Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Československo, rok 1982. Tomáše zmáhá únava. V odporu proti režimu již nenachází žádný praktický význam, nevidí možnost „vítězství“ a s ním související osobní perspektivu. Dobové poměry navíc žádný nový začátek neumožňují – kromě emigrace. Únik hledá v mimomanželském vztahu s Klárou. Antonín, příslušník tajné policie, se od svého informátora a Tomášova přítele Pavla o nevěře dozvídá. Kláru sleduje. Jeho zájem o ni je však víc než profesionální. Vidí v ní člověka, který by ho mohl zachránit. Možná jeho posedlost jen potřebovala důvod naplno propuknout. Antonínova sebedestrukce, Pavlova zbabělost a Tomášova pasivita tak vytvářejí soukolí zrady, manipulace a pokřiveného vzdoru, který všechny protagonisty nakonec rozdrtí. Pouta jsou thriller s temným příběhem a nepředvídatelně jednajícím hrdinou, prostoupený pocitem ohrožení, strhující a napínavý. (Česká televize)

(více)

Recenze (685)

POMO 

všechny recenze uživatele

Na dva a pol hodinovej ploche rozohraná psychologická partia o figúrkach bahniacich sa v politickom systéme, ktorý nemal víťazov, ktorý bol rakovinou ľudskej duše a na ktorý bolí si čo i len spomenúť. Vynikajúci scenár s detailnou drobnokresbou charakterov a ich iskrivých stretov; maximálne sústredení herci; presná, pomaly ale isto do čierneho mieriacia réžia. Prvotnú miernu rozťahanosť, absenciu známych tvárí a vizuálny minimalizmus, evokujúci televíznu produkciu, si nevšímajte – všetko, vrátane chladne nasnímaných sídliskových lokalít či jednotónovej hudby, posilňujúcej vypäté psychologické momenty, tu má svoje miesto. Ale pozor, nie je to príjemný ani divácky film. Je to silne smutný film, ktorému súčasná teen generácia, nedotknutá minulosťou našich krajín, snád ani neuverí... ()

Houdini 

všechny recenze uživatele

Český Lev 5 : Nejlepší film, Režie, Herec HR - Ondřej Malý, Scénář, Kamera + 8 nominací: Herečka HR - Kristina Farkašová, Herec VR - Lukáš Latinák, Herec VR - Oldřich Kaiser, Herečka VR - Barbora Milotová, Střih, Zvuk, Hudba, Výprava ()

Lima 

všechny recenze uživatele

Skrze skvostný Štindlův scénář, přesnou detailní výpravu (úplně jsem si oživil vzpomínky na třeba píchací stroje na lístky v tramvajích atd.) a invenční zvukovou složku vypráví Špaček tuze zajímavý, tíživý a výtečně vygradovaný psychologický portrét jednoho zamindrákovaného hajzlíka, který si ze své pozice estébáckého fízla hraje na poloboha. Závěrečné setkání v disidentově bytě považuji za nejlépe zrealizovanou a zahranou scénu v českém filmu minulého roku. Ondřej Malý si už může chystat poličku pro lvíčka. ()

Tetsuo 

všechny recenze uživatele

"Fízl na speedu" a "prázdnej bastard uhnětenej z kurevskýho těsta" Antonín Rusnák patří do stejné skupiny postav jako Bad Lieutenant Harveyho Keitela nebo Daniel Plainview z Až na krev. Ten film jako celek je ale tak zvláštně nevyrovnaný, že se mi názor na něj mění každým zhlédnutím. ()

Gemini 

všechny recenze uživatele

"Mohli jsme umřít, a byli jsme na to pyšný..." Vynikající a v mnohém originální film (který jen tak mimochodem nemá s Životy Těch Druhých společného vůbec nic kromě toho, že hlavní hrdina je příslušník tajné policie;)), kterému vévodí malý velký Ondřej Malý coby poručík Antonín Rusnák. Ne že by jeho kolegové a kolegyně taktéž nepodávali pozoruhodné výkony - čtenářský úsměv Kristíny Farkašové nebo "Můžeš mi to říct ještě jednou?" Barbory Milotové si budu pamatovat hodně dlouho, stejně jako mnohomluvné "Tak jo." soudruha majora Oldřicha Kaisera a nemálo dalších střípků toho velkého filmového obrazu. A že je adjektivum velký skutečně namístě. Špačkův tým dokázal natočit navzdory více než štědré stopáži (jakkoliv to může znít nepatřičně) skvěle plynoucí podívanou, která různým divákům - ale když o tom přemýšlím, tak i témuž divákovi při reprízách - přináší různé zážitky a témata, nad kterými se lze zamyslet a z hlediska uměleckého se jimi kochat. Pouta jsou velmi originálním náhledem na již mnohokrát zpracované téma fungování represivních složek minulého režimu. Pořád si nejsem jist, zda je tu řešení otázek politicko-společensko-filozofických prvním či druhým plánem, protože studie zde přítomných charakterů je možno naroubovat i na jiné reálie, a stejně tak je tomu i se sledováním rozpadu osobnosti hlavního hrdiny. Co bylo příčinou, a co následkem? Pal to čert, tohle je prostě jeden z jasných kandidátů na velkého krotitele Lvů (a po udílení cen za rok 2010 nutno konstatovat, že akademie ještě není zcela ztracená instituce), a nemusím ani rozebírat to ironizování disentu skrze Luboše Veselého nebo demonstraci vypočítavosti tělem zapáleného příslušníka StB, ale duchem prohnilého západního kapitalisty Lukáše Latináka. Po dvou kinovečerech prostě poctivá stovka a zájem o psycho elektronický hiphop navrch:) PS: Zpětně se mi vybavilo, že mé dojmy zřejmě pozitivně podpořil i fakt, že jsem týden před návštěvou projekce Pout strávil víkend na Petržalke. Kdo neviděl, neuvěří - zanedbaná zákoutí hradecké třídy E. Beneše hadr. ()

Matty 

všechny recenze uživatele

Pouta hledají. Hledají své téma, hlavní postavu, rovnováhu mezi cool thrillerem se vztahem k černému humoru a seriózním psychologickým dramatem. Hledání je současně tím, oč ve filmu samém běží. Vždyť i kamera, zprvu zaměstnaná sledováním telefonující dívky, v úvodu „najde“ Kláru a začne sledovat její příběh a příběhy s tím jejím související. Náhodnost této volby je první indicií prozrazující, jak nadčasová Pouta chtějí být. Přímá vazba na konkrétní historické události chybí, město nemá jméno, je to anonymní betonové peklo, které marně hledá svou tvář. Rusnák chce zas najít, čím by zaplnil prázdnotu vzniklou z nemožnosti seberealizace srkze řešení zločinů (které jsou vykonstruované). Jeho neomezená moc ho ničí, protože mu k ničemu není. Navzdory řadě nedostatků – příliš brzké utnutí některých dobře rozjetých scén a roztahanost scén jiných, občasná knižnost dialogů, rušivé použití písně během milostné scény – považuji Pouta za nejlepší český film uplynulé dekády. Nelze je napěchovat do žádné škatulky, nechtějí se líbit, nerozžvýkávají již stokrát pozřené, neprozrazují všechna svá tajemství (např. hořící popelnice jsou inspirovány Štindlovým mládežnickým chuligánstvím). A mají Ondřeje Malého, kterého potkat po setmění v zastrčené uličce, neprodleně emigruji do hodně vzdálených končin. 80% Zajímavé komentáře: Marigold, Arbiter, Haluzz, Kanaďan, marvan, HrrrOch, panmroz, elgreco ()

Tosim 

všechny recenze uživatele

Nezúčastněné, ale velice atmosférické pozorování, žádné názory jako klíny do hlavy, taky není důvod. Stopáž v pohodě, herci neokoukaní, smysl evidentní. Slušný nadprůměr, jeden z tuzemských příkladů takovýchto snímků, snad se nebudou opět množit hlasy o "záchraně české kinematografie." Opět není důvod. ()

J*A*S*M 

všechny recenze uživatele

Po opravdu dlouhé době (od Ševčíkova Normalu) mi při sledování českého filmu nedělalo problémy zapomenout, že se dívám na český film a nehodnotit jej tak s jistou shovívavostí. Ondřej Malý hraje svého zmagořeného estébáka naprosto fenomenálně, úplně jsem cítil, jak to v té postavě vnitřně vře. Jako celek jsou však Pouta mírně rozháraná, do 100% zážitku něco chybělo. Z mé strany přesto velká spokojenost. ()

Enšpígl 

všechny recenze uživatele

Asi tak dva roky zpátky jsem si řekl, že na český filmy už chodit nebudu. Nebudu dávat těžce vydřený prachy za vstupenku do kina či za DVD lidem, u kterých jsem měl pocit, že spíš než o kvalitní divácký filmový zážitek jim jde o bezplatnou dovolenou v zahraničí (časté natáčení našich filmů v turisticky atraktivních lokací ), o to, aby celebrity z VIP večírků si mohli hrát na herce (proč ve filmech dostávali roli lidi jako Krainová, Partyšová, Vaňková nebo Genzer se Suchánkem a na skutečný herce jako Vladimír Brabec, Věra Galatíková, Danuška Kolářová, atd. se úplně kašlalo ? ) a hlavně vyvařit co nejvích prachů od sponzorů, ( reklamy ve filmech pomalu i na prdeli filmových postav ) za vstupný a nikomu z nich už nezáleželo na samotný podstatě filmu -- diváckému zážitku. Do 07/08 jsem poctivě chodil na většinu českých filmů ve snaze podpořit naše umělce, ale pak mě došlo, že nepodporuju umělce, ale VIP vyžírky a partčiky kamarádíčků co si ve svých "dílech" vzájemně dohazujou kšefty a pod záminkou filmování si užívaji u moře nebo hrají golf či jinak serou na lásku k filmovému řemeslu. Pak přišel Tobruk a s ním naděje, že i u nás ještě někomu jde o diváka, o kvalitní film a tak jsem svůj postoj k našemu filmu přehodnotil a oprášil staré heslo o podpoře našich umělců, jen si hold velmi pečlivě vybírám. Vybírám si tak pečlivě, že jsem původně na film Pouta nechtěl vůbec jít. Nakonec vyhrála chuť, dát mě neznámému režisérovi i neznámým hercům šanci a rozhodně nelituju. Velmi si cením poctivého přístupu režiséra k divákovi, který byl vidět i v malých detailech. Krabička cigaret se starým logem, starý píchací stroje na lístky v trmavaji, dřívější typy pivních láhví, vozový park made in 80 léta, to je první bomba. Druhá bomba, jsou herecký výkony, hlavně Ondřej Malý to dal luxusně. Navíc taková malá podbomba je to, že největší hajzl tajný policie v dějinách našeho filmu vypadá jak Putin, toho si cením. Už vím co si mám představit, když Putin říká "já dělal u tajný policie jen rutinu s kravatou na košili" Radim Špaček si fakt dal záležet na všem, včetně hudby. Trošičku si sice myslím, že mě příběh mohl zásahnout ještě více emotivněji, ale zase takhle to vypadalo taky dobře, něco ve stylu tady máš studený, syrový, mírně krvavý maso z hnusný doby a to teď budeš přes dvě hodiny žrát...... a já si přes dvě hodině na tomhle mase fakt pochutnával. ()

Malarkey 

všechny recenze uživatele

Pouta jsou naprosto přesným filmem pro ty, co tvrdí, že česká kinematografie nestojí za nic. On Vám to ukáže, tenhle film se s Vámi srát nebude. Stejně tak jako, pro mě, absolutně neznámý herec Ondřej Malý, který zde ztvárnil snad největší sviňi v českých filmech vůbec. Od začátku jsem tak sledoval, naprosto znechuceně, ale zaraženej v křesle, film, který jsem nechtěl vědět, jak bude pokračovat, ale pořád jsem v tom křesle seděl, jak přikovanej. Z toho vyplývá, že na tomhle filmu zrovna nic hezkýho není, ale zato zase vypráví pravdu komunistického státu. Vypráví ho naprosto perfektní formou, takovou, že Vám ani nedojde, že jsou Pouta českým filmem. Může za to především to, že se ve filmu objeví celá várka naprosto neznámých herců a hereček, takže stereotyp půjde stranou a Vy budete konečně rádi, že Vám po obrazovce zase neběhá stále dokola například takovej Ondřej Trojan. Druhá věc je samotné zpracování, které se tu skutečně výjímá a představuje Českou republiku v naprosto nové éře domácí kinematografie. Důvod, že tomu nedávám plný počet už je jenom ten, že ten film je opravdu příběhově neskutečně hnusnej a já některé scény nebyl schopnej jen tak strávit. Ale tím způsobem je film nesmírně silnej a dává najevo skutečnosti, které se tu děli. Na Pouta se tak opravdu vyplatí podívat. 140 minut Vám uteče jako voda a konečně těm, co jen a jen kritizují, zalepí držku. ()

Marigold 

všechny recenze uživatele

Nářez. Industriální a skřípavá výprava do umakartového močálu, kde se vaří čirá rezignace a beznaděj. Každý utíká po svém. Tomáš si najde milenku, Antonín se rozhodne mu ji ukrást. Zakomplexovaný duševní mrzáček využije své pozice ve státním aparátu a názorně předvede, že největší svinstva nepramení z podstaty ideologie, nýbrž z podstaty člověka. Špačkův snímek disponuje a) výborným scénářem b) vyváženou režií c) skvostnou zvukovou složkou d) Ondřejem Malým, Martinem Fingerem a dalšími herci, kteří hrají o tři hlavy nad průměrem. Být to o chlup kratší a úsečnější, tak bych se nebál opravdu utěšených superlativů. Každopádně půjdu tak daleko, že Antonín je z mého hlediska novodobým Kopfrkinglem. A překonat Pouta bude letos hodně velká dřina. ()

Renton 

všechny recenze uživatele

Scénář: Ondřej Štindl .. Sluníčko zasvítí, je mi z něj na blití. A tak všechno zůstává šedivé, tmavé, ponuré, nevýrazné. Ostrej a psychicky vyšinutej jedinec je někdy až zbytečně zataženej, ale pořád jako jedinej na fantastické úrovni. Ondřej Malý si na rok se Lvem zařve. Po uta jako celek už takové silné a jednoznačné bohužel nejsou. 50%. ()

Radek99 

všechny recenze uživatele

Tak Český lev za nejlepší mužský herecký výkon pro tento rok je už jasný. Ondřej Malý dlouho čekal na svoji životní roli a ona přišla. Režisér Radim Špaček v tvůrčí vizi stvořit iluzi hluchého bezčasí Československa poloviny normalizovaných 70. a 80. let minulého století obsadil téměř samé obecně neznámé herecké tváře (vyjma dokonale dvojace bodrého Oldřicha Kaisera) a jeho tah mu na sto procent vyšel. A právě z hereckého mistrovství Ondřeje Malého povstala Zrůda. Má v sobě cosi hereckého charizmatu Karla Rodena a vizuálně pak odkazuje ke svému skutečnému kolegovi z KGB Putinovi, ta souvztažnost až mrazí. Jestliže chtěl Špaček ukázat hnus doby, tak se mu to na modelu buňky československé tajné bezpečnosti bezezbytku podařilo. Scénář Ondřeje Štindla (který je tímto obdobím fascinován již dlouho, pamětníci jistě vzpomenou na Paskvil a jeho fascinací retro návraty k ,,umakartové" kultuře východního bloku) dobře funguje ve své pouti k Stbácké Golgotě, model dokonalého systému totalitní moci je sugestivně výstižný a v této rovině nemá chybu, neboť z něj mrazí, jeho propojení s osobním příběhem znuděnosti absolutní mocí, syndromu vyhoření či možná krize středního věku jednoho z článků dokonale vystavěného soukolí by možná sem tam trochu zaskřípal, kdyby ho neutáhl skutečně fascinující výše zmíněný herecký koncert Ondřeje Malého. PO UTA. Možná už je konečně PO Univerzální Totalitní Aroganci. Po dvaceti letech se tak česká potažmo československá kinematografie začala vyrovnávat s naší národní temnou minulostí a někdo konečně otevřel Pandořinu skříňku, do které dosud nahlížely jen televizní dokumentární projekty. Už bylo načase... ()

Superpero 

všechny recenze uživatele

Totální depka a komunistická šedivá beznaděj, z který se hlavní hrdina zcvokne a s nikym a s ničim se nesere. Nepamatuju se na žádný český film, co by měl takový koule. ()

Shadwell 

všechny recenze uživatele

Některé filmy zalijí diváka štěstím, jiné ho chytnou za flígr a rozmlátí mu ksicht. Z obou možných poloh – ať hrabalovsky pábitelské, či klímovsky sebezničující – patří Pouta do druhé skupiny, tzn. do stejný kategorie jako rumunský zázrak 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny nebo polské filmy morálního neklidu Krzysztofa Kieślowského. Z krátkodobého hlediska může takový zážitek přinášet negativní pocity a jen zdvořilostní potlesk po skončení, ale na rozdíl od prvoplánového dojetí si udržuje trvanlivost. Asi nejlépe by Pouta mohlo vystihnout klišé - zalézt pod kůži. Takhle nějak mohly vypadat Kawasakiho růže, kdyby měl Hřebejk s Jarchovským koule a o kousek víc talentu. ____ Postavit vedle sebe Kopfrkingla a Antonína znamená odhalit rozdíl mezi nacismem a komunismem. Nacismus byl už od začátku špatnou ideou, musel být proto zakryt římskou dekorativností a klamem, a tak i Kopfrkingl, okázalý nekuřák a abstinent, demonstrující svou citlivost vztahem k hudbě, zůstával na povrchu uhlazený a kultivovaný, zčernaný však uvnitř. Obráceně je to u Antonína, navenek hrubě jednajícího mizery, který nezná lítost a přitahuje zlo jako roje much, ovšem s duší přece ne tak zkaženou. Kdyby se dušezpytné oko pátravě zahledělo na úhel čelisti a křivku úst, mohlo by v Antonínovi možná objevit nejen jakousi chladnou a sobeckou tvrdost a snad i něco kočičího, to jest trpělivost a krutost, ale i rebela a jednoho z mála hybatelů v normalizační šedi. Antonín je mimo jiné člověk, který se pokouší pro sebe z té doby nějaký příběh vyrvat. Tenhle jistým způsobem autentický a hluboký impuls je v něm ale neodstranitelně kontaminován fízlovstvím a nudou, které ho už stihly prostoupit a rozežrat – neboť kdo pracuje se strojem, začne se mu sám poněkud podobat –, což spolu s jeho temnou vnitřní dispozicí dává jeho revoltě hnusnou a někdy i strašnou podobu. Ale pořád je to revolta, Antonín se v tom nevyžívá s takovou grácií a šarmérstvím jako Rudolf Hrušínský v Kopfrkinglovi, který má svou práci opravdu rád. Jenže tentokrát víc než kdykoliv předtím šlo o lidské životy. ____ Na rozdíl od seriálu Vyprávěj, jejímž tvůrcům posílali přizdisráčský nostalgici rekvizity, co mají uložený na půdě, nejsou Pouta nějakým dobově věrným muzeem osmdesátých let, kam se lidi budou chodit dívat na všechny ty kostýmy a sestřihy. Vypráví se tu univerzální příběh, kde cpaní rekvizity do prvního plánu a zastiňovat jimi postavy nemá co pohledávat. Nota bene se každé vyjádření, které zatouží být současně uměleckou výpovědí, musí od explicitností a doslovností co nejvíce oprostit. Nazval bych proto Pouta „okrajovostí děje“, neboť Antonín se nezúčastní žádné z velkých a slavných bitev, které lide znají ze školních hodin dějepisu, ale jen okrajových akci. Více něž kde jinde tu platí Holanovo: „Nic jsou mu dějiny – srdce jeho tluče jen v malých příbězích.“ Přijde mi to jako ideální volba, umístit film někam mezi ikony, které se přímo váží ke skutečnosti, a symboly, které jsou s to nést i velmi abstraktní myšlenky. Postavy zde nemají žádné reálné předobrazy a jejich příběh určitě není příběhem politickým, nejednou upomenou francouzské kriminálky nebo americký film noir. Politika jen vyhrocuje dilemata, která musí hrdinové řešit, dilemata, která zdaleka nejsou svázána s dobou a místem děje. ____ Výjimečné je vše, k čemu neexistuje ekvivalent, a protože Pouta se čemukoliv z porevoluční české kinematografie vymykají, jsou výjimečná. Nejde tu o to zvolat: „ukažte mi film tak dobrý jako Pouta“, ale o skromnější: „ukažte mi film připomínající Pouta“ (nämlich to samý platí o Tarkovském, kde není problém v tom, že by tu nebyl nikdo tak talentovaný, ale v lapidárnějším, že se nikdo jako on nepokouší točit). Pouta se liší. Je to film především konceptuální, dramaturgicky precizně vymyšlený a posléze zrealizovaný mechanismus, v němž vše má svůj účel. Vše očividně podléhalo dlouhým diskusím: fízlovský dialogy, syntetická hudba, industriální lokace zatavený v uvážlivých záběrech, neokoukaní herci či úžasná kamera – nemůžu vyhnat z hlavy scénu na střelnici, kde Kaiser s Antonínem zmizí na chvíli ve tmě a záhy se vynoří, střelbě v ústrety. A samozřejmě Ondřej Malý, který vypadá jak Francouz Houellebecq a osudem připomíná Rakušáka Waltze. V Americe by vyinkasoval Oscara, u nás se musí spokojit se Lvem. Což ovšem pořád není málo. ____ Jednou bych se rád dočkal Bonda, kterému takhle rupne v kouli. Takový kacířský sebepřelomení bondovského vesmíru. Něco jako když Kevin Smith mluví o hobitech z trojky Pána prstenů, kteří si podle něj měli v závěru navzájem vykouřit, poněvadž už bylo beztak vyděláno. Prostě udělat takový gesto, lepším divákům vstříc. () (méně) (více)

hirnlego 

všechny recenze uživatele

Velmi slibné zjevení na poli českého filmu několika (deseti?) posledních let (Protektor? pche). Scénář i režie, všechno v cajku, Martin Finger očekávatelně výtečný (koneckonců, v Prakomdiv uměl naživo vždy velmi slušné "komedie"), zbytek ansámblu krásně přirozený a uvěřitelný. Ovšem mně nepříliš známý Ondřej Malý vskutku neskutečně překvapivý - minutu od minuty jsem pod charismatickým vedením tohohle šlachovitého skřítka s pichlavým pohledem vlhla víc a víc. Úkolem role "největší zrůdy" filmu bylo přikovat diváka do sedačky a vzbudit v něm emoce, což splnil absolutně dokonale - druh vyvolaných emocí je však už na povaze každého zvlášť. Tleskám a mhouřím oči nad těmi několika malými hloupostmi snímku, které bych bez jeho přítomnosti nejspíš nepřenesla přes srdce tak snadno. Body navíc za skvělou hudbu/zvuk. (4,5* + je to čes-ký) ()

Bluntman 

všechny recenze uživatele

Iritující svou explikativností (řekne se vše, co se musí; ukáže se vše, co se ukázat má - a nic navíc) aneb rádobynekompromisní film pro komformisty, kteří jsou neradi vytrháváni z konceptu, ale rádi žasnou nad tu pozornost odvádějící kompozici a tam zase drsnosti v mezích českého filmu. Nevzpomínám si, kdy mě nějaký český snímek natolik krkal tím, že se vždy uchýlil k té nejjednodušší variantě, a tak - postava má lepší náladu, oblečeme ji do teplejších barev; postava má psychické problémy, zvýrazníme ruchovou stopu. To vám fakt všem stačí, že film nemá retro háv a není tragikomedie, už nesejde na motivovanosti postav a kauzálních vazbách mezi scénami, laciné efektnosti? Kde kdo vzal ten nesmysl o drsné postavě, když jde o dalšího chcípáčka (bacinká se do hlavinky o umyvadlo a hrábne mu, dýchá do pytlíku a na konci přebrodí řeku, protože na druhé straně je koncert WWW), jehož vývoj je navíc zcela nekonzistentní a jako hajzl se chová jenom v případě, když to filmu potřebuje? Jo, a proč jedna postava nosí u sebe celou dobu sprej? Aha, aby mohla něco v závěru nasprejovat na zeď ložnice druhé. A takhle vykonstruované a při zamyšlení nefunkční je v té přeceňované a nesoudržné artistní nudě vše. Přitom to není vůbec drsné a nesmlouvané, právě naopak - sex zůstává v elipsách, když dojde k násilí, tak to je buď skryto ve tmě a pro odlehčení zakončeno rádobyvtipnou hláškou ("Ukaž občanku, sračko!"), nebo je patrná neskutečnost (pálení cigaretou). Na ten opravdu účtující český biják stále čekám. ()

Fr 

všechny recenze uživatele

Každej má co si vybere..... Estébák Toníček má spořádaný domov, zelenou ,,škůdku“, ale hlavně....hlavně... ho to všechno tak nějak sere. A tak mu ,,mrdne v kouli“. Jestli za to může absolutní moc nad životy těch druhých, nebo jen chce bejt nešťastnej a sám - stojí za viděnou! Praktiky STB ovlivňující životy 4 lidí s přibývající stopáží nabývají na zajímavosti – tedy jestli vás baví psychologický rozbor osobnosti (í). Asi není třeba vidět to dvakrát, ale jistá Po uta to zanechá. Dokonce chápu i tu délku. Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Nevím, proč policajti hází do opičích klecí kousky Romaduru. 2.) Zaujali mě Životy těch druhých. 3.) Jsem agentem Stb. 4.) Jsem profláklej signatář (čehokoliv). PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * ()

kiddo 

všechny recenze uživatele

Všechny postavy žijí v iluzi, že jejich zoufalý eskapismus a představy o sobě samých je nějak vykupují z úděsně prázdné reality, v které žijí, a povyšují je nad běžnou šedou masu, načež dostanou brutálně přes držku a jsou nuceni si uvědomit, že jsou přesně takové sračky, za jaké je všichni mají. Miluju, když mi film dá přes držku. ()

Související novinky

Reklama

Reklama