Věčné okamžiky Marie Larssonové

Pokud by si někdo v poslední době zasloužil mé sympatie, byla by to právě Maria Larsson. Film vypráví příběh na počátku 20. století o jedné neobyčejné a chudé ženě, která vyhrála fotoaparát, jenž změnil její dosavadní život. Marie je prostá, avšak celkem kreativní žena. Za manžela má ale opilce a děvkaře, který se ji nebojí ani uhodit, za což opět může alkohol. I přes sliby, že už se láhve nedotkne a následného déjà vu, ona svého manžela neopustí. Těžko říct jestli to bylo láskou, ale díky fotografování se z ní stává silnější a nezávislejší žena, která pečuje o svých sedm dětí. Everlasting Moments je filmem, který sice stojí za to vidět, ale jen v případě, že u podobně dlouhých a táhnoucích se děl nepropadáte nudě. Ve snímku totiž chybí výraznější momenty či zajímavé odbočky, a jelikož se vše točí především kolem rodiny Marie a jejího nadmíru žárlivého a zkrachovalého manžela, hrozí kolaps nejednoho diváka do stavu, kdy nastává útlumově-relaxační fáze organismu jinak řečeno spánek. Pochválil bych hlavně kostýmy a herecké výkony, naopak zde chybí zaujmutí diváka něčím jiným než je samotné vyprávění, neboť to samo o sobě prostě nestačí a ve výsledku tak dostanete jen lepší průměr. (7/10) (18.04.2009)

Věčné okamžiky těžce pokoušené ženy životem, který by si sama, kdyby mohla, zřejmě nikdy nevybrala. Leč autoři tohoto filmu na věc měli jiný názor a docela solidně jí naložili. Žít s vochlastou rozhodně není žádná radost. Kór když máte dětí jak nasráno a žijete v meziválečné Evropě. Seveřani umí psychologii postav, umí postavit příběh na krizových životních situacích, ale u těch jejich historických příbězích dycky neskutečně usínám. (26.01.2010)

║Rozpočet €4,773,906║Tržby USA $610,825║Tržby Celosvetovo $3,286,400║ (31.03.2009)

Pro mě zatím nejlepší film letošního Festivalu v Karlových Varech. Nesmírně působivá atmosféra, silné postavy, krásně audiovizuální pojetí a to vše zabalené do filmu, který nemá nějaký výraznější zvrat. Až by se dalo říct, že plyne jako život, nezačíná v pevně ohraničeném bodu prostoru a nakonec v něm ani nekončí. Nikdy si nemůžete být jistí, co přijde v další minutě, ani kam se vše ubírá. Nic se neděje náhle a spontánně. A přesto ani jedna minuta z jeho víc jak dvouhodinové stopáže nenudí. [44. MFF KV 2009] (07.07.2009)

Fascinace fotografií a kinematografií v severském hávu. Citlivý a dojemný příběh, ale ne kýčovitý a sentimentální. (17.09.2014)

Na univerzitě na peďáku jsme měli jeden specifický předmět, jehož pojetí záleželo čistě na vyučujícím. A protože ten vyučující měl velice kladný vztah k fotoaparátům a vůbec veškeré vizuální technice, tak nás nechával číst jednotlivé kapitoly nebo i celé knihy o fotografii a vizuálním umění, a ty knihy byly plné fotografií z konce 19. či počátku 20. století. Byly to fotografie neznámých lidí, které někdo neznámý vyfotil, a já si u toho vždycky říkal, kolik lidských osudů se odráží v těchto starých černobílých zažloutlých fotografiích, každý z těch zachycených lidí měl jistě svůj příběh, který já se nikdy nedozvím. Ty fotografie mě fascinovaly, a když jsem se podíval na tento film, tak se mi všechny ty fotografie, které jsem v těch knihách viděl, opět vybavily a já byl rád, že tentokrát znám osud hlavní hrdinky, která tak milovala fotografie, i její rodiny, že mohu sledovat její život v počátcích 20. století a že s ní mohu prožívat všechna trápení i všechnu radost ze života. Tenhle film ve mně vyvolal tolik pocitů, že je neumím ani všechny vyjmenovat, každopádně za ohromný úspěch považuji už fakt, že mě film dokázal zaujmout, protože já nemám moc rád filmy odehrávající před 100 a více lety, ale tady ta atmosféra byla tak úžasná, že se mi film opravdu hodně líbil. Akorát možná ta dlouhá stopáž je asi jediné, co bych filmu vytknul, 130 minut je opravdu z mého pohledu pro film ze starších dob hodně dlouhá doba. Ale jinak to byl příjemný zážitek a já uděluji čtyři hvězdy. (21.06.2010)

Podle knižní předlohy režisérovy ženy Agnety Ulfsäterové-Troellové vznikl film o životních osudech početné rodiny, zasazené do Švédska na počátku dvacátého století. Otec je alkoholik a sukničkář, matka zase pomalu propadá kouzlu fotografie. Jejich vášně jim sice pomáhají vyrovnat se s tvrdou životní situací, pomalu však mezi nimi staví těžko překonatelné bariéry. Styl, jaký Jan Troell používá, je pak naprostým opakem. Neklade na diváka žádné nároky a v sépiově zabarvených záběrech předkládá akademicky čistým jazykem prvoplánové obrazy, jež se až příliš snadno zalíbí. (08.07.2009)

Velmi působivá severská sága, jak už tak severská dramata bývají, když se vydaří. Příběh o silné ženě proplétající se historickými událostmi kolem první světové války, se vším, co k plnokrevnému životu patří. Láskou, nevěrami, opilstvím, vězením, bídou i úspěchem. Velice podařeně je použitý pomocný motiv fotografování a fotografií, který vyprávění usnadňuje a ozvláštňuje. (30.08.2009)

Musela som si hned po zhliadnutí filmu zistiť, kto je jeho autorom. Taký nevšedný film! Jednoduchý, prostý, a predsa výnimočný. V súčasnosti sa filmy, v ktorých vyniká morálna sila, už takmer netočia. Bola som očarená vizuálnou stránkou (ako zo starej fotografie), ale hlavne nevšednou láskavosťou, ktorá sprevádza jednotlivé, často i veľmi dramatické scény filmu, až do samotného finále. Keď som zistila, že 77 ročný Jan Troell ho natočil nielen ako režisér ale aj kameraman, podľa románu svojej manželky Agnety, aspoň čiastočne som pochopila tú zrelú múdrosť a nehu, ktorou je film priam presiaknutý. Áno, určite vrcholné životné dielo hodné zhliadnutia. (24.02.2016)

Povedené severské drama o silné ženě, která se narodila v nevhodné době a sama musí čelit jejím následkům. [44. MFF KV 2009] (12.07.2009)

Už dlouho mne žádný film tak "nechytil za srdce". Po stránce vizuální skutečná lahůdka! Celý film přímo dýchá kouzlem a nostalgií fotografií z počátku 20. století, a přece zachycuje realistický příběh jednoho, ne právě lehkého života. Láska režiséra (původně kameramana!) Jana Troella k fotografii je zřejmě dána jeho výjimečným smyslem pro obraz vůbec - vyjadřuje se více obrazem než dialogem, obrazem naznačuje a říká více, než by slova dokázala. Takové filmy mne dokáží oslovit, takové mám nejraději. To všechno by bylo hezké a jistě by si zasloužilo pochvalu. Jenomže Věčné okamžiky Marie Larssonové jsou pro mne fimem naprosto mimořádným z jiného důvodu: Přináší totiž v dnešní době ojedinělé poselství o tom, že je možné, aby jeden z manželů zachoval manželskou "lásku, úctu a věrnost", a to i tehdy, kdy druhý z manželů není tomuto slibu dlouhodobě schopen či dokonce ani ochoten dostát. Až do konce mne film udržel v napětí, jestli se toto křehké poselství nějak nepokazí, jestli hrdinka "nepůjde za svým štěstím". - Janu Troellovi za tenhle nádherný film moje upřímné poděkování! (24.02.2016)

U mne je hodnocení tohoto filmu zcela neobjektivní, protože starou fotografii mám rád. Také asi jen proto jsem se ponořil do tohoto nepříliš optimistického příběhu. Ale nakonec jsem podlehl hereckému umu hlavní hrdinky, jejíž pohled byl tak intenzivní, když se jednalo o fotografování, zvláště když předkládala své snímky místnímu profesionálnímu fotografovi. A to fotografování jistě nebyl jen hrdinčin únik z jejího těžkého života, ale též možnost zanechat zde po sobě i jinou stopu než biologickou. Moc jsem ocenil pasáž, kdy Marie fotí zesnulou dceru své sousedky. Dnes takové fotografie (zvané post mortem) jsou většinou chápány jako morbidní, ale tehdy, kdy smrt ještě nebyla tabu, byly opravdu brány jako jediná možnost jak zachovat živou vzpomínku na zesnulého, tedy nešlo o žádnou morbiditu či senzaci. (10.01.2016)

Je to obyčajná rodinná sága. Nič viac a nič menej.Zaleží len na vás či vás takéto subžánre oslovujú alebo nie. Smutná a tvrdá, no zároveň krásna ako život sám. Často mám dojem, a tento film ho znovu vyvolal, že škandinávske filmy sú to najlepšie, čo možno vidieť. (02.08.2009)

Troellov film v kinach kompletne zhorel. To je strucny drsny  koment  za mna, to co nakecali ostatni uzivatelia reprezentuje svet, v ktorom oni ziju. Mne stacili filmove trzby, dalej rozpisovat nic nebudem  : 6 % (12.06.2022)

66. Zlatý Glóbus za rok 2008 - nominace (2) - Nejlepší cizojazyčný film - Dánsko / Švédsko ( Pozn.: Film byl nominován v kategorii cizojazyčný film za každou krajinu zvlášť - Dánsko / Švédsko) (12.12.2008)

Pro mě celkem nuda. Ano bylo se na co dívat a vyloženě touhu utéct z kina jsme nepociťoval, ale stejně jsem se po hodině sledování nemohl dočkat konce. 131 minut sledovat příběh rodiny v.... co že se v tom filmu vůbec dělo? (29.04.2010)

Film pro mě nebyl vysloveně nějakým velikým zážitkem, který bych si pamatovala do konce života, ale nuda to také nebyla. Podle mého názoru si film mohl více pohrát s tématem fotografického vynálezu, kterému hlavní hrdinka propadla a přestože její manžel nebyl zrovna svatoušek, určitým způsobem se snažila žít si svůj život, ale nepřijít přitom o rodinu. Žít s ožralou a děvkařem je těžké, to ano, ale také často už omílané téma, proto se to mělo právě víc ubírat jiným směrem... (09.04.2011)

Velmi silný film o velmi silné ženě. Záběry jsou krásné a podmanivé jako dobové fotografie v sépiovém nádechu, což však kontrastuje s hrubostí, v níž se hrdinové (spíš obyčejní a opravdoví lidé) nacházejí. Maria je oslavou ženy, která v sobě dokáže najít sílu, jakou muži nedokážou. Zvládá se postarat o svou početnou rodinu, tvrdě pracovat, odpouštět svému spíše z beznaděje hrubému a nevěrnému muži... K tomu všemu ještě sama pro sebe objevuje kouzlo fotografie. Ta je pro ni chvilkovým únikem z náročného života. (12.07.2009)

film který vykreslil příběh ženy z velice chudých poměrů s málo možnostmi jinými než rodit děti a čekat na muže opilce.Což zde je jen jakoby okrajové a scénář věnuje hrdince víc prostoru jejímu zájmu o fotografování.Velice dobrý výběr exteriérů,kostýmů,citlivá kamera.Nikam nepospíchající scénář (21.04.2020)

6. 7. 2009: Působivě natočené, včetně historických reálií, velmi sympatická hlavní hrdinka, jež se velmi podobala Zuzaně Bydžovské : ) (06.07.2009)