Obsahy(1)
Dokumentární film Theodory Remundové nahlíží do života dvou lidí žijících na společenském okraji a rezignujících na přijetí obvyklého modelu života většinové společnosti. V životě se zvířaty našli nebo hledají svou cestu ke zkrocení sebe sama, k vyrovnání se s vlastní neochotou nebo neschopností navazovat mezilidské vztahy tak, jak se jim to daří ve vztahu ke zvířatům. Dobrovolný civilizační exil lidí, kteří žijí v maringotkách a hledají poslání v obětavé práci pro zvířata, lze v mnoha ohledech chápat jako vzdor proti konzumním hodnotám civilizovaného světa, stejně jako útěk před příliš složitým a nepřehledným světem mezilidských vztahů. Oním kroceným zvířetem se tak v symbolické rovině stává vnitřní konflikt protagonistů filmu. Při konfrontaci se společností jsou to právě oni, kteří jsou cílem nutného zkrocení. Nebo jsme to spíše my? (oficiální text distributora)
(více)Recenze (6)
Mám rád zvířata, psy, kočky a koně a mnoho dalších, takže myšlenka a realizace režisérky Remundové natočit film o probíhajícím vztahu dvou různých lidí vůči jiným, nikoliv lidským bytostem, ale zvířatům, byl nesporně dobrý a zajímavý nápad. Snad mi tam chybělo i za cenu delšího času více prostoru pojednávajícím o emocích chovaných zvířat. Ale, čím víc jsem o tom přemýšlel, tak musím napsat, že obdivuji lidi, kteří dokážou věnovat svůj volný čas zvířatům, nebo dokonce celý čas. ()
Velmi zajímavý námět Jiřiny Salaquardové o životě Zlaty Čirkinagičové, která zasvětila život koňům, a o Rudolfu Desenském, který působí jako psí terapeut. Oba dokáží pomáhat zvířatům, protože v dětství poznali nefungující rodinné vztahy. Desenský vystupuje i v dokumentu díky svým zkušenostem vyrovnaně a dokáže pohotově přirovnávat "Neříkejte, že váš pes umí přivolání, když jednou přijde a podruhé ne. Přece byste taky nechtěl auto, které jednou zabrzdí a podruhé ne." Původně jsem nechápal zařazení Zlatiny matky do pořadu, ale její nalíčení a oblečení a zároveň slova o indispozici poodhalují Zlatino chování... ()
Zlata okusovala stromy? ()
Zranění lidé mají blíž ke zvířatům... ()
Toto byl jakš takš objektviní dokument, který abych vždy lupou hledal, ale zas na druhou stranu, že by mě nějak výrazně zaujel...? ()
Někteří lidé se rozhodnou žít neordinérně. A ačkoli já sama bych to nedokázala, líbí se mi, že se tací najdou, a potažmo i to, že se o nich točí. PS: Zajímalo by mne, jak by to vypadalo, kdyby se Zlata s Rudolfem dali do kupy :) ()