Jurjev den
Deň v Jurijeve
Yuri's Day
Režie:
Kirill SerebrennikovScénář:
Jurij ArabovKamera:
Oleg LukičjovHrají:
Xenija Rappoport, Olga Oniščenko, Sergej Sosnovskij, Juris Laucinš, Timofej Tribuncev, Andrej Smirnov, Taťjana Kuzněcova, Igor Chripunov, Roman Šmakov (více)Obsahy(1)
Jednodenní výlet do rodné vesnice se mění v osudovou cestu za odpuštěním. Kultivovaná operní zpěvačka Ljubov Pavlovna (Ksenia Rappoportová) jede s dospívajícím synem do rodného městečka, aby mu před stěhováním do Vídně ukázala kousek vlastní minulosti. Pubertální vzdorovitý Andrej se však náhle beze stopy ztratí. Ljubov zůstane sama uprostřed nehostinné vesnice a mění se z mondény v zoufalou matku, připravenou obětovat znovunalezení syna vše. Malé městečko, původně zamýšlené jako cíl jednodenního výletu, se stává místem, kde Ljubov nalezne svůj osud...
Režisér Kirill Serebrennikov ztvárnil ruský venkov jako mysteriózní místo, kde se zastavil čas. Vedle „skorodetektivní" zápletky Andrejova zmizení se soustředí zejména na účinek tajemného Jurjeva na hlavní postavu, na její proměnu z hvězdy a divy ve vesničanku, která nachází smysl života ve službě druhým. Jako by cítila, že se musí městu přizpůsobit, má-li jí ještě někdy v budoucnu vydat syna. Hlas Ljubov a hudbu, kterou má tak ráda, tedy postupně střídá ticho a mrazivý vítr vanoucí po nehostinných pláních. Zmizelý syn a množství falešných stop, na které hlavní hrdinku přivádí místní policie a obyvatelé nedalekého kláštera, postupně blednou a stávají se pouhým východiskem pro radikální vnitřní i vnější proměnu člověka.
(Česká televize)
Recenze (25)
Den v Jurjevu je nejen docela těžko uchopitelný snímek, ale i těžko žánrově zařaditelný. Po trochu náročnějším rozjezdu, kdy jsem zjistila, že zdaleka nepůjde jen o hledání ztraceného syna, jsem se chytla a zaměřila jsem svou pozornost na situace a osoby, vyskytující se kolem hlavní představitelky Ljuby, kterou hrála senzačně Ksenija Rappaport. Rusko se tady předvedlo v celé své syrovosti a i když byly některé momenty hodně úsměvné, tak byly s velmi hořkou příchutí, například situace v nemocnici, klášteře, ale i samotné vyšetřování policií. Jestli to tam takhle někde chodí v reálu, tak vřelé díky za Čechy, to v každém případě. Zkrátka příjezd Luby s nostalgickými vzpomínkami na toto místo se stalo postupně její černou můrou a konec tudíž nemohl dopadnout jinak. Zima mě objímala celou dobu, protože těch teplejších momentů bylo minimum, ale stejně si myslím, že je to jeden z těch zapomenutých snímků, které stojí za to vidět i když ztráta syna nakonec nebyla až tak důležitá. Souhlasím s tím, že kratší stopáž bych uvítala. ()
Den v Jurjevu je velmi osobitý snímek s dýchající mysteriózní atmosférou. Zasněžené, mlhavé, zapadlé městečko. Žena, která sem přijíždí, aby svému dospívajícímu synkovi ukázala, kde vyrůstala. Postupem času se však ukazuje, že ani tato operní diva nebyla vždy svatá a má za sebou nějakou tu temnou minulost. Ksenija Rappaport je pěkně ostrá ženská a podivné zmizení svého syna nehodlá nechat jen tak. Jedna vesnická mařka ji u sebe nechá přenocovat, spolu se opijí extra silným ruským nápojem a Ljuba jí pak zazpívá operu:) V průběhu děje se jakoby stále více upouští od pátrání po synovi a stále více se rozvíjí vedlejší děj, do něhož spadají nové postavy i ty, které patří do Ljubiny minulosti. I přes dlouhou stopáž jsem ve filmu nenašla slabší místa, která by mě nudila, stejně jako jsem neměla potřebu kontrolovat hodiny. Takže nakonec mi vlastně ani nevadilo, že jsem se vůbec nedozvěděla, co se s jejím synem stalo. Také jsem nevěřila, kolik nových výrazů se člověk za jeden film může dozvědět:) ()
Toto je ruský Silent Hill a do neho vstupuje sovietska Emily Blunt s otravným synom. Ten sa však v prekliatej hmle na zvonici stratí a nasleduje zhluk udalostí, na ktorý by čumeli aj rozprávkové bytosti Ivan Carevič, Baba Jaga a Kostej Nesmrteľný. Občas sa divím, čo všetko mohlo prejsť putinovskou cenzúrou. Pretože takto surovo zobrazený život v zapadnutom malom mestečku, ktorým denne pretečú hektolitre vodky, je vskutku strašnou vizitkou národa. ()
"V nemocnici nemajú lieky. Liečime sa doma. Do nemocnice chodíme umierať..." Vitajte v Rusku, v diere na konci sveta, plnej špiny, alkoholu a kriminálnikov. Úvod je vyrozprávaný v pomalom tempe až do momentu keď "Ljusa" stratí syna. Napriek vyše dvojhodinovej stopáži je divák pomerne v napätí, hlavne z dôvodu, že sme zvedavý , či syna nájde. Čím ďalej ale zisťujeme, že tu nejde ani tak o strateného syna, ako o jeho matku, ktorá sa s tým musí vyrovnať. Je to "Ljusa" alebo nie? Scény z ústavu sú výborné - "nam žrať náda!" i samotná premena opernej divy v trosku, ktorá je ochotná robiť upratovačku za pár rubľov. Rozuzlenie filmu ak vôbec nejaké má, je dosť nejasné a film ponúka viac otázok ako odpovedí, ale niekedy to tak v živote chodí. Ako vraví vyšetrovateľ, v Rusku sa ročne stratí 40 000 ľudí...Hlavne kvôli prestrelenej dĺžke sa prikláňam k trom ***. 60%. ()
Jako kdyby jel do kopce dýchavičný starý dieslák, tak je to natočené, zbytečně se to táhne. Výborný výkon představitelky hlavní role nemůže zamaskovat častou režisérskou bezradnost. Takový námět by si zasloužil lepší zpracování, barvitější vykreslení atmosféry a rozhodně cirka poloviční délku. Pak by možná byl snesitelný i ten konec bez pointy. Pak bych ho vnímala jako otevřená vrátka mé fantazii, takhle to vidím jenom jako další nedodělek tvůrců. ()
Včera na nočnej som mal celý čas chrobáka v hlave a nonstop premýšľal nad týmto filmom až mi to docvaklo. Ked sa naň pozriete od konca smerom k začiatku, dôjde to i vám. ()
Deň v Jurjeve je podľa mňa exemplárny príklad toho, ako natočiť podľa výborného scenára zlý film. Expozícia je znamenitá, režisérovi sa podarí navodiť správnu atmosféru a divák je po zvrate natešený, kam sa bude príbeh ďalej uberať. Lenže Deň v Jurjeve nie je prvoplánový triler, takže sa začne pomaly rozplzávať do niečoho tajomnejšieho a psychologickejšieho. Pripomenul mi Pennovu Prísahu, ktorá tiež lákala na vyšetrovanie, ale sústredila sa nakoniec na psychický stav hlavného hrdinu a atmosféru miesta. Pri tomto filme som mal pri mnohých scénach pocit, že sú výborne vymyslené, ale nezáživne, až nepríjemne amatérsky natočené. Od zhruba polovice vám začne byť jasné, že niečo nie je v poriadku a možno vám dojde aj pointa, ktorú ale režisér nechá na posúdenie divákovi. Odôvodnenie prestrelenej dĺžky som vo filme nenašiel, našťastie je v hlavnej úlohe schopná herečka, takže spolu s túžbou, čo sa vlastne stalo, vám ju pomôže zvládnuť. Ak by podľa môjho scenára vznikol takýto film, bol by som dosť naštvaný. Nechcem si predstaviť, o koľko lepšie by danú trilerovú látku zvládol napríklad Del Torro, alebo Fincher. A nech kľudne natočia aj remake, ak sa o filme dozvedia. ()
Kdo se chce na film dívat jako na "obyčejný" kriminální thriller o zmizení člověka v opuštěném městečku kdesi v hloubi Ruska, bude jistě zklamán, nicméně v charakteristice filmu se zde překvapivě správně o thrilleru nebo krimi nic nedočteme, místo toho tam stojí drama a mysteriozní. Je totiž lepší ve filmu hledat něco jiného, než jen napětí z pátrání, to by podle mě rozhodně nemělo být to hlavní. Úspěšná pěvkyně Ljuba, poté co se vyšvihla na společenském žebříčku, chce opustit Rusko, netuší ale, že země ze které vyrostla ji tak lehce nepustí. Chtěla zpívat sólo, ale zapomněla, že v místech jako je Jurjev v místě jako je Rusko pro sólisty není místo, tedy pokud ještě chtějí být skutečnými Rusi (a ne jen citovat zpaměti Čechova a spol.). Když zpívala sama, přišla o hlas. Když najde cestu do sboru, může snad chovat ještě naději, že syna jednou získá zpět. ()
Po shlédnutí filmu mi chvíli trvalo, než jsem ho pochopila. Taky mi k tomu pomohly zdejší komentáře, otevřeně přiznávám. Na základě těchto zkušeností ale musím konstatovat, že film je dokonalý a zvyšuji počet hvězd ze 3 na 5. Je to opravdu velmi zvláštní film, slavná operní diva se vrátila do vesnice svého dětství se synem. Vesnice i její obyvatelé byli strozí, nepřívětiví a podivní. Jediný, kdo tam byl normální, byla Ljubov a její pubertální syn. Postupem času se dějí velké změny, zmizení syna je změna první, ale zdaleka ne největší. SPOILER! Všechno to nakonec do sebe zapadá, jen si film musíte pustit ještě jednou. Tentokrát pozpátku. A pochopíte i toho utopeného chlapce s podivným tetováním na hrudi. ()
Zoufalství a naděje uprostřed duchovního i materiálního zmaru. 1) V prvním plánu kafkovského snímku vystupuje matka s patnáctiletým synem, má s ním podivný vztah zahlcující lásky i nenávisti. Po synově zmizení musí matka pátrat ve vlastním charakteru, protože jenom tato cesta je nadějí, že ho znovu najde._____ 2) Ve druhém plánu film zobrazuje současné Rusko v celém jeho marasmu. Byť je Jurjev-Polskij na ruské poměry jen na skok od Moskvy (cca 200 km po silnici), ve skutečnosti nemá s Moskvou více společného než třeba s New Yorkem. Skutečný ruský svět plný zoufalství, nedostatku, materiální i duševní bídy a bezvýchodnosti není výlučným hájemstvím malého městečka, taková je celá matka Rus. Může se nám to líbit nebo ne, ale nic s tím nenaděláme._____ 3) Ve třetím, nejméně čitelném, plánu jde o stav ruské duše. Jak dokazují i komentáře nejen na ČSFD, pochopit tuto skutečnost dělá vážné problémy mnoha divákům. Matka se ujistí, že odjezd z Ruska jí ve vnitřním neklidu nepomůže, ačkoli si na začátku filmu myslí opak. Synovo zmizení jako katalyzátor uvědomění vlastních hříchů vede pak postupně k poznání, které matka pokorně přijme._____ 4) Pokud čtete rusky, doporučuji diskusi na www.kinoteatr.ru nebo nashekino.ru. O filmu se moc nedozvíte, zato se seznámíte s názory diváků, nespokojených s tím, jak film prezentuje současné Rusko. Je to přílišná depka, takhle to v Rusku vůbec, ale vůbec nevypadá (nejvyhraněnější v tomto smyslu jsou občané městečka Jurjev-Polskij), film by se měl promítat pouze pro vybrané publikum (Такие фильмы надо смотреть в "закрытом показе") a vůbec, je ostuda, že něco takového vzniklo._____ 5) Pro zajímavost uvádím názor komentátorky serveru kino-teatr (№ 76 Ира В 25.04.2015, 00:47): Никого она не теряла - это всё образно. Фильм о том, кем бы она была, оставшись в своём городке (поломойкой, неухоженной, бедной, спивающейся), откуда родом и кем бы был её сын (уголовником, больным туберкулёзом), её мужчина ("Серый", примитивный) и т.д. Здесь показан контраст тех, кто выбился в люди и тех, кто влачит свою жизнь... Nikoho neztratila - vše je vyjádřeno jen obrazně. Film je o tom, kdo by byla, kdyby zůstala ve svém městečku (věčně nalitá umývačka podlahy zbídačelého vzhledu), jaký by byl její syn (zločinec a tuberák), její muž (primitiv bez kultury) atd. Vidíme kontrast mezi těmi, kteří se probojovali mezi lidi a těmi, které jejich život vláčí za sebou..._____ 6) Skutečný Jurjev-Polskij leží asi 200 km na severovýchod od Moskvy asi 60 km západně od Suzdalu. Má 19 000 obyvatel a druží se s Litoměřicemi._____ 7) Zvláštní ocenění si zaslouží výborné české titulky (sledoval jsem film na České televizi), které se nesnaží převést řeč slovo od slova, ale postihují smysl sděleného a velmi úspěšně tlumočí ruský text českému divákovi včetně různých reálií - jev dnes v titulcích i v dabingu velmi ojedinělý. ()
Rusko má dlouhé prsty a velkou přitažlivou sílu, a to nejen pro Rusy; Evropané oběcně a Češi zvlášť o tom ví mnohé, a nejen z filmů. No a americká nenávist pokračující i po rozbití CCCP, to je zase jen vytěsněná láska, to aby svět byl v rovnováze a doklad toho, že duševní Ano a Ne se stýkají v jednim bodě. Pokud by tato náklonnost či přitažlivost měla cílit pouze v prostotu života a čistotu mezilidských vztahů, pak jsou karty rozdané. Víme však, že i tam je prostý život zaneřáděn tohou po luxusu a čistota vztahů mocichtivostí. A tak raději dávejme bacha. A to i v případě Ljuby, která až podezřele ochotně nachází smysl života v pádu do kolektivního přežívání, klesajícího až k vězeňské tuberárně (další varování). Kromě ztráty napětí (scénář) kritizuji i kameru, která zde byla až příliš odvážná. ()
Nějak jsem při sledování tohoto "poetického" snímku nepochopil, co tím chtěl básník vlastně jako říct ........ ach jo, komentáře ... Vážení - moc pozorní diváci tedy zrovna nejste /neřku-li znalí věci/ .. v Rusku pije vodku zásadně jen ten, kdo na ni má rublíky .. většina obyvatel je nemá a proto pije načerno pálenou samohonku /!/ .. tak, jako ta sympatická hostitelka naší hrdinky Ljuby V. … ()
A klece jen doutnají... Krása. Podprahově zlostná & bezútěšná krása. ()
A pak že Rusové nemají smysl pro humor. Kirill Serebrennikov ho určitě má, i když tady jde o jeden z těch nejčernějších. Život v zasněženém ruském městečku na mě působil podobně jako pohled do té nejsmutnější zanedbané indiánské rezervace. Alkohol, nedostatek, závist, hrdost na něco, co už je dávno pryč. Stoprocentní Ksenija Rapapport (už dvakrát jsem ji viděl v podobně nejednoznačné a stejně suverénně zvládnuté roli - Neznámá, Dvojitý čas) , úžasně navozená ponurá až hororová atmosféra, tragikomická ruská realita, poněkud rozpačitý natahovaný naturalistický závěr. 75% (s teprve 83. hodnotícími přede mnou jsme zatím vygenerovali průměr 67%). ()
Prvni hodina byla paradni a film mel naslapnuto na skvelou mystickou detektivku. Bohuzel, pak se neco zvrtlo a stalo se z toho tezko stravitelne umeni. I tak musim dat alespon (vyssi) prumer. Mj. za krasnou a dobre hrajici Ксе́нии Раппопо́рт. ()
Člověk by se hned do Jurjevu nastehoval. Vodka, jeden větší trouba než druhej. Místní šerif se zrovna vrátil z kriminálu a jedna barva na vlasy. Super místo na žití. Až na to, že sem vlastně moc nepochopil o čem to je, tak se to dalo zkouknout až do konce.. ()
Známá operní pěvkyně Ljuba jede se svým synem do rodného města, zavzpomínat. Netuší, že se pobyt v Jurjevu změní v její noční můru. Následuje řada absurdních, nechtěně komických situací, zdánlivě nedávající smysl (nebo to opravdu nedává smysl). Prostě Rusko, kde je i nemožné možné. Chce se mi napsat typický Serebrennikov, ale nemůžu, neboť je to teprve druhé setkání s tímto režisérem. Po "Nevěře" je to další nevšední zážitek. Trochu dlouhá stopáž, ale chci více Serebrennikova. ()
Ruská mysteriózna dráma z tohto roku je o vzťahu matky a syna, a režíroval ju Kiril Serebrennikov. Slávna operná speváčka Ljuba Pavlovna (Ksenia Rappoport) prichádza so synom do rodného mestečka rozlúčiť sa s mestom, krajinou, minulosťou. Vzdorný syn však bez stopy zmizne a Ljuba sa mení na zúfalú matku, pre záchranu syna obetujúcu všetko. V krutých podmienkach chudobného vidieka Ruska, tuhej zimy a tvrdých nátur domáceho obyvateľstva prejde Ljuba neobyčajnými zmenami. ()
Hnusný příběh, hnusné prostředí, hnusná řeč, hnusný film, který nevyvrátil, že Ivani jsou vlastně jen banda primitivů smrdící vodkou a cibulí v černých vaťácích. Urááááááááá ..... ()
Další ruský filmový balzám na mou duši. (Och, stejně mám pocit, že ani kdybych nakoukal všechny ruské filmy světa, nenaplnilo by to mou prázdnotu po tom, co mi skutečně chybí). V momentě, kdy jsem už dávno zanevřel na ČT2, protože většinu filmů vysílá v příšerném českém dabingu, jsem s potěšením seznal, že ČT Art mi tuto ztrátu dovede velice obstojně vynahradit. U tohoto filmu mi stačilo přečíst si anotaci, abych okamžitě věděl, že ho musím vidět - a že bude skvělý. Och, ale jak skvělý! Ten film během svého rozjezdu ani nedává tušit, k jakému vyústění nakonec dospěje. Mondénní panička - v úchvatném hereckém podání Ksenije Rappaport - si vyrazí na zvláštní výlet se svým nezvedným synkem do rodného kraje, aby mu z bůhvíjakého důvodu ukázala domovský marasmus, z něhož před lety vybředla. (Postava syna má pro tento výlet podle všeho ještě méně pochopení, než sama matka, která možná ani sama neví, proč se tam vydali). Bezútěšnost, s nímž je zpěvaččino rodné město vylíčeno, postupně graduje s nebývalou intenzitou. Jeden nehostinný záběr stíhá druhý a člověk žasne, v jakých podmínkách mohou někteří lidé žít i v 21. století. Pohrdání střídá hnus, zloba ústí v rezignaci. Tu symbolicky završuje moment, kdy si zpěvačka nejlevnější barvou přebarví svoje vlasy na stejný odstín, který používá většina žen ve vesnici, a stává se tak jednou z nich. Záhadné synovo zmizení, které film ani v závěru nijak nevysvětlí (vážně se v Rusku ročně navždy ztratí 40 tisíc lidí? proboha!), je ve skličujícím kontextu jedné ospalé ruské díry pouze iniciačním momentem, který odstartuje dalekosáhlé změny v životě hlavní postavy. Magnetismus rodné hroudy podle všeho není radno podceňovat - člověk může odjet na konec světa, ale před svým původem stejně neuteče. Zpěvačka se postupně stává člověkem, který nemá co ztratit a který se nakonec s překvapivou snadností adaptuje na nové prostředí. Člověk by se mohl divit, proč na začátku nebyla aktivnější při hledání syna - když třeba v jedné scéně zmiňuje, že má v Moskvě řadu vlivných známých, přímo se nabízí, aby u nich hledala pomoc. Rezignace, do níž ale fascinující rychlostí upadá (s vydatnou pomocí otupující samohonky), v posledku vysvětluje vše, a zdánlivě skličující a otevřený konec lze jinou optikou vnímat vlastně jako... úlevné zbavení se dosavadního strachu, který hrdinku sužoval. Už se nebojí a je odhodlána dále čelit životu, se všemi jeho strastmi. Vpravdě krásný a očišťující konec. Mimořádný film, o kterém bych mohl popsat spoustu stran a který budu z hlavy dostávat jen těžko. UPDATE 1. 4. 2015 - Na druhé zhlédnutí mě film uchvátil snad ještě více než prve, protože jsem si tam všimnul věcí, které mi dříve unikly. Pozornosti by například neměl ujít dialog, který spolu vede matka se synem ve věži kláštera. Matka: "Jehlanová architektura. Zkus to do sebe nasát. Celý se rozplynout v ovzduší své vlasti. Brzy už ho mít nebudeš." Syn: "Vzduch je všude stejný. Tak dobře... Zkusím se v něm rozplynout... No nic... Uvidíme se ve Vídni." Matka: "Nemáš přece operu rád." Syn: "Počkám venku na schodišti, až v ní budeš zpívat." A pak syn navždy zmizí - a mezi jinými je tu fascinující domněnka, kterou vystihla uživatelka spotczek, že si to celé možná jen vyfantazírovala ubohá uklízečka, a žádná kariéra operní pěvkyně ani syn nikdy neexistovali, ach! Nedoceněný filmový skvost, který mi ani napodruhé nevyjevil všechna svá tajemství - vpravdě znepokojivý a drásavý film, který člověka dokonale rozerve na cucky. () (méně) (více)