poster

Den v Jurjevu

  • Rusko

    Jurjev den

  • Rusko

    Юрьев день

  • Rusko

    Yuryev den

  • Slovensko

    Deň v Jurijeve

    (festivalový název)
  • USA

    Yuri's Day

Drama / Mysteriózní

Rusko / Německo, 2008, 137 min

  • gogo76
    ***

    "V nemocnici nemajú lieky. Liečime sa doma. Do nemocnice chodíme umierať..." Vitajte v Rusku, v diere na konci sveta, plnej špiny, alkoholu a kriminálnikov. Úvod je vyrozprávaný v pomalom tempe až do momentu keď "Ljusa" stratí syna. Napriek vyše dvojhodinovej stopáži je divák pomerne v napätí, hlavne z dôvodu, že sme zvedavý , či syna nájde. Čím ďalej ale zisťujeme, že tu nejde ani tak o strateného syna, ako o jeho matku, ktorá sa s tým musí vyrovnať. Je to "Ljusa" alebo nie? Scény z ústavu sú výborné - "nam žrať náda!" i samotná premena opernej divy v trosku, ktorá je ochotná robiť upratovačku za pár rubľov. Rozuzlenie filmu ak vôbec nejaké má, je dosť nejasné a film ponúka viac otázok ako odpovedí, ale niekedy to tak v živote chodí. Ako vraví vyšetrovateľ, v Rusku sa ročne stratí 40 000 ľudí...Hlavne kvôli prestrelenej dĺžke sa prikláňam k trom ***. 60%.(24.2.2013)

  • Snorlax
    ***

    Jako kdyby jel do kopce dýchavičný starý dieslák, tak je to natočené, zbytečně se to táhne. Výborný výkon představitelky hlavní role nemůže zamaskovat častou režisérskou bezradnost. Takový námět by si zasloužil lepší zpracování, barvitější vykreslení atmosféry a rozhodně cirka poloviční délku. Pak by možná byl snesitelný i ten konec bez pointy. Pak bych ho vnímala jako otevřená vrátka mé fantazii, takhle to vidím jenom jako další nedodělek tvůrců.(14.2.2013)

  • Anderton
    ***

    Deň v Jurjeve je podľa mňa exemplárny príklad toho, ako natočiť podľa výborného scenára zlý film. Expozícia je znamenitá, režisérovi sa podarí navodiť správnu atmosféru a divák je po zvrate natešený, kam sa bude príbeh ďalej uberať. Lenže Deň v Jurjeve nie je prvoplánový triler, takže sa začne pomaly rozplzávať do niečoho tajomnejšieho a psychologickejšieho. Pripomenul mi Pennovu Prísahu, ktorá tiež lákala na vyšetrovanie, ale sústredila sa nakoniec na psychický stav hlavného hrdinu a atmosféru miesta. Pri tomto filme som mal pri mnohých scénach pocit, že sú výborne vymyslené, ale nezáživne, až nepríjemne amatérsky natočené. Od zhruba polovice vám začne byť jasné, že niečo nie je v poriadku a možno vám dojde aj pointa, ktorú ale režisér nechá na posúdenie divákovi. Odôvodnenie prestrelenej dĺžky som vo filme nenašiel, našťastie je v hlavnej úlohe schopná herečka, takže spolu s túžbou, čo sa vlastne stalo, vám ju pomôže zvládnuť. Ak by podľa môjho scenára vznikol takýto film, bol by som dosť naštvaný. Nechcem si predstaviť, o koľko lepšie by danú trilerovú látku zvládol napríklad Del Torro, alebo Fincher. A nech kľudne natočia aj remake, ak sa o filme dozvedia.(14.2.2013)

  • Aluska88
    ****

    Den v Jurjevu je velmi osobitý snímek s dýchající mysteriózní atmosférou. Zasněžené, mlhavé, zapadlé městečko. Žena, která sem přijíždí, aby svému dospívajícímu synkovi ukázala, kde vyrůstala. Postupem času se však ukazuje, že ani tato operní diva nebyla vždy svatá a má za sebou nějakou tu temnou minulost. Ksenija Rappaport je pěkně ostrá ženská a podivné zmizení svého syna nehodlá nechat jen tak. Jedna vesnická mařka ji u sebe nechá přenocovat, spolu se opijí extra silným ruským nápojem a Ljuba jí pak zazpívá operu:) V průběhu děje se jakoby stále více upouští od pátrání po synovi a stále více se rozvíjí vedlejší děj, do něhož spadají nové postavy i ty, které patří do Ljubiny minulosti. I přes dlouhou stopáž jsem ve filmu nenašla slabší místa, která by mě nudila, stejně jako jsem neměla potřebu kontrolovat hodiny. Takže nakonec mi vlastně ani nevadilo, že jsem se vůbec nedozvěděla, co se s jejím synem stalo. Také jsem nevěřila, kolik nových výrazů se člověk za jeden film může dozvědět:)(17.2.2013)

  • Vančura
    *****

    Další ruský filmový balzám na mou duši. (Och, stejně mám pocit, že ani kdybych nakoukal všechny ruské filmy světa, nenaplnilo by to mou prázdnotu po tom, co mi skutečně chybí). V momentě, kdy jsem už dávno zanevřel na ČT2, protože většinu filmů vysílá v příšerném českém dabingu, jsem s potěšením seznal, že ČT Art mi tuto ztrátu dovede velice obstojně vynahradit. U tohoto filmu mi stačilo přečíst si anotaci, abych okamžitě věděl, že ho musím vidět - a že bude skvělý. Och, ale jak skvělý! Ten film během svého rozjezdu ani nedává tušit, k jakému vyústění nakonec dospěje. Mondénní panička - v úchvatném hereckém podání Ksenije Rappaport - si vyrazí na zvláštní výlet se svým nezvedným synkem do rodného kraje, aby mu z bůhvíjakého důvodu ukázala domovský marasmus, z něhož před lety vybředla. (Postava syna má pro tento výlet podle všeho ještě méně pochopení, než sama matka, která možná ani sama neví, proč se tam vydali). Bezútěšnost, s nímž je zpěvaččino rodné město vylíčeno, postupně graduje s nebývalou intenzitou. Jeden nehostinný záběr stíhá druhý a člověk žasne, v jakých podmínkách mohou někteří lidé žít i v 21. století. Pohrdání střídá hnus, zloba ústí v rezignaci. Tu symbolicky završuje moment, kdy si zpěvačka nejlevnější barvou přebarví svoje vlasy na stejný odstín, který používá většina žen ve vesnici, a stává se tak jednou z nich. Záhadné synovo zmizení, které film ani v závěru nijak nevysvětlí (vážně se v Rusku ročně navždy ztratí 40 tisíc lidí? proboha!), je ve skličujícím kontextu jedné ospalé ruské díry pouze iniciačním momentem, který odstartuje dalekosáhlé změny v životě hlavní postavy. Magnetismus rodné hroudy podle všeho není radno podceňovat - člověk může odjet na konec světa, ale před svým původem stejně neuteče. Zpěvačka se postupně stává člověkem, který nemá co ztratit a který se nakonec s překvapivou snadností adaptuje na nové prostředí. Člověk by se mohl divit, proč na začátku nebyla aktivnější při hledání syna - když třeba v jedné scéně zmiňuje, že má v Moskvě řadu vlivných známých, přímo se nabízí, aby u nich hledala pomoc. Rezignace, do níž ale fascinující rychlostí upadá (s vydatnou pomocí otupující samohonky), v posledku vysvětluje vše, a zdánlivě skličující a otevřený konec lze jinou optikou vnímat vlastně jako... úlevné zbavení se dosavadního strachu, který hrdinku sužoval. Už se nebojí a je odhodlána dále čelit životu, se všemi jeho strastmi. Vpravdě krásný a očišťující konec. Mimořádný film, o kterém bych mohl popsat spoustu stran a který budu z hlavy dostávat jen těžko. UPDATE 1. 4. 2015 - Na druhé zhlédnutí mě film uchvátil snad ještě více než prve, protože jsem si tam všimnul věcí, které mi dříve unikly. Pozornosti by například neměl ujít dialog, který spolu vede matka se synem ve věži kláštera. Matka: "Jehlanová architektura. Zkus to do sebe nasát. Celý se rozplynout v ovzduší své vlasti. Brzy už ho mít nebudeš." Syn: "Vzduch je všude stejný. Tak dobře... Zkusím se v něm rozplynout... No nic... Uvidíme se ve Vídni." Matka: "Nemáš přece operu rád." Syn: "Počkám venku na schodišti, až v ní budeš zpívat." A pak syn navždy zmizí - a mezi jinými je tu fascinující domněnka, kterou vystihla uživatelka spotczek, že si to celé možná jen vyfantazírovala ubohá uklízečka, a žádná kariéra operní pěvkyně ani syn nikdy neexistovali, ach! Nedoceněný filmový skvost, který mi ani napodruhé nevyjevil všechna svá tajemství - vpravdě znepokojivý a drásavý film, který člověka dokonale rozerve na cucky.(18.12.2014)