Reklama

Reklama

Stínu neutečeš

  • Česko Vnučka (neoficiální název)
všechny plakáty
Trailer

Obsahy(1)

Pátrání po rodinném tajemství, které je ukryto v minulosti. Řehoř si žije spokojeně. Jeho žena Evženie ne. Po šedesáti letech manželství přichází osmdesátiletá Evženie za svou vnučkou – právničkou Katkou, aby jí pomohla rozvést s pětaosmdesátiletým manželem Řehořem. Katka je šokována babiččiným rozhodnutím i její tvrdostí a neústupností. Co se muselo stát ve vztahu prarodičů, že to ani celá desetiletí nezahladila? Katka nechce rozbít svou milovanou rodinu a pokusí se rozluštit babiččin důvod. Odkryje dramatickou minulost vlastní rodiny, ale tajemství prarodičů pro ni zůstane neodhaleno. Babička riskuje ztrátu vnučky a pravdu jí zatají, tíhu dávné viny nechce přenést na další generaci. Sama se pokusí s minulostí vyrovnat a smířit. A Řehoř? Ochrání ho Katka? (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (61)

Enšpígl 

všechny recenze uživatele

Mohlo to být docela dusný komorní dráma, ale naprosto tomu chybala atmosféra a nějaký napětí z toho co se všechno může stát, až se ukáže pravda v celé své nahotě. Bohužel režisérce nepomohli ani herci, Lanďák byl imrvere nalitej, to asi nebylo ani hraný a místy blábolil uplně z cesty. Jaroslava Adamová tam vrhala jeden zlý a tajemný kukuč za druhým, kolikrát mě to přišlo jako kdyby jí spíš sralo, že jí Laňdák o pauzách vychlastal láhvinku než by to bylo součástí příběhu. Asi se chtělo víc soustředit na samotu a ty tři lidi v ní a ne to ještě rozmělňovat po nepodstatných postavách a nepodstatných záběrech. A výměna herců by taky nebyla na škodu a taky trošku promazlit dialogy by bylo fajn. Škoda, z toho mohlo jít fakt pekelný dusno......mohlo. ()

Marigold 

všechny recenze uživatele

Že to nebudí svou trapností hlasitý smích jako největší letošní zvěrstva, je věc jedna. Že tam krom hartusivého Landovského není snad jediná pozitivní stránka, je věc druhá. Amatérské, prkenné, arytmické a skrz naskrz televizní. Téma sice zajímavé, ale tohle středoškolské zpracování ho sráží na kolena. Pokud chcete něco podobného, ale o tři třídy lepšího, zkuste zajít do divadla na Uhdeho Zázrak v černém domě. Od toho se Lenka Kny měla učit, jak se staví příběh o rodinném tajemství. Tahle směsice divných dialogů, vybydlených postav a křečovitého lyrismu si pozornost nezaslouží. Určitě ne v čase, kdy vznikají filmy jako Protektor či 3 sezony v pekle. ()

Reklama

Volodimir2 

všechny recenze uživatele

Hneď na začiatku ma napadlo, že takýto príbeh sa niekde musel stať, to sa nedá vymyslieť. A skutočne som sa dopátral, že takýto príbeh sa odohral v reálnej rodinnej histórii režisérky filmu. A keďže sa na film pozeráme predovšetkým očami vnučky Katky tak chápem, že sa v danej situácii ťažko orientovala, podobne ako väčšina tu komentujúcich divákov. Takže pekne poporiadku. V rokoch 1868 až 1880 na vyzvanie cárskeho Ruska odišlo z Rakúska Uhorska viac ako 16 tisíc Čechov (dôvod boli ťažké životné podmienky doma a výhody ktoré ponúkala cárska vláda) na Ukrajinu do Volyňskej gubernie. Tu postupne založili 200 osád (Rovno, Dubno, Luck, Žitomír, Ostroh, České noviny, Český Boratín, Český Straklov a množstvo ďalších). Českí prisťahovalci veľkou mierou prispeli k zvýšeniu hospodárskej aj kultúrnej úrovne v tejto oblasti. V roku 1929 tu vzniká Organizácia ukrajinských nacionalistov, ktorý viedli teroristické operácie proti Poliakom, Sovietom a Maďarom (cieľ bol vytvorenie samostatného štátu). Po vypuknutí druhej svetovej vojny z tejto organizácie sa odštiepila frakcia Stepana Banderu (prápor Nachtigall) 30.6.1941 vytvorili Ukrajinský samostatný štát. Ukrajina s nadšením vítala príchod Nemcov, ktorých vnímali ako nepriateľov našich nepriateľov. A keď nacistická okupácia tieto nádeje nenaplnila dostali sa s nimi do otvoreného konfliktu. Rozvinula sa činnosť Ukrajinskej povstaleckej armády, príležitosť to bola dobrá veď Volyň a celá Ukrajina bola pod tlakom množstva ozbrojených organizácii nemecká armáda, ukrajinské, poľské a sovietske partizánske organizácie, ukrajinské a poľské policajné zbory v nemeckých službách. Hodnota ľudského života nebola žiadna, do konca roku 1941 vyvraždili okolo 200 000 ľudí (nie len Židov). Tu niekde sa v rámci Ukrajinskej povstaleckej armády (UPA, banderovci) pohybovala a vraždila aj hlavná postava filmu Hrihorij (Řehoř). Pri jednej z akcii keď kradol sliepky, prichytila ho Evženia (Žeňa) a chcel ju podrezať. Tak sa zoznámili a zamilovali sa do seba. Evženia ho prinútila, aby od Banderovcov utiekol. Zabezpečila mu doklady ako Volyňáka a tým mu zachránila život, stal sa z neho Řehoř a dostal aj jej meno Vik. Keď sa front dostal až na Volyň, takmer všetci bojaschopní Česi sa dobrovoľne hlásili do 1. československého samostatného práporu, prihlásilo sa ich okolo 12 tisíc (z toho 600 žien). Na základe toho počtu vzniká 1. československý armádny zbor. Aj Řehoř Vik sa dostáva do tejto jednotky (podľa knižky odbojára od 17.2.1944 do 5.5.1945). Po vojne došlo k repatriácii veľkej väčšiny volyňskych Čechov do pôvodnej vlasti. Aj hlavní hrdinovia Řehoř s Evženiou a synom Viktorom dostali dom v Sudetoch po odsunutých Nemcoch v Dolnom Žlebu u Děčína. S Řehořa sa stal vojnový veterán, hrdina a bol niekoľkokrát vyznamenaný aj po vojne. A tu pri preberaní v roku 2008 keď mu vyznamenanie preberala manželka a on ho odmieta slovami, že dostáva medaile za zabíjanie som spozornel a vedel som, že za tým bude niečo iné. A keďže tieto dejinné udalosti, ktoré som rozpísal ja ovládam, preto mám na tento výborný film trocha iný pohľad. Celý príbeh sa odvíja v dvoch rovinách, tá súčasná sa nerozvíja, dôležitá je ta minulosť. A tu sa dostávame k otázkam Volyňských Čechov (Nemci ich mali za boľševikov, Sovieti ich mali za fašistov a Česi za Rusov), ďalej Ukrajinská UPA, respektíve banderovci, násilie na Ukrajincoch – hladomor, Veľká vlastenecká vojna ale aj povojnové riešenie otázok Rusov, Ukrajincov v Československu, keď boli násilím deportovaní do gulagov. O hereckých kvalitách sa nezmieňujem, ja výhrady nemám žiadne, každý sme nejaký. Takže nakoniec sa režisérke podarilo film rozuzliť tak, že sme začali v podstate mu rozumieť. Netvrdím, že všetko bolo vysvetlené, ten zostatok si musíme rozuzliť každý sám. () (méně) (více)

Gekacuk 

všechny recenze uživatele

Film se snaží na pozadí rodinného dramatu alespoň nastínit velice složité a rozporuplné ukrajinské dějiny. Kdo vlastně byli banderovci? O to se přou historici dlouhá desetiletí a výsledek je doposud nejasný. Snad proto má nakladatelství Lidové noviny mnoho let v edičním plánu knihu „Dějiny Ukrajiny“ a stále je není schopno vydat. Byli to sprostí vrazi nebo hrdinové? To dodnes nedokáží rozlousknout ani sami Ukrajinci. Oficiální ukrajinské postoje se otáčejí jako korouhvička ve větru podle toho, kdo zrovna vyhraje volby. A tak ani Lenka Kny nedává jasnou odpověď. Film je poněkud depresivní, ale má své kouzlo. Oprávněně jistě zaujme výborná kamera a hudba. Film má ovšem také několik nelogičností. Především když se vnučka diví, že prarodiče nepochází z Československa. Landovského řeč je totiž špatná ruština nebo možná ukrajinština, ale rozhodně ne čeština. Rovněž myšlenkový zvrat paní Adamové na konci filmu je poněkud divný. Když si na lavičce v mysli přehraje drsnou scénu porodu a následné smrti svého prvorozeného syna, radikálně změní dosavadní názor na svého muže. Doposud ho jen obviňovala a otevřeně nenáviděla. V závěru filmu se o něho láskyplně stará a připravuje oslavu jeho 85. narozenin. Měla ta scéna na lavičce být snad klíčovou, po které nastalo odpuštění manželovi a smíření se s osudem? Zřejme to tak mělo vyznít. Na vztahu Landovský x Němec je zobecněn i rozporuplný vztah mezi národy ve střední Evropě v období Druhé světové války a vlastně až do současnosti. Film okrajově ukazuje postavení běžných lidí v dnešní době. I mladá právnička se jen velmi těžko vyrovnává s denním stresem a s odloučením od přítele. Pomoc hledá ve skleničkách vodky. Tím se docela podobá svému dědovi. Její postarší otec Švehlík se cítí být matkou odvržený a nemá zájem se s rodinou stýkat. Tak se ani na konci filmu nedozví, kdo vlastně je. Lenka Kny je přes určité nedostatky této prvotiny slibnou režisérkou. ()

sharky 

všechny recenze uživatele

42% Jako 20minutové školní cvičení by to bylo zajímavé, jako celovečerní film je to tragické. Za prvé je to natočené neskutečně amatérsky. Kamera snímá z divných úhlů, že se dá těžko vstřebat, co se přesně děje, navíc se kameramanovi pěkně třese ruka (točit na ruční kameru je mnohem těžší než na tu klasickou a do málokterého filmu se to hodí, nedšlšjte to, když to neumíte). Ale největší problém je ve střihu, záběry na sebe vůbec nesedí, působí to dojmem, jako by každý druhý zůstal na podlaze střižny a filmu byla jen půlka. Stejný problém mám i dialogy, nějak nesedí k sobě a furt jsem měl pocit, že něco chybí, ztrácel jsem se v ději. čekal jsem na nějakou pointu, hlubokou myšlenku, nic z toho se ale nekoná. Nejvíc mě zklamal hrozně laciný závěr, který už jsem tak od půlky předpovídal ale furt se mi nechtělo věřit, že to tak fakt skončí. Největší problém z celým filmem mám v tom, že je šíleně nudný. Děje neni víc než na 20minutový kraťas. Autorka už asi hodně zoufale tápala, co tam ještě dát, že přidala i neskutečně trapnou scénu masturbace halvní hrdinky, přirtom se nabízelo tolik možností jak propojit linii s přitelem v zahraničí í s příběm prarodičů, ale to zůstalo zcela zahozeno v pozadí. Jediné pozitivum filmu je perfektní casting a herecké výkony všech zúčatněných. I když teda alois švehlík moc nevypadá jako landovského syn (v reálu je mladší jen o tři roky). ()

Galerie (9)

Zajímavosti (2)

  • Natáčelo se převážně v Děčíně a v Praze a okolí. (sator)
  • Původní název byl Vnučka. (sator)

Související novinky

Jaroslava Adamová 1925 - 2012

Jaroslava Adamová 1925 - 2012

16.06.2012

V sobotních ranních hodinách zemřela v Praze ve věku 87 let herečka Jaroslava Adamová. Začínala jako statistka v Národním divadle a divadle Větrník už za studií na konzervatoři, kde absolvovala v… (více)

Reklama

Reklama