl 17 let za mřížemi. Soudkyni držel po osvobození za ruku se slzami v očích Neprávem seděl 17 let za mřížemi. Soudkyni držel po osvobození za ruku se slzami v očích Příběh Johna Bunna je nejlepším důkazem toho, jak rychle umí selhat spravedlnost. Robert Stroud: Vrah a násilník, který až ve vězení objevil lásku k vědě a zvířatůmzdroj: wikipedia.org/United States Federal Government Ocitá se ve vězení na ostrově McNeil ve státě Washington, kde si pomalu zvyká na nové prostředí a zejména nová pravidla. Zpočátku se snaží konfliktům vyhýbat, ale dlouho to nevydrží a postupně se mění v bezcitného agresora, který nemá problém pobodat spoluvězně i za nejmenší hloupost. Útoky však směřoval i na nemocniční personál, protože vedení podávali informace o Stroudovu vynucování si morfia. Soud mu za hrubé porušení pravidel a opakované útoky trest bez milosti navýšil, ale kromě toho ho také poslal do nového vězení s nejvyšším stupněm střežení. Leavenworth Federal Penitentiary ve státě Kansas se tak stává Stroudovým novým domovem. Právě tam objeví svůj neutišitelný hlad po znalostech nejrůznějšího charakteru, o kterém dosud neměl, jak vědět, protože vychodil jen tři třídy základní školy. Ve vězení se zapsal do několika přednášek počínaje astronomií a konče teosofií. Jakoby mu to ale osud nepřál a „obdaroval“ ho Brightovou nemoc, onemocněním ledvin, které ho psychicky velmi ničilo. Bylo to zejména ze strachu, že nemoci podlehne ve vězeňské nemocnici a už nikdy neuvidí svou mámu. Touto skutečností byl frustrován a stačilo mu k výbuchu agrese skutečně málo. Konkrétně ho podráždily posměšky od jednoho z dozorců. Za napadení mu nakonec soud udělil trest smrti oběšením, ale rozsudek se na poslední chvíli změnil na doživotí. Do konce života měl být přitom vystaven úplné izolaci. Žádné návštěvy, žádné vícelůžkové cely. Svůj hněv i přesto neplánuje dusit v sobě. Výbuch zloby se nakonec projeví v jídelně před zraky všech. Poté, co se jeden z dozorců ohnal po Stroudovi obuškem za nepřiměřené výrazy, začala bitva. Stroud byl však na útok dobře připravený a zpod košile vytáhl ostrou čepel, kterou zapíchl dozorci přímo do srdce. Byl si totiž vědom faktu, že už nemá co ztratit. Následoval sled událostí, které přetvořily nebezpečného kriminálníka v uznávaného ornitologa. Na jedné ze svých rutinních vycházek našel ležet na zemi poraněné vrabce, které si neváhal vzít do cely, aby se o ně mohl starat. Péče o ptáky se mu však zalíbila natolik, že si nakonec opatřil kanárky. Ty chtěl chovat na prodej a ze získané tržby finančně pomáhat své matce. Robert Stroud: Vrah a násilník, který až ve vězení objevil lásku k vědě a zvířatůmzdroj: wikipedia.org/The U.S. National Archives A nový ředitel věznice Stroudovi plně důvěřoval. Otevřený novým myšlenkám mu dal k dispozici klece, krmivo a další potřebné věci na plnohodnotný chov ptáků. Aby ukázal nové vězeňské metody, k Stroudovi dokonce vodil i širokou veřejnost. Díky tomu se vytvořil i široký okruh zájemců a byznys tak mohl růst. Stroudovi však o peníze velmi nešlo. V ptácích objevil svůj smysl života. Vytvořil si koníček, který v něm podněcoval obrovský zájem a zvědavost o vědu. Do vědeckého světa dokonce přispěl vlastními objevy. Respekt a uznání si vysloužil například za studii o patologii ptáků a hemoragické infekci krve. Za mřížemi proběhla obdivuhodná transformace osobnosti z nebezpečného psychopata na lidskou bytost zajímající se o vědu a zvířata. Už to nebyl ten násilný kriminálník, který vás bez mrknutí oka ubodal k smrti. Pracovní úspěchy pokračovaly i nadále. Po seznámení se s Dell May Jonesovou se Stroudův byznys ještě více rozrostl. Začal totiž vyrábět a prodávat léky pro kanárky. Stále stoupající zisky se však nelíbily Federálnímu vězeňskému úřadu. Kromě toho se vynořovaly i další problémy. Úplná změna Stroudovy osobnosti znamenala pro vězení více škody než užitku. Díky jeho zanícené vědecké činnosti dostával kvanta korespondence, která musela být pokaždé kopírována, archivována a schválena. Tato práce si nakonec vyžádala samostatnou pracovní pozici. Vedení věznice už toho mělo dost. Chtěli se ho proto zbavit. O přesunu do Alcatrazu se dozvěděl pouze pár dní před samotným přesunem. Ze všech sil se mu však chtěl vyhnout. Našel proto zastaralý zákon, který říkal, že ten, kdo je vdaný či oženěný ve státě Kansas nemůže být uvězněn v jiném státě. Narychlo se tak oženil s Dell May Jonesovou, na což vězení reagovalo obrovským rozhořčením. Nakonec se však ukázalo, že Storud ve své vězeňské laboratoři potají destiluje alkohol, což znamenalo jistou cestu do Alcatrazu. Robert Stroud: Vrah a násilník, který až ve vězení objevil lásku k vědě a zvířatůmzdroj: wikipedia.org/Ralf Baechle O transportu se dozvěděl pouze pár minut pro odjezdem. Na rozloučení se s ptáky mu tedy mnoho času nezbývalo. Alcatraz znamenal pro Strouda konec chovatelství. Povolené však měl nejrůznější magazíny o ptácích i dopisování si s chovateli. Několikrát se pokoušel o podmíněné propuštění, kdy argumentoval svou hlubokou nápravou, ale dozorčí rada to viděla odlišně. 6 let tak strávil na samotce v bloku D a dalších 11 let na nemocničním oddělení. Pokusil se také o sebevraždu, avšak bez úspěchu. Svou zatrpklost vůči společnosti nakonec proměnil na psaní, ze kterého vzešla kniha pojednávající o dějinách vězeňství. Robert Stroud se tak již nikdy nedostal na svobodu a z vězení ho vysvobodila 21. listopadu roku 1963 až smrt. () (méně) (více)