Ichi, slepá samurajka

Nevím co jsem mu usekla, protože jsem slepá…. Při sledování tohoto filmu mám pocit, že Japonsko byla země plná magorů a bojovníků. Vybočuje snad jen dívka, u které mám pocit, že díky ladným pohybům dokáže tančit s katanou a za kterou zůstává jen pach krve. Není to film plný bojového umění. Chvilku ,,řež“, pak dojímavé vzpomínky. Všichni si nesou nějaká traumata. Prostě Japonská výpravnost. Jistě, nelehký osud Ichi stojí za předvedení, ale je to rozvleklé. A nechápu, co má symbolizovat postava Toumi. Velké finále sice nabízí akci, ale bez emocí. Takový western, jen bez koltů. Ale možná jsem jen čekal něco jiného. PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ * (18.09.2009)

Ať jde Samuraj do prdele máme tu Ichi !! Ne, tak samo sebou film Samuraj se mi velmi líbil, ale komu myslíte, že dá lesbosaurus jako já přednost? Starému seschlému dědulovi, co je sice opravdu masér, ale sexy není ani trochu nebo krásné Ichi u které jsem vrněla jako kočka? Správně Ichi vyhrála. Navíc musím souhlasit s Alíkem, že Ichi vyhrála i díky soubojům. Je mi kolosálně u ánusu, že hlavní hrdina dokáže ve filmu pozabíjet úplně sám sto a více vocasů najednou. To je pohodička, ale kurva závěrečnej souboj má mít koule a to v Samurajovi opravdu neměl. Švih, švih a konec. Proto taky Samuraj dostal 4* a tu pátou jsem mu natruc nedala. No ale tady je to jiná písnička. Souboj s hlavním padouchem je takovej, jakej má být. Napínavej a kundutrhající (napsala bych kulervoucí, ale když jsem holka tak by to znělo divně) . Kromě krásné Ichi které bych chtěla pátrat v piči, je tu i parádní samuraj co mlátí svým mackem klackem Ichi po ruce a asi by do ní i rád zasunul. Jenže jak by mohl zasunout, když ani vysunout mu nejde? Ano je to tak, náš milej hero má kurevskej problém vytáhnout ho z pochvy (meč vy nadrbanci !! ) a tak mu maximálně cuká ruka a občas mu dle všeho cukne i jinde. I tak jsem mu celou dobu fandila a věřila jsem, že je borec. A byl !! Jinak hlavní zmrd ééé padouch je hezky slizkej a s mečem se umí ohánět jako málokdo. Konec mě bohužel zase dostal do nálady, že jsem si pořvala, takže asi budu muset zase zařadit velkofilmy ze 300 nejhorších tam hrozí max, že budu brečet smíchy jak je to trapný bo vzteky, že na to musím čumět. Rozhodně ale nehrozí slzy smutku jako se to stalo zde. Doporučuje devět slepých samurajek z deseti, které viděly tento film. (07.04.2017)

Do třetice Fumihiko Sori a tentokrát zas úplně jinak. Z Ichi se vyklubalo krvavé potěšení s romantickou zápletkou o slepé samurajce ovládající hned dva skvělé nástroje. Už v úvodních titulcích mě zaujala hudba, která na japonský film zněla až příliš západně a navíc i velmi povědomě. Ano, byla to známá Lisa Gerrard, ve filmových kruzích známá především díky skladbě Now We Are Free ze soundtracku ke snímku Gladiátor. Už jen díky jejímu hlasu jsem byl příjemně naladěn a to byl teprve začátek. Kromě krásné a smrtící Ichi se tu setkáme i se slušně úchylným jednookým záporňákem, kterého hraje Shido Nakamura. Je to sice zas jiná variace na Zatoichiho, kterého před pár lety natočil Takeshi Kitano, ale to neznamená, že musí být horší. (7/10) (08.10.2009)

Film, který jednoznačně vychází z dneš již legendární řady 26. filmů o slepém masérovi Zatoichim, který i když působí jako neškodný mrzák, ovládá špičkově boj s mečem. Tady máme dívku, která má podobnou vlastnost a stejný meč, jako míval Zatoichi ... jakmile ho tasí páře nepřátele v několika vteřinách na kusy. Film ale není pouze "filmem jedné hrdinky", ale vystupuje i další důležitá postava, samuraj, který má trauma z dětství a není schopen tasit meč, ačkoliv pokud vezme do ruky klacek, dokáže porazit v boji kohokoliv, včetně krásné bojovnice Ichi. Jejich životní cesty se spojují a bok po boku čelí dvoum gangům, podobně jako tomu bylo v prvním díle Zatoichiho (1962), mnoha westernech apod. Jedná se o vizuálně krásný film, na rozpočtu se rozhodně nešetřilo. Bohužel film má hodně pomalé vyprávění a i když mi to běžně nevadí, tady už to bylo na mne trochu moc. Další co film mírně sráží (u mne, protože jsem na to "citlivý"), tak je choreografie soubojů, někdy nepříjemně prostříhaná. Ale jinak excelentní záležitost. (09.05.2009)

Nečakane príjemná záležitosť. Na jednej strane solídna mäsiareň s dobre natočenými a patrične brutálnymi bojovými scénami (Japonci sa konečne naučili robiť digitálnu krv tak, že vyzerá skoro ako ozajstná), na strane druhej atmosférický, priam krehký príbeh o láske. Chémia medzi hlavnými postavami funguje tak dobre, že filmu odpustíte aj to, že ide vlastne o klasickú kurosawo-leonovskú schému a zloduchovia sú len stupídne prehrávajúci a smiešne grimasy strúhajúci šašovia. (24.05.2009)