Safety Last!
Safety Last!
Kamera:
Walter LundinHudba:
Carl DavisHrají:
Harold Lloyd, Mildred Davis, Bill Strother, Noah Young, Fred C. Newmeyer, Mickey Daniels, Marie Mosquini, Gus Leonard, Charles Stevenson, Earl Monah (více)Obsahy(1)
Harold Lloyd přjíždí do velkoměsta s ambicemi stát se někým, aby získal ruku svojí dívky. Stane se však pouhým prodavačem a když mu hrozí vyhazov, rozhodne se udělat obchodu nečekanou reklamu - nechá svého přítele vylézt na vrchol mrakodrapu. Protože má ale jeho přítel problémy s policií, rozhodne se první patro vylézt sám s tím, že v dalším patře se nenápadně vymění za svého přítele. Kam až bude muset Harold vylézt? (Rosana)
(více)Recenze (103)
NFR 1994 ()
Oči nevěří, ústa se smějí. Zajímalo by mne, jak vysokou měl Lloyd životní pojistku. 90% ()
výborné nápadité skeče a lezenie na budovu boli cliffhangerovsky famózne vyvrcholenie, opäť dôkaz že v danej dobe bola vynaliezavosť pri scénka neskutočná, veľmi šikovné a pôsobivé /80%/ ()
Skvělý film a zároveň výborný filmový zážitek ještě ze skvělejším akrobatickým komikem Haroldem Lloydem (ON-jeho známá přezdívka). Tato americká komedie-groteska je zároveň jeho čtvrtým filmem v němž se snaží zdolat výškovou budovu, vystaven však všem nástrahám a protivenstvím, při nichž se mě doslova tajil dech a vstávali mi vlasy hrůzou na hlavě. Díky vhodně voleným úhlům záběrů působí mnohé scény ve filmu ještě hrozivěji než ve skutečnosti. Ve většině záběrů, byť i sebevražednějších, vystupoval prý úplně sám. Podobně jako o mnoho let později třeba polokaskadér J.P.Belmondo. Dvojníkem se nechával nahradit jen v některých velkých úsecích a celcích. H.Lloyd ztělesnil ve filmu-grotesce stejně jako ve svých jiných filmech po roku 1921-takového optimistického kariéristického maloměšťáčka, obdařeného však komicky směšnou snahou přizpůsobení se, který se pokouší nalézt navzdory všem protivenstvím a vlastní nešikovnosti uplatnění ve velkoměstské džugli. Po všech svých útrapách nakonec ale dosáhne svého kýženého úspěchu. Nikdy nezapomenu na scénu kdy se drží jen nějakého lana na věži výškové budovy jen nad těmi velkými hodinami. Nebo na tu jeho legrační uniformu (šaty z konfekce) která se pro něj od roku 1921 stala typickou a ve které vystupoval. A na ty jeho velké černé okrouhlené kostěné brýle bez skel a slamák. Trošku mi to přípomínalo našeho už zesnulého komika Felixe Holzmanna. První film který jsem s tímto komikem zhlédnul mě naprosto uchvátil a proto dávám za 5*. Harold Lloyd N.1, Buster Keaton N.2, Charles Chaplin N.3 to je u mě pořadí hlavních hvězd němých grotesek po tomto filmu. ()
Není to jen o jednom kaskadérském lezení na mrakodrap, ale i několika dalších povedených scénách - to je milé překvapení. Přesto je film při svých 70 minutách zbytečně dlouhý. ()
Nejlepšímu filmům s Frigem se to nerovná ani náhodou, přesto tu je pár velmi solidních scének a gegů. Nevím proč, ale celé mně to přišlo trochu moc hrané i na tu dobu. Jako kdyby to bylo natáčené v dnešní době. U jiných grotesek jsem to nepozoroval. ()
„Mladý muži, uvědomujete si, že byste mohl spadnout a zranit se?“ O patro výš je velmi nápaditá komedie a naladil jsem se na ni vlastně hned na začátku díky úvodní hře s diváckým očekáváním (oprátka). Bavily mě fígle s kabáty, využívání prostředků pro dostání se do práce, mizení oběda či snahy o odlákání policajta, ovšem nejvtipnější pasáž se jednoznačně odehrávala v obchodním domě (nepozorované proklouznutí přes vrátnici spolu s plížením se, triky na obsluhování neodbytného davu zákaznic nebo hraní si na ředitele). A pak je tu samozřejmě vrchol filmu v podobě lezení s mnoha různorodými překážkami, přičemž humorná stránka jako taková už příliš nedominuje (krom kamaráda oznamujícího nepříjemný aktuální stav) a do popředí se dostávají spíše fyzické schopnosti Harolda Lloyda, samozřejmě s pomocí nějakých těch triků, a paradoxně bych možná ocenil tuhle část filmu o něco kratší. Tak či tak, na slabších 5* to v mých očích ještě stačí. „Během týdne byly určité dny, kdy si mohla být jistá, že od něho dostane dopis. Byly to pondělí, úterý, středa, čtvrtek, pátek, sobota a neděle.“ ()
Až do samotného zdolávání mrakodrapu je to perfektní, pak tempo trochu zvolní, ale stejně naprosto výborný film se spoustou úžasných triků, krása:) Hodně se mi líbil poslední záběr evokující Terminátora 2:) Potom také pohled na ulici v americkém velkoměstě roku 1922 a nebo samotný vis na hodinách parafrázovaný v Návratu do budoucnosti. ()
"Tak co myslíte, mladý muži? Přeci jenom bych si vzala jen na ukázku z té první látky." - "Wie bitte???" Chudák Harold pak dostal infarkt a šel zase o dům dál. A pak už to všichni známe, pověsil se na rafičku od hodin a kapitola z dějin filmu byla zanesena pevně do základů tohoto nesmrtelného umění. Nesmrtelný mladý Američan s brýlemi a slamáčkem má to štěstí, že je esencí mládí a to je neměnné, a proto i Lloydovky zůstávají stejně atraktivní dnes jako i tehdy. Neb dívky obdarovávat a míti uplatnění v životě je stálý světa bol a je nutné za něj bojovat. Při závěrečném šplhu samozřejmě napětím ani nedýchám, nehty okousané až na kost, tak moc je to přesvědčivé. "I'll be right back - Soon as I ditch the cop." ()
Harold sa odhodlane driape na mrakodrap, aby si vyšplhal spoločnú svadobnú cestu s vyvolenou. Strhujúcemu finále predchádza súbor situácií, točiacich sa prevažne okolo pracovného stresu, nezmyselne prísnych vedúcich, či drobnej vynaliezavosti nižšej strednej triedy. Tej, ktorá sa vybrala hľadať šťastie a kariéru z vidieku do veľkomesta a skončila v pozíciách treťoradých predavačov či poslíčkov. Režisér s pochopením a obrovskou dávkou svojrázneho humoru tak, popri hlavnej dejovej línii, mapuje život dobového veľkomestského prekariátu. Body si u mňa získali vtípky typu: použitie lesklej plešiny ako dokonalého zrkadla alebo porovnanie súbojov zákazníčok, naladených zľavami, boxerskému súboju. ()
V jedné lehce morbidní písničce se zpívá: pověste ho vejš, ať se houpá, pověste ho vejš, ať má dost. Harold Lloyd šplhal bez kaskadéra, bez záchranýho lana a lidé zvraceli o stošest. Nepamatuji si, kdy mi naposled takhle bušilo srdce. Málem vyletělo z hrudi. Zvracet to ne, ale jelikož mi nedělá dobře už jen pohled na Petřín či pouliční lampu, byl docela problém vydržet do konce. Což ale neberte jako zápor. Koneckonců je to groteska a ta má v člověku vyvolávat podobné pocity. Ale jinak: ufinky! ()
Pravdupovediac prvé cca 2/3 som nebol moc spokojný. Lloydovi chýbala elegancia Chaplina, drive Bustera Keatona aj šialenosť Laurela a Hardyho. Ale potom nastúpilo jedno z najlepších a najlepšie vygradovaných finále kinematografie a ja som s úžasom kukal koľko komediálnych a zároveň dramatických nápadov sa dá vymyslieť okolo jednej scény. Proste dokonalosť. ()
Nejvtipnější film němé éry, který jsem viděl, ale přesto to bylo pouze úsměvné, já se u tohohle válet smíchy vážně nedokáži, ale Harold Lloyd mi na tváři vykouzlil úsměv skoro počas celého filmu. Výborný gagy od začátku až do úplného, velice napínavého a klaustrofobického konce. Za normálních okolností bych takové hodnocení nedal, ale s ohledem na staří filmu a mé né přímo oblibě grotesek, musím uznat nespornou nadkvalitu tohohle snímku a dám mu hvězdiček pět! ()
Vtípky nejsou tak propracované jako v Chaplinových filmech a Lloyd není tak mistrný mimický komik jako Charlie, ale přesto je to stále velký nářez. Humor je všudypřítomný, rozmanitý a hlavně úderný a příběh na němou grotesku dostatečně přímočarý a originální. Paradoxně se mi trochu více líbila první polovina v obchodě, šplhání na mrakodrap přeci jen navzdory přetrvávající kreativitě a náboji za nějaký čas lehce omrzí... 85% ()
90 let stará 70ti minutová němá groteska, která z největší míry stojí na scéně s lezením po zdi mrakodrapu? A mezi nejlepšími komediemi všech dob? Zcela jednoznačně - protože Harold Lloyd tu prokázal tak velký cit pro fyzický, přitom ale velmi milý humor, že je těžké s ním nesoucítit a nefandit mu... a zároveň díky ve své době unikátně invenční režii a komponování záběrů berou jeho eskapády dech i po bezmála století. Už proto že je každému jasné že v dnešní době by se to na plátně hemžilo digitálními efekty... kdežto tehdy do toho všichni šli natvrdo, bez zeleného plátna a digitálně odmazaných provazů. 9/10 ()
To je vtipné ještě i po skoro století a přiznávám, že jsem úplně nefalšovaně o Harolda bála. ()
Tak vyloženě špatné to nebylo. Ten humor mi samozřejmě unikl, ale stačí pohled na rok vzniku a je docela jasné proč. Prostě z těch starých grotesek se zasměju asi pouze u Chaplina. Film je hrozně jednotvárný a všechny ,,vtipy" jsou na stejné bázi, což by nevadilo, kdyby se bylo bývalo jednalo o bázi vtipnou. Ozvučeno je vše docela pěkně, ale nějak to prostě není ono. Dám maximálně 2* a ty jsou čistě za odvahu hlavního hrdiny. ()
Už ani tie grotesky nie sú ako kedysi. Alebo že by sme my neboli ako kedysi? To skôr. Bol som zvedavý, akým dojmom na mňa zapôsobí tento známy film Harolda LLoyda, nakrútený pred takmer storočím a videný pred polovicou tej doby. Na úvod som musel stiahnuť jednu hviezdičku. Toto naozaj nie je špičkové dielo, nech akokoľvek beriem do úvahy dobu nakrútenia. Gagy sú pomerne jednoducho vystavané a neohromia. Zasmiať sa dalo viackrát, ale už to nebol ten mladícky hurónsky smiech, skôr chápavý úsmev. Ale vynaliezavosť pri lezení na budovu som oceňoval aj teraz. Celkovo je to neprehliadnuteľný, mimoriadny film, ktorý aj dnes dokáže pobaviť vnímavého a tolerantného diváka. ()
Je to už asi půlrok, co jsem zhlédl tuto téměř století starou němou grotesku. Slavný stunt šplháním po budově performoval většinou Harold Lloyd sám, což diváky sebralo a proniklo hluboko do popkultury, i když pochopitelně si při natáčení pomohli nějakým lešením a optickou iluzí z určitých úhlů. Ale ten je až na konci filmu. Scéna tyjátru v kanceláři není o nic méně dobrá a je toho víc. V podstatě v mnohem novějších romkomech je cítit evoluce zdejší naivity, ale Lloyd zůstává nezapomenutelný sám o sobě. ()
Viděl jsem už několikrát, ovšem teprve tuhle reprízu asi největší klasiky s Ním, jsem si stoprocentně užil. Zejména díky tomu, že má fobie z výšek konečně eskalovala na maximum a já už nevyjdu ani na terasu našeho jednopodlažního domu. Zpočátku jen mile vtipná a klasicky ztřeštěná komedie se v okamžiku Lloydova vynuceného rozhodnutí ztéci budovu zvíci 12 pater mění v adrenalinovou jízdu, při níž jsem často zavíral oči a otvíral ústa v naději, že popadnu dech. Snímek starší 90 let nakopává svým precizním zpracováním zadnici mnoha současným pokusům o akční thriller. Tady není co řešit. Pět neotřesitelných hvězd. ()