Dokonalý svět

Melancholická road movie z texaských šedesátých let o zvláštním a nesourodém přátelství mezi uprchlým trestancem a malým klukem, který se únosu až tolik nebrání. Další z řady filmových útěků z vězení, který klapne, další z řady netradičních přátelství, která si dokážeme oblíbit. Jenže z vězení pláchli dva, přičemž jeden je agresivní trouba a antipatie mezi nimi brzy propuknou naplno. To už ale má posádka auta v patách i policejního náčelníka a jeho lidi (včetně té, která není pubertální školačka, co náhle vlítla do pánské šatny) a čas strávený na svobodě se krátí. Pro všechny. Malý parťák totiž začíná dohánět vše, co v životě ovlivněném ortodoxními Svědky Jehovovými zameškal. Navrch nikdy nepoznal svého biologického otce. Kevin Costner bortí tehdejší škatulky, že se narodil pro jednoznačně kladné role. Dvojnásobný vrah mu sedí, cigára, chlast a bouchačka taky, přesto mu držíme palce. Clint Eastwood je tentokrát herecky dobrovolně na druhé koleji, coby šéf za kamerou volí pomalé tempo, klidné momenty, úsporné herecké projevy, žádné zběsilé přestřelky. Je to chlapský film, kde jsou dámy poněkud pasivní a nedůležité. Přesto je to i přes zvolené tempo ve výsledku atraktivní látka, vedená zkušeným matadorem. A líbí se i víc než dvacet let poté. (27.04.2016)

Kdysi můj nejoblíbenější film s dalším a dalším shlédnutím neztrácí své kouzlo. Až teď jsem si všiml také toho, jak je to velmi vkusná a sebevědomá parodie na klasické drsňácké detektivky, ve kterých pan režisér hrával. V nádherném natahovaném závěru jsem sice (narozdíl od minulých let) uronil už jenom jednou, ale přesto to byl znovu velký zážitek. (14.05.2007)

Po Milion Dollar Baby teprve mé druhé setkání s režisérskou tvorbou Clinta Eastwooda, a musím uznat, že tento pán opravdu umí. Neuvěřitelně silný snímek o přátelství dvou naprosto odlišných lidí asi nemohl být natočen lépe, a i když tu nenajdete žádnou akci, napětí nebo štědré dávky humoru, stejně prodřepíte celých sto čtyřicet minut u obrazovky s otevřenou pusou. Kvalita filmu je způsobena jednak skvělou režií, kdy na sebe jednotlivé scény plynule a promyšleně navazují, jednak vysokou dávkou emocí a jednak skvělými hereckými výkony. Nejvíce bych asi vyzdvihl Kevina Costnera, který sice hraje nebezpečného zločince, ale vaše sympatie si získá téměř okamžitě a vy mu budete po celou dobu držet palce. Proč to ale muselo tak špatně skončit? Asi to bylo dopředu dáno a mohl jsem to čekat, ale i tak mě to zasáhlo jako přílivová vlna a já jsem se musel běžet do kuchyně vysmrkat. A když mě nějaký film dokáže takhle dojmout a oslovit, tak plné hodnocení beru jako povinnost. (30.04.2011)

Niekedy je to len nostalgia a niekedy tie filmy z detstva ohúria rovnako aj po rokoch. Snáď nemusím písať, ktorý prípad je toto. Clint na chvíľu zabudol na svoje ego a obsadil sa len do vedľajšej role. Stvárnil tu však štandardne spravodlivého drsňáka, po jeho boku ale bola navyše Laura Dern, ukecaná ako zvyčajne, no prvýkrát mi pripadala aj sexy. Hlavnú dejovú líniu tvoril charizmatický záporák Costner s malým chlapcom, ktorý nebol autista ako v iných filmoch, ktoré chcú zaujať podobne nepravdepodobným vzťahom, ale jehovista, čiže stačilo, aby mu jeho skúsenejší spoločník otvoril oči. Film je hlavne výborne napísaný, do toho už ďalšie klady (napríklad pohodovosť road-movie) pôsobia skôr ako čerešnička na torte. Taká pridaná hodnota, ktorá ma mohla uistiť v najvyššom hodnotení. (19.12.2013)

Ze strany Clinta Eastwooda další příklad suverénní režisérské práce. Jeho filmy z devadeátých let jsou důkazem toho, že řežisér nemusí dělat žádné umělecké exhibice, aby natočil pěkný film. Stačí dobrý scénář, trefné obsazení a pak to vše tak nějak řemeslně zkušeně a hlavně precizně natočit a sestříhat a výsledek nemůže být horší než dobrý. Eastwood nemá žádný zaznamenatelný režisérský rukopis, přečte scénu, natočí scénu, ale má instinkt na náměty a očividně i na lidi. Kevin Cosnter zde asi vytvořil svou druhou nejzajímavější roli, jeho přirozené dialogy s klučinou Buzzem, jsou na filmu tím nejlepším. Jediné co mi moc nesedlo byl místy patetický hudební doprovod a možná přespříliš natažený závěr. (21.08.2012)