Režie:
Rudolf TesáčekObsahy(1)
Záznam komedie režiséra Antonína Procházky z roku 1996 (Divadlo J. K. Tyla v Plzni), ve které se manželský pár snaží preventivně předejít krizi středního věku, která podle slov manželky Alice čeká každého. Když se na radu svých přátel vydávají na druhé líbanky na hory, požádají svého nejlepšího přítele Luboše, aby občas dohlédl na jejich osmnáctiletou dceru Sandru. Tím se spouští kolotoč omylů a trapasů, který jako by nebral konce. Pro filmové fanoušky je kromě Antonína Procházky, který exceluje v roli bytaře Česti, na tomto záznamu zajímavá například účast Pavla "Šimona" Kikinčuka nebo velmi mladého Martina Stránského v roli Sandřina tajného přítele Robina. (Ištván87)
(více)Recenze (30)
Obával jsem se, že se nebudu bavit, ale mile mě výsledek překvapil. Skvěle jsem se bavil od začátku, až do konce. Celý děj se odvíjí v lehčím tempu komedie. Herci jsou skvělí, myšlenka pěkná, autor se nebál použít fantasii. O humor není v žádném případě nouze. Kdo má rád komedie, umí se zasmát a touží se bavit a odreagovat se od všedních dnů, tak je divadelní kousek příjemné zpestření dne. ()
Tuhle hru si pamatuju jako výbornou a jednu z Procházkových nejlepších. Umakart nebo "Přijeďte si pro mě!", na to se nezaopmíná. Ale teď po letech mi první třetina nepřipadala nic moc. Nicméně pak příšlo to, co mi kdysi utkvělo v paměti! Slušná porce humoru postavená na spoustě omylů. ()
Antonína Procházku musí Plzni každé divadlo závidět. Tak skvěle napsanou konverzačku bych čekal od nějakého anglického slavného divadelníka než od českého autora, hra je navíc velmi dobře provedená, všechny postavy jsou výborné. I po druhé jsem se u téhle hry smál jako blázen. Když o tom tak přemýšlím, kolikrát se mi totéž stalo u představení některého pražského divadla? ()
"Jakže se jmenujete?" "Umakar. Nebo tak nějak." Procházkovy hry mám ráda především "naživo" v plzeňském divadle, nadšení České televize v jejich dokumentaci si ale nesmírně cením. S tvojí dcerou ne jsem totiž, podobně jako řadu dalších, v dětství viděla, jenže paměť už za ty roky lehce pokulhává a bez záznamu (nebo nového uvedení) si ji jen těžko osvěžím. A i když se S tvojí dcerou ne mým nejoblíbenějším dílem tohoto plzeňského dramatika, herce a režiséra asi nestane, je hezké vidět, že ty pozitivní pocity i po letech přetrvávají. (Havně druhá polovina, kdy se na scénu dostává bytař Česťa je velmi vtipná.) U podobných her by byla velká škoda, kdyby měly upadnout v zapomnění. ()
Snad nejblázivější Procházkův kus, který kdyby ke konci tak zvláštně nevyšuměl (krize středních let je zažehnána tím zdravým odstupem, přesto závěr působí spíš unyle, až seniorsky), mohl by se směle řadit po bok Přísného zákazu. Nejvyššímu hodnocení hra unikla však jen o vlásek. VŽDYCKY JSEM TOUŽIL SEZNÁMIT SE S NĚKÝM, KDO SE VYZNÁ V KARTOTÉCE SPISOVATELŮ A MILUJE PORNO! ()
Reklama