Halloween II

Jedno sa musí Zombiemu uznať. Podobne, ako pri jeho prvej návšteve Haddonfieldu v roku 2007, ani teraz sa nenecháva zviazať putami kultovej Carpenterovej predlohy. Hoci si ju váži (nemocnica, odhalenie vzťahu medzi Laurie a Michaelom), otrocky jej neslúži, skôr jej symbolicky vzdáva hold a ide si svojou vlastnou cestou. Bohužiaľ, príliš vlastnou. Na jednej strane je svoj (halucinogénne pasáže), na druhej strane používa neznesiteľné slasherové klišé, s ktorými by mali noví hororoví režiséri pravdupovediac po opotrebovaných desaťročiach prestať a skúsiť to robiť inak. Alebo si naozaj myslia, že unudených divákov baví miliónty krát krútiť hlavou nad tým, ako obeť v nočnej divočine ziape na kilometre ďaleko, hoci vie, že za ňou je sériový vrah, namiesto toho, aby bola ticho, ľahla si do vysokej trávy a 5 minút sa nehýbala? Zombieho jednotka ma bavila. Toto nie. Scenár je chaotický, réžia nesústredená a dvojhodinová stopáž smrtiaca (a zbytočná). Humusácka atmosféra 70-tych rokov nie je všetko a výrazne ubudlo aj "ksichtov" z vedľajších úloh (v porovnaní s predchádzajúcim dielom). (13.09.2010)

Odmítnutí Zombieho druhého HALLOWEENU je dvojí: zastánci Carpenterovy vize nejsou schopni přistoupit na Zombieho revzionistický přístup, ve kterém zlo není iracionální, nýbrž je motivované a monstrum je polidšťováno; fanoušci "brakových" (sub)žánrů slasheru či exploitationu zase nejsou schopni přijmout ambicióznost celého projektu, který se snaží dostat grindhouse do arthouseu. Ti první nedokáží pro odmítnutí samotného konceptu ocenit, že remake hororu nemusí být pouhou vyprázdněnou nápodobou originálu v současném moderním audiovizuálním hávu, jako se to stalo u TEXASKÉHO MASAKRU MOTOROVOU PILOU či PÁTKU TŘINÁCTÉHO. Přehlížejí pak uvědomělost při polidšťování monstra, když na sebe zavražděné postavy před svou smrtí berou masky Frankensteina a v dialozích narážejí na jeho Nevěstu, popř. kostým Rockyho z ROCKY HORRORO PICTURE SHOW; monstra jsou u Zombieho totiž ti okolo Michaela, ne Michael samotný. Ti druzí zůstanou u chvály nesmlouvavého vyobrazování násilí i sexuální otevřenosti, ale přitom si nevšimnou či nepříjmou, že z explicitního ukazování se přechází k navozování fyzické nevolnosti prostřednictvím důmyslného stylu (expresivní nasvícení obrazu, posílení zvukových efektů, paralelní či asociativní střihová montáž, kdy přímo ani nechutnosti nevidíme). Stačí pouze přistoupit na to, že paradokumentární realističnost Cravenových či Hooperových exploitationů 70. let byla nahrazena důslednou stylizací. Osobně pak oceňuji první a poslední čtvrthodinu, ve které se z carpenterovského bubáka bez paměti stává bubák s pamětí, poučený tím, co se mu přihodilo v předchozích dílech (viz odkazování se při peripetiích se sanitkou, vzítí sekery a dobývání se do budovy ochránce) - aby se ukázalo, že traumatizujícími zážitky z minulých děsuplných zážitků je postižená samotná screen queen Laurie. (03.11.2009)

Horor většinou staví na jasně čitelném kontrastu mezi dobrem a zlem. Buď se něco dobrého dostane do zlého prostředí (hixploitationy, duchařiny o prokletých domech), anebo se do dobrého prostředí dostane něco zlého (většina slasherů a zombiefilmů). Jedním z problémů (nebo "problémů" - ne nutně se to musí považovat za problém) druhého Halloweenu je to, že zmíněné pravidlo de facto ruší. "Kladný" halloweenský svět Roba Zombieho totiž vypadá tak ... vyvrženecky, že maskovanej santusák Michael Myers se do něj poměrně přesně hodí a nepůsobí jako nějaká extra hrozba. Od pohledu bych totiž tipoval, že zdejší "kladné" postavy musí být na takovéhle zjevy zvyklé. Když k tomu připočtu ještě ty pofidérní symbolické snové výjevy, nezbývá než prohlásit, že druhý Zombieho Halloween není klasickým hororem, a rozhodně není klasickým Halloweenem. Co se týče mého osobního prožitku - byl celkem nezvyklý. Celou dobu mi ten film lezl na nervy, a až na konci jsem si uvědomil, že to tak hrozné vlastně nebylo. (09.12.2009)

Soundtrack Tyler Bates: 1. He's F****** Dead ,2. Nights In White Satin - The Moody Blues ,3. Halloween Is Coming ,4. The Things We Do For Love - 10cc ,5. Who's Lee Marvin ,6. Amerarockers - Scream ,7. Jam & Jelly ,8. Kick Out The Jams - MC5 ,9. Ass Good ,10. (I Know) I'm Losing You - Rod Stewart ,11. D-E-A-D ,12. The Chase Is Better Than The Catch - Motorhead ,13. I'm Angel Myers ,14. Laurie's Theme - John 5Rob Marlette ,15. I Want To Party ,16. Translyvania Terror Train - Captain Clegg/The Night Creatures ,17. Jack-O-Lantern and a Blonde ,18. Honky Tonk Halloween - Captain Clegg/The Night Creatures ,19. Bring Your Baby Back Home ,20. I Just Want To Make Love To You - Foghat ,21. Snapped On By Weird Al ,22. Time To Die - Void ,23. I Love You Mommy ,24. Love Hurts - Nan Vernon ,25. Nurse Killa - Tyler Bates , (14.06.2011)

Spíš než za samostatný film bych ‚dvojku‘ Halloweenu označil za jakýsi datadisk. Pracuje se zde s motivy z předchozího dílu, akorát s tím rozdílem, že scénář totálně rezignoval na něco, co by mělo připomínat souvislý děj, a s absolutním důrazem na Michaelovo řádění si jede v jakési snové atmosféře psychedelického tripu. Chápu, proč kámoš po skončení prohlásil: „To byla pičovina!“, a stejně tak mi nepřišlo až tak zarážející, že po rozsvícení chyběly v sále dvě třetiny diváků. Rob pouze stvrdil, že v oblasti filmové brutality mu není v současném Hollywoodu rovno. To šílené násilí, kdy se v plném záběru šlape po hlavě či prořezává krk, které se navíc nevyhýbá ani ženám, dalece překračuje to, co se v rámci nejenom politické korektnosti, ale i jakýchsi morálních měřítek, smí. Přiznat, že se vám něco takového líbilo, vlastně není nejlepší vizitka osobního filmového vkusu, ale každý jsme nějaký. Každopádně jde o Robův nejslabší film. Z objektivnějšího hlediska za onu vzpomínanou bezdějovost, a hlavně za dr. Loomise, větší idiot z jeho scénáristického brku prozatím nevyšel. PS: Teď už to opravdu chce něco osobitějšího, byť „trojce“ bych se nebránil, to vyústění je zatraceně vtipné. (30.10.2009)