Dům u dálnice

Jak zde uvedli ostatní - námět je zajímvý, ale na celovečerní film to ani zdaleka nestačí. Pošahaná rodinka žijící na "samotě" u rozestavěné dálnice. Po 10 letech je rozhodnuto dálnici dostavět a otevřít. Členové rodinky však stojí pohromadě a především na popud matky místo neopustí, protože je to přeci jejich domov. Nastupuje velké drama, jak se vypořádají s hlukem a znečištěním... Že je to jedna idea roztáhnutá do nudné hodiny a půl by mi ani tolik nevadilo, ale postavy mě přišly neskutečně nesympatické a jejich chování tak nelogické a pro mě odpudivé, že ani nevím, jak jsem to vydržel dokoukat do konce. Horší nesžití se s charaktery a nepochopení jejich jednání jsem snad nezažil... (04.12.2009)

Dosti výstřední film nacházející se na pomezí mezi realismem a surrealismem, mezi psychodramatem a černou komedií, kladoucí si environmentální otázky, kdy bukolickou venkovskou harmonii zásadně poznamená rušná dálnice. Nápaditý scénář i režie a evokativní kamera posouvají tento film s ekologickým přesahem do zřetelného nadprůměru, bytˇ se to na csfd může jevit mírně odlišně. 85% (22.02.2021)

Keď vám začnú popri vašom odľahlom domčeku stavať diaľnicu v rámci rozvoja infraštruktúry, ktorý je tak potrebný, aby sa všade dalo dostať autom a čo najrýchlejšie, neostáva vám nič iné, iba sa odsťahovať, alebo zobrať krompáč a demontovať. Niektoré prehnané prvky v konaní členov tejto rodinky (najstaršia dcéra, ktorá od nich bez slova odíde, alebo zamurovanie sa v dome) neberiem ako chybu, ale naopak ako symboliku toho, čo chcel film zdôrazniť: Mnohí by za ticho a lúky s radosťou obetovali diaľnice a autá. (26.02.2014)

Pozoruhodný film, který na mě udělal ohromný dojem. Upřímně řečeno jsem ještě film s žádným podobným námětem neviděl, takže příběh považuji za velmi originální a nápaditý. Jenže jak obalit kostru příběhu tak, aby to bylo pro diváka atraktivní? Fajn, je tu jedna rodina, která si deset let žije v klidu u rozestavěné dálnice a široko daleko žádné jiné stavení není. A najednou je dálnice zprovozněna. A co teď, jak to obalit, aby to bylo pro diváka zajímavé? Upřímně řečeno ten příběh, nabalený na ten základní nápad, až tak atraktivní není. Rodina se sžívá se zprovozněnou dálnicí, hledají bezpečné cesty pro přecházení dálnice, bojují s hlukem, se smogem, s nedostatkem soukromí, s prašností, atd. Ono by to i možná bylo zajímavé, ale ohromně pomalé tempo, kterým film utíká, bohužel tomuto filmu z mého pohledu velmi ubližuje. A celý příběh je nakonec vyveden až do neuvěřitelného absurdna. Avšak aby to nevypadalo jen jako kritika, tak jedním dechem dodávám, že film se mi líbil. Respektive už jen ten nápad mě donutil se na film podívat a vlastně jsem byl, až na to pomalé tempo filmu a občasná hluchá místa, velmi nadšený. Lépe to asi opravdu udělat nešlo, určitě se jedná o něco, co tu ještě na poli filmu nebylo, aspoň já žádný takový podobný film neznám, a tak za originalitu a za solidní herecké výkony nakonec uděluji čtyři hvězdičky. (31.03.2010)

Film pokrývající hned několik tematických rovin, od ústředního problému stavby vysokofrekvenčních silnic, přes syrový rodinný život až po nejobecnější alegorii vyrovnávání se s velkými životními změnami s minimem východisek. Uprostřed všeho je pod tlakem testována psychika a vzájemné vztahy všech členů rodiny. Olivier Gourmet jako figura nové psycho art vlny v příběhu, který po Andělu u moře úspěšně skládá reparát. (08.01.2010)