Reklama

Reklama

Zázrak v černém domě

(divadelní záznam)

Obsahy(1)

Poněkud černá komedie o jednom rodinném setkání, která získala Cenu Alfréda Radoka za nejlepší českou hru roku 2007. Napsal Milan Uhde. Záznam představení Divadla Na zábradlí.

Pražské Divadlo Na zábradlí vstoupilo do padesáté, jubilejní sezony. K jeho přednostem vždy patřilo, a to dokonce i v nesnadných dobách normalizace, uvádění kvalitních současných her. Zázrak v černém domě takovou hrou bezesporu je. Brilantně napsaná komedie o rodinných vztazích, která zároveň reflektuje traumatické dějinné etapy druhé poloviny 20. století, jak se obrazily v životech lidí. Milan Uhde získal za text uznání kritiků, kteří jeho hru zvolili "hrou roku", tedy nejlepší českou hrou, uvedenou na jevišti roku 2007. Českou premiéru měla právě v Divadle na zábradlí, kde ji nastudoval vynikající slovenský režisíér Juraj Nvota. O přestávce uvidíte také rozhovor s autorem, který byl pořízen hned po skončovení slavnostního udílení Cen Alfréda Radoka a s dramaturgyní divadla Ivanou Slámovou o tom, jak se hra dostala do divadla. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (7)

Vlkys 

všechny recenze uživatele

Hra vcelku dobrá, v televisi to ale - jako ostatně snad žádné divadlo - ani zdaleka nevyzní tak silně, jako v divadle. ()

josieaddms 

všechny recenze uživatele

Konečně nějaká rodina které je šílenější než naše! Nakonec jsem ráda že jsem se na to i přes svou špatnou náladu podívala, protože se mi to moc líbilo. Kromě skvělých hereckých výkonů, i naprosto nové téma (Myslím téma divadelní představení ze života jedné rodiny) a taky velmi zajímavá zápletka. Tentokrát to nekazil žádný slabší herecký výkon, a celý námět mně docela nadchnul, a prožívala jsem to společně s postavami. Mělo to i dost zajímavě udělanou scénu, alespoň dost poutavě. A celé představení mělo takovou ponurou atmosféru, která se přesně hodila do takovéhle obludné rodinky. Zajímavé, a rozhodně v jistém slova smyslu poučné. ()

Reklama

Martin_W 

všechny recenze uživatele

Ikdyž jsem velíky fanoušek do divadla nikdy nebyl, tuhle inscenaci jsem si s radostí pustil kvůli Igoru Chmelovi. Zajímavá hra, dobří herci a hlavně skvělý Igor. Ještě bych podotknul, že se mi nejméně líbila M. Sidonová. ()

ondrula 

všechny recenze uživatele

No to jsem se zase rozpoltil. Na stará kolena opakovaně zjišťuju, jak vynikající herec a osobnost je Jiří Ornest. V týhle inscenaci je to obzlášť patrný, protože všechno, co je na ní pozitivního (alespoň pro mě), viselo na Ornestovo charakterním herectví; zvlášť nestkutečně mě bavil jeho cynismus. Vážně mě to mrzí, ale přišlo mi, že zbytek divadla stál za hovno. Že se to celé odehrává v jedné místnosti imaginární vily postavené z papundeklu, by se dalo přežít. Že tam pořád neuroticky vříská odpudivá Magdaléna Sidonová, bych taky snad ještě přežil. Ale zoufalé (ne)herectví Marie Spurný, kupodivu i Igora Chmely a pochopitelně i Leoše Nohy (pro mě typickej herec bez talentu), to už je na mě moc. Potíž je taky v tom, že většinu času herci znázorňujou rozhádanou rodinu, jejíž členové jsou na sebe v nejrůznějších variacích fakt hnusný a mě se na to nedívalo moc dobře. No a v neposlední řadě mi přijde, že když Milan Uhde napíše hru ze současnosti, jejíž postavy mají reminiscenci do holocaustu, je to už dost out (bez ohledu na to, že by všem postavám muselo být v reálu o 30 let víc, než jim ve skutečnosti je), protože to už je 70 let zpátky. ()

Faidra 

všechny recenze uživatele

Je pravda, že Milan Uhde to má přinejmenším v naší rodině těžké, protože když se moje mladší sestra nacházela ve vývojové fázi, kdy opakovala všechno po všech (což je mimochodem fáze, ze které se mnoho uživatelů ČSFD nevyhrabalo dodnes), přimotala se před televizní obrazovku právě ve chvíli, kdy tam dotyčný pán řečnil a měl dost vychování na to, aby se předtím představil. Ségra se následně přibatolila do vedlejšího pokoje a prohlásila: "Uhde." "A kdo?" zněla reakce. "Uh-de!" "Já vím, že už jde, ale kdo?" "UHDE!" "Není to dítě zaostalé?" "UH-DEEE!" A pak zkuste být v souvislosti s tímhle chlapem seriózní, ale já se namouduši snažila. Ovšem v případě divadelní hry, kdy jsem celou dobu trpěla cimrmanovskou nejistotou, zda je debil v divadle na jevišti nebo v hledišti, to vážně nešlo. ()

Galerie (4)

Reklama

Reklama