poster

Angličan v New Yorku

  • Velká Británie

    Englishman in New York, An

Drama

Velká Británie, 2009, 75 min

Režie:

Richard Laxton

Kamera:

Yaron Orbach

Scénografie:

Beth Mickle
(další profese)
  • Cabotin
    *****

    Film sám o sobě je dobře vykonané řemeslo, leč vykonané s citem a něhou, která Quentinu Crispovi náleží. Po shlédnutí jsem se zamýšlel nad tím, proč my, Slované, nemáme onu odzbrojující eleganci a hrdost. Pindy o věčném područenství národa českého neberu. Ba ani slovanskou chandru a sentiment. Co beru, to je odhodlání žít a zvolit si svou veřejnou osobnost, svůj styl. Je těžko hledat styl tam, kde malátná spokojenost, budovaná po staletí, bere vrch. Málokdo si tohoto filmu všimne, málokdo o něm ví. Škoda. Mohli by se od Quentina Crispa (úžasný John Hurt) přiučit v umění nadhledu, sarkasmu a sebeironie. Tam kde Mr. Crisp pochybil, tvrdě a sám ze své vůle zaplatil. Za každé své slovo.(11.9.2011)

  • plechulka
    ****

    DŮSTOJNOST - to je to slovo, které mne napadlo po shlédnutí filmu... Nevím, jak skutečný pan Crips, ale John Hurt byl v této roli neskutečný a hlavně důstojný... A mimochodem, někdo tady píše, že mu jeho glosy připomněli Marka Twaina - no já bych si takhle nějak představovala spíše Oscara Wildea...(26.1.2015)

  • vypravěč
    *****

    Jakkoliv je režijní provedení nedbalé (spíše evidující, než vyprávějící) a osobnost Quentina Crispa vystižena jen povrchně a neproblematicky (jak se mohla /a měla/ jevit svědkům jeho estetismu), výkon Johna Hurta zasahuje takovou silou, že tu proměnu sledované duše v plochou ikonu musím odpustit. Obraz, který Crisp ze svého života utvářel, jakkoliv neproniknutelný a dojem integrity vzbuzující, jistě nebyl jeho skutečnou podobou, a právě v hranici mezi dandyovskou maskou a tváří je smysl takového sebetvorného úsilí. Ostatně - předpokládám, že režisérovi šlo spíše o pietní echo legendy než o její rozrušení, a i to má (i s ohledem k teprve nedávnému Crispovu odchodu) smysl. Ovšem na druhou stranu: v legendách může dandy jen přežívat, zatímco v obrazech svých krizí může – věčně – žít. Ve zkušenosti pádu totiž nezůstává sám – ti, kteří vzlétají, k němu pohlížejí, sami bezpochyby předurčeni podobnému osudu.(20.8.2015)

  • Ant
    ****

    Kontroverzní osobnost Quentina Crispa, který obhajoval práva gayů, ale taky je při každé možné příležitosti kritizoval, je pro film rozhodně vděčný materiál. Některé Crispovy výroky ale nevzbudily takové pochopení a jeho popularita začala na konci 80. let uvadat a s tím i lehce tempo filmu. Při pohledu na výkon Johna Hurta ale všechny nedostatky rádi odpustíte. Sting Crispa vystihl skutečně do puntíku.(13.2.2010)

  • anniehall
    *****

    Quentin Crisp je bezesporu zajímavá a kontroverzní osobnost. Jeho ironické glosování okolního světa mi tak trochu připomělo Marka Twaina, který, jak se v mnoha pramenech dozvídáme, dovedl v mžiku nalézt odpověď na sebezáludnější otázku a podat její odpověd tak, že okolí lapalo po dechu. (Dokonce jsem kdysi dávno četl knihu Twainových instantních výroků a moc jsem se bavil.) Crisp, jehož důvtip a sarkasmus si s tím Twainovým v ničem nezadá, měl po značnou část života pohnutý osud. Hrdě se hlásit k odlišné sexuální orientaci v předválečné době je opravdu o hubu. Nevím, jestli to bylo štěstí nebo jeho nezdolná vůle k životu, ale nějak se mu i přes všechna příkoří podařilo dožít se velmi požehnaného věku. A zaplaťpánbůh, na sklonku života zažil i poměrně "šťastné" období, kdy po divadelních sálech New Yorku podnikl sérii Talk show, které aspoň na krátkou chvíli zajstily Quentinovi uznání, které si jistě zasloužil. A právě o tomhle období je Englishman in New York (volné to pokračování filmu Naked Civil Servant). Dílo plné důvtipu, hrdosti, humoru a přitom všem ještě lidsky dojemné. Děkuji, pane Hurt, děkuji, pane Laxton.(19.4.2011)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace