Hemingwayova proslulá drsná povídka The Killers z roku 1927 se dočkala tří filmových adaptací. První, která patří po všech stránkách mezi nejlepší snímky filmu noir, natočil Robert Siodmak, druhou spolurežíroval v rámci školního cvičení na podzim 1956 Andrej Tarkovskij a třetí vytvořil v roce 1964 Donald Siegel.
Již v povídce je s neopakovatelnou opravdovostí zachycena atmosféra nelidského násilí: dva bledí, stejně odění pistolníci svou mluvou i pohyby věští tak intenzivní hrozbu a naprostou lhostejnost k ostatním mužům v lokále, kde se děj odehrává, že všichni pokorně naslouchají jejich rozkazům ještě předtím, než zabijáci vytáhnou zbraně a je odhalen jejich vražedný úmysl. Všichni jsou jakoby zmrazeni slovy pistolníků a instinktem děsu.
Tuto základní situační strnulost a chlad s lakonicky cynickými dialogy Siodmakův film s velkým půvabem zachovává, slouží mu však jen jako prolog k postupnému osvětlování důvodů, proč ústřední postava boxera (debutující dvaatřicetiletý Burt Lancaster) postupně ztrácí vůli k životu. V dlouhých flashbacích je minulost zkoumána z několika hledisek: komplex akcí a skrytých motivů, který se odhaluje, má charakter labyrintu příznačného pro noirové filmy 40. let. Scenáristé navíc připisují postavu osudové ženy (v elegantním podání třiadvacetileté herecké hvězdy a Hemingwayovy osobní přítelkyně Avy Gardnerové), jež dává boxerově životní krizi zřetelný erotický podtext.(Letní filmová škola)
Od té doby, co Kain zabil Ábela, tak jdou dějinami lidstva zabijáci malý, větší, i největší, a stíháni jsou či nikoli... Tahle povídka od H. byla zpracována i v ČR, takže nejen tří filmových zpracování, jak je uváděno v obsahu. Je taky ideálním cvičením pro každého začínajícího filmaře a herce, co jsou na tom podobně jako filmař.(28.9.2010)
Existují nezpochybňované žánrové klasiky, nad kterými krčím ramena a v lepším případě jim nadělím průměrné hodnocení. Na druhou stranu existují snímky, které mi přijdou nedoceněné. K nim řadím i Zabijáky, jakkoli se na ČSFD pohybují v červeném poli. Podle počtu hodnotících se totiž jedná v podstatě o neznámý film, i když několikrát proběhl na televizních obrazovkách. Kdybych měl sestavit žebříček nejlepších filmů žánru noir, figurovali by Zabijáci někde v druhé polovině první desítky. Krátkou Hemingwayovu povídku o chladnokrevné vraždě na objednávku scénář rozšířil do podoby rafinovaného podrazu v podsvětí, který vypluje na povrch až po letech díky zvídavému a houževnatému pojišťovákovi. Slavný Burt Lancaster v pro něj nezvyklé roli oběti, která nehraje ve filmu první housle. Celkový dojem: 90 %.(17.10.2013)
Další z výborných noir filmů své doby, na kterém je vidět, že ani tolik nevadilo, že násilí není zobrazováno až tak uvěřitelně a případně není zobrazováno vůbec. Když máte v hlavní roli dobrou postavu, tak snesete i nějaké ty slabiny v pojetí, které je dáno dobou. Příběh samotný ale dokáže strhnout, a to i pro neustálou nejistotu toho, jak to vlastně je.(2.10.2014)
Nepříliš zajímavé postavy, slabá chemie mezi "ním" a "ní", žádné pamětihodné dialogy, překombinovaný závěr. Pokud něco stojí za zmínku, tak je to scéna loupeže zmáknutá v jednom dlouhém propracovaném záběru ( zdaleka ne tak impozantním jako v Touch Of Evil Orsona Wellese, ale na rok vzniku úctyhodným ) a kamera vůbec. Povídku Ernesta Hemingwaye lépe a přímočařeji zpracoval Don Siegel v zatraceně stylovém "hitmanovském" béčku z roku 1964 The Killers. A také Andrej Tarkovskij ve své prvotině - kraťasu Zabijáci ( 1958 ).(1.11.2006)
Ano, je to dnes klasika, ale prostě se mi to nelíbilo. Přitom filmy z této doby mám rád. Při srovnání i s těmi průměrnějšími však tento snímek sice oplývá úžasnou kamerou, hrou světel a stínů, ale nedokáže vtáhnout, hlavní postava, po jejíž minulosti se zde pátrá, je mi tak nějak ukradená už po 30 minutách filmu. Ne že by ji Lancaster špatně hrál, ale on nemá co hrát - ta postava nemá žádný rozměr. Když to srovnáte třeba s prvním Rockym, kde Stallone psal z vlastní zkušenosti o přežívání ve slumech, tam jeho postava má životný a uvěřitelný rozměr. Zde je to chodící věšák na dialogy a určitou tezi příběhu. a jak píše Rob Roy, ani nějaké památné dialogy se nekonají, ani scény, které by byly něčím výjimečné. Ostatně, on ani Hemigway, nakolik je oceňovaný, nepíše nijak záživně, a myslím, že je nakonec poněkud přeceněn. A ta povídka je podle mne taky o něčem zcela jiném, než je film. Zklamalo mne to - zhruba po té půl hodině není oč hrát, a jen trpně sledujeme, až dojde k tomu, k čemu muselo dojít, jen pokýveme hlavou a hotovo.(25.8.2013)
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace
WANDRWALL
Od té doby, co Kain zabil Ábela, tak jdou dějinami lidstva zabijáci malý, větší, i největší, a stíháni jsou či nikoli... Tahle povídka od H. byla zpracována i v ČR, takže nejen tří filmových zpracování, jak je uváděno v obsahu. Je taky ideálním cvičením pro každého začínajícího filmaře a herce, co jsou na tom podobně jako filmař.(28.9.2010)
gudaulin
Existují nezpochybňované žánrové klasiky, nad kterými krčím ramena a v lepším případě jim nadělím průměrné hodnocení. Na druhou stranu existují snímky, které mi přijdou nedoceněné. K nim řadím i Zabijáky, jakkoli se na ČSFD pohybují v červeném poli. Podle počtu hodnotících se totiž jedná v podstatě o neznámý film, i když několikrát proběhl na televizních obrazovkách. Kdybych měl sestavit žebříček nejlepších filmů žánru noir, figurovali by Zabijáci někde v druhé polovině první desítky. Krátkou Hemingwayovu povídku o chladnokrevné vraždě na objednávku scénář rozšířil do podoby rafinovaného podrazu v podsvětí, který vypluje na povrch až po letech díky zvídavému a houževnatému pojišťovákovi. Slavný Burt Lancaster v pro něj nezvyklé roli oběti, která nehraje ve filmu první housle. Celkový dojem: 90 %.(17.10.2013)
kaylin
Další z výborných noir filmů své doby, na kterém je vidět, že ani tolik nevadilo, že násilí není zobrazováno až tak uvěřitelně a případně není zobrazováno vůbec. Když máte v hlavní roli dobrou postavu, tak snesete i nějaké ty slabiny v pojetí, které je dáno dobou. Příběh samotný ale dokáže strhnout, a to i pro neustálou nejistotu toho, jak to vlastně je.(2.10.2014)
Rob Roy
Nepříliš zajímavé postavy, slabá chemie mezi "ním" a "ní", žádné pamětihodné dialogy, překombinovaný závěr. Pokud něco stojí za zmínku, tak je to scéna loupeže zmáknutá v jednom dlouhém propracovaném záběru ( zdaleka ne tak impozantním jako v Touch Of Evil Orsona Wellese, ale na rok vzniku úctyhodným ) a kamera vůbec. Povídku Ernesta Hemingwaye lépe a přímočařeji zpracoval Don Siegel v zatraceně stylovém "hitmanovském" béčku z roku 1964 The Killers. A také Andrej Tarkovskij ve své prvotině - kraťasu Zabijáci ( 1958 ).(1.11.2006)
honajz
Ano, je to dnes klasika, ale prostě se mi to nelíbilo. Přitom filmy z této doby mám rád. Při srovnání i s těmi průměrnějšími však tento snímek sice oplývá úžasnou kamerou, hrou světel a stínů, ale nedokáže vtáhnout, hlavní postava, po jejíž minulosti se zde pátrá, je mi tak nějak ukradená už po 30 minutách filmu. Ne že by ji Lancaster špatně hrál, ale on nemá co hrát - ta postava nemá žádný rozměr. Když to srovnáte třeba s prvním Rockym, kde Stallone psal z vlastní zkušenosti o přežívání ve slumech, tam jeho postava má životný a uvěřitelný rozměr. Zde je to chodící věšák na dialogy a určitou tezi příběhu. a jak píše Rob Roy, ani nějaké památné dialogy se nekonají, ani scény, které by byly něčím výjimečné. Ostatně, on ani Hemigway, nakolik je oceňovaný, nepíše nijak záživně, a myslím, že je nakonec poněkud přeceněn. A ta povídka je podle mne taky o něčem zcela jiném, než je film. Zklamalo mne to - zhruba po té půl hodině není oč hrát, a jen trpně sledujeme, až dojde k tomu, k čemu muselo dojít, jen pokýveme hlavou a hotovo.(25.8.2013)