poster

Průvodce

  • japonský

    Okuribito

  • japonský

    おくりびと

  • anglický

    Departures

Drama

Japonsko, 2008, 130 min

Komentáře uživatelů k filmu (203)

  • Houdini
    ****

    Oscar 1 : Cizojazyčný film(30.1.2009)

  • Blizzard
    *****

    Japonci sice chrlí spoustu dramat a nutno dodat, že je z nich dost na velmi dobré úrovni, ale na rozdíl od korejské tvorby jsou svým způsobem více vážná a pro mě místy až těžkopádná. Ne však v tomto případě. Při sledování Departures jsem si připadal jako bych se díval na korejský film. Je lehký, smutný, ale obsahuje i správnou dávku výstřednosti a humoru. Snímek netrpí zdlouhavými a nudnými dialogy, klade důraz na detail a scény smutečních obřadů jsou skoro tak dokonalé jako některá umělecká díla. Masahiro Motoki, který si zahrál postavu Daiga je herec na svém místě, trochu nesmělý i roztržitý zároveň, ale postupně se z něj stává mistr ve svém oboru a teď se díky němu o to víc mohu těšit na film The Longest Night in Shanghai, který tu již nějaký ten pátek suším na disku a ne a ne se k němu dostat. Úchvatný je tu ale i skoro 73 letý Tsutomu Yamazaki - Ikuei Sasaki jinak řečeno boss, který má stručně řečeno dokonalé charisma. Někomu možná bude tohle filmové dílo připadat příliš sentimentální, ale nic není uměle vykonstruované či neopodstatněné a tak se bezduchá ždímačka emocí vůbec nekoná. V Departures zazní i spousta krásné hudby, tento poetický soundtrack stvořil Joe Hisaishi, kterého jistě není třeba dále představovat, i tentokrát odvedl vynikající práci. Na závěr bych rád ještě dodal, že tohle drama není jen obyčejným pojednáním o smutku a rozloučení se zesnulými, ale především chytře natočenou a výborně zahranou černou komedií, která vnesla svěží vítr mezi dramatickou tvorbu a i když se tento závan nese ve znamení smrti, je velmi vřelý a vítaný. (9/10)(27.3.2009)

  • T2

    Rozpočet $-miliónovTržby USA $1,498,210Tržby Celosvetovo $69,786,679(8.8.2010)

  • Renton
    ****

    Scénář: Kundo Koyama .. O odchodech. V rovině obecné (první půle) mnohem intenzivnější než v rovině osobní (druhá půle).(17.6.2009)

  • Adrian
    *****

    Aj napriek nelahkej teme o (pravdepodobne) smutnych momentoch (pravdepodobne) v zivote kazdeho z nas, film je optimizmom naplneny az po okraj. Jemnost. ladnost, pozornost, krehkost, krasa a smiech cez slzy ako i slzy cez smiech, vsetko vo filme pritomne v harmonickom suzneni. Aj ked mozno na japonske pomery viac "kozmopolitny" film, praca s detailami, ako i hranie sa s celkami pomahaju krajinu vychadzajuceho slnka spolahlivo identifikovat.(1.4.2009)

  • Radek99
    *****

    Oskar za nejlepší cizojazyčný film mne upozornil na tenhle melancholický snímek zkušeného japonského režiséra Yojiro Takita. Okuribito = Odchody... Krásný, pozvolna plynoucí děj, sofistikovaná filmová řeč, vhled do starobylých rituálů tradiční japonské společnosti, v první půli překvapivě komický, v druhé pak nekýčovitě sentimentální. Nejsem znalcem japonské kinematografie, ale otevřenost filmu západnímu divákovi byla dle mého nebývalá - Beethoven znějící na zkoušce symfonického orchestru, ,,západní" filmová hudba, časté odkazy ke křesťanství...Oskar jistě nebyl udělen jen náhodou... Vrcholně zajímavé je pak porovnání obou tak odlišných kultur - pracovní pozice (ale spíše poslání) ,,ukladač do rakví" hodně napoví o odlišnosti kultury, která své mrtvé v kruhu rodinném doprovází na onen svět, v té naší kultuře již byl fenomén smrti z osobního, rodinného i veřejného prostoru zcela vytlačen... A tradiční japonský rituál přípravy k rozloučení s nebožtíkem byl pak vrcholně estetickým zážitkem...(22.6.2009)

  • DaViD´82
    ****

    Stotřicetiminutová melancholie v podobě exkurze do světa, ve kterém si ani chladní Japonci nenasazují své každodenní masky. Nic víc, nic míň.(11.6.2009)

  • Fr
    ***

    ,,KDYŽ TAK NAD TÍM PŘEMÝŠLÍM, VEDL JSEM TAK VŠEDNÍ ŽIVOT“..... /// Zvyknout se dá na všechno. I na mrtvá těla. Jen nesmíte natrefit na to ,,špatný“ (to by se pak jeden poblil.) Jinak se tu samozřejmě jedná (ve vší vážnosti) o poetiku rituálu k oživení těla a zajištění posmrtné krásy. Tragédie úmrtí versus obřad plný klidné a precizní práce. Právě ten je silnou částí filmu. Osobní starosti, usmíření a odpuštění mě moc neberou. Stejně jako nevnímám žádný filosofický (ani jiný) podtext. Až to přijde, prostě mě jen spalte! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jsem ladič – pijan a hraju na čelo (NETÝKÁ SE spíš pijanů než ladičů a těch, co na čelo hrajou před zavíračkou na stole.) 2.) Říká se o mě, že jsem v pálení věcí dost dobrej. 3.) Neumím přečíst kamenný dopis. 4.) Zjistím, že s každý práce se dá donést něco domů. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ *(18.4.2011)

  • Subjektiv
    **

    Koho neprostoupí po filmu myšlenka: "Uvidět Okuribito a zemřít," je necitelná zrůda. Vždyť teď už víte, že pohřeb bližního (vás) je jedna z nejhezčích věcí, které můžete svým příbuzným věnovat. Zkušený průvodce vás pěkně načančá, vymydlí, oblékne a tím se zacelí všechny rány, zaženou chmury. Někdy je to i legrace, ale to si musíte nechat narůst kozy, jste-li chlap, či vousy, jste-li žena. Nebo se nechat shnít. Pohřeb, to je jako když vaše nové štěnátko udělá svou první loužičku - úplně se sice neradujeme, ale kdo by se na toho roztomilého chlupáčka zlobil, ňění liž plafda? Průvodce však nevypráví dojemně pouze o smrti, ale i o manželství. Japonská žena, to je (téměř) bezpodmínečně milující tvor. Přijdete o práci, usmívá se na vás, máte cello na dluh 180 000 doláčů, usmívá se na vás, ale pozór - SPOILER - děláte profesionálního "pohřbívače" za těžké prachy a tajíte to před ní, co se asi stane? Tipoval jsem dvě možnosti. A) Dozví-li se to až v závěru filmu, bude se jistě opět usmívat a řekne manželovi: "Ty truhlíku, ty ses za to styděl? Dyť já tě mám ráda." B) Dozví-li se to dříve, bude se mračit, ale v závěru uvidí, jak nádherná je to práce a zase se usměje. Nikoliv C, ale B je správně. Ono je to ostatně dramaticky obloukovatější. Děj, který Průvodce rozehrává kolem vztahu hlavního hrdiny s otcem, to už je vůbec ryzí kýč. KONEC SPOILERU. Cellistou byl náš pohřbívač nejspíše proto, aby si mohl Hisaishi zaexhibovat. Hráli tam japonci, pohřeb byl japonský (ačkoliv, jeden Japonec mi říkal, že tam nic takového nemají - ale spíš jde o to, že už to v současnosti nemají), natočili to japonci v Japonsku, jedlo se tam japonské jídlo, ale japonský film to dle mého názoru není.(5.11.2010)

  • JFL
    ****

    Škoda hrstky kýčovitých momentů (hra na cello na hrázi před horskými štíty) a místy křečovitého hereckého projevu Masahira Motokiho, které v jinak vytříbeně decentním díle působí jak pěst na oko.(31.8.2009)

  • Shit
    ****

    Úplně chápu proč to dostalo Oscara za nejlepší Cizojazyčný film, ale tohle bohužel neni žánr nebo řekněme styl filmu, kterej by mě ohromil a já bych na něj všude pěl samý chvály, sice se mi taky líbilo s jakou lehkostí, umem a lidskostí/uvěřitelností to je natočený a příběh je jednim slovem perfektní, ale stále tu zůstavá ten fakt, že bych o tomhle filmu nikde nevyprávěl, jaký to je skvělý dílo a asi hlavně proto nedávám plný hodnocení(31.3.2009)

  • Zíza
    ***

    Za pěknými obrazy, pod libou hudbou od Hisaišiho se skrývá patos, nelogičnost, náhoda jak hrom a vůbec to má spoustu much. Je to hezký film, dá se na něj koukat a když člověk vypne toho hlodavého červíka tam v zadu v hlavě, aby to krucinál konečně přestal komentovat, tak se mu i bude hrozně moc líbit. Bohužel já tlačítko na vypnutí nenašla, takže film pro mě není nic jiným než průměrným dílem Japonců, kteří na tohle téma natočili jiné, snad i lepší věci (stačí si proklikat filmografii Jamazakiho Cutoma). Jsou tu dobří herci, obrazy na nádherné fotky, japonské předsudky (u kterých bylo jasné, jak skončí), ale to, co to všechno propojuje, stojí za starou bačkoru (a ne, opravdu nemluvím o té úžasné hudbě!).(15.4.2012)

  • xxmartinxx
    ****

    Dokonale standardní film. Nedivím se, že vyhrál Oscara. Není mu co vytknout - čtyři hvězdy má rozhodně právem. Žádný zvlášť silný zážitek se ale nekoná. Japonská kinematografie má rozhodně větší potenciál.(5.5.2012)

  • Kryšpín
    *****

    Je nespravedlivé odsuzovat tento film za to, že porazil ostatní zahraniční firmy na Oscarech. I já jsem byl naštván, když si sošku neodnesl film Valčík s Bašírem. Nyní mu napíšu omluvný komentář. Okuribito je tak neškodný film, že ho nemůžete nenávidět. Je plný dojemných chvil, postavených na detailech a několika zajímavě výstředních vedlejších postav. Příběh je složen ze základů Aristotelovy poetiky a tak se u něj projevuje snadná předvídatelnost. Ale to nebrání tomu, aby se vás dotkl.(27.2.2011)

  • gudaulin
    ****

    S východoasijskými filmy mívám obvykle problém způsobený jinou kulturou, a tak bývám v hodnocení rezervovaný, ale Průvodce na mě svým poselstvím zapůsobil a s jeho přijetím jsem neměl žádný problém. Jedinou výhradu bych měl k tempu vyprávění, které opravdu nikam nespěchá, a ke stopáži, která by mohla být odvážnějším střihem o nějakých 15 nebo možná 20 minut kratší. Hlavní hrdina Daigo čelí problému ztráty zaměstnání a zhroucení svého životního snu a v nouzi vezme zavděk prvním pracovním místem, které v inzerci najde. Vyklube se z něj opravdu prazvláštní povolání průvodce zemřelých, který upravuje zesnulé pro jejich rozloučení s pozůstalými a pohřební obřady. Z toho plyne, že Průvodce je vlastně snímek o vyrovnávání se se smrtí a ztrátou blízkých. Dovedně balancuje na hranici sentimentu a vyvolává bez nějakých laciných gest opravdu hluboké emoce. Pěkně napsané, zrežírované i zahrané. Celkový dojem: 85 %.(21.11.2010)

  • Hakha
    *****

    Zasloužený oscar a další japonský film, který mě chytl za srdce. Nevhodný film pro cyniky, mé hodnocení 4,5 hvězdičky...(14.4.2011)

  • sniper18
    ****

    Je to veľmi dobrá dráma z japonskej produkcie. Má výborný príbeh o violončelistovi, ktorý je hrdý na to, že môže byť členom orchestru, lenže ten je už čoskoro po jeho nástupe kvôli malému záujmu publika rozpustený a tak sa spolu so svojou manželkou presťahuje do svojho rodného mesta, aby tu začal nový život. Už čoskoro sa mu podarí nájsť prácu, ktorou je na jeho nepríjemné prekvapenie pomoc pri úprave zosnulých ľudí pred obradom, no aj kvôli finančným problémov jej aspoň skúsi dať šancu a postupne si ho to získa. Lenže táto práca nie je vo všeobecnosti moc obľúbená a tak sa to snaží tajiť, lenže v malom meste to moc nejde. So spracovaním som dosť spokojný. Už od samotného začiatku to pôsobí skvelým dojmom, ideálne zoznámenie s hlavným hrdinom, jeho nadovšetko milujúca manželka, ktorá je mu nesmiernou oporou za každých okolností, ale samozrejme hlavne samotná práca, ktorá minimálne vo filme pôsobí skutočne mimoriadne a navyše je tu skvelo podaná aj premena hlavnej postavy od začiatočníka, čo prinesie aj viacero vydarených vtipných situácií až po prvotriedneho profesionála, páčili sa mi aj samotné rozmanité obrady a chválim aj tie pracovné vzťahy, spoločné scény dvoch, troch pracovníkov firmy sú tiež plnohodnotnou súčasťou filmu. Takže hlavne prvú polovicu filmu tomu nemám čo vytknúť, všetko je úplne ideálne. Ale v druhej sa to predsa len o niečo zhorší, hlavne mi až tak moc nesadol ten kontrast v pohľade na túto prácu, na jednu stranu pôsobí tak vznešene a pritom ostatní ľudia sa k nej stavajú s odporom, čo tu má veľký priestor a navyše časom cítiť, že to už prakticky ani nemá čo nové ponúknuť, takže už to nepôsobí až tak perfektne ako prvá polovica, ale aj tak je to stále výrazne nadpriemerná kvalita s množstvom výborných scén. Herecké obsadenie je veľmi dobré, sympatický Masahiro Motoki v hlavnej úlohe, moja obľúbená Ryoko Hirosue ako jeho manželka, obe skvelé postavy spolupracovníkov a viacero slušných vedľajších postáv. Réžia a technická stránka sú perfektné, tu po celý čas cítiť, že je to skutočne prvotriedna práca, takže nemám problém. A k tomu aj vydarená hudba. Keby bol celý film ako prvá polovica, tak neváham s plným hodnotením, tá je skutočne skvelá, kvôli tej druhej už síce dávam menšie hodnotenie, ale aj tak som veľmi spokojný, výborný zážitok, ktorý si určite ešte pár krát zopakujem. 81%(7.4.2013)

  • zelvopyr
    ***

    Okuribito mě tak nějak... rozpoltil :-) ... Myslím, že se v japonské kultuře po letech vyznám docela dobře. Tenhle film říká o Japoncích velmi mnoho, nejen v dobrém, ale i ve zlém. Jenže kupodivu, ne v té rovině, kterou sděluje v prvním plánu. Hlavní nevyřčené a velmi ostré téma je, že tato profese je jednoznačně eta, vysoce nečistá. Hlavní hrdina, zjevně solidního rolnického původu, se kvůli penězům zaprodal a přijal práci vyhrazenou nejnižší kastě. Ano, kastovní systém byl před stoletím a půl formálně zrušen... jenže realita je taková, že kupříkladu když se chcete někde ubytovat, musíte dát životopis – a pokud jste původem z kasty nedotknutelných, máte smůlu a můžete si jít stěžovat na nádraží (nebo ze sebe udělat aktivistu a tím se ještě více vyčlenit). Ne, tohle vlídný příběh nesmaže, tabu v Japonsku jsou hodně rigidní. Co mi dál vadilo kromě hraní na jinou realitu, byla ukrutná kýčovitost obrazová i hudební. Snad každý exterierový záběr byl laděn na efekt... Což by u milého hořkosladkého příběhu ze života mohlo být také jinak. A teď plusy, aspoň v mých očích... jako obvykle, Hirosue Ryoko a její velmi sympatický lidský projev. A druhé, opravdu pěkné ukázání japonských emocí... Zase, stereotypy nám podsouvají, že Japonci jsou chladní roboti bez srdce. Věřte tomu, jestli chcete – pravda je taková, že nevhodné chování bylo po staletí potlačováno ostřím meče, takže sebeovládání, zachování tváře, přetvařování se, to je základní maska pro život považovaná za nezbytnou. Ale když ji můžete odložit, nebo vás ve vypjatých situacích přemůže žal, vybuchnou emoce o to více (takže to, co může vypadat jako přehrávání, jsou skutečné reakce ode zdi ke zdi). Znám Japonců dost, jsou to lidé plní emocí, jen si hodně hlídají své intimní soukromí... ve smyslu toho, co opravdu cítí. No, rozepsal jsem se docela dost. Verdikt je poměrně kladný, nicméně, výsledný dojem -- film je tak násilně chtěně Oskarový, optimalizovaný na povrchní sledování a hlavně ty porotce, jako třeba Kolja.(8.5.2012)

  • PinokKio
    *****

    Poslední nákup našeho života za nás udělá někdo jiný.(20.1.2012)

  • ripo
    ****

    Neveríte, že aj smrť môže byť krásna? Resp. že aj rozlúčka so zosnulým má svoje čaro a krásu? V Sprievodcovi nám to režisér Takita ukázal. Neha, láska a úcta - to sú faktory, s ktorými sa hlavný predstaviteľ Daigo Kobajaši lúčil so "svojimi" mŕtvymi. ... Clivé tóny violoncella pomáhali priblížiť atmosféru smútku, ale napodiv pre mňa boli najsilnejšími časťami filmu tie, ktoré sa odohrávali v hlbokom tichu a mlčaní ...(15.10.2010)

<< předchozí 1 2 3 4 6 9 11
 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace