Obsahy(1)
Záznam hry Karla Čapka z historické budovy Národního divadla v Praze. Rok 1938 patří v sérii tzv. magických osmiček v naší historii k datům nejzávažnějším. Události s ním spojené, stejně jako jako atmosféru, předpověděl s geniální intuicí Karel Čapek ve svém posledním dramatu Matka. Mělo premiéru 12. února 1938 ve Stavovském divadle a na repertoáru zůstalo, pokud to bylo možné - do začátku září téhož roku. Titulní roli tehdy vytvořila velká česká herečka, tragédka Leopolda Dostalová a inscenaci režíroval její bratr Karel Dostal, jedna z nejvýznamnějších osobností české divadelní režie meziválečného období. Znovu se tato Čapkova hra, jejíž 70. výročí jsme si v roce 2008 připomněli, vrátila na repertoár Národního divadla v říjnu 1945. Opět v Dostalově režii a s řadou stejných představitelů, včetně Leopaldy Dostalové. Potřetí a zatím naposledy toto Čapkovo drama uvedlo Národní divadlo v roce 1982 v režii Františka Laurina a v titulní roli s Jiřinou Petrovickou, která zemřela v roce 2008 ve věku 85 let. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (7)
Z příběhů státníků a generálů, kteří kormidlují dějinami světa, se dostává do popředí osud jedné obyčejné rodiny, jedné matky. Dolores nejprve přichází o manžela a v nejrůznějších konfliktech postupně ztrácí i své milované syny. Jednoho po druhém, jako by je systematicky vyhlazoval prst v bílé gumové rukavici. Když hrozí, že by mohla ztratit i toho posledního, nejmladšího a nejmilovanějšího, snaží se jej ze všech sil ochránit. To je pochopitelné. Jako zázrakem se Dolores daří rozmlouvat s mrtvými. Vede dlouhé rozhovory s mužem i padlými syny. Jejich diskuze proti sobě staví mužský a ženský pohled na život, na válku, na všechno. Dolores nechápe, proč stojí za to zemřít pro čest, pro vědu, pro ideály. Chce ochránit svého Tonyho, kterého nikam nepustí. Osudy vojáků a měst ji nezajímají. Tony je přece ještě dítě. Bez něho se válka obejde... Existuje hodnota, pro kterou stojí za to obětovat sebe a blízké? Stojí opravdu za to položit vlastní život za osud druhých? Kdo má pravdu? Matka, která je vychovala, nebo oni, protože dluží něco světu, ve kterém žijí? V zatím posledním (1982 - 1985) jevištním nastudování Čapkova dramatu na prknech pražského Národního divadla, zachyceném také prostřednictvím televizních kamer na filmovém pásu, sehrála titulní roli Jiřina Petrovická, herečka, jejíž umělecký kredit bývá v současnosti nespravedlivě zpochybňován. Jenže její matka je velkou a nezapomenutelnou hereckou kreací, výkonem, nad nímž se tají dech a kterým se Petrovická bezesporu zařadila po bok svých slavných předchůdkyň, tedy mezi Leopoldu Dostalovou a Olgu Scheinpflugovou. Krásné, smutné, patetické, pravdivé, lidské, kruté. ()
ČESKOSLOVENSKÁ TELEVÍZNA PREMIÉRA: ČST 1 = 5.5.1986 (30.12.2010) ()
Skvělé, úsporné divadelní představení notoricky známé Čapkovy hry, ovšem v tomto silném hereckém obsazení při něm znovu běhá mráz po zádech. Chválabohu, že byl zachyceno. ()
Tato poslední Čapkova hra má, podobně jako např. Romeo a Julie či Maryša, jakýsi výchozí handicap v tom, že všichni (i ti, kteří o ní nevědí nic jiného) vědí, jak dopadne. I přesto mám za to, že stále má co řici, a tady - v jednoduché, avšak velice funkční inscenaci pana profesora Laurina a s perfektním obsazením - je až neuvěřitelně působivá. Vedle nedávno zesnulé a skutečně dechberoucí Jiřiny Petrovické v titulní roli upoutá taktéž skvělý Petr Kostka - rozhodně se ale nedá říci, že by ostatní nějak zaostávali, to vskutku ne. Nejvřelejší doporučení! ()
Petrovická hrála matku jen o něco hůře, než Švorcová. ()
Zajímavosti (3)
- Protiválečné drama Karla Čapka (1890–1938) reagovalo nejen na občanský konflikt ve Španělsku, ale také na vzrůstající fašistické tendence v Evropě. Síla tohoto fenomenálního divadelního textu spočívá v dodnes burcujících konfrontacích ženy‑matky a mužů, kteří touží ve světě konat velké činy. (Nick321)
- Naposledy před kamerou Jiřina Petrovická. (M.B)
- Premiéra se uskutečnila v Tylově divadle 25.1.1982, představení se dočkalo 56 repríz. (kosticka7)
Reklama