Věc: Počátek

Pokud jsem originálu dal čtyři s tím, že si jej musím sehnat bez dabingu, tak tady musím jít trochu níž. Ne, že by tento film byl nějaký špatný, to ne. Stopáž je tak akorát, potěší narážky na původní film i závěr a hlavně Mary Elizabeth, nicméně vše ostatní je průměrné a lehce zapomenutelné. I když jsem originál viděl před třemi roky, stále si pamatuju tu hutnou atmosféru, když kdokoliv mohl být tou věcí a přesně to tady chybí. Nějaký silnější moment, nějaká zapamatování hodná scéna. Podtrženo sečteno, The Thing je ideální film, pokud chcete vypnout a na hoďku a půl se zabavit. Nicméně myslím, že jednou mi to stačilo a na Antarktidu se příště vypravím raději s Kurtem… 60 %. (24.03.2012)

Není žádným tajemstvím, že než to začalo papat Američany, tak si zgustlo na Norech a spol. A jelikož tvůrci vycítili, že finanční možnosti fandů Věci ještě nejsou zcela vyčerpány, tak se pokusili logicky nacpat prequel před slavný film. Nebudu zastírat, že se jim to celkem podařilo, nicméně souboje nenažraných buněk s plamenomety mne do žádné zvláštní extáze nepřivedly. (26.10.2012)

V roku 1982 natočil americký režisér John Carpenter remake filmu "Vec". Stalo z toho kultové dielo v oblasti sci-fi horroru. Výborný príbeh, hustá atmosféra, mrazivé prostredie, skvelí herci a bravúrna réžia. Často sa ku tomuto snímku vraciam. V roku 2011 bol natočený prequel. Aj keď nedosahuje geniality Carpenterovho film urobil mi radosť. Rád som sa vrátil s nórskymi vedcami do Antarktídy. Rád som si pozrel ich beznádený súboj s krvilačným vesmírnym replikantom. Kvalitný paranoidný arktický sci-fi horror. **** (31.07.2017)

Pozor, kdo se nechcete nakazit věcí, nečtěte. Mary Elizabeth Winstead instead of ultimate badass Kurt Russel? Ale to je jen počátek celé věci... No, katastrofa to není, ALE. Tak za prvé. Někdo zase přišel s nápadem, že fousatá norská banda není dost americká a dost genderově a rasově vyvážená, tudíž se musela dosadit americká vědkyně příležitostně trénující opravy plamenometu v bojových podmínkách, černoch a onáušnicovaný (což má hluboký význam pointuálního rozměru) zástupce hloupých bílých mužů. MEW v sobě kopíruje nejen MacReadyho z Carpentera, ale v několika scénách i Ripleyovou z prvního Aliena (třeba na mimozemský lodi). Za druhý. Logika děje. Nějak jsem nepobral dva první přeměněnce, totiž Juliette a toho chlapa v Sea Kingu. Jestli je stihla naduplikovat ta původní věc z kosmický lodi, proběhlo to strašně rychle, v porovnání s tím dalším ze Sea Kingu, kterej byl potřísněnej krví. Nemluvě o celý sekvenci, kdy pád vrtulníku přežijou lidi, zatímco věc ne. nebo rolby, který se nejdříve vyřadily z provozu, aby vzápětí vesele drandily na místo přistání funkční (?) lodi - proč tam teda Věc zůstávala, když mohla odletět na pastviny zelenější. Jo, s tejdenním zpožděním jsem vychytnul další pitomost, jestli se Carter na konci přeměnil, jaktože byl oblečenej (kecy, že Věc dokáže replikovat oblečení nežeru, to jde úplně proti originálu). Za třetí. Chování Věci. V Carpenterovi jsem nabyl dojmu, že věc se chtěla spíš nenápadně schovávat, zbytečně se nevystavovat a především se dostat pryč. Útočila pouze ve chvíli, kdy hrozilo prozrazení. Tady je to spíš dravec, co chce rychle všechny asimilovat, s čímž souvisí i zjevný urychlení celý přeměny, který v Carpenterovi jasně trvalo mnohem dýl. Plus ten pes, kterýho evidentně nedokázali do děje pořádně zasadit, tak vymysleli takovou opičárnu. Ještě musím vzpomenout design věci, kterej se evidentně v různejch těch pobíhajících přeměňovacích stádiích inspiroval spíš hrou než Carpenterem, ve kterým třeba jasně přeměna Benningse trvala dlouho a Věc při ní byla celkem bezbranná. No a za poslední, závěr u mimozemský lodi moc neštymoval, že by si Kurt a spol. nevšimli dvou roleb se zmrzlou MEW? Nebo to mělo naznačit, že MEW odjela (aby si dala ruskou trojku)? Ale to by tam stejně aspoň jedna rolba zůstala. No, domyšlený to prostě není. Chybí tomu ta správná paranoidní atmosféra, protože prakticky každá situace, kde dojde k nedůvěře a rozkolům, je moc rychle vyřešená nějakým tím novým útokem, takže se divák ani nemůže zapojit do hry hádej kdo jsem. Abych jen nekřivdil, pár dobrých nápadů by se našlo, třeba ty plomby, natočené to není úplně špatně (režisér, i když začátečník, není úplný pometlo) a MEW mi vadila o něco míň než bych čekal (aby to nebylo špatně pochopeno, pořád v tý roli neměla co dělat, je jen jedna Vasquezová a jedna Ripleyová). I tak je to ale maximálně podprůměr, navíc podprůměr snažící se připodobnit těžký klasice žánru. O to víc všechny nedostatky vyniknou. P. S.Ten kolega co utřel i se správnou odpovědí jsem byl já. :) (21.11.2011)

Nepovažuju se za nijak zvlášť chytrého, ale u podstatné části filmů se mi bohužel daří až bolestně přesně odhadnout, jak bude vypadat, co od něj můžu čekat, jak dopadne a jaký bude můj výsledný dojem. Filmový průmysl se totiž snaží splnit zadání k výrobě komerčně úspěšného filmu a zároveň tak oslovit cílové publikum. Bylo jaksi jasné, že děj prequellu legendární Carpenterovy Věci se nemůže odehrávat mezi desítkou Norů na odlehlé antarktické základě, protože rozhodující tržby pořád ještě dělá americký trh a americký divák je opravdu sebestředný, takže pokusy zasadit nějaký trhák mezi evropské, asijské nebo jihoamerické hrdiny až na výjimky nedopadá dobře. Bylo nutné taky zohlednit ženské publikum a posun v konání ženských hrdinek, které se od 80. let zatraceně emancipovaly a táhnou leckterý akční film. Stejně tak bylo nutné zohlednit významnou americkou národnostní menšinu, a tak nám z toho vyšla sestava hlavních postav. Filmový děj se od 80. let taky výrazně zrychlil a publikum hodně omládlo, takže tomu se taky muselo vyjít vstříc. Mimochodem na úkor kvality filmu, protože Matthijs van Heijningen sice zjevně Carpentera obdivuje a snaží se jít v jeho stopách, nicméně evidentně nechápe, v čem spočívala kvalita původního filmu. V něm hrála dominantní roli paranoidní atmosféra kolektivní nedůvěry, hysterie, plíživého strachu z nejistoty, komu se dá ještě věřit. Jestli něco v Heijningenově snímku schází, je to právě atmosféra. Carpenter pracoval s dlouhými záběry a klíčovými scénami u něj nebyly ty, kdy se Věc klube z lidských těl, ale ty, kde se konfrontovali polárníci mezi sebou. Jestliže dokázali hororoví fanoušci dlouze diskutovat o tom, jak se dostal na polární základnu plamenomet, v Heijningenově filmu těch logických děr a zjevných nesmyslů nacházím nesrovnatelně víc. Nejde o žádný průšvih, dokonce v rámci žánru jde možná o poctivý průměr daný především atraktivitou předlohy, ale kvalitě původního Carpenterova filmu se jeho následovník nepřiblížil ani vzdáleně. Předpokládal jsem, že to tak dopadne, a premiéře v kině jsem se vyhnul, nebyl jsem tedy ani zklamaný. Celkový dojem: 40 %. (11.02.2012)