Obsahy(1)
Experimentální film spadající do avantgardního proudu tzv. strukturálního filmu je osobitou studií vztahu jazyka a obrazu. Název filmu je odvozen od stejnojmenného výroku z matematické teorie množin, s odkazem, na nějž snímek konstruuje logický systém sekvencí slov v abecedním pořádku, které jsou postupně nahrazovány záběry z reálného života v New Yorku té doby. (Dionysos)
(více)Recenze (4)
Americká avantgarda strukturálního filmu, kam tento snímek spadá, je filmovým výběžkem dobového intelektuálního pohybu, který v jazyku našel mnohem víc než jen neutrální prostředek komunikace. Slova jen realitu neodráží, ony ji mění a dokonce přetváří k obrazu svému, jazykový systém je se svým nárokem totalizace vzorem systémovosti lidského jednání i myšlení (a dokonce i nejvnitřnějších procesů v nás samotných, jak postuloval Lacan, když řekl, že nevědomí je strukturováno jako jazyk). Slova a jazyk si tedy utváří svůj vlastní systém, kterému se podřizuje okolní sociální svět i my samotní, jelikož se podle jeho systému na svět díváme. Názorný příklad z tohoto filmu: jednotlivá písmena jsou postupně vyřazována z řady a nahrazovaná pro jejich místo vždy stejnými obrazy reality (např. písmeno "f" je nahrazeno stromem). To v divákovi automaticky plodí nutkání hledat pro příslušné obrazy jejich spojitost s písmenem "f", resp. slovy začínajícími na "f". Je tomu tak samozřejmě díky tomu, že film nejdříve celou sekvenci vytvoří pouze ze slov. To je ale jen připomenutí toho, že jazyk (bez něhož není možná lidská orientace ve světě) vždy viděné realitě předchází. Dalším příkladem, jak si slova podrobují realitu, je ono neustále opakování jednotlivých záběrů reality. Neustálé opakování stejného abecedního systému neumožní krátkým záběrům reality překročit předem vymezený prostor a jsou nuceny spolu s písmeny/ slovy opakovat nekončící smyčku. Příznačně, poté co mizí poslední slovo, mizí i dosavadní střípky reality - skutečnost totiž nelze poznat bez systému slov, stejného systému, který skutečnost tak krutě ohraničuje a omezuje. Film toho pochopitelně nabízí mnohem víc (úvod a závěr jsou díky úplně jinému filmovému postupu námětem pro docela jiné úvahy), např. některá písmena, těsně předtím, než zmizí, jsou zastoupena slovy jako "system" v případě "s" a "cycle" v případě "c" (jež je úplně posledním písmenem z celého cyklu). ()
No vida, tak Hollis Frampton přece jenom umí. Neustále odříkávání abecedy udělané tak, že tu máme jeden záběr na ceudli, kde je zaměřené slovo na A, další záběr slovo na B... A takhle pořád dokola. Když slovíčka na dané písmeno dojdou, záběry slov nahradí záběr něčeho jiného. Tohle trvá skoro celý film, vypadává písmeno po písmenu, můžete si i tipnout, které zůstane nejdéle. A pak asi desetiminutový záběr dvou lidí, co někam jdou a do toho je říkán nějaký text slovo od slova zvlášť. Jo, a film začíná říkankou. Je to vážně zajímavý experiment, který si sice neudrží zájem celou dobu, obzvlášť ke konci, jak se vypráví, je to dost natahované. Ale přesto, nejmíň půl hodiny jsem to sledoval bez přetáčení a obdivoval, kde všude nějaká slova Frampton našel a kolik jich vůbec existuje. Je to jako zfilmovaný slovník. Tak trochu. Mám to mezi 4* a 5*, zatím nechám silné 4* a uvidím později, jestli přidám nebo nechám. ()
Se zvyšující se rychlostí se mění záběry na nápisy na budovách i jinde, střídány pohledem na moře a pracující lidi, na konci pasáž odcházející dvojice se psem na bílém podkladě. (Komentáři bez titulků nelze rozumět)..Ne moc zajímavé. ()
Film je postaven na velmi zajímavém nápadu. Podle předem stanoveného klíče se postupně prolíná statická složka - nápisy seřezené podle abecedy a dynamická složka - probíhající děje. Na začátku jsou pouze sekvence nápisů a v průběhu filmu je čím dál tím hojněji obkličují děje, až na konci není sekvence dějů přerušovaná žádným nápisem. Jedná se o ilustrace nějakého matematického vzorce - Z. lemmatu. Tento vývoj od písmen k dějům je umocněn i po audio stránce. Černé plátno, které uvítá divátka hned na začátku, je doprovázené recitací triviální dětské říkanky. Na konci se divák stává posluchačem sofistikované přednášky o hmotě a tvaru. Cesta filmem je tak jakousi cestou od triviálního k sofistikovanému. Od písmen k dějům. Od ilustrace skutečnosti pomocí znaků ke skutečnosti samé. Jenomže nápad tohoto typu není dost dobře koukatelný a těžko udržet pozornost celou hodinu. Tento film je netradičním příspěvkem do umělecké filmotéky, ale bohužel ne moc zajímavý ani pro uměníčivného diváka.. ()