Reklama

Reklama

Věčné okamžiky Marie Larssonové

  • Česko Věčné okamžiky (festivalový název) (více)

Obsahy(1)

Maria (Maria Heiskanen) žije se svým násilnickým manželem (Mikael Persbrandt), který přehnaně holduje alkoholu a společnosti jiných žen. Přestože její život není šťastnou procházkou růžovým sadem, smysl existence jí dává její stále se rozrůstající rodina, které je rozhodnuta obětovat vše. Když Maria v loterii vyhraje fotoaparát, neví, co s ním má dělat, než se díky pomoci majitele obchodu Sebastiana (Jesper Christensen) rozhodne zkusit sama fotografovat. Najednou se jí otevře úplně nový svět. Bez uměleckého vzdělání a zkušeností, jen s lekcemi od Sebastiana, objevuje krásu kolem sebe. Fotografování jí nabízí únik od neradostného života, díky němu zaznamenává důležité události a nezapomenutelné okamžiky, později se z koníčku stane i vítaná možnost přivýdělku. Čím lepší a nezávislejší se stává, tím více se ale vzdaluje od manžela i svých dětí... (Letní filmová škola)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (23)

Rosomak 

všechny recenze uživatele

Podle knižní předlohy režisérovy ženy Agnety Ulfsäterové-Troellové vznikl film o životních osudech početné rodiny, zasazené do Švédska na počátku dvacátého století. Otec je alkoholik a sukničkář, matka zase pomalu propadá kouzlu fotografie. Jejich vášně jim sice pomáhají vyrovnat se s tvrdou životní situací, pomalu však mezi nimi staví těžko překonatelné bariéry. Styl, jaký Jan Troell používá, je pak naprostým opakem. Neklade na diváka žádné nároky a v sépiově zabarvených záběrech předkládá akademicky čistým jazykem prvoplánové obrazy, jež se až příliš snadno zalíbí. ()

Blizzard 

všechny recenze uživatele

Pokud by si někdo v poslední době zasloužil mé sympatie, byla by to právě Maria Larsson. Film vypráví příběh na počátku 20. století o jedné neobyčejné a chudé ženě, která vyhrála fotoaparát, jenž změnil její dosavadní život. Marie je prostá, avšak celkem kreativní žena. Za manžela má ale opilce a děvkaře, který se ji nebojí ani uhodit, za což opět může alkohol. I přes sliby, že už se láhve nedotkne a následného déjà vu, ona svého manžela neopustí. Těžko říct jestli to bylo láskou, ale díky fotografování se z ní stává silnější a nezávislejší žena, která pečuje o svých sedm dětí. Everlasting Moments je filmem, který sice stojí za to vidět, ale jen v případě, že u podobně dlouhých a táhnoucích se děl nepropadáte nudě. Ve snímku totiž chybí výraznější momenty či zajímavé odbočky, a jelikož se vše točí především kolem rodiny Marie a jejího nadmíru žárlivého a zkrachovalého manžela, hrozí kolaps nejednoho diváka do stavu, kdy nastává útlumově-relaxační fáze organismu jinak řečeno spánek. Pochválil bych hlavně kostýmy a herecké výkony, naopak zde chybí zaujmutí diváka něčím jiným než je samotné vyprávění, neboť to samo o sobě prostě nestačí a ve výsledku tak dostanete jen lepší průměr. (7/10) ()

Reklama

StarsFan 

všechny recenze uživatele

Pro mě zatím nejlepší film letošního Festivalu v Karlových Varech. Nesmírně působivá atmosféra, silné postavy, krásně audiovizuální pojetí a to vše zabalené do filmu, který nemá nějaký výraznější zvrat. Až by se dalo říct, že plyne jako život, nezačíná v pevně ohraničeném bodu prostoru a nakonec v něm ani nekončí. Nikdy si nemůžete být jistí, co přijde v další minutě, ani kam se vše ubírá. Nic se neděje náhle a spontánně. A přesto ani jedna minuta z jeho víc jak dvouhodinové stopáže nenudí. [44. MFF KV 2009] ()

Malarkey 

všechny recenze uživatele

Věčné okamžiky těžce pokoušené ženy životem, který by si sama, kdyby mohla, zřejmě nikdy nevybrala. Leč autoři tohoto filmu na věc měli jiný názor a docela solidně jí naložili. Žít s vochlastou rozhodně není žádná radost. Kór když máte dětí jak nasráno a žijete v meziválečné Evropě. Seveřani umí psychologii postav, umí postavit příběh na krizových životních situacích, ale u těch jejich historických příbězích dycky neskutečně usínám. ()

freddy 

všechny recenze uživatele

Na univerzitě na peďáku jsme měli jeden specifický předmět, jehož pojetí záleželo čistě na vyučujícím. A protože ten vyučující měl velice kladný vztah k fotoaparátům a vůbec veškeré vizuální technice, tak nás nechával číst jednotlivé kapitoly nebo i celé knihy o fotografii a vizuálním umění, a ty knihy byly plné fotografií z konce 19. či počátku 20. století. Byly to fotografie neznámých lidí, které někdo neznámý vyfotil, a já si u toho vždycky říkal, kolik lidských osudů se odráží v těchto starých černobílých zažloutlých fotografiích, každý z těch zachycených lidí měl jistě svůj příběh, který já se nikdy nedozvím. Ty fotografie mě fascinovaly, a když jsem se podíval na tento film, tak se mi všechny ty fotografie, které jsem v těch knihách viděl, opět vybavily a já byl rád, že tentokrát znám osud hlavní hrdinky, která tak milovala fotografie, i její rodiny, že mohu sledovat její život v počátcích 20. století a že s ní mohu prožívat všechna trápení i všechnu radost ze života. Tenhle film ve mně vyvolal tolik pocitů, že je neumím ani všechny vyjmenovat, každopádně za ohromný úspěch považuji už fakt, že mě film dokázal zaujmout, protože já nemám moc rád filmy odehrávající před 100 a více lety, ale tady ta atmosféra byla tak úžasná, že se mi film opravdu hodně líbil. Akorát možná ta dlouhá stopáž je asi jediné, co bych filmu vytknul, 130 minut je opravdu z mého pohledu pro film ze starších dob hodně dlouhá doba. Ale jinak to byl příjemný zážitek a já uděluji čtyři hvězdy. ()

Galerie (13)

Zajímavosti (3)

  • Jako předlohu Troell využil knihu své ženy Agnety Ulfsäter-Troell, která se podílela i na scénáři. Spisovatelka, scenáristka, režisérka a herečka (a sestřenice Björna Ulvaeuse ze skupiny ABBA) je pověstná svými příběhy o silných ženách. Kromě mnoha knih se ve Švédsku proslavila zejména dokumentární televizní ságou Famna livet (v překladu Obejmi život) z roku 1992, kterou natočila na motivy vlastní předlohy, v níž využila osudy svých příbuzných. (Zdroj Letní filmová škola)

Reklama

Reklama