Obsahy(1)
Dokumentární fikce, která nabízí odpověď na věčnou otázku z osudového podzimu 1938. Jak bychom dopadli, kdybychom tehdy nekapitulovali a postavili se na odpor? Dokumentární vize se pokouší hledat odpovědi na věčnou, bolestivou a stále se opakující "osmičkovou" otázku: Měli jsme se v roce 1938 bránit útoku nacistického Německa? Jaké by to bylo a jak by to asi dopadlo, kdybychom se bránili? Scénář vychází z existujících vojenskohistorických studií na toto téma a opírá se o odborníky, především vojenské historiky. Jedná se o vizi, avšak dokumentárně erudovanou a respektující realitu. Prostřednictvím rekonstrukce nikdy neuskutečněných rozhovorů, rozhodnutí i situací a s využitím virtuálních realizací bojových scén se pouštíme na led spekulativní historie, led možná tenký, protože v historii kondicionál neplatí - ale co kdyby? (oficiální text distributora)
(více)Recenze (38)
Podle mě osobně to tedy bylo rozhodně zajímá změna oproti klasickým dokumentů hlavně od BBC. Hrané scény mi přišly vkusné, hlavně mi připomínali hraní některých počítačových her z válečného prostředí. Celá ta atmosféra totiž byla vynikající a nešlo o (dokumentárně) strohou snahu ukázat nějakou událost. Dobrý pokus, který mě vtáhl zpět do 39. roku. PS: navíc potěšila účast herců z VČD. ()
Po jedné z mých četných návštěv našich pohraničních opevnění se ve mně opakovaně vzbouzely otázky, jak by naše pevnosti asi obstály v boji při obraně naší země. Částečnou odpověď přináší tento fiktivní dokument, který zároveň ukazuje, jak bychom pravděpodobně dopadli, kdybychom se nepodřídili mnichovskému diktátu a postavili se na odpor... ()
Tento film je velmi nevyrovnaný, pasáže, kdy hovoří pamětníci a fiktivní rozhlas, jsou skvělé, v mnoha případech dojemné. Pasáže, kdy je divák nucen sledovat střelbu, aniž by bylo jasné, kdo a kam střílí, aniž by byl zřejmý výsledek, jsou k uzoufání nudné. Stejnou otázku jako autor si klade již několikátá generace, jeho odpověď mu nezazlívám, neb ji považuji za velmi pravděpodobnou minimálně z pohledu toho, jak by se k nám zachovaly ostatní státy. Rozhodně to není tak špatné, jak se zde mnozí rozohňují. Kdyby to natočila BBC, možná by to mělo hezčí barvy, úžasné efekty a skvělé herecké výkony. Ale ten kus autentické národní hrdosti by tam prostě nikdy být nemohl. Poslední dobou sílí móda plivání na vše české, děkuji panu Najbrotvi, že udělal opak. A za to musím dát filmu o hvězdičku víc. ()
KDYBY.. bylo Michalu Najbrtovi patnáct, KDYBY.. se tohoto projektu nechopilo tradičně upachtěné Ostravské studio České televize a KDYBY.. tvůrci toto potenciálem natřískané téma nepoužili místo toaletního papíru, tleskal bych nejspíš vstoje nadšením, takto se jen nesmírně divím, hlavu si můžu ukroutit, jak moc hlad po podobných záležitostech stírá rozdíl mezi kvalitou, o níž zde nemůže být ani řeči, potažmo výpovědní hodnotou, a samotnou existencí !! ()
Skrovný dokument o fiktivních událostech, které se mohly odehrát, kdybychom si tenkrát v osmatřicátém s požadavky nacistického Německa, posvěcenými našimi domnělými spojenci, vytřeli zádel. Je jasné, že bychom dostali ukrutně na záda a nevím, jak neslavně bychom dopadli, otázkou ale je, jak by tyto události ovlivnily další průběh války, která byla i tak na spadnutí. A hlavně, zda by nás historie namísto kolaborantů a německých pejsků, označila za hrdé a neústupné mrtvoly, nebo za hloupé agresory, kteří za to všechno mohou, protože kdyby přistoupili na dohodu, nic z toho by se nestalo. Ono, po boji je každý generál a na žádné kdyby se nehraje. Občas je ale velmi složité, smířit se s tím, jak věci dopadnou. V tomto případě pro naše všetečné svědomí a zachování hrdosti, kterou jsme v očích mnohých pozbyli. Především sami před sebou. Jak ale vždy říkala moje prababička: "Hrdinů jsou plné hřbitovy". Přesto si myslím, že i tyto fiktivní události, kdyby se udály, by směrovaly národní mentalitu jinam. Ta by snad stála na jiných a hodnotnějších principech, než nyní. Ale to je pouhé kdyby. 55% ()
Galerie (3)
Photo © Česká televize
Reklama