Cena za lidskost

Ach, tohle je oříšek. Objektivní kvalita je asi hodně mizivá, hlavně z filmařského hlediska. Jako by tvůrci vůbec nevěděli, co vlastně dělají. Nastaví skvěle netradiční žánrová pravidla a potom je rozvíjejí podle největších klišé. Začnou zajímavá témata a potom je vyřeší takovým způsobem, že si člověk není jistý, jestli se na to vlastně koukal nebo ne. Podle mě je to super materiál na sitcom s nějakým tím existencionálním přesahem a dramatickým nádechem a skoro to občas vypadá, že je to tak i točené, ale potom to najednou podivně odbočí k pokusům o spektákl a někdy vážně skvělé vtipy zanikají a nevím, prostě nevím, co tím chtěl básník říci. Tím, že má každý díl skoro hodinu, taky došlo k hromadění místy často zbytečných dialogů. Po dramaturgické stránce to zase vypadá, jako by někdo vytáhl pár dobrých nápadů a potom se ani nezabýval taháním dalších z paty, nějak to poslepoval a natočil to hned z první vody bez dalších zásahů a úprav. Ale na druhou stranu je to prostě tak strašně divné! A to mě chytlo za srdíčko. Když pomineme pubertální posedlost krásným upírem. A taky mě, zvláště ve druhé sérii, potěšil výběr doprovodné hudby. Některé vedlejší postavy jsou vážně skvělé a jsem ráda, že jsem s nimi mohla strávit čas, hlavně osmdesátkový duch Gilbert. A potom jsem byla docela nadšená z toho, co se dělo s Herrickem ve třetí řadě. A už vůbec to nastavení tří hlavních hrdinů, které odpovídá obyčejným světským problémům jako je závislost na sexu, problém se zvládáním vzteku a strach opustit vlastní dům, to je prostě mňamka. A taky mě hodně moc nadchl nový dům ve Walesu ve třetí sérii. Ale na druhou stranu tam bylo i dost momentů, kdy jsem si říkala proč, proč proboha mě tvůrci trestají těmito scénami. Ale jako studijní a inspirační materiál beru všemi deseti. ♥ (Ale taky musím mrzce přiznat, že jsem skončila třetí řadou, protože bez Mitchella už pro mě nemá cenu dál prodlužovat ta muka. Ale zase jsem kvůli tomu byla dobrovolně vzhůru přes třicet hodin, takže prostě arrrgh, prostě to má něco do sebe. A nechci si ani představovat, jak tu krásnou divnost zprasili v remakeu za oceánem.) (05.05.2013)

Duch, upír a vlkodlak snažící se žít jako normální lidé v dnešním Bristolu. Téma dobré (ačkoliv přiznejme si, zní to trochu jako další připitomělá urban fantasy), ale to zpracování je (pod)průměrné. Duch je tam jen občas a na okrasu, nebo dělání čaje, George je uřvaný blbec bez charismatu a Mitchell je sice sympatický, ale to je tak všechno. Vizuálně je to neskutečně béčkové a od britského seriálu jsem tedy měla daleko vyšší očekávání, než jen nikam nesměřující příběh a všednost děje. Jakoby si tvůrci načrtli jen jednoduchý náčrt, nijak ho nerozvinuli a přemýšleli co dál až za chodu. Už pilot mi dal zabrat dva dny. Vzdávám to. (12.02.2014)

1. série - 90% - V nadpřirozeném žánru bylo za poslední roky řečeno téměř všechno a každý nově příchozí musí zkusit přístup, jaký se bude alespoň trochu odlišovat. A Toby Whithouse si napsal svůj seriál ze světa tmy a krve a zkusil to - naprosto obyčejně, lidsky a civilně. Chvílemi se opravdu zdá, že Mitchell, George a Annie mají své příběhy odehrát čistě pomocí dialogů, drobných vtípků a mezilidské interakce se sousedy, známými, přáteli či milenci. Jenže to by tu nesměla být parta kolem slizouna Harricka, která jejich snažení rámcuje soubojem s partou (jak jinak než zcela elegantně) působících krvesajů. Protože jsem od tohoto strašidelného domu čekal převážně odlehčenou zábavu, zůstávám šokován, jak moc se zadařilo i ve vážnějších rovinách. Jedinečný počin, který překvapuje každou další linkou. 2. série - 90% - Vážnější, krvavější, větší. A setsakra depresivnější. BBC mi v úvodní epizodě přivodilo pěkných pár vrásek, protože z původního pojetí toho zbylo hrozně málo, snad jen hlavní hrdinové. Zápletka působila jako pořádně krvavý horror, motivace vedlejších postav pak zbytečně překotně. Šlo ale jen o zvyk a o přijmutí skutečnosti, že životní cesta, na které se nachází upír, vlkodlak a duch(na), nabrala podstatně temnější směr. Směr, ve kterém se pro slzy či skutečně hodně dusné emocionální ovzduší nejde daleko, ale divácká odměna je o to vydatnější. Na konci jsem zůstal jen vyčerpaně sedět a pokýval hlavou nad rozmanitostí žánrů, které se dají do osmi dílů nacpat. Těžko říct, jak dlouho se dá v takhle specifické podívané pokračovat, ale v tuto chvíli (částečně i za tu neskutečnou odvahu hodit do prime timu tohle) přistává Lidskosti nejvyšší hodnocení. 3. série - 100% - Od úvodního výletu na onen svět až do zničujícího závěru možná to nejsugestivnější, co mi britský seriálový svět kdy nabídl. Způsob, jakým ústřední parta i s epizodickými nahrávači herecky vyspěla a k jakým hranicím je nutí nekompromisní scénář chodit, mě každou chvíli nutil strnule sedět na kraji křesla a jen občas setřít kapky potu. Ona ústřední cena za lidskost je totiž občas nedosažitelně vysoká a mindráky, zločiny a vůbec veškeré špatné věci z minulosti mají tendenci se objevovat právě ve chvíli, kdy je upír, duch či vlkodlaci nejméně potřebují. Na samém konci jsem jen němě obdivoval dokonalou gradaci a bál se, že teď už může celé nadpřirozené soužití jít už jenom dolů. Překvapením ale neměl být konec. 4. série - 100% - O co složitější situace stála před Tobym Whithousem jakožto hlavním tvůrcem, o to obdivuhodněji se s ní vypořádal. Chybělo totiž opravdu málo, aby se mu v kritické chvíli nenávratných změn celý koncept rozsypal pod rukama, ale on ho udržel, oživil a dovedl do zcela strhující kapitoly. S Halem totiž do party přichází hrubá a těžko zkrotitelná síla, která se díky kontrastu s jistou elegancí Damiena Molonyho stává překvapivým tahákem celé osmičky epizod. A zatímco obyčejně od seriálu nevyžaduji naturalistické chvíle, do souboje s dávným osudovým proroctvím padnou dokonale. V jistém smyslu je právě tahle sezóna koncem jedné éry. A já se jen třásl, aby kvalita zůstala takhle vysoko i v sezóně oficiálně poslední. 5. série - 85% - Hodnocení má sice slabší než předchozí roky, ale to z pětky v žádném případě nedělá chudého příbuzného. Naopak právě fakt, že tahle coda se svou překvapivě nadstřelenou dějovou premisou postavenou na souboji s absolutním zlem dotáhla celou snahu do poctivého a náladou přesně trefeného konce, zacementoval Humanisty na pozici nezapomenutelného počinu, který je nakonec i jedním z mých nejoblíbenějších seriálových nadpřirozených světů. Poslední vysílání je sice naplněné snad až příliš bolestivě nabytými zkušenostmi či smutnými nezdary, ale zase snad ještě patrněji než kdy dřív z něj čiší snaha být bytostmi lidštějšími než sami lidé. Zatímco v prvních sériích šlo spíše o snahu jen tak si žít a vyřešit si vlastní kostlivce ve skříni, poslední dvě řady jsou o palčivé touze něco změnit. A to je obdivuhodné, poutavé, ve své podstatě úžasně dojemné - ale hlavně hrozně těžké. (23.06.2014)

Prvni rada je povedena, hlavni predstavitele jsou skveli, zvlast George - miluju tu jeho fistulku a koktani :). Premenovani ve vlkodlaka bych tak dukladne videt nemusela (zvlast kdyz je z nej nakonec vypelichany plysak), ale jinak jsem byla nadmiru spokojena - melo to smrnc, bylo to dramaticke i vtipne, a taky romanticke a dojemne. Co se tyce pilotniho dilu, videla jsem ho az po shlednuti prvni rady, takze mi jine obsazeni trochu vadilo (Mitchell byl podivne povzneseny a Annie podivne stara), ale uzasny George nastesti zustal. Ohledne druhe rady... ta je neuveritelne spatna. Veskery vtip se vytratil a vystridala ho jakasi prehnana parodie na horor. Je to zkratka trapny pokus a velke slapnuti vedle (skoda), takze snizuju hodnoceni ze 4 na 3 - a to jsem jeste hodna. (06.01.2011)

Můsím říct, že po pilotu jsem myslel, že mě čeká opravdová lahůdka. Sympatičtí hrdinové (všichni tři - to se často nestává), tajemná atmosféra nenucené hlášky. Pak přišla první epizoda a nastalo nemilé překvapení - dva ze tří hlavních herců byli nahrazeni. Navíc o třídu méně sympatickými lidmi. Co se dá dělat... Naštěstí si to alespoň tu atmosféru snažilo uchovat. Nepovedlo se to úplně 100%, ale zároveň to nebyl o tolik velký pokles. Už jen kvůli tomu perfektnímu pilotu to stálo za to. Dalších šest dílů pokračovalo typickým britským způsobem. Za jednu epizodu je sděleno tolik, co v americkém seriálu za pět. Postavy přichází, odchází, přitom málokterá se stihne zarýt do paměti. Vzhledem k tomu, že o to ale tvůrcům zřejmě nešlo, je to jedno. (24.12.2009)