Chcete je?
Obsahy(1)
Pořad na pomoc zvířatům. (oficiální text distributora)
Recenze (149)
No ale pozor, nemá rád děti:-) Tohle je Rozárka, roční fenečka, které říkají mazlítko, protože se ráda mazlí, ráda si hraje, je veselá,někdy si ale pozor, dovede postavit hlavu, ale to nevadí, jinak je vnímavá, ráda se proběhne, ale nejradši se vrací do bytečku nejlépe do toho paneláčkovýho..Takže třeba pro důchodce pejsek k pohledání a pomuckání:-) Jako kdyby jste to neznali..Srstka dá pořadu potřebný komediální ráz, naopak paní Kubišová svým charismatem dodá zase trochu jiný rozměr a serióznější punc. S klidným svědomím za 2+ jelikož mám rád zvířátka ale i Zdendu Srstku. Děláte to báječně a ať vám to vydrží, bravo!!! ()
Dozajista záslužný televizní projekt, který ovšem svým vyzněním částečně hraničí s kýčovitostí a mnohdy až trapností (zajímalo by mne, do jaké míry je projev pana Srstky stylizovaný a jestli je i v soukromí u něho obvyklá tak vysoká míra spontánnosti a afektovanosti)... ()
Chcete měěěěěěěěěěěěěěěě ??? Nekoušeeeeeee a je hodneeeeeeej ...... ()
Kdo může tomuhle pořadu dát odpad, je pro mě zvíře bez srdce... Je fakt, že Srtska se svými naučenými monology lezl krkem, ale když vidíte ty ubohé čtyřnohé miláčky, nechce se Vám brečet?? Kdybych mohla koupím je všechny!!!! ()
Kdopak sse ho ujme? Je sstrašně mileeej, vykasstrovanej pejssánek! A má rád dětičky!!! ()
"Chtělo by to paničku nebo páníčka, kteří by byli hodní a měli by ho rádi." Jsem velkým milovníkem psů, avšak oni mne z nějakého nepochopitelného čtyřnohého důvodu nesnáší. Vrčí na mne, štěkají na mě, koušou mě, ale mou lásku k nim to nijak nepodlamuje. Právě naopak. Pokud jednou najdu pejska krásného jak Marta Kubišová v roce 1968 a roztomilého jak Zdeněk Srstka po sedmdesátce, tak mu klidně přenechám svůj dům a půjdu spát do boudy. Jsem si však jist, že v tomto pořadu to nebude, neboť jsem ho dosud ani jednou nedokázal dokoukat od začátku do konce. ()
Srstka může mluvit třeba úúúplně nejvíc trapně, ale stejně nemůžu dát odpad, protože si vážím každé pomoci zvířatům. A jak říká Viktorka, vzala bych si je všechny. ()
No, podívejme se na tohoto kolouška... Nemá sice ani jednu nožičku, ale pro děti na zahradu je dobrýýý XD ()
Jednu hvězdu za to, že Srstka ve stylu "Chcete mě?" namluvil video k našemu stužkovacímu plesu na střední... :-) ()
TV relácia, ktorá vznikla za účelom podporiť adopcie psov a mačiek. Onedlho bola rozšírená o reportáže ďaleko širšieho spektra ako len adopcie. Priestor dostávajú útulky, ale aj združenia a neziskovky (najčastejšie Společnost pro zvířata, Svoboda zvířat, Compassion in World Farming Czech Rep, Nadace na ochranu zvířat), kde aktivisti a aktivistky predstavujú rôzne kampane. Som rád, že sa to vysiela vo verejnej televízii a oslovuje tisíce divákov. ()
Vždycky si představím, jak místo psů a koček nabízejí nějaké důchodce. Pod tímto úhlem pohledu je to hned veselejší koukání. Si taky představte pana Srstku, jak mluví o nějaké bábince v kleci: "Pak tu máme takovou chlupatou čubičku, jmenuje se Maruška. Má šmutný očička a má ráda děti. Žere všechno a je soběštačná. Ráda si čuchá k pipince. Je ale trochu nevrlá, páč původní pánišek ji nechal v leše u štromu. Kdo ši jí vežme, udělá jí radošt." ()
Martu před 40 lety nejspíš ano, krpatého Hurvajse Zděnka rozhodně ne. Není můj typ.. Ze všech dílů o psím a kočičím kuplířství mě už od prvních tónů znělky zaujal ten o Vicu Koženém na Bahamách, jenž byl věnován kriminální policii České republiky. Někde musí být ráj… ()
Takové pořady, které mohou někomu pomoct, mají vždy smysl a je dobře, že se točí. ()
Srstka maznavo šušlavý, Kubiška hlboko rečniaca a vážne aktívna speváčka za zenitom tvorby, taká česká Bardotka. Zmysel je pomôcť núdznym zvieratkám. Program, pri ktorom som sa viackrát rozplakal (bez ohľadu na trochu podivnú dramaturgiu a celkový koncept) nemôžem hodnotiť nízko. Súhlasím s whackom a dodávam, že ak chceš viac porozumieť ľuďom, adoptuj si zviera z útulku! Dokonca aj pri takomto type citovo srdce rozsekávajúceho programu som si našiel aj časť, kde som sa úprimne zasmial: bola tam mini reportáž o tom, ako prebehla Českom vlna záujmu o domácu opateru o mini-prasiatka. Sú predsa inteligentné, dokážu zvládnuť veci a myseľ tak na úrovni troj-štvorročného mláďaťa človeka a predovšetkým sú malinké. Bytoví chovatelia týchto rozkošných prasačích trpaslíkov precitli po tom, ako malinké tvory dospeli. Zo škaredých ružovkavých káčat sa vyliahli riadne guľaté svine. Na sprievodných záberoch bolo vidieť ľudí, ako si na prechádzku vodia normálnych bravov a prasnice. No, možno trošilinku menších. Vyzeralo to teda riadne bizarne, ale potom ma napadlo: vlastne prečo nie? Prečo by každé jedno prasiatko nemalo mať svojho domáceho priateľa? V každom prípade táto reportáž pobavila pre vystrašené reakcie sprievodcov ošípaných o tom, že čo za veľké hebedá si uviazali na krk. ()
T O H L E --- B Y L O --- V Ž D Y C K Y --- T A K --- U T A H A N Ý, A Ž --- T O --- P Ě K N Ý --- N E N Í… ()
Ťažko objektívne hodnotiť podobné relácie. Budem sa na to teda pozerať z pohľadu filmovej kreatívnosti. V takom prípade však nevidím nič uspokojivé. Nie je tam nič nápadité, zábavné, originálne či dokonca umelecké. Monotóne sa opakujúce časti o domácich zvieratách. Vždy nová, pestrá ponuka opustených psov, prípadne mačiek zo zvieracích útulkov. Uvádzané na striedačku starou hippiesáčkou Kubišovou a prihlúplym, vyslúžilým kaskadérom Srstkom. "Chcete ma?" Nechcem! Označujem nálepkou: odpad! ()
My si tady pěstíme štěnátka a ty kočičí svině, zatímco děti v Africe nemají co žrát! Chtějí je? No samozřejmě!! Hamižnost našeho kulturního okruhu je do nebe volající..... S velikým obdivem k tomu pánovi, co Srstkovi před cca. patnácti lety pravil, že na psa kašle a ať klidně chcípne, zabouchl mu vrata před obličejem, zajistil je na očko z bužírky a měl pocit, že je v bezpečí, sázím čtyři. Pět bych dal, pokud by pohotový štáb zvěčnil i moment, kdy Zdenda jemným drcnutím malíčku dvířka opět pootevřel a hrábnul dovnitř. Jo, a taky za to, že ti olezlí opuštěnci dostali další šanci, bla bla bla bla, též jsem slušný člověk a milovník zvěře. S ochranou, samozřejmě. ()
Jsem malej, hravej, chcete mě? Tak tuhle hlášku si budu pamatovat, až do konce života. Moc mne na to upřímně nebaví koukat, ale svůj účel to určitě plní. / Viděné epizody cca *22.dílů / ( Hodnocení: 4/10 ) ()
Ano, strádající opuštěná zvířata si zaslouží naši plnou pozornost. I když se pojednávaný pořad zabývá možná stereotypní problematikou. Kdo z nás někdy sdílel svůj čas s kočkou, psem či kocourem, pak jistě víte, jak je s ním fajn, protože v nich naleznete duše spřízněné. To už nehovořím o tom, že kulturní člověk se někdy ke svým vlastním zvířatům chová jako k neživé věci. Což mě netěší psát. Člověku je z toho smutno. ()