Vrať se, Sábinko

Come Back, Little Sheba jsou klasická 50. léta, předlohou byla tehdy nová hra debutujícího Williama Ingeho, dusné drama bylo ověnčeno za své tlačení na pilu veškerými cenami a všichni byli spokojeni. Zejména oceněná Shirley Booth. Ale to, co bylo tehdy považováno za realismus, dnes už dávno realismem není, ostatně jako většina tehdejších hitů. Dnes už je to jen okénko do poválečného Hollywoodu, který našel spásu v ženské, která se nechala připoutat k domácímu krbu. (22.05.2022)

Taky by mě to táhlo ke flašce kořalky, kdybych skončil s takovou ukafranou a vnucující se bábou, která nemá žádné zájmy (ani vlastní dítě) a proto furt prudí všechny kolem svými banalitami a vzpomíná na nějakýho debilního pejska, který se před půl rokem zaběhl. Není jiné možnosti, než na ni vzít kudlu, což postava Burta Lancastera taky udělá a já po vzoru Amerického Gangstera říkám: “My man”. Škoda jen, že scénář během první hodiny více nerozpracuje a neprokreslí manželovo utrpení v kontextu soužití se ženou, vůči níž cítí averzi. Právě on je nejzajímavější postavou filmu - postavou, z níž vzejde katarze a jedinou postavou, na níž jsem schopen se citově napojit, protože zrovna tak nesnáším takové slepičí báby. Samozřejmě mu lze vyčíst, že si ji neměl brát a neměl se snažit s ní zůstat, když s ní nechce být, ale scénář znázorní jakousi jeho rugidní prudérnost a zbytečnou spořádanost. Když už ho v mládí svedla, vyspal se s ní a udělal si s ní dítě, které však nepřežilo, tak si ji vzít (dle své morálky) musel. Upekl si to na sebe sám, ano, ale přesto jsem schopen soucítit pouze s ním, což je dáno mým “subjektivním naladěním”. Reálně je to kvalitní vztahové drama, které nutí k zamyšlení, ale já si ho moc neužil, protože manželova perspektiva je upozaděna, nejvíc času trávíme pozorováním jeho otravné manželky (herecký výkon Shirley Booth je ovšem skvělý), kterou v závěru bohužel nezamorduje, což bych považoval za divácky uspokojivé a odměňující za to, že jsem to s těmi postavami vůbec vydržel. ____Zábavnost: 1/5, Vyprávění: 3/5, Styl: 2/5____ (Co se vztahových sond týká, přirovnal bych to spíše k frustrující Tramvaji do stanice Touha než třeba k zábavnější Kdo se bojí Virginie Woolfové?) (28.01.2024)

Sociální drama Daniela Manna z roku 1952 z amerického maloměsta, kde spolu žije stárnoucí manželský pár bez dětí. Muž (Burt Lancaster) je vyléčený alkoholik, ale i když je již v pořádku, jejich dům chátrá, nemají pro koho žít. Pak přijmou do podnájmu mladou studentku, s níž prožívají její úspěchy i neúspěchy, muž však začne opět pít. Po nové léčbě se vrací zpět ke své ženě, která trpělivě čekala. Oslava rodinného života. (13.04.2016)

Na svou dobu asi hodně odvážné. Totálně opilý manžel útočící s nožem, na svou zoufalou ženu. Prostoru se dostává i frajírkovi, kterému jde na krásné studentce jen o to jediné. Strasti manželského páru bojujícího den co den s vlastní minulostí a alkoholem. Pomalé tempo, hustá atmosféra, černobílý obraz a hlavně skvělé herecké výkony dodávají snímku patřičnou sklíčenost a ponurost. Jen ta Marie se něják vytratila. (27.01.2014)

Skvěle trasformovaná divadelní hra do filmové podoby. Lancaster byl v té době krásný mužský, ale co zde předváděla Shirley Booth, bylo na dva Oscary. Film je po více než padesáti letech stále současný. Kdyby se totožně natočil dnes, nebude mu opět, co vytknout. Režie je profesionální, herci ani v té době nepřehrávají, černo bílá verze mu sluší - barva by, podle mé představivosti, jen uškodila. (07.11.2009)