Vyhnanství

Musím zcela otevřeně přiznat, že mě tenhle ČS televizní film hluboce zasáhl, za jedno je to krásně napsané, ty dialogy jsou fantastické a jednotlivé výměny mezi hlavními postavami dýchají životem, bohužel i reálným světem, útěk z Německa do Francie chápu a rozumím.. K tomu tedy silný příběh, strhující drama, výborní herci, za všechny bych jmenovala Janu Hlaváčovou, která je tady dokonalá a moc se mi líbila ve vedlejší roli Eliška Balzerová, její postava mi byla sympatická.. Krásně smutné pokoukání se slzama.. (17.03.2023)

Nejsilnější momenty této dvoudílné inscenace jsou ve společných scénách Kopeckého s Hrušínským. V těch chvílích to nádherně emočně jiskří a je radost ty dva sledovat. Po zbytek času je to silně depresivní drámo, ve kterém herci pateticky deklamují hromadu textu, do toho hraje tklivá hudba a i když to určitě něco do sebe má, je toho (alespoň pro mne) málo. (21.03.2017)

2/2 Lion Feuchtwanger v českých televizních adaptacích patří mezi ta díla, která jsou naprosto výjimečná. K úplné dokonalosti schází jen, aby byla tehdy natočena celá trilogie Čekárna (1930-1940), včetně Úspěchu a Oppermannů. K dalším takovým perlám samozřejmě můžeme připojit Ubohého pana Kufalta a I ve smrti sami podle Hanse Fallady. (30.11.2019)

Rmut exilu je v této televizní adaptaci románu Liona Feuchtwangera místy až zdrcující. Trilogie Čekárna, jejíž je součástí, přibližuje svět německé demokracie. Svět, který je obžalobou nejen nacistického, ale i poválečného Německa. Selhávání exulantů i lidí tzv. vnitřního exilu drcených dějinami. Předválečnými, válečnými i poválečnými. Slušnost a lidství stály na hanbě za to, že se odmítly ohnout. Obvyklé klady těchto adaptací vyjmenovali již druzí. Je jen velká škoda, že o podobné kvalitě nebo alespoň srovnatelné úrovni si dnes můžeme nechat jen zdát. (20.09.2020)

Jedinečná záležitost šitá na míru obrazovky. Rozhodně není radno přehlížet počátky tvorby Jiřího Adamce, v osmdesátkách se blýskl rozhodně vícekrát (Brakýři) - než se dal cestou pochybné seriálové tvorby. Zde měl k dispozici výbornou Hubačovu dramatizaci neméně výborné předlohy a herecké obsazení, z něhož se tají dech - stačí si jen přečíst jména. To však neznamená, že jako režisér Adamec neměl na bravurním výsledku podíl - naopak celková střízlivost, uměřenost a emoční gradace jsou vizitkou jeho kdovíkde zašantročeného citu. Vyhnanství je pozoruhodným obrazem vnitřního rozkladu iluzí a jistot, který evokují nejednoznačné a poutavé postavy oživené jedinečnými představiteli. Petr Haničinec a Jana Hlaváčová zde předvádějí neskutečnou psychologickou drobnokresbu, která ochromuje hořkostí a palčivostí. Zdárně jim sekundují jak další herečtí velikáni, tak tehdejší mladá garda vč. velmi přesvědčivého Lukáše Vaculíka, jehož postava rebelanta s hlavou v sovětských dálkách naštěstí nikdy nesklouzne k ideologické účelnosti, jak jsem se zpočátku obával. Vyhnanství je nezapomenutelnou ukázkou ztracené linie televizní tvorby, které ani v době tuhé normalizace nešlo upřít nároky na diváka, herce a nadčasovou výpovědní hodnotu. (14.09.2018)