Jill's Film
Obsahy(2)
Film o Jill je výsledkem několikaměsíčního úsilí Johna Curtina, jehož snahou je udržet naživu vzpomínky na aktivistku za práva zvířat Jill Phipps. Jill, která byla matkou jednoho syna, zahynula pod koly nákladního automobilu, vezoucím telata na export na letiště Coventry. Bylo jí 31 let. Johna Curtina inspirovalo 10leté výročí její smrti a ve filmu vypráví o jejím dětství a mládí, které zůstalo částečně uchováno na páskách rodinné kamery. Ukazuje, jak se Jill účastnila protestů proti transportům živých zvířat a demonstrací proti kožešinovým farmám. Součástí jsou také rozhovory s její matkou Nancy v době, kdy Jill zemřela a těsně poté, kdy její smrt zdvihla vlnu mezinárodního zájmu. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (5)
Neskutočne smutné a zdrcujúco reálne. Jill a jej rodina bojovali za práva zvierat. Boli to obyčajní ľudia, ktorým nezáležalo na zbytočnostiach a pokrútených princípoch modernej spoločnosti. Uprednostňovali lásku, nenásilie a súcit k bezbranným. Po rokoch aktivizmu, toho legálneho, už bola myslím Jill tak vyčerpaná a nešťastná neustálou konfrontáciou s ľudskou ľahostajnosťou a sebectvom, že si viem veľmi dobre predstaviť, ako asi trpela. Je veľká tragédia, že Jill po sebe zanechala syna a že svet prichádza o takýchto ľudí, ktorí sú presne tými, čo by ho dokázali zmeniť k lepšiemu. Cítim k Jill obrovský obdiv a sústrasť k členom jej rodiny, ktorí ju podporovali. Ďakujem Jill za všetko, čo si za svoj krátky život v boji za práva zvierat urobila. Kiež by bolo viac takých, ako bola ona a menej nenažratých, egocentrických, bezcitných, slepých a nemysliacich chudákov. ()
Co je to za zvrácenou dobu, kdy jsme při honbě za masem schopni zabíjet jiné lidi? Člověk by řekl, že tolik let od srti Jill se věci dají do pohybu, ale současná situace říká jasný opak. Jak někdo může v dnešní době zesměšňovat nebo napadat lidi, kteří svůj čas, energii, často i svobodu nebo dokonce vlastní život dávají všanc kvůli záchraně zvířat? Každé takové pohrdání by mělo být konfrontováno s pohledem do Jilliných očí, když její tělo mačkala kola mnohatunového auta. Zdá se, že lidské priority jsou poněkud zrůdné... Každopádně Jill pro veganskou komunitu zůstane symbolem současného mučednicvtí a hrdinství zárověň. ()
Neskutečně působivý snímek, který dá šanci i nezasvěceným lidem proniknout do světa ochrany zvířat. Lidem s otevřenou myslí a srdcem dá zapomenout systémově udržovaným předsudkům vůči aktivismu za osvobození zvířat a že ochrana něčího "majetku" je ctností, či snad ospravedlnitelnou záminkou pro uplatňování státem podporované represe. Též mi pomohl ujasnit si, proč welfare hnutí nefunguje a chová se v podstatě prosystémově vytvářením jakési šedé clony, kde vyzdvihuje regulace na úkor skutečných reforem a systémových změn, a my lidé jim skáčeme na špek a kupujeme si od nich skrz daně falešný pocit toho, že se něco bez nás mění k lepšímu. Tím vším v podstatě jen blokujeme významné změny mající celospolečenský význam a které by vzaly sílu "obchodníkům se smrtí". To, že welfare tu je již 200 let, a za tu dobu nechalo vyrůst živočišný průmysl v čele s velkochovy do stávajících rozměrů, a přesto se těší takové oblibě, je vskutku na hlubší zamyšlení nad frází "všeho s mírou". Pokud je člověk schopný uznat, že znásilňování dětí není o nic morálnější, pokud je k tomu použit lubrikant nebo kondom, nebude mít problém pochopit, proč stejně tak veganství je "bottom-line" v případě ochrany zvířat. Tento film je důkaz o tom, že velkých změn lze dosáhnout i pomocí dobře organizovaných malých skupin i ve společnosti po staletí zakládané na útlaku, strachu a bezmoci jednotlivce. Klíčem k prolomení těchto paralizujících pocitů je u Jill bezpodmínečná láska... láska k bližnímu i vzdálenému [lépe vysvětluje film "Unity" (2015)], kde z toho následně vychází konkrétní činy a vytrvalost, díky kterým se dostaví i konkrétní výsledky. Je zde ukázána nesmírná odvaha těch, kteří s holýma rukama staví v zájmu nenásilí proti policistům s obušky. Jill by určitě chtěla, abychom uctili její pamatku připojením se k hnutí nebo větším nasazením, nikoliv diváckým soucitem a stavěním pomníčků. ()
Neskutočne silný dokument o živote aktivistky za práva zvierat, Jill Phipps. Prostredníctvom rozprávania blízkeho priateľa Johna, jej matky Nancy a rodinných záberov sa dozviete kto vlastne Jill bola a ako veľmi zasvätila svoj život tomu v čo verila. V rovnoprávnosť a lepšie podmienky zvierat. V dokumente sú tiež zábery z veľkochovov, kožušinových fariem či testovacích laboratórií, ktoré musia pohnúť každým kto má len trochu otvorené srdce. Niekto by mohol namietať, že ide o starší dokument či zábery a odvtedy sa muselo mnohé zmeniť. No ak si pozriete aktuálny Dominion z roku 2018 tak zistíte, že zmena prichádza veľmi pomaly. Svedčia o tom aj mnohé prebiehajúce kampane, napr. "Koniec doby klietkovej" (cieľom je ukončenie klietkového chovu hospodárskych zvierat v celej EÚ) či kampane za zastavenie transportov živých zvierat. A aj v dnešnej dobe bývajú aktivisti a obrancovia zvierat vystavení verbálnym a častokrát aj fyzickým útokom. Naposledy prišiel o život pri zásahu polície mladý novinár, ktorý dokumentoval ekologických aktivistov brániacich nemecký les Hambach. O jeho vyklčovanie usiluje energetický koncern RWE, keďže v Hambašskom lese sú veľké náleziská hnedého uhlia. Osobne prechovávam hlbokú úctu voči všetkým, ktorí sa akýmkoľvek spôsobom podieľajú na záchrane zvierat a zlepšení ich práv. Zmenou však môže byť každý z nás. Zmena je na našom tanieri, v našich očiach a srdciach. ()
Film není dokumentem, je agitkou násilného aktivizmu. Pravda, jde o násilí mírné – lidi nebijí. Ale vloupačky, bránění v pohybu lidem a autům, prolamování zábrany z policistů, to nenásilné chování není. A ve filmu je adorován Barry Horne, který po dva roky – do svého zatčení – umísťoval časované nálože do obchodů s kožešinami a zbožím z kůže (nastavené na noční hodiny, aby nikoho nezabil). Filmařům nezáleželo na serióznosti, spíše měli potřebu natlačit jiným svoje pojetí uspořádání společnosti. Svědčí o tom věty jako „... ale kde se točí velké peníze, zakročí Nejvyšší soud nespravedlnosti...“ nebo (když vyšetřovatelé neobvinili řidiče náklaďáku, který Jill Phippsovou přejel) „přesně co by Jill od systému čekala“. A jaký byl systém ve Spojeném království v roce 1995? Parlamentní demokracie, právní stát. Jill Phippsová nedemonstrovala pokojně, zemřela při akci porušující práva jiných. Za podobných okolností zemřel i ve filmu také zmiňovaný Mike Hill. Nebyli zavražděni a nebyli andělé. Přitom komunita environmentalistů má i skutečné mučedníky, patří k nim třeba Chico Mendes. K rozumnému přístupu některých vystupujících ještě dodám, že rodina Jill Phippsové z její smrti vinila policii, přitom Jill byla smrtelně zraněna krátce poté, co se skupinkou aktivistů prorazila policejní zábranu. Tolik tedy k věcnému obsahu filmu. Z hlediska formy je film celkově podprůměrný, na škodu je mimo jiné časté opakování záběrů. Patrně ale budí v komunitě radikálních veganů pocit sounáležitosti, zřejmě proto tady má film vysoké hodnocení. ()