500 dní se Summer

Unikátní romantický film ve smyslu jednostranného zmapování vztahu jako pohled na nešťastnou lásku přímo z první osoby, jako hořkosladké prožití nešťastné lásky skrz film. Na situaci nahlížíme pouze očima hlavní postavy a to ještě nesouvisle, vzpomínáme jen na to nejvýraznější a máme v tom zmatek, chybu neodhalíme. Perspektiva Summer je nám stejně vzdálená jako i v životě platí, že do hlavy druhému nevidíme. Nezbývá než se s tím smířit a jít dál, ne vše má odhalitelnou příčinu, ne vše se dá naplánovat a rozhodně ne vše je napsáno v knize osudu - právě naopak není tam nic, takže nezbývá než se snažit :) K technickým aspektům, 500 dní se Summer je decentně zrežírováno, oceňuji inteligentní vizuální vychytávky a dobrou hudbu, jinak jsem ale nebyl tolik emocionálně, či myšlenkově zasažen, abych mluvil o dokonalosti. 8/10 (07.11.2009)

|| Scenár: Scott Neustadter, Michael H. Weber | Hudba: Mychael Danna, Rob Simonsen | Produkcia: Mason Novick, Jessica Tuchinsky, Mark Waters, Steven J. Wolfe | Distribúcia: Fox Searchlight Pictures | Rozpočet: 7,5 miliónov $ | Tržby: 60,722,734 $ || Výrazne iný romanticko-dramatický pokus, ktorý smelo vyčnieva z rád stoviek žánrových filmových súrodencov. Hádzanie dejovej línie hore dole z môjho hľadiska filmu neprospelo, skôr naopak: Všetko, čo citlivá scéna postavila, nasledujúca buď úplne zbúrala, alebo kompozične nekorespondovala, a nedala tak možnosť nadmernému emočnému rozvynu, aký by bol očakávaný. Je to však ďaľší krásny film vystihujúci najzložitejšiu zložku života: ľuďské vzťahy medzi ženou a mužom - stavia ich do aspektu nestabilného kolotoča, ktorý sa niekedy zlomí a zastaví, no vzápätí sa pozbiera a roztočí znovu. A to je na tom to rozmanité, čo na diváka vo väčšine prípadov zapôsobí - buď s veľkým alebo menším úspechom. Pre mňa tu neutrálnym spôsobom. (04.05.2011)

K nízkému hodnocení mě vedou čtyři důvody. Jsou možná trochu pitomý, ale nemůžu jinak. Za prvé se musím ptát, co se stalo s Gordon - Levittem. G.I. Joe byla rána do palice, ale furt to bylo málo proti tomu, co s ním provádějí v (500) Days of Summer. V jakým láku ho pro krindáčka máčeli? Už vizáží je netypickým hrdinou v tomhle ryze americkým koloritu; spíš se zdá, že do zdejší rozcitlivělý krajiny s kapličkou zabloudil z románů Rosamundy Pilcher. Dřív prostitut a homosexuál, jakýho jste mohli potkat zrána na pražským hlaváku, nebo v Mysterious skin, se tady proměnil v protivně ufňukaný chorobopis střední generace. Jakýkoliv entusiasmus nemůže překlenout tuto závažnou mezeru mezi Gordonovým šteněčením a jeho dřívějším pobýváním v potem páchnoucí garáži s ulepenou podlahou, plakáty Iggyho Popa, podél otřískaný kytary a volume nadoraz. Druhak mě znavovala Zooey Deschanel. Když se podívám ženě do očí, musím tam vidět hloubku. Tohle štěbetající ptáče, který předčasně opustilo hnízdo, má v očích beznadějný prázdno. Zooey Deschanel je dítě. Za třetí: (500) Days of Summer pozřel a zkomercializoval indie postupy, úhledně zabalil a prodal naivkám coby lákavou melanž vyššího umění a pravd ze života. Systém už nesčetněkrát pozřel subverzivní proudy, ať to byl punk, komiksy, nebo beatová hudba. Beatová hudba byla novou řečí mládí a všeho, co k němu patří. Představitelé gramofonových firem, kteří patří k mocipánům a přátelům politických špiček, proto nelenili a proměnili ji v ohromný kšeft. Kapitalismus je v začleňování vyčleněného mnohem flexibilněji než komunismus, který nikdy nebyl s to takové radikální zmírnění nastolit: když se Gorbačov pokoušel postupně zmírnit omezení, aby systém posílil, systém se rozložil. Jediné, co nešlo nikdy pozřít, byly na konci 60. let drogy. Proto jako jediný vážně ohrozily americký establishment ve svém monopolním postavení, poněvadž drogy prostě zlegalizovat nelze. A vůbec, co má - za čtvrtý - znamenat ten nesnášenlivý výpad proti eskapismu? Proč vnášet diváka do prostředí, které zná důvěrně z reálu? Mohlo by se mínit, že má film ctižádost předvést nám svět, jaký je. Cílem umění přitom je, abychom pocítili věci tak, jak je vnímáme, a ne tak, jak je známe. Technika umění spočívá v ozvláštňování věcí. Radši budu jako nějaká blbá houba, která bydlí pod kládou se škvorama a dalšíma breberkama, než se stýkat i ve fikci s opravdovými lidmi, rasou natolik nešťastnou, že ji vzrušují tytéž orgány, kterými vylučuje. Ha, jak vydařený aforismus! Jestli jednou zdomácní, přijďte za mnou na Olšany a pošeptejte mi jej: nemůžu se dočkat už teď. (16.12.2009)

Film není ani příliš komedie ani romantický to především. Spíš by se o něm dalo mluvit jako o "vztahovém" filmu. Láska je tu jak pozitivní element, který nabíjí energií a dává člověku pocit, že vše je úžasné, tak negativní, který naopak může hodně bolet. Historie jednoho vztahu, kde se krásné momenty střídají na přeskáčku s depresí, je podána velmi zajímavě - nechronologicky. Jako když se člověk ohlíží zpět a znovu dokola se vrací k tomu co bylo: nejsou to souvislé vzpomínky v čase, ale momenty, které se nahodile cpou člověku zas a znovu do hlavy. Objevuje se tu spousta moc pěkných filmařských nápadů: cesta městem po první milování nebo srovnání očekávaného a skutečného patří k tomu nejlepšímu. Navíc oba hlavní představitelé skvěle hrají, především Joseph Gordon-Levitt je vyloženě vynikající. (27.11.2009)

Nostalgická jízda do minulosti, kdy tohle všechno ještě něco znamenalo. Webb soustruží zručně a nezapomíná k tomu dobrému dodat to špatné. Gordon-Lewitt výborný v roli ideály ztrácejícího mlaďocha ze kterého se jednoho dne stane tatík od rodiny, který bude koukat v televizi na 500 dní se Summer protože mu Disney+ řeklo, že by ho to mohlo zajímat. (31.07.2023)