Hymna aneb Urfidlovačka

Rozdělení tvůrčího tandemu Svěrák - Smoljak vedlo bohužel i k rozdělení kvalitativnímu, poloviny bonity cimrmanovských her se kamsi ztratila... Znám Hymnu dobře už ze záznamu zvukového, takže záznam televizní pro mne není příliš velkým překvapením. V úvodním semináři Ladislav Smoljak zdůrazňuje ještě více složku didaktickou na úkor zábavné, než jsme tomu zvyklí z představení Divadla Járy Cimrmana, rozbor Tylovy Fidlovačky a kontextu našich (a slovenských) národních písní je jistě dosti přínosný (pro uvědomění si kontextu), ale ve formátu mp3 ho po několikátém poslechu již přeskakuji. To sama hra je na tom daleko lépe - tady je již (leckdy) čemu se zasmát. Problém ovšem možná mohou mít někteří diváci, kteří nemají základní (ale spíše více než obstojné) základy němčiny, jelikož míra německy mluveného textu je vysoká (nedovedu to však přesně a objektivně posoudit, jelikož německy do té míry umím), jakož i diváci, kteří budou od představení Studia Jára (Láďa - to zmatení názvů je příznačné...) očekávat další z her Divadla Járy Cimrmana. Bohužel jí dostanou jen půl... Podobné inscenace: Cimrman v říši hudby (06.02.2009)

Mluví - li Ladislav Smoljak o krizi a ztraceném talentu Josefa Kajetána Tyla, je nutno si zamést před vlastním prahem. Smoljak se totiž nedokázal oprostit od cimrmanovských manýrů, které však v tomto případě geniálně cimrmanovsky nepůsobí. Výsledkem je tak taškařice ve stylu Němého Bobeše, ale blbá. Sorry Láďo, takhle rekonstrukce k pramenům naší národní hymny se ti nepovedla. (11.05.2009)

Jako celek to není nezajímavé a určitě i tento Smoljakův počin vyniká vysoko nad průměr polistopadové "bavičské" zábavy. Na druhou stranu propojení exkurzu o historii hymen - sám o sobě je nesmírně zajímavý a jeho věcně popularizační forma nikoliv nepoutavá - s druhou dramatickou částí není nejšťastnější. I tak jde ovšem o dílko cimrmanovsky něžné, hravé a o kultivovaný, nápaditý pohled na kus naší novodobé národní historie, který Tylovi sice nadměrně nelichotí, ale také jej neuráží a nesnižuje. Zvolená míra poměru popularizace a dramatu však přesto zanechává v divákovi pocit nejistoty a vnitřní pochybnosti o ústrojnosti zvoleného žánru. (20.06.2009)

Divadelní hra o dvou polovinách, z nichž každá je zábavná jen napůl. Zatímco ale v první polovině tu zábavnou půli vyvažuje půle zajímavě poučná, v polovině druhé ji vyvažuje půle víceméně nudná. Takže dávám drei und půl hvězdičky. (28.02.2015)

S lítostí oznamuji, že tohle se nepovedlo. Scénky byly debilní. Zpěv nestál za nic, tím chci říct, že zde zazněly pěkné hymny nepěkným způsobem. * dostal Cimrman v říšu hudby a tohle bylo ještě o kousek horší. A nezachrání to ani krátká stopáž. Ačkoliv velmi nerad, tak ten lepší odpad prostě dát musím. (08.02.2011)

Čekal jsem komediální divadelní vystoupení a ne obrozeneckou výuku o české hymně.. A nechápu, co je vtipného na zpívání nacistické hymny a naší hymny s německými slovy... (06.02.2009)

Divadelní hra jako celek ve mně vzbudila rozporuplné pocity. Úvodní přednáška byla na jednu stranu zajímavá a poučná, ale na druhou stranu mi připadala dost rozvleklá, takže bych uvítal, kdyby byla o něco málo kratší. Hra samotná mě bavila, slušně jsem se zasmál, ale hudební vsuvky, přestože byly k věci, ji opět značně natahovaly. Absolutně mě dostala Marešova teorie univerzálního Žida i rozbor přihazování v aukci. Původně jsem byl rozhodnut pro tři hvězdičky, ale nakonec jsem udělil slabší čtyři. (31.01.2018)

Zdá se, že záměrem Ladislava Smoljaka bylo především sdělit, že Tylova Fidlovačka není moc dobrá hra. To je ostatně pravda, ale s kvalitou Urfidlovačky si rozhodně nemůže nijak vyskakovat. A pomineme-li text, ani představení samotné není dobré. Pěvecké výkony zúčastněných byly mírně řečeno nevyrovnané. Herecké výkony naopak vyrovnané byly, ale bohužel v nesprávné části kvalitativní škály. Zatímco v cimrmanovských hrách předstíraně špatné výkony působí roztomile a humorně (a má to své odůvodnění), zde to jednak nedává smysl, jednak to dost ruší. Navíc jsem měl dojem, že z velké části se nejednalo o herectví předstíraně špatné, ale prostě jenom špatné. Docela ostuda. Když si člověk pomyslí, kolik skvělých inscenací po celé republice volá po zaznamenání pro příští generace, sledování tohoto jalového žertíku bolí dvojnásob. /// Pokud byste se na Hymnu přesto chtěli podívat, najdete ji v internetovém archivu ČT. (06.02.2009)

Cimrmanovská forma s nulovým obsahem. (23.03.2017)

Je vidět, že někdy jen půlka kvalitní dvojice není tak dobrá jako dvojice celá. Abych se přiznal, znám to tak trochu z vlastní zkušenosti. Ne že bych dokázal napsat co Svěrák a Smojlak, ale když člověk píše ve dvou, hned se to pozná. A to je i tento případ. A to je dobrá hra. Akorát se člověku hodí znalost němčiny, bez ní může být trochu ztracený. Ale je to slovní humor, jak se patří. (06.07.2016)

Slovo přizabít němčina nezná... němec prostě zabije a hotovo. (27.03.2009)

K Hymně jsem se dostal už v roce vydání jejího zvukového záznamu (tehdy ještě na MC kazetě), tedy v roce 1998. Naopak tento záznam, který jsem si vždycky přál vidět, jsem měl možnost zhlédnout až o nějakých 10 let později. Přistupoval jsem tedy k němu s jistou nostalgií, protože tehdy jsem Hymnu řadil přinejmenším na stejnou úroveň jako hry DJC. A to platí dodnes. Smoljakova hra je podle mě naprosto dokonalá a to ve všech jejích třech částech - seminář, hra, písně. Totéž platí o další Smoljakově hře Fantom realistického divadla Zdeňka Nejedlého, jejíhož uvedení v obrazové podobě se už bohužel nikdy nedočkám (alespoň nevím o tom, že by existoval nějaký záznam) :-( (01.02.2011)

To je teda slabota, to vám řeknu. (11.03.2014)

Z cimrmanských her to vykradlo hlavně tu strukturu seminář/hra, kdy se ale nejdříve dozvíme spoustu (asi) pravdivých informací z historie a že jsme měli několik verzí hymen. Paradoxně to pravdivé je na celém představení to jediné zajímavé. Ta hra se mi totiž vůbec nelíbila a děj byl nudný, s blbejma postavama a s minimem vtipů. Když se objevily jakékoliv zpěvy, točil jsem oči v sloup a cítil se trapně, že na to vůbec koukám. I kdybych ale nebyl takovej ignorant, zabila by mě ta hromada němčiny. Nezávidím těm, co německy nerozumí skoro nic - já to dal jen proto, že nějaké základy mám, ale stejně mě to hrozně sralo. Vtip se záměnou otce a syna kvůli onkání je zprvu docela dobrej, ale jeho neustálé opakování to úplně zabije. A konečně - vůbec jsem nepochopil, proč se to vlastně jmenuje Urfidlovačka (co to UR?). Takže je to přesně ten typ divadelní hry, na kterou bych nikdy nechtěl narazit. (07.02.2020)

Zatracovat Hymnu, považovat ji za nevtipnou, navrhovat Smoljakovi zametení před vlastním prahem dokumentuje absolutní neznalost dějin národního obrození a z toho vyplývající nepochopení hry. Pac a pusu, ať žije Pádlo s Kokotkem; skvěle pane Smoljaku. (18.03.2010)

Ta hra je výborná, ale jak to komu má dojít, když se nejdřív musí u toho jedinýho normálně dostupnýho videozáznamu prokousat těma naprosto otřesnejma hereckejma výkonama? Smoljak sice přítomnej byl, takže by se dala čekat nějaká záruka minimální úrovně, ale třeba Šimon a Reidinger, mí tradiční neoblíbenci, tady bohužel nezklamali a svoje nekvality potvrzujou na plný čáře. Kromě toho je taky zbytečně nevyužitá přednáška, která je sama o sobě docela zajímavá, ale když se to zabije nezajímavě udělanejma a nezajímavě až nesympaticky nebo unyle zazpívanejma pěveckejma číslama, tak to se moc nedá svítit. Takže hra jako taková je podle mě výborná, ale zpracování podprůměrný a vzhledem k tomu, že jde o provední za režie a přítomnosti autora, hlavně trestuhodně nevyužitý. (11.04.2016)

Smoljak sám není Cimrman a hra o vzniku české hymny je sice docela dobrá, ale plná hluchých míst, nemá takové to kouzlo ostatních her a provedení je ještě mnohem amatérštější (Smoljak v roli žida je prakticky jediným dobrým hercem). Fantom Realistického divadla se mi líbil mnohem víc. Nicméně musím uznat, že třeba úvodní přednáška je skvostná. (30.04.2009)

Vlastně jenom tomu nepochopenému onkání se tu dá zasmát, třebaže je necitlivě tematisováno až do té míry, že i ono nakonec začíná nudit... (07.02.2009)

Kvalitativně se to hrám DJC tak úplně nevyrovná, zvlášť proto, že tuto hru (kromě Smoljaka) nazkoušela spíše slabší část cimrmanovských herců. Některé scény jsou ovšem velmi vtipné a Smoljak nezapřel svou oproti Svěrákovi výraznější didaktičnost v úvodním semináři. 70% (03.05.2011)

Kdyby energii, kterou vložil pan Smoljak do této hry, využil na tvorbu s panem Svěrákem a vytvořili (popřípadně objevili) novou hru Járy Cimrmana, udělal by bezpochyby lépe. Takto vznikl jen nepříliš vtipný mišmaš. Uznávám, že tam byly světlé chvilky, při nichž jsem se vyloženě bavila (Němci slovo přizabít neznají-Němci rovnou zabijí), ale většina věcí mne nechávala chladnou. Nemilým překvapením byly také ženy.. Bohužel- slabší průměr. (07.02.2009)