Povídky malostranské
Režie:
Pavel HášaKamera:
Juraj ŠajmovičObsahy(1)
Panu Rybářovi (J. Kemr) pro jeho jméno a zelený fráček říkali Hastrman. Žil u svých příbuzných na Malé Straně a mnozí o něm povídali, že má v krabicích spoustu vzácných kamenů, i diamantů. I pan Rybář si o sobě myslel, že je opravdu bohatý, jenomže lesk jeho bohatství nemá lesk vzácných kamenů. Jeho pravým bohatstvím je láskyplné prostředí, v němž žije… (Česká televize)
(více)Recenze (26)
Studie Josefa Kemra na téma celoživotního omylu a pýchy. ()
Viz můj komentář k Dr. Kazisvět. ()
Bezcenná sbírka polodrahokamů versus nezištná síla přátelství a lidského života. Mimořádná herecká kreace Josefa Kemra bezpochyby náleží mezi nejpůsobivější a nejdojemnější okamžiky československé televizní historie. ()
Nějak nechápu, jak to může bavit toho, kdo zná knižní předlohu. Já naštěstí čtu hlavně MAXIM, takže nikdy nevím, jak to dopadne. Ale stejně mě to moc nebaví. ()
Skvělá role pro Jiřího Kemra, který dokázal zahrát smutek nejlépe ze všech českých herců v historii. ()
Jan Neruda si s popisem pana Rybáře hezky pohrál. Ten popis je dost detailní a přesný, jako by jste tu osobu viděli přímo před sebou. Hastrman mu říkali, protože neustále chodil v zeleném fráčku. Zakládal si na své sbírce nerostů, o které se domníval, že to jsou samé drahokamy. Jistý profesor gymnázia mu sbírku ocenil. Jediný kámen, který měl nějakou hodnotu, byl moldavit. Jinak byla jeho sbírka úplně bezcenná. Panu Rybářovi se tak rozplynuly jeho sny o bohatství. ()
Ačkoliv u povídky Slečna Máry jsem přesvědčen o tom, že vypravěčem je Ornest, zde jsem přesvědčen, že diváka uvádí do děje Oldřich Kaiser. ()
V rámci pořadu Povídky malostranské 3. Povídka jako stvořená pro pana Kemra, který si zahrál starého urozeného muže, který chodí po Malé Straně v zeleném kabátku a vypadá tak jako hastrman. V rodině si užívá výsadního postavení, které, jak si myslí, pramení z jeho bohaté sbírky drahokamů. Jenže jednoho dne zjistí, že drahokamy jsou jen obyčejné kameny vhodné tak do sbírky pro učení dětí ve škole. Naštěstí pro něj poměry v rodině nepramenily z dědečkova bohatství, ale z úcty k němu. Milá, ale hrozně pomalá povídka. Hudba: Petr Mandel ()
Hluboce chápavý obrázek strýčkova stáří pod střechami malostranskými. "Já přece také patřím ke stolu, jako ostatní." O ceně člověka a oblázků :"Kládou se nešoupe jako sirkou." Kemr, Haničinec, Somr, Hašek, Němec a Kaiserova poeticky zcizující replika o Šimáčkově Jeníkovi. "Snad nechcete všechny ty oblázky vyházet ?" (dramaturgie Marie Poledňáková) ()
Nerudovská pohoda, kde je jí konec... ()
Někdy je prostě na škodu vidět svět realisticky a vidět v lidech jen to zlé. Mohou člověka překvapit, že nedělají věci jen z vypočítavosti, ale i z lásky. Tato povídka je jedna z těch optimistických. 80% ()
Povídky malostranské: Hastrman, aneb jak ani to největší bohatství se může proměnit v naprostou bezcenost. ()
Pan Kemr se skutečně narodil v 19. století a žil na Malé Straně, kde ho všichni znali jako sběratele drahokamů, jestli ne, tak byl to prostě nejlepší herec, který kdy chodil po filmovém plátně. ()
Milé. Sice byl měl být obsah přednější formy, ale zde, ostatně jako u veškeré produkce ČT, by občas nebylo na škodu přidat v oblasti oné formy. ()
"Ale já se rád díval dál, já vyhlížel do širého světa..." ()
Mistrovství a herecký i minimalismus Josefa Kemra i úsporné filmové vyprávění vybroušené do opravdového drahokamu. ()
Moc pěkné, pane Hášo. Vynikající, pánové Kemre, Němci a Somre. A díky, Honziku! ()
Velmi povedená televizní inscenace povídky Hastrman, v níž se zaskvěl v roli pana Rybáře - Hastrmana vynikající Josef Kemr. ()
Tak jak jsem nepochopil před chvílí závěr Lízinky, tak tady jsem zase nepochopil ty kecy u oběda. Ona mu dala jen návrh, a on hned že taky patří ke stolu. Vždyť mu to nikdo neupíral. Polívku naloženou měl. Já nevím, jestli to tak Neruda napsal, nebo to je jen kiks, číst to kvůli tomu nebudu. Jestli Lízinka byla blbost a dostala dvacet, tak tady by to hodnocení bylo, a je, ještě horší. Ale za ten konec musím dát čtyřicet. Ale jen za ten konec. A ten mne překvapil jen proto, že jsem to nečetl. ()
tak pri tomhle sem jako mala vzdycky brecela. a s vekem v mych ocich na dojemnosti josefa kemra nic neubylo. ()