Obsahy(1)
Loutkové divadlo v tradiční podobě nejen pro děti.
Tomáš Dvořák, loutkoherec a režisér (*1956) je synem známé české loutkářské osobnosti Jana Dvořáka (DRAK - Hradec Králové). Vystudoval v Hořicích Střední průmyslovou školu kamenickou, kde maturoval v roce 1975. O čtyři roky později absolvoval obor loutkoherectví na katedře loutkářství DAMU. Ročníkovým pedagogem byl Emil Havlík. Poslední rok studia působil celý ročník v plzeňském Divadle Alfa. Tomáš Dvořák pak v souboru zůstal. Dnes patří ke kmenovým tvůrcům Alfy. Jen v roce 1989 strávil jednu sezonu v libereckém Naivním divadle. Dodnes s libereckými spolupracuje.
Shodou okolností Zblízka věnované Tomáši Dvořákovi představuje právě jeho režie v Naivním divadle (Bezhlavý rytíř, Alibaba a 40 loupežníků, Alína). Na jmenovaných inscenacích s Tomášem Dvořákem spolupracovali ještě výtvarník Ivan Nesveda a hudebník Jiří Koptík. Poprvé spolu začali komunikovat na podzim roku 1989 při realizaci inscenace Divadla Alfa "Vyšla hvězda nad Betlémem".
Ivan Nesveda se narodil v roce 1959 v Chebu. V roce 1978 maturoval na Střední uměleckoprůmyslové škole v Praze. Středoškolská léta v něm vzbudila zájem o výrobu loutek. Dva roky působil jako technolog v plzeňském Divadle Alfa. V letech 1980-1984 studoval scénografii na DAMU u prof. Václava Havlíka. V průběhu studia spolupracoval s hradeckým divadlem DRAK. Po škole působil krátce v ostravkém studiu animovaného filmu Prométheus. Pak se věnoval pedagogické činnosti. V roce 1986 se vrátil zpět do Divadla Alfa jako řezbář-technolog. Postupně realizoval samostatné scénografie a stal se šéfem výpravy. V roce 1996 divadlo opustil. Dnes učí na Střední umělecko-průmyslové škole v Plzni-Radčicích. Jeho poslední divadelní realizací je právě Alína.
(oficiální text distributora)
Recenze (1)
Snímek, který bez znalosti kontextu loutkového divadla zřejmě plně nedoceníte. Na příkladu daných inscenací se zde mluví o návratu k iluzivnímu divadlu s marionetami. V tento okamžik si jistě drtivá většina diváků řekne - moment! Copak loutkové divadlo neznamená právě tohle? Chybí zde alespoň krátké vysvětlení o tendencích v loutkovém divadle, které se snažilo dlouhou dobu oprostit od této "klasické" podoby ať už přiznáním loutkovodiče na scéně, animací různých materiálů namísto loutek, či syntézou s jinými druhy divadla - činohra, hudební a pohybové divadlo. Proto se obávám, že zde zachycenou snahu protagonistů tohoto dokumentu docení jen - zcela bez urážky - člověk znalý. Což není chybou diváků samotných, spíš jde o určité mínus tohoto dokumentu. Velmi sympaticky působí rozhovory s Tomášem Dvořákem vedené mimo prostor divadla v přírodě, na škodu je dle mého názoru zaměření se na jeho tvorbu pouze v Naivním divadle, díky čemuž chybí snaha po komplexnějším uchopení jeho práce. Loutky Tomáše Dvořáka tak lze ponejvíce vnímat jako dobový pramen, s filmařskou estetikou typickou pro devadesátá léta. ()
Galerie (3)
Photo © Česká televize
