We and the Matterhorn, the Matterhorn and We
Obsahy(1)
Dokumentární film seznamuje se situací československých emigrantů ve Švýcarsku, kam se uchýlila část našich občanů po Srpnu 1968. Zabývá se nejen švýcarskou pomocí těmto lidem, ale i tím, jakým přínosem se oni stali pro hostitelskou zemi.
Po srpnu 1968 odešlo z Československa do Švýcarska přes 13 000 lidí. Švýcarská média, obzvlášť televize, věnovala příchodu budoucích spoluobčanů značnou pozornost. Vzhledem k hospodářské prosperitě hostitelské země a sympatiím veřejnosti zde našlo mnoho vědců, umělců, lékařů, techniků a jiných odborníků dobré uplatnění.
Film "My a Matterhorn, Matterhorn a my" akcentuje skutečnost, že mnozí příchozí ze zemí bývalého Československa byli pro švýcarskou společnost nesporným ziskem, ať už se uplatnili v průmyslu, ve vědě nebo v umění. Režisér Bernard Šafařík právě na tento jejich přínos poukazuje. Ve svém dokumentu použil kromě výpovědí bývalých čs. emigrantů a dnes již Švýcarů také velké množství archivních materiálů švýcarské televize, u nás dosud neznámých.
(oficiální text distributora)
Recenze (5)
Jednoduché, zaujímavé a poučné doplnenie si nevedomých zákutí histórie. 70%. ()
Vynikající dokument s použitím dobových materiálů švýcarské televize. ()
překvapilo mě, jak zajímavý může být i pohled z této strany. všestranně profesionální dokument s mnoha přesahy a historickou relevancí a také vlastně i taková malá úvaha nad vztahy k domovu, nad vykořeněností. je třeba ocenit i různá hlediska, například mě osobně velice zaujaly dobové záznamy ze švýcarské televize. poučné bylo vidět, jak obyvatelé této malé vyspělé země smýšlejí o nás a jiných národech stejně povrchně a předpojatě, jako my o nich a o ostatních národech. státní příslušnost jakoby byla větším rozdílem, než je lidskost pojítkem. ()
"60% mužů jsou akademici, technici a studenti". Vypadá to, že to byla i pro Švýcary, kteří kulturně jen tak někoho doopravdy nepřijmou od nás emigrace snů. Když to srovnáme jakou pracovní sílu dnes musí německá kancléřka Merkelová kvůli malé porodnosti německých žen získávat z Afriky a arabských zemí za cenu islamizace Německa. Dodnes jsme za "odliv mozků" z naší země nedostali od Rusů odškodné.V Basileji, která se v dokumentu objevuje jsem byl na Taize pět dní přes Silvestra a pro mě nejpříjemnější město na západ a jih od naší země. Nemám rád "extrémní" kriminální města bez přírody jako Londýn nebo Brusel, kde si musíte kvůli velké hustotě obyvatel v okolí města koupit vstupenku na vyprodané koncerty měsíce dopředu. ()
Galerie (4)
Photo © Česká televize
Reklama