Režie:
Andy De EmmonyScénář:
Tony MarchantHrají:
David Tennant, Sarah Parish, Harry Treadaway, Ron Donachie, Jo Hartley, Pooky Quesnel, Paul Thornley, Glen Davies, Daniel Coonan, David Maybrick, Andrew Wisher, Anne KiddObsahy(1)
Život dosud šťastné rodiny se dramaticky změní po nečekané tragédii. Manžela a otce dvou synů, Alana Hamiltona (David Tennant), srazí auto. Muž upadne do kómatu, ze kterého se sice probere, ale následky havárie a poranění mozku přetrvávají. K rodině se tak vrací člověk, který není a možná už nikdy nebude stejný jako dřív. Není jasné, jestli v něm zůstalo tolik z původní osobnosti, aby si k němu dokázala manželka Tricia (Sarah Parish) a synové Dean a Joel znovu najít cestu. (rikitiki)
(více)Recenze (8)
Děsivě reálný příběh děsivě dobře natočený. Vše stojí na hlavní dvojce a mohu dodat jen, že to ustáli s naprostým přehledem. ()
"Chci, aby všechno bylo jako dřív." To je věta, kterou někdy říká v různých obměnách skoro každý z nás, ale tady nabývá zcela jiných rozměrů v souvislosti s tím, co se Alanovi přihodilo. Je to opravdu dost zoufalé, když se něco takového stane, ale ještě zoufalejší je, že se s tím nedá téměř nic dělat. Smutný příběh Alana, který měl poškozený mozek po nešťastné srážce s autem, bych nikomu nepřála. David Tennant se této role zhostil na výbornou. Jeho žena Tricia, kterou hrála Sarah Parish, tak ta její zoufalost a beznaděj v očích byla naprosto uvěřitelná. Depresivní a smutné......... . ()
Až trýznivě intimní pohled na vyrovnávání se se ztrátou sebe sama i na to, jak na tak drastickou změnu reaguje dosud šťastná a milující rodina. Výborné herecké výkony hlavně ústředního páru a jejich staršího syna, kdy se vlastně všichni příšerně bojí a zoufale chtějí utéct ze situace, na kterou se nedá připravit. Přesto se snaží slepit hodně rozbitý život, jenomže výsledek této snahy je nejistý. /29. 4. 13./ ()
David Tennant (tentokrát zarostlý) klasicky výborný, kdo mě však zaujal snad ještě víc, byla Sarah Parish jako jeho manželka Tricia, kterou jsem za její "sobeckost" nenáviděl stejně, jako jsem jí litoval. Ani v nejmenším si nedokážu sám sebe představit, kdyby se mělo něco takového stát mně a už vůbec si nedokážu představit, kdyby se něco takového stalo mým nejbližším. Film, který splnil přesně to, co jsem od něj očekával, drásavý, smutný, přesto se špetkou naděje. ()
Sice jen "televizní film," ale s tak hlubokým a dojemným příběhem, že jsem u něj brečela víc, nežli u kdejakého romanického velkofilmu. Úžasné herecké výkony, podávající realistický příběh, který se týká nemalého množství lidí, kteří si prošli něčím podobným (ať už sami, nebo jako rodinní příslušníci). ()
Asi to nebudu obkecávat. Asi jen dvakrát jsem opravdu měla pocit, že se film nějak hlouběji dotýká mého nitra. Jinak to bylo celkem obyčejné, lehce prvopolánové. David je skvělý, ale tady mi přijde, že měl málo prostoru...tedy až na pár scén. ..............65-70%..fakt nevím. Znám i zajímavější, depresivnější a možná i propracovanější snímky z obdobného životního zvratu. ()
Jen tak tak jsem se držela, aby mi neukápla slza. Nevěděla jsem pro koho plakat první. Pro samotného Alana, nebo pro beznadějně zoufalou Triciu, nebo snad pro jejich děti. Každopádně to byl skutečné. Nerozumím ale Tricie, která řekla že ji už nemiluje, kvůli poranění na jeho mozku. Kde to vzala? Vždyť ji miloval, jen to už nebyl on..aby taky byl s poškozeným mozkem. Je to skoro jako po mrtvici, člověk začíná od znova, ale hluboko uvnitř cítí co cítil i před tím. Pak mi přišlo zvláštní, že s ním nezačala trénovat už od začátku. Na co čekat když jeho mozek potřebuje neustálé podněty ke zlepšení? Nechat ho ať se protlouká každodenním životem sám, bez jakéhokoli tréninku nebo cviku, to je šílenství. Výkon D. Tannenta se mi nesmírně líbil, hlavně ta prdelka..:D ()
Další z mnoha filmů, ke kterým jsem se dostala díky Davidovi Tennantovi. A zároveň další z těch, u kterých zhlédnutí absolutně nelituji. Nevím, jestli je poslední dobou chyba ve mně, nebo se dívám na podstatně kvalitnější filmy a seriály než kdy předtím, ale film Recovery se řadí k dalším, co mě dokázaly rozplakat. A to ke konci fakt dost. A ještě víc je smutné, když si uvědomím, že tohle se vlastně může stát úplně každému. Námět podobný tomuto už tu párkrát byl, ale nikdy jsem zatím neviděla stejně povedené zpracování. David Tennant v hlavní roli byla opravdu dobrá volba. Místy jsem přemýšlela, jestli to David vůbec musí hrát, protože si jinak nedokážu vysvětlit, jak dokázal Alana předvést tak realisticky. Sarah Parish podala také velice slušný výkon a donutila mě popřemýšlet nad tím, jak bych se v její situaci zachovala já. Chvíli jsem totiž litovala Alana, pak zase Triciu, no a nakonec i Deana, který to snad odnesl takřka nejvíc. Mimochodem když jsem u toho Deana a jeho představitele Harryho Treadawaye, bylo zajímavé se na něj podívat v jeho mladých letech, když se mi jeho tvář automaticky spojí s rolí doktora Frankensteina z Penny Dreadful. Takže rozhodně zajímavý film se spoustou emocí, perfektním obsazením, pro mě určitě za pět hvězdiček. ()