The Swimmer
Scénář:
Eleanor PerryKamera:
David L. QuaidHudba:
Marvin HamlischHrají:
Burt Lancaster, Janet Landgard, Janice Rule, Marge Champion, Kim Hunter, Rose Gregorio, Charles Drake, Diana Muldaur, Joan Rivers, Philip Bruns (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Neda napadlo, že by mohl přes bazény svých sousedů doplavat k sobě domů - za svými dcerami a manželkou Lucy! A tak křižuje cizí bazény, povídá s majiteli, potkává se s několika ženami své minulosti až doplave domů... (oficiální text distributora)
Recenze (34)
Zajímavě pojatý příběh muže, jehož minulost je skládána jako mozaika. Snímku ale chybí nějaká velká pointa, která by z něj udělala něco výjimečného. Samotné herecké sólo Burta Lancastera na to nestačí. ()
When you talk about "The Swimmer", will you talk about yourself? Ne, ale budu mluvit o tom, jak Plavec pět dekád od svého vzniku zažívá malou renesanci jakožto předobraz Dona Drapera; synonymu výrazu "komplexní živoucí rozháraný charakter s démony". Zcela oprávněně, jelikož i po všech těch dekádách není Plavec o nic méně aktuální než v době vzniku. A to i když nejste okouzlující hřešící tatík za zenitem od americké idylické rodinky z předměstí, užívající si s paninkami z okolí, než se večer pokorně vrací domů. Škoda, že ona vyprázdněná fasáda "amerických úsměvů a zahradních víkendových party" přešlapuje poněkud na místě a (vy)drží celou polovinu stopáže. Měla se začít rozpadat mnohem dříve, protože ve druhé polovině, s každým přibývajícím bazénem, smočením a větším ponořením do hlubin surrealična, je to lepší a lepší. Až je to během finálních bazénů zdaleka nejlepší z obdobného ranku snímků. ()
Plavce jsem chtěl vidět od té doby, co jsem četl o jeho dráždivě tajemné základní zápletce ( cca 2 roky dozadu ). Navíc je o tomto filmu zmínka i v mé oblíbené příručce Malé dějiny filmu. -- Muž ve středních letech odhaluje pokrytectví svých zámožných přátel, ale především zkaženost sebe sama. Léta lhal sám sobě do očí, ale nyní postupně poznává zdrcující pravdu. Tajemná, gradující atmosféra ( informace o hl. postavě se dozvídáme postupně ), jímavá smutná hudba Marvina Hamlische, průzračně modrá voda bazénů v sytých barvách Technicoloru, výrazná pohyblivá kamera, ale především, především BURT LANCASTER... ()
Tyhle "high concept" alegorie jsou hrozně chytlavé. Plavec balancuje na hraně polopatické doslovnosti a působivé efektivity tím nejlepším možným způsobem - lopotné to je jen v několika málo momentech, většinou to šlape. Bohužel jsem znal pointu (mimochodem je bizarní prozradit pointu v oficiální synopsi - kdybych to nevěděl před tím, asi by mě to naštvalo), tak nemůžu odhadnout, jak by na mě film působil, kdybych ji objevoval spolu s ním. Mohlo by to být ve všech ohledech vytříbenější, ale nakonec možná ta právě tak, jak je, i s občasnými zaškobrtnutími, to působí nejlíp. Určitě v tom hraje roli i komplikované natáčení, kde se střetlo několik vizí a hranice surreálna je posunuta nejspíš o kus dál, než bylo zamýšleno. ()
Klidně budu první, kdo na ČSFD dá tomuhle filmu pět hvězdiček. Byť bych dal čtyři a půl. Ale tady zaokrouhlím s chutí nahoru. A komu není shůry dáno, do bazénu nevstoupí... ;-) ()
Je legrační číst na csfd komentáře některých uživatelů o tom, jak je Logan - Wolverine depresivní film. WTF, pravím! Vždyť je to nesmysl. Proč o tom mluvím právě zde? Ihned vysvětlím. Plavce jsem viděl (díky panu Jindrosovi) až teď, i když je ten film stejně starý jako já. A Burt Lancaster je v něm jen o několik málo let starší. Možná právě proto jsem mu docela dobře rozuměl. Je to metaforický příběh nostalgického muže uvězněného ve vlastní minulosti. Muže, odmítajícího přijmout fakt, že věci a lidé kolem něj se nenávratně mění. Muže, který plave domů. Pětihvězdičkový snímek, který je tak smutný a depresivní, že jsem mu dal ty hvězdičky málem jenom tři. Srovnávat to s posledním Wolverinem, tím vesele vražedným akčním kouskem, je samozřejmě holý nesmysl. Ale jestli je nějaký film, který si kvůli jeho depresivnosti jen tak znovu nedám, není to Logan (viz komentář KevSpy a několika dalších v profilu toho filmu), ale právě The Swimmer. I když... Nikdy neříkej nikdy. Jenomže... Nevstoupíš dvakrát do Lucinda River. ()
„I'm a very special human being. Noble. And splendid..“ V některých ohledech velmi zvláštní a magické pool movie, při kterém cesta není cílem, ale přípravou na něj. Jak jej přemáhá pravda, co vyvěrá ze suburbické krutosti, tempa pokrytce Neda Merrilla v blankytných vodách sousedských licoměrníků ztrácejí na energičnosti. Tohle je ta pravá Hrůza v Connecticutu! ()
80% - Moc pěkný dekadentní film. V něčem mi připomíná Bergmanovu Sedmou pečeť v kombinaci s Lesními jahodami. Určitě stojí za shlédnutí. ()
Ve své podstatě docela psycho film, nicméně celkem koukatelně natočený. Ženské publikum může potěšit polonahý Lancaster. Mě osobně vyloženě nenadchlo nic. Možná jen ten krásný Technicolor, který tu už zmiňuje Rob Roy... ()
Burt Lancaster předvàdí skoro vše. Tedy alespoň co se tělesné schránky týče, co se týče herectví, je to již ponékud horší. V příběhu muže středního věku bilancujícího svůj dosavadní život naprosto selhává. Sílu emocí vyjadřuje zatnutím sanic. Přitom scénář je velice povedený, na jeho základě mohl vzniknout hodně dobrý film. Jenže Lancaster byl pro roli vybaven pouze fyzicky. Koukat hodinu a půl na muže, který mi krom vypracovaného těla nemá co nabídnout, považuji za ztràtu času. ()
Teda - videl som už kadečo, mal som pocit, že ma už naozaj nič nemôže nejak extra vykoľajiť a vyviesť z miery, prekvapiť a zmiasť... no tento film mi ukázal, ako veľmi som sa mýlil. Čudne surealisticky poňatý Plavec, na ktorom sa bez pochyby čas už značne podpísal, je v niečom magicky smiešny a v niečom nepredvídateľne čarovný, zároveň veľmi divný a miestami skutočne nechcene humorný - a potom zasa nepatrične poetický.. potom zasa morálne veľmi sporný... a napokon prekvapivo hlboký, pričom si stále udržuje akúsi naivitu až insitnosť... Skrátka, pre mňa osobne ešte žiaden film tak strašne nezapadal do žiadnej "škatuľky", vymyká sa akýmkoľvek "racionálnym" hodnoteniam a pokusom o priradenie počtu hviezdičiek; ()
,,Pokiaľ veľmi veríš, že je niečo pravdou, tak to pre teba pravda je." Zvláštny, zaujímavý film. Vlastne prvýkrát ma nijak výrazne nechytil, upútala ma len hudba, kamera a príroda. Spočiatku je to taká mierna oddychovka s bláznivým nápadom hlavnej postavy urobiť si výlet cez susedské bazény, prakticky asi polovicu stopáže až po stretnutie so šoférom. Do tej doby Ned stretáva niekoľko zo svojich súčasných i bývalých priateľov a hlavne priateľok, stihne sa na krátku dobu zamilovať a v dobrej nálade ho neodradí ani prísna pani chrániaca súkromie svojho pozemku. Až prvé poznanie, že čosi sa zmenilo, ktosi už niekoho po rokoch zastupuje alebo že jeden z bazénov už medzi tým vypustili, pomaly mení atmosféru filmu. Pri pozoruhodnom rozhovore Neda s malým chlapcom zaznie síce typický americký výrok oslavujúci neobmedzenú slobodu (,,Nemusíš sa báť, či budeš v tíme kapitánom alebo nie. Si kapitánom svojej duše. Si slobodný."), ale s pribúdajúcimi minútami film stavia pomerne silný kontrast k tejto pôvodnej Nedovej predstave. Do konfliktu sa v rámci tzv. krízy stredného veku dostáva realita s vlastným svetom, neutúchajúca túžba vydať sa vlastným smerom proti všetkým, čo vizuálne presne vyjadrujú scény Neda uprostred cesty plnej áut či plávajúceho naprieč preplneným bazénom počas vodných radovánok mladistvých. Pomerne zdrcujúce zakončenie originálnej púte plnej rôznych nálad, naprieč 10 bazénmi a obydliami poväčšinou postavených vo voľnej prírode... Poväčšinou bez brán a plotov, až na samotnú konfrontáciu s vlastným obydlím napokon. Originálny námet, silný dramatický záver scénicky vyjadrený bez slova, nádherná hudba Marvina Hamlischa i kamerové zábery v prírode. Dokonca som sa v priebehu filmu zmieril s tým, že hlavný hrdina, okolo sa všetko točí, mi nie je vôbec sympatický. Vynikajúci film amerických tvorcov, v európskom artovom kabáte. ------- ,,Táto párty má všetko vrátane nezvaných hostí." (90%) (prvýkrát videné v rámci Challenge Tour: Rok s najväčšími svetovými režisérmi) ()
Pozoruhodná dekonštrukcia Amerického snu a portrét chlápka, ktorý uveril svojej vlastnej reklame: v žiarivom Technicolore, s plastickým herectvom starej školy a príšerne melodramatickou hudbou Marvina Hamlischa. Filmy o existenciálnej kríze boli koncom sixties docela v móde (viď Arrangement od Kazana). ()
Plavec je úžasnou sondou do života muža, ktorý chce navštíviť manželku s dcérami a zvolí si netradičnú metódu. Všetko konanie sa zbiera do záverečnej pointy, čo je možno pre niekoho málo, ale mňa zaujala predovšetkým tá cesta a postupné odhaľovanie vlastnej minulosti, ktorú síce hlavný hrdina pozná, ale zrejme si ju nedokáže uvedomovať. Burt Lancaster podáva poctivý civilný výkon, svoj film odohrá v plavkách alebo holým zadkom, čo je tiež istým spôsobom výnimočné. Vynimočná je aj kamera, ktorá sa púšťa do nádherných obrazov a s pomocou hudby znásobuje cestu hlavného hrdinu. ()
Jako nápad je to zajímavé a natočené to je skutečně trochu mysteriózně (navíc swim-walk-road-movie se hned tak nevidí), ale přece jen je poznat, ze je to natočené podle povídky, takže jsem měl osobně pocit, ze film trvá přes dvě hodiny, navíc to téma navštěvování bazénů a povídání s lidmi se brzy okouká stejně jako Burt Lancaster pouze v plavkách. Konec se během děje (no... děje... přecházení mezi lokacemi a sbíráním informací - ne pro hlavní postavu, ale pro diváka) dá docela brzy odhadnout, i téma samotné. ()
Projasněný imaginistický snímek potvrzuje, že se skutečnost zvýznamňuje a ospravedlňuje ve své slasti i krutosti jen jedinečným lidským vhledem. V tom rytmickém sauntering, které podstupuje ten vnímavý (polo)nahý člověk, se záhy odhalí, že ona plavba, kterou se vydává k domovu, se neobejde bez nebezpečné chůze, při níž je nejzranitelnější a která míjí jeho vysněný cíl již prvním tempem, jak to signalizuje i vzrůstající chlad, který se postupně přenáší i na diváka... Přes očekávatelné ztroskotání se každý bazén zvýznamní odlišně založeným dialogem a otevře tu odbytě vytištěnou knihu jménem Život pokaždé na jiné stránce. Číst se dá odkudkoliv a tedy nevím, zda Plavec pojednává spíše o síle snu, anebo o moci ponížení, která prohloubí lítost nad nesmazatelnými minulými stopami: hrdina utvrzuje svá dávná přátelství, křísí své licoměrné milenecké svazky, své zrady, i vzdouvá nové vlny milostných erupcí, čerstvých lží – a souběžně prochládající ustupuje ze svých snových pozic, smršťuje se mezi ubožáky, po jejichž zbytných šíjích kdysi kráčel ke své budoucnosti. Vedle toho všeho ovšem Plavec pojednává i o vodě a její obrodné síle. Plavání, společné plavání, odkazuje k tomu nejprvotnějšímu lidskému pohybu – k hlubokému splývání v sladké temnotě matčina lůna, jehož jsou maloměstské bazény ironickou parafrází. Ned se proplavává falešnými ztracenými ráji až k tomu svému. Každá voda ho pojímá jako ztraceného, jen ta poslední, nezachytitelná, vtělená deštěm, již jen odplavuje jeho naděje... ()
Další návrat po letech...málokterý film ve mně dokáže vyvolat pocity fyzické nevolnosti...Plavci se to podařilo už dvakrát. Výslednému dojmu hodně napomáhá i fakt, že bazény mají pro mě už od dětství zvláštní kouzlo (jak ve filmu, tak ve skutečnosti). Ned Merrill na své cestě potkává všemožné typy lidí. Brzy po prosluněném úvodu se objevují první zneklidňující náznaky, postupně přibývá negativních až nenávistných setkání, a poslední zbytky hřejivé atmosféry pohlcuje všeprostupující chlad (ponížení na veřejné plovárně se mi zarylo pod kůži už při prvním zhlédnutí). Jeho vzpomínání na minulé časy takřka bolí, zvlášť když "přátelé" jsou už dávno mentálně jinde a jeho úpornému lpění na minulosti nerozumí...vzpomínky na minulost, časem obroušené tak, že z nich zbyla jen blažená nostalgie (nacukašii), jsou vše, co mu zůstalo. Na konci se pak celý plán hroutí jako domeček z karet a jeho samota se zjevuje v celé své nahotě (viz zapamatováníhodný moment - rozhovor s malým chlapcem: "Pokud hodně věříš, že je něco pravda, tak je to pro tebe pravda"). Krajně nepříjemný film. Suverénní a vyzrálý debut Marvina Hamlische je filmu jako ušitý na míru. ()
Vynikající režisérská práce, jak s poměrně bizarním námětem (podle povídky Johna Cheevera vydané v The New Yorker 18. července 1964)., tak s hercem (herci). Film, který zpočárku vypadá jako další popis amerického způsobu života se velmi rychle stává osobní tragedií člověka "proplouvajícího" (v obou smyslech slova) cizími bazény, ke kterým se vážou určitá stadia jeho života. Tak, jak postupuje od bazénu k bazénu (blíží se k domovu), horší se počasí (od azura po bouři), a především vztahy s jejich majiteli, dávnými přáteli a milenkami. Samotný pojem plavec zde nekonotuje plavání, nýbrž plavbu; jak dlouho trvala: den? měsíc? nebo dvacet let? Plavec je metonymií člověka vyplavavšího z plodové vody, hodného jak děcko, ale právě tak nevyzrálého a nezodpovědného. (Jeho dětinskost a křehkost navíc umocňuje jeho plavková nahota.) A samotný nápad - proplavat se bazény domů - další dětinskost! (?) Pozn.: Po ńěkolika dnech tzv. rozležení se v hlavě, přidávám poslední možnou hvězdu. ()
Námět skvělý, ale buď to mělo být středometrážní, nebo to nemělo být tak předvídatelné. Scénář to má chytrý, o tom žádná a sám o sobě se mi hodně líbil, ale co se stane až Ned doplave je opravdu brzo jasné a v mezičase to nemá moc nabídnout. Docela jednoduchá premisa, docela jednoduché zpracování, které ale i přes podmanivou atmosféru trvá déle než by mělo. I tak je to určitě hodné pozornosti, protože podobenství s takovým nápadem jen tak nenajdete a také mi přijde, že to u nás neprávem zapadlo... Silné 3* ()
Mě tedy tento film ničím zvláštní nepřišel, samozřejmě, pokusy o myšlenku tu jsou a ani pointa mi nechyběla, ovšem všechno dobré zde vyvažuje něco špatné, takže za ty, autory neplánové, výbuchy smíchu a "patetického" Burta Lancastera jdu o tři dolů. ()