슬픔보다 더 슬픈 이야기
More Than Blue
Režie:
Tae-yeon WonScénář:
Tae-yeon WonObsahy(1)
Rádiový producent Kay a textařka Cream ztratili v dětství své rodiny. Z obou se stanou blízcí přátelé a nastěhují se k sobě. Kay ji dlouho tiše miluje, ale jednoho dne mu je diagnostikována rakovina a zbývá mu jen několik měsíců života. Protože se bojí, že by Cream zůstala po jeho smrti sama, rozhodne se jí najít manžela. (profhubert)
(více)Recenze (32)
Myslím, že název "A story sadder than sadness" je naprosto výstižný. Hodně jsem si pobrečela a dokonce jsem si musela dávat pauzy, abych to psychicky unesla. Způsob, jakým je film podáván, je originální a člověk si ho lépe užije. Na konci jsem byla silně dojata a překvapena. Teď tu už pár minut koukám do zdi a nemůžu najít ta správna slova. Cream a Kay..láska. 5* ()
"KDYŽ POTŘEBUJEŠ SLOVA, PAK CO JE LÁSKA?"Jsou to ale šibalové ti Korejci, víc jak půlku filmu jsem se chystal jak jim to tu natřu za nevýraznou, věčně posmutnělou hlavní hrdinku a další drobné nedostatky, aby mě pak v druhé půlce svým rozuzlením a jeho podáním nakopali prdel a já uznal, že jinak se vlastně ani chovat nemohla a tak nezbývá než se jim omluvit....bjané, bjané. A i když jsem už viděl lepší a procítěnější korejská romantická dramata, tak i toto je pěkné :-) ()
To, že hlavní hrdina zemře, se člověk dozví hned na začátku filmu. Pak se celou první půlku v podstatě nic neděje, potencionální umrlec se snaží zajistit svou milovanou dívku tím, že pro ni hledá vhodného manžela, který by se o ni po jeho smrti postaral. Potud celkem banální příběh. Ale to by nebyli ti fikaní korejci, aby zase nevymysleli nějakou nečekanou pointu. Na konci vám dojde, že zas tak nečistou hru s vámi tvůrci nehráli, protože to vlastně řekli celé hned na začátku, jenže (aspoň pro mě) to bylo řečeno tak zaobaleně, že jsem to vlastně pochopila až na konci. K slzám mě však tentokrát nedohnali, takže dávám jen čtyři hvězdy. ()
Při sledování korejského dramatu se vyvrací tvrzení, že "kluci nepláčou"...První hodinku jsem se držel, ale při tom nečekaném závěru, jsem začal brečet jako hejno kytovců. Takové příběhy jsou blízké nám všem. Vyprávějí o lásce, po které každý touží, o bolesti, kterou každý prožívá a snech, kterých nikdy nedosáhneme. Ani nejde více psát, to se musí vidět. Příběh smutnější než smutek... ()
Nie je toľko tajomstiev predsa len príliš zbytočných? Namiesto tej celej trýzne v dušiach všetkých postáv by mohli byť aspoň krásne momenty. Je krásne sa obetovať pre milovanú osobu, len toto mi prišlo až absurdné a hlavne takýto druh obety aj tak nepomohlo nikomu - aj keď nikto zase nevedel kto pre koho vlastne čo znamená. Takže z tohto pohľadu mi to prišlo úplne prehnané. Ale napriek tomu to určite malo čosi do seba, aj keď miestami ma to nudilo a ubíjalo, ale množstvo krásnych symbolov a dialógov tomu dodalo tú potrebnú zmyselnosť. No ale z celkového pohľadu je to pre mňa bohužiaľ len priemer. ()
Reklama