Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Německý spisovatel Lion Feuchtwanger vytěžil ve svém románu (vydaný v roce 1939) svou osobní zkušenost ze sedmiletého exilu ve Francii, kam se mu podařilo uniknout po nástupu Hitlera k moci. Osou příběhu je rodina hudebního skladatele Trautweina a její marný zápas o začlenění do pracovního a společenského prostředí. Hlavním znakem těchto "vyhnanců" je vykořeněnost: ta poznačuje každý jednotlivý život snahou po orientaci, zachycení se v rozvráceném světě. Na motivy románu napsal scenárista Jiří Hubač dvoudílnou inscenaci, v níž v režii Jiřího Adamce dostala neobvyklou příležitost silná garnitura našich herců: Jana Hlaváčová, Petr Haničinec, Lukáš Vaculík, Rudolf Hrušínský, Vladimír Menšík, Miloš Kopecký, Marta Vančurová a další. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (11)

Sandiego 

všechny recenze uživatele

Jedinečná záležitost šitá na míru obrazovky. Rozhodně není radno přehlížet počátky tvorby Jiřího Adamce, v osmdesátkách se blýskl rozhodně vícekrát (Brakýři) - než se dal cestou pochybné seriálové tvorby. Zde měl k dispozici výbornou Hubačovu dramatizaci neméně výborné předlohy a herecké obsazení, z něhož se tají dech - stačí si jen přečíst jména. To však neznamená, že jako režisér Adamec neměl na bravurním výsledku podíl - naopak celková střízlivost, uměřenost a emoční gradace jsou vizitkou jeho kdovíkde zašantročeného citu. Vyhnanství je pozoruhodným obrazem vnitřního rozkladu iluzí a jistot, který evokují nejednoznačné a poutavé postavy oživené jedinečnými představiteli. Petr Haničinec a Jana Hlaváčová zde předvádějí neskutečnou psychologickou drobnokresbu, která ochromuje hořkostí a palčivostí. Zdárně jim sekundují jak další herečtí velikáni, tak tehdejší mladá garda vč. velmi přesvědčivého Lukáše Vaculíka, jehož postava rebelanta s hlavou v sovětských dálkách naštěstí nikdy nesklouzne k ideologické účelnosti, jak jsem se zpočátku obával. Vyhnanství je nezapomenutelnou ukázkou ztracené linie televizní tvorby, které ani v době tuhé normalizace nešlo upřít nároky na diváka, herce a nadčasovou výpovědní hodnotu. ()

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

,,Tohle je doba, kdy člověk přestává být člověkem a stává se z něho lump..." Dva filmy, jejichž názvy lze napsat velmi blízko vedle sebe: Ubohý pan Kufalt a Vyhnanství. V obou případech dvoudílná televizní adaptace německého románu, příběh o osudech běžných lidí na pozadí smutných událostí v meziválečném období, důležitý motiv dosáhnutí a nalezení jistého životního cílu, stejný komorní styl i výprava a velmi podobné herecké obsazení. A přece každý z nich je úplně jiný a ne jen kvůli jméně režiséra. Zatímco Filipův (a taky Falladův) Kufalt je v určitých momentech jedna velká legrace o věčných podvodníčcích a jedno velké dobrodružství kolem touhy po pomstě i bohatství, Adamcovo (i Feuchtwangerovo) Vyhnanství je především jedna velká deprese a jedno velké utrpení, byť v luxusním hereckém podání. Hlavní postavou je hudební skladatel, klavirista a profesor německého občanství, žijící pro své antifašistické postoje ve ve Francii, zaměstnán jako jeden z redaktorů novin pro emigranty. Strhující drama, ve kterém jde o život, čest, zaměstnání i smrt, probíhá nejen v pracovní sféřele, ale i mezi jeho přáteli, v rodině a řekl bych také uvnitř psychologického rozpětí postavy. Petr Haničinec naprosto exceluje, dojímá, fascinuje i mrazí, stejně jako jeho filmová partnerka Jana Hlaváčová v tragické roli nešťastné manželky. Mezi nezabudnutelnými hereckými výkony všech zúčastněných bych zmínil Vladimíra Menšíka a Miloše Kopeckého, herců vnímaných z pohledu současných diváků mnohdy pouze jako komiků (naštěstí je oba máme možnost vidět v řadě dramatických filmech a tohle je jeden z nich). ()

Reklama

NinadeL 

všechny recenze uživatele

2/2 Lion Feuchtwanger v českých televizních adaptacích patří mezi ta díla, která jsou naprosto výjimečná. K úplné dokonalosti schází jen, aby byla tehdy natočena celá trilogie Čekárna (1930-1940), včetně Úspěchu a Oppermannů. K dalším takovým perlám samozřejmě můžeme připojit Ubohého pana Kufalta a I ve smrti sami podle Hanse Fallady. ()

sportovec 

všechny recenze uživatele

Rmut exilu je v této televizní adaptaci románu Liona Feuchtwangera místy až zdrcující. Trilogie Čekárna, jejíž je součástí, přibližuje svět německé demokracie. Svět, který je obžalobou nejen nacistického, ale i poválečného Německa. Selhávání exulantů i lidí tzv. vnitřního exilu drcených dějinami. Předválečnými, válečnými i poválečnými. Slušnost a lidství stály na hanbě za to, že se odmítly ohnout. Obvyklé klady těchto adaptací vyjmenovali již druzí. Je jen velká škoda, že o podobné kvalitě nebo alespoň srovnatelné úrovni si dnes můžeme nechat jen zdát. ()

Marthos 

všechny recenze uživatele

Víra nejčistší zrazená v hořkém pláči. Feuchtwangerova románová trilogie, přičemž Vyhnanství tvoří její závěrečnou část, je mrazivou zpovědí člověka, který se na prahu právě nastávající dějinné apokalypsy ocitl na rozhraní svého života. Osudy německých antifašistů, živořících ve francouzském vyhnanství, lidí zchudlých, přezíraných a často zavržených, ale také statečných a poctivých, nebyly a dosud nejsou známy v plném rozsahu, tedy alespoň tak, abychom pochopili, jak těžký byl úděl těchto dobrovolných vyděděnců vlasti. Dvoudílná televizní adaptace, která je dílem zkušeného scénáristy Jiřího Hubače, vystihuje tuto vpravdě tragickou dobu až neuvěřitelně věrohodně; ukazuje jak odvahu a odhodlání těch, kteří se rozhodli čelit nepřízni osudu, tak zbabělost a morální pokleslost druhých, ustupujících sílícímu útlaku. Výsostným obsazením hereckých titánů, z nichž nelze nejmenovat alespoň vynikajícího Petra Haničince, Janu Hlaváčovou, Elišku Balzerovou, Luďka Munzara, Miloše Kopeckého, Rudolfa Hrušínského, Josefa Vinkláře a všechny další, bylo dosaženo naprosté dokonalosti. Kontroverzní osobnost Jiřího Adamce, režiséra, který v porevolučním období proslul především jako autor lascivních estrád a přiboudlých seriálů nevalné úrovně, vybízí prostřednictvím této mistrovské televizní inscenace k jistému uznání. Odpovídající výprava, skvělé dialogy, zkrátka pochutnání. ()

Galerie (1)

Zajímavosti (1)

  • Scenárista Jiří Hubač měl problémy prosadit některé dialogy, které ve filmu zazněly a které tehdejší vedení televize správně bralo jako narážky na socialistický režim. Byla to například věta: „Lhát si můžeme dovolit pouze oficiálně,“ která byla cenzurou označena jako provokace. Hubač si ji nakonec prosadil se zdůvodněním, že ji říká postava nacistického zločince. (raininface)

Reklama

Reklama