VOD (1)
Obsahy(1)
Jedna z českých cestovních kanceláří nabízí ve svém katalogu „cestu do neznáma“ - poznávací zájezd do Severní Koreje. V roce 2008 to bylo podruhé od roku 1989, kdy do KLDR vstoupila obyčejná česká turistická skupina. Každý z turistů musel přistoupit na fakt, že bude po dobu zájezdu omezena jeho svoboda – nikdo ze skupiny například nemůže „neorganizovaně“ opustit hotel nebo dokonce oslovit nějakého „obyčejného“ Korejce. Kdo a proč se vydá na dovolenou do země, která je hrozbou pro bezpečnost celého světa? Turisté z České republiky, kteří se rozhodli utratit cca šedesát tisíc korun za šest dní dovolené v KLDR, odevzdají už v Pekingu mobilní telefony, do země je zakázáno vozit také přístroje GPS nebo „závadné“ tiskoviny. V průběhu cesty se turisté několikrát klání sochám Drahého vůdce, poslouchají výklady o americkém imperialistickém zlu a s notnou dávkou ironie se obdivují monumentální stalinistické architektuře. Místní vládní turistická kancelář nechá turisty nahlédnout na předem určená místa v hlavním městě Pchjongjangu, v přilehlých oblastech a doveze je dokonce na jednu z nejstřeženějších hranic světa mezi Severní a Jižní Koreou. Ačkoliv (anebo právě proto), že je o české turisty postaráno jako o vládní delegaci, někteří přijímají tyto „atrakce“ rozpačitě a s pochybnostmi o vlastní morální zodpovědnosti. Čeští turisté a spolu s nimi filmový štáb se stávají součástí propracovaného systému, který turisty potřebuje pro svou vlastní propagaci. Severokorejská současnost navíc nápadně připomíná českou minulost. Je pro české cestovatele tento zájezd vzpomínkou na mládí prožité v komunismu, adrenalinovým zážitkem nebo jen neobvyklým způsobem utrácení peněz? Jak se člověk z demokratické země vyrovná s nařízeními a restrikcemi totalitního systému? (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (343)
Tak jsem si naivně myslela, že se dozvím něco o KLDR. Vážně jsem nečekala odvážné záběry na totalitní realitu, ale zasvěcený komentář k prezentovaným "památkám". Místo toho se mi jen potvrdilo, že s národem českým je to opravdu hodně zlé. Nablblé komentáře účastníků zájezdu mě rozesmutněly více než pravá tvář Severní Koreje skrytá za Potěmkinovými vesnicemi. Zaplať to pánbůh, že se dostali do svobodné Číny! Škoda nevyužité příležitosti natočit přínosný dokument a škoda peněz z fondu. Autorka by to měla pouštět leda tak známým v obýváku jako video z dovolené. ()
Stává se mi to málokdy, ale s mnoha komenty zde souhlasím - tedy s těmi, které reflektují skutečnost, že mnohem více, než o portrét KLDR, jde o dokument o nás samých. Úcastníci, až na pár výjimek (tlouštík...), předvádějí neuvěřitelné buranství a nulovou hloubku světonázoru. Co je, proboha, smyslem toho díla? To, co řekl ten ráčkující šašek (člověk si uvědomí, že je rád, kde žije)? Enšpígl: To zní úplně jako boj osamělého hrdiny proti opačně smýšlejícímu davu. Na koho vůbec reaguješ? Vždyť tu není snad jediný koment, který by Kimy obhajoval... Proč je dnes všude tolik vtipných borců tohoto ražení? Vřískat za většinu, nahlas a frajersky, i když není proti komu. Tragikomické... ()
Lidé, kteří se smějí vojáčkům postávajícím u Pražského hradu s flintou (žel neznám přesnou značku a ráži :D) budou vyvedeni z míry, jelikož při sledování Vítejte v KLDR! zjistíte, co je vycepovanost. To hošící jsou jako armáda klonů z Lucasovy ságy o vesmírných válkách, ale jelikož tam vládne takový režim, nemůžu se tomu ani moc divit. Ale jejich sehranost je vážně geniální. Linda Jablonská ani nechce divákovi přiblížit místní kulturu, nechce líčit dopodrobna, ale vypráví zážitky z pohledu Účastníků zájezdu, kteří se snaží svoje pocity z výletu do "Nikdykde" předat nám, nezkušeným a světa neznalým lidem. Každopádně velký poznatek mám. Nejhorší zmrzlina je na hranicích mezi Severní a Jižní Koreou. Poklona... ()
V Severní Koreji coby poslední orientální despocii křížené s komunistickým totalitarismem se určitě dokument nenatáčí lehko. Pokud se nerozhodnete natáčet dokument o skupince českých turistů, kteří objevují tuhle pozapomenutou a nepřístupnou zemi. Místy to, jak trefně napsal Dadel, připomíná domácí video z dovolené a místy Cestománii. Pro ty, co o KLDR nemají ani základní informace, je to bezpochyby přínosné a v něčem i šokující. Ti, kteří už povědomí o zemi mají a chtějí čerpat podrobnější informace, se budou muset spolehnout na některý ze zahraničních dokumentů BBC nebo amerických stanic. Přesto všechno se najdou záběry, ať už opuštěných gigantických dálnic (v zemi bez soukromých vozidel slouží k rychlým přesunům vojenských jednotek) nebo monstrózních památníků, které daleko předčí podobná díla v někdejším Sovětském svazu, které o charakteru režimu a životě v téhle šílené zemi mnohé vypovídají. Celkový dojem: 55 %. ()
I při těch omezených podmínkách se z toho dalo vytřískat daleko víc. Takto jde jen o bezprostřední pocity z větší části dost telecích "účastníků zájezdu". Ty věčné kecy typu "čekala jsem to horší", "kim ir sena neznám tak nevím", "čekám od toho něco jiného..." - k čemu to? 5/10 PS: příspěvek uživatele Premiere tomu dal korunu, ten by se do toho filmu hodil... ()
Galerie (8)
Photo © Aerofilms
Zajímavosti (6)
- V čase 9:28 lze zahlédnou dvoudveřový vysokopodlažní autobus Karosa typ C 734vyráběný v 80. letech v tehdejším Československu. (Adrai)
- Nedostavěný hotel byl po uvedení filmu zakoupen investorem. (K.B.L.)
- Autorka filmu si chtěla zakoupit práva k hudbě zakoupené v KLDR, aby ji mohla použít v tomto dokumentu. Jediný email, který se jí podařil získat, byl korea@korea.com, na který samozřejmě nikdo neodpověděl. (K.B.L.)
Reklama