Jak se vaří dějiny

Velmi povedená kombinace kuchařského umění, receptů na nakládané hřiby pro sovětské okupanty a autentických záběrů, včetně vtipných výpovědí samotných aktérů, doprovázející zajímavý hudební doprovod a zvýdavý "neviditelný" moderátor. Škoda táhlejšího úvodu a místy nesrozumitelných slovenských titulků. Možná by došlo na hodnocení čtvrté hvězdy. 70%! (21.04.2011)

Precizní pomalá kamera v dlouhých záběrech, aranžované scény, vzpomínky pamětníků + dobové záběry = perfektní filmařský guláš. Výborné je zobrazení dělení Jugoslávie v roce 1991 za pomocí jídla. Epilog v posledních minutách je opravdový zážitek. Perfekcionismus je cítit z každého záběru....už jen plakát naznačuje, že jde o nevšední filmový zážitek. Celkově 4,5 *. (05.12.2009)

Slabší průměr, který se ve snaze o originalitu, zamotal ve svém vlastním chaosu. Reálně bych očekával informace, co jaká armáda jedla, jak se co zlepšilo či zhoršilo, ale místy divák ani neví, o jaký národ a v jakém roce se jedná. Zajímavé bylo uvést recept kolik čeho bylo potřeba, ale aby na Schnitzel pro 19 námořníků na ponorce bylo potřeba jen 8 vajec a 400kg masa je trošku nepoměr. (14.01.2020)

Kuchtíci odkazujú: jedlom sa dá vybudiť vojak k výkonu, a rovnako sa dá jedlom zabiť nepriateľ. Inscenované spomínania vtipne, s nadhľadom a veľkou dávkou subjektivity uvádzajú do kontextu jednotlivé príbehy súvisiace s prípravou jedla pre armádu, čím s prehľadom dáva dokument na držku jednotnej forme väčšiny spomienkových kvázi objektívnych dokumentov s hovoriacimi hlavami ako vrcholom invencie. Žiaľ, zaujímavé informácie dopĺňajú aj krátkodyché, podenkové príbehy a opakované vypointovanie každej epizódy stráca repetíciou vtipnosť, z ktorej ostáva len trpké upozornenie na megalomanskú spotrebu vojenskej mašinérie. (08.09.2009)

Netradiční pohled na válčení a armádu prostřednictvím kuchařů a jejich polních kuchyní. Koprodukce a slušný rozpočet umožnily výlet do řady zemí a historických etap, takže divák má možnost konfrontovat pohled veteránů 2. světové války, přes alžírskou válku až do současnosti, a tak můžeme pochopit některé souvislosti, které unikají při letmém zhlédnutí zpráv o konkliktu v Čečně nebo na Balkáně. Srbská kuchařka vyvolá úsměv hláškou "Vařili jsme proti Chorvatům", zatímco při zpovědi chorvatského kuchaře jsem pochopil, proč jsem při své cestě Chorvatskem míjel vypálené srbské osady. Při zpovědi ruského kuchaře zase pochopíme, jak funguje, res. nefunguje, v Ruské federální armádě zásobování a proč se musí jednotky ruské armády uchylovat k rabování. Německý kuchař na ponorce vedle popisu toho, jak na miniaturním prostoru své kuchyňky kuchtí pro své kolegy, stihne vylíčit, jak se jako jediný dokázal při potopení jeho lodi zachránit. Celé je to podané v určité ironické nadsázce a vyprávění zpovídaných doplňují armádní recepty typu šašlik pro sto tisíc sovětských okupantů nebo chléb pro 18 milionů německých vojáků na frontách 2. světové války. Nahlédneme i do kuchyně pro jugoslávského vůdce Tita a můžeme obdivovat půvabné ženské tělo obložené sýry a uzeninami jako palmsek pro mezinárodní smetánku. Celkový dojem: 70 %. Víte, co by se stalo, kdyby všichni armádní kuchaři odmítli vařit? Jak odpovídá na tuto otázku jeden z nich? Nic, jen by museli z bezpečí své kuchyně odejít do přední linie... (29.11.2010)