Zběsilá krev

Pomalu tekoucí příběh je podpořen výbornými výkony hlavních představitelů, rozhodně nenadchne milovníky amerického polopatismu, primitivního střihu a rychlého sledu tupých akcí. Giordana položil ve svém neprávem opomíjeném filmu několik palčivých otázek na téma viny, spoluviny a lehkosti manipulace davu. A závěr je naprosto skvostný. (30.11.2011)

Novinka s M.Belluci pôsobila svojimi 148 minútami celkom vážne. Až doma som zistil, že ide pravdepodobne o tv film rozdelený na dvd do dvoch dielov. Či sa naozaj jedná o tv film neviem /nepôsobil na mňa tak/, ale inak si rozdelenie filmu neviem vysvetliť. Film rozpráva naozaj silný príbeh na pozadí zaujímavých udalostí koncom 2. svet. vojny. Najslávnejší herecký pár talianskej kinematografie čelí vážnym obvineniam z ktorých sa ťažko vymotáva, zvlášť tesne pred koncom vojny , keď sa v ľuďoch nahromadilo množstvo nenávisti a túžby po pomste. Slabšiu prvú časť, kde mi dojem kazili zbytočné posteľné scény /kto by to povedal?/ a rozvláčnosť, mi vynahradil druhý diel , ktorý je podstatne kvalitnejší. V rukách partyzánov je im dopriaty "riadny" súdny proces. Zaujímala ich iba odpoveď na jedinú otázku. Bol Osvaldo Valenti fašistom? Si or no? Film 60%. (20.09.2009)

Netuším, jak se na film tvářili Italové, mně na něm nejvíc vadila střihová skladba. Zingaretti s Bellucciovou výborní. Co se týká tématu- osud filmařů v totalitním (fašistickém) režimu- chtěl bych vidět pořádně kontroverzní filmy třeba o Janu Svitákovi nebo Čeňku Šléglovi. Na něco takového (kdysi se v tisku spekulovalo o přípravách na zfilmování osudu Lídy Baarové) u nás ale nikdy nebudou peníze. (25.08.2011)

Mám podobné kontroverzní a nejednoznačné příběhy rád. Právě pro ten pohled na ne zcela jasné, čisté a rovné příběhy osob zmítajících se v divokých záchvěvech doby. Technicky vzato ve filmu moc ani nejde o to, zda hlavní hrdinové byli či nebyli vinni, spíše o optiku oné viny. Na Luca Zungarettiho jsem si dlouho zvykal, ale nakonec mě uchvátil, Monica Bellucci je bez debat. Jen kvůli ní jsem film viděl a nezklamala. Děsil jsem se dlouhé stopáže, ale při sledování mi to nakonec tak dlouhé nepřišlo. Film, který vás může zcela minout, ale když vás drapne, pěkně vás vyždíme. Možná pro pokročilou noční dobu sledování jsem zůstal někde na půl cesty. (12.03.2018)

Zhlédla jsem soustředěně a s velkým zájmem. Přesto ne více než tři hvězdičky. Problém nevidím ani tak ve formální stránce, nýbrž (jako vždycky) v poselství díla. Evidentně šlo tvůrcům o to, aspoň trochu "očistit" špatné lidské a občanské renomé dvou někdejších hvězd italského filmu z éry fašismu. Proto se snímek tváří jako "non-fiction", jako historická rekonstrukce s uměleckou licencí. Jenomže obě hlavní - reálně existující - postavy (Valenti a Ferida) jsou nejvíce ze všeho "očišťovány" pomocí fiktivní postavy - režiséra Golfiera/Taylora. A v tom tkví kámen úrazu, ba svého druhu to pokládám i za určitý podvod na divákovi. Pravda, předlohou Golfiera/Taylora je sice do určité míry Luchino Visconti, avšak dle mého názoru jde v tomto směru o zneužití jak skutečného Viscontiho, tak fiktivního Golfiera. Tento absolutní klaďas totiž nemá jiný úkol než postavit oba kontroverzní hrdiny do přívětivějšího světla. A snad právě usilovné a mazané míchání fikce a non-fikce, faktů a výmyslů... mě přesvědčilo o tom, co autoři chtěli jaksi decentně "přepudrovat": Osvaldo Valenti a Luisa Ferida museli být skutečně dvě obludy. (08.07.2011)