赤壁：决战天下
Red Cliff: Part II
Režie:
John WooHudba:
Taró IwaširoHrají:
Tony Chiu-wai Leung, Takeši Kaneširo, Chen Chang, Šidó Nakamura, Vicki Zhao, Chiling Lin, Kou Shixun, Yongzhi You, Ning Wang, Chao Guo, Jingjing Ma, Shan Zhang (více)Obsahy(1)
Cchao Cchao a jeho armáda jsou v plné síle zakotveny u Red Cliff. Ču-ke Liang a Čou Jü-o vymýšlí strategický plán, jak přemoci mnohonásobné vojsko nepřítele, když tu přichází „rána pod pás“ v podobě moru a neshod ve vlastních řadách. Podaří se nakonec království Wu a Xu porazit Cchao Cchaovu armádu? Bitva statisíců právě začíná. Stejně jako v prvním dílu se můžeme těšit na mnohatisícové bitvy, tentokrát však na pevnině a i na moři. (TomikZlesa)
(více)Recenze (165)
Omaha Beach podle Johna Woo, jinak se druhý díl Red Cliffu nedá popsat. První polovina plná taktiky, chytrého plánování a mazaného Takeshi Kaneshira ubíhá v celku svižně, občasné vtipy vskutku pobaví. Pak se ale režisér vytáhne do výšky nebes a přímo pod nos naservíruje jednu z největších válečných scén všech dob. Netuším, jak to vypadalo ve skutečnosti, ale tahle čínská verze Dne D na mne nehorázně zapůsobila. Asijský Pán prstenů se nadmíru povedl! ()
Úplně jinak pojatý film než Part 1. Namísto samoúčelného akčnění, všech možných mini-soubojů a vizuálního obžérství konečně John Woo začíná vyprávět hlubší příběh plný zajímavých postav s různorodými motivacemi, skvělou válečnou taktikou a zároveň sympaticky vyobrazuje některé typicky východní tradice křehkou obrazovou poetikou, kterou nezklame. Jako celek je však Red Cliff zbytečně natahovaný, místy repetitivní a technicky občas nevyrovnaný, plný odfláklých triků (především na konci). John Woo splnil nelehký úkol, natočil hollywoodským způsobem asijský spektákl plný heroických momentů a krvavých bitev, avšak trochu se v tom místy topí. ()
Jestliže se Johnův návrat z dobrovolného vyhnanství nesl již v prvním partu v neuvěřitelně omračujícím stylu, ze kterého mi spadla čelist během několika málo obrazů (navíc podbarvených jímavou hudbou Tara Iwashira), tak teprve druhým poločasem svého epického diptychu rozšiřuje slovníkové definice pojmů jako maximalismus, megalománie a opulentnost o proporce dosud netušené. Dá se říci, že Red Cliff je dílo fenomenální v každém ohledu, ale v podobných prohlášeních bych raději zůstal při povrchu zemském a nesnažil se obalamutit gravitaci jako neporazitelný čínský válečník. Předně by se dala vytýkat značná eklektičnost v užitých "tricích" (viz kamera letící s šípy apod.), které evokují snad všechny významné čínské historické eposy posledních let (obsahem a důrazem na taktiku ponejvíce Válku rozumu a cti, třebaže Red Cliff je - dle rozcestníků wooovské cesty - větší melodrama). Divák se k tomu může postavit dvojím způsobem: buď ho to odradí a rozladí, nebo naopak potěší a bude obě dvě části vnímat jako syntax postupů pro daný žánr a zem původu typických. Na obhajobu však musím poznamenat, že přes všechen efektní balast (který stejně zbožňuji) je Red Cliff dostatečně "wooovský" na to, aby naplnil očekávání každého, kdo se s oblibou rochní v detailech režijního rukopisu. Já mám ve svém postoji jasno. A jak se k tomu postavíte vy? :) // Největší změnou oproti prvnímu dílu je snížení počtu projevů solitérního "wu-xia" heroismu na nutné minimum. // K plné spokojenosti mi, čistě pro srovnání, chybí pouze znalost Wooových starších a méně známých "šermířských" a kung-fu snímků. ()
Konvenčnější snímek než první díl, leč stále výborný. Potěšila mě jeho svižnost, sevřenost a ráznost s jakou míře až k velkému finále, aniž by ztrácel něco na rozvážnosti a důrazu na taktizování, což jsou prvky které celé Chi bi odlišují od plejády obdobných filmů ze západní produkce. Někdo možná čekal vzplanuvší poslední bitvu monumentálnější a pamětihodnější, ale John Woo režíruje tak bravurně, že bych nebyl zklamán ani kdyby jeho historický opus uzavírala fackovaná hospodě. Vlastně toho není moc co vytýkat, výjma velmi lacině působícího digitálního ohně.... ()
Přestože byla párkrát v průběhu děje vznesena otázka po smyslu právě probíhající války a jedna z mála ženských postav apeluje v rozhodujících chvílích na její ukončení (ačkoli na začátku byla pro válku), přes toto všechno vnímám tento film jako nechutnou, cynickou a obzvláště blbou oslavu násilí a víry ve vyprahlost a vyprázdněnost divákova ducha i srdce. U filmu, u něhož přes 70% času (můj subjektivní odhad) tvoří pouze bitvy, tj. sekání, píchání, stínání, spalování, střílení aj., kde hrdinové jsou jednoznačně definování nadpozemskými atletickými dovednostmi, schopnostmi snášet přímé zásahy šípů a darem předvídat cokoli, kde arcipadouši jsou naopak poznatelní dle toho, že padnou až jako poslední, přestože se na ně vrhá pět-deset-dvacetinásobná přesila.. u takového filmu nemohu smýšlet jinak. Ve vzácných chvílích je zdůrazňována krása přírody, sem tam se mihne náznak milostného prvku - ale to jen jako okořenění primární funkce filmu: "Akce!" Film je to tupý prototyp (proti?)válečného filmu, v němž prostý voják umírá nepovšimnut jen jako nevýznamná jednotka hekatomb a pro rádobyvznešené ideály. Humanistické myšlenky jsou nahrazeny důmyslnými rozpravami nad taktikou a pokryteckými vzdechy nad podlostí a nemorálností soupeře (aby vzápětí tzv. hrdinové použili podobné lsti ve jménu sebou samými definovaného dobra).Celým filmem smrděla umělina a spálený popcorn. A to vše na neskutečném prostoru pěti hodin... ** ()
Ač se jedná o dvoudílný epos, tak to hodnotím jako jeden celek. První díl nemá bez druhého patřičnou osudovost a druhý bez prvního by zase nedával moc smysl. ()
"Unbelievable" Woo na podruhé a ještě lépe než na poprvé. První část ač byla našlapaná, tak byla jen předzvěst toho, co na nás Woo pustí posléze. Ty taktické bitevní nápady jsou opravu nehorázné, tak jako celá hra taktického vyčkávání a škádlení se. Na straně "dobra" opět září individuality z první části. Woo se opravdu na konci vyřádil, námořní bitva excelentní (až na některé "low" efekty) a šermířské souboje taktéž. Velkou roli hrály maličkosti, které se staly z ničeho nic, krásně a nenásilně vložené do děje a hlavně účelně, funkčně a uvěřitelně. Stále jsem byl něčím překvapen. Např. tanec s mečem byl úchvatný. Není co dodat, Woo všem ukázal, že nepatří do starého železa a, že je velkým STRATÉGEM. Skoro 5ti hodinový Red Cliff I&II BluRay v DTS je filmová lahůdka vrcholné vojenstké/válečné strategie ()
John Woo znovu dokazuje že vizuál a dynamické akčně explosivní scény opravdu umí, ale ve chvíli kdy má na straně "hodných" víc než pět lidí už přestává zvládat k těm scénám přidat dostatečně zajímavý a chytlavý příběh. Velkofilmový formát s uberepickými bitvami mu zkrátka nesvědčí zdaleka tolik jako komorní "jeden vs. všichni" a nejhorší na tom je že on sám si to uvědomuje také a tak se z chodu snaží dostat z jednoho stylu do druhého - takže celá armáda kladné strany je tady víceméně zredukována na zbytečný (a drahý) kompars, protože prakticky celou bitvu ve výsledku vybojuje parta subergerojů. Což by mohlo být sice hodně fajn, ale jen v případě že by šlo o hyperstylizovaný wu-shu film který si na realitu nehraje ani v nejmenším, ne film podle skutečnosti kde notnou část stopáže zabírá vymýšlení a vysvětlování válečné taktiky. Nicméně... pořád je to od Johna Woo... 7-8/10 ()
Sice jsem z toho nebyl tak nadšen jako z jedničky, ale John umí, herecké obsazení byť je skvělé, tak zde jednotlivé postavy ustupují do pozadí, důraz se klade na kolektivní souhru. Uvidíte dobré vizuální orgie, zejména noční bitva mě dostala. Ale námořní bitva mě tak nějak zklamala, čekal jsem více. Přesto, kdo má rád tento typ filmů nemůže se zklamat. OST je dobré, ne že bych měl nutkání poslouchat ho mimo film, ale svoji funkci plní dobře. ()
Pro me stejne potesujici jako prvni dil. Mam dojem, ze takhle pekne semknute dva filmy navazujici dejove na sebe jsem doposud nevidel. Spokojenost po vsech strankach. Tam kde prvni dil vse zcerstva zacal, druhy skvostne graduje. ()
2. díl Červeného zálivu si 90% určitě zaslouží. Vše stojí na geniálně promyšleném scénáři (vojenská strategie par excellence) a velmi dobrém zpracování boje, což tvoří hodně dobrou atmosféru. Pravda, děj je poněkud nepravděpodobný, ale co na tom, na mě udělal John Woo dojem. ()
Maximální bomba. Všechno co jsem psal u prvního dílu platí i tady a jako malej dodatek sem dostal ještě o trochu víc, než bych čekal. Kdo si hraje se sirkama tak se spálí. ()
Opäť veľkoleposť sama..., ale nemôžem sa zbaviť pocitu, že John Woo na niečo zabudol. Domnievam sa, že obsiahlosť tohto diela ho zasiahla natoľko, že musel niečo vypustiť a to niečo mi tuna k dokonalosti rozhodne chýbalo. Avšak Red Cliff je beztak jeden z najlepších historických filmov, nielen súčastnosti (pre mňa). Takto sa reprezentuje kultúra, krajina... "učte sa" 8/10 ()
Délka je teda ohromující a možná až zbytečná. Ikdyž velkofilm tohoto formátu si své poctivé minuty zaslouží. Je zajímavé sledovat taktizující strany a jejich praktiky, nekalé úmysly a čestné jednání. Je úžasné u toho popíjet šálek toho správně uvařeného čaje, kdy bublinky jako očička malých rybiček vyskakují po krajích nádoby. Kostýmy jsou kapitolou sama pro sebe, stejně jako "velikost" válečníků. Úžasné! 80% ()
Tady je opravdu škoda slov. Druhý part Red Cliff je stejně úchvatný jako první čast. 280 minut jsem jen zíral, popadal dech a vychutnaval jsem si mistrovskou režii Johna Woo. Bojové scény jsou naprosto neuvěřitelné a všechna čest jak hercům tak choreografům. Vše podtrhuje skvělý střih, nádherná hudba, prostředí a hlavně herecké výkony. Tohle je povinost pro všechny fandy filmu ! ()
Moje hodnocení je za oba díly dohromady - tedy téměř 5 hodin filmu. Krásná hudba! Nejlepší na tomto filmu je podle mě strategie, plánování, děj mimo boj (přestože bojové scény výborné jsou, zvlášť ta ve formaci "želva"). Už úvodní titulky v prvním dílu ukazují, jak "ožívá" 1800 let starý meč - stejně tak v tomto filmu ožívá čínská historie. Jediný nedostatek jsou určité optické nedokonalosti v masových scénách loďstva, tyto věci však filmu rád odpustím. Zkrácenou verzi si určitě pouštět nechci. Reálných 87%. ■ P.S. Takeshi Kaneshiro je můj oblíbený herec a i obě hlavní ženské postavy jsou obsazeny výborně. ■ P.P.S. Děj filmu vychází ze skutečné historie. Podrobnosti o Cchao Cchaovi a o bitvě u Rudých útesú jsou zde: http://www.ikarie.cz/clanek/cchao-cchao. ■ Zajímavost: Bolesti hlavy, kterými Cchao Cchao ve filmu trpí, byly zřejmě způsobeny nádorem na mozku, který Cchao Cchao skutečně měl a na který v roce 220 n.l. skutečně zemřel. Legenda říká, že mu lékař navrhl otevřít lebku a nádor odstranit, nedůvěřivý Cchao Cchao ho uvěznil. Zemřeli oba. ■ Po roce bylo hodnocení změneno na maximální. Líbí se celé naší rodině, viděli jsme opakovaně, kamaráda film "donutil" ke googlení čínské historie :). ()
V prvej časti sa latka nastavila vysoko. Je mnoho atribútov, ktoré robia tento dvojfilm tým, čím je : železná morálka, osobná statočnosť, dokonalá organizovanosť, národné zvyklosti, poetika východu. Je nesporné, že režisérovi sa podarilo skĺbiť do uceleného tvaru všetky tieto vlastnosti svojho národa. Aj všetky zložky filmu ( scenár, hudba, zvuk, kamera, réžia, herci ) pôsobia kompaktne a výsledkom je skvelý zážitok. Opäť sme svedkami strategických manévrov - vlastných nakazených mŕtvych poslať člnmi k protivníkovi a nakaziť mu vojsko, ale i vtipnej taktike krádeže stotisícich šípov. Ako sa píše v knihe "Umenie boja", ktorú cituje manželka hlavného hrdinu : "Rýchly ako vietor, jemný ako les, divoký ako oheň, pevný ako hora". Myslím, že ten film taký je. ()
Převratná taktika, ohromující bitva s nefalšovaným respektem a důstojností k životu i úctou k nepříteli. John Woo je skvělým průvodcem, jenž nám dovolí nahlédnout pod pokličku tradičního čínského válčení aromatizující chutnou vůní čaje z těch nejjemnějších lístků. ()
Dvojka Wooova monumentu je slabší jen o fakt, že mi v současných filmech hrozně vadí digitální ohně a těch je v tomhle požehnaně. ()
Yeah!!! Sice jsem si v první polovině říkal, co to sakra John udělal, proč je to taková nuda. Jenže pak přišla druhá půlka a dostavila se extáze, kterou jsem netrpělivě očekával a to hlavně ze záverečné bitky, kterou podporuje výborně zvolená hudba. ()