poster

Německo '09 (festivalový název)

  • Německo

    Deutschland 09 - 13 kurze Filme zur Lage der Nation

Drama

Německo, 2009, 151 min

  • Dudek

    60 let po skončení druhé světové války, 40 let od německého studentského hnutí, 30 let po „německém podzimu“, 20 let po pádu železné opony a uprostřed společenského pozdvižení způsobeného „Agendou 2010“. Skupina režisérů si dala za cíl uchopit všechna silná témata, která utvářela německou minulost a ovlivňují i jeho současnost a budoucí směřování, a vytvořit panoramatický společenský a politický obraz dnešní spolkové republiky. Jednotlivé příspěvky jsou zcela svobodnou interpretací každého jednotlivého režiséra, který má možnost u své povídky volit jak formu, tak i obsah. Fantazii se meze nekladou, ať se jedná o dokumentární příspěvky, abstrakci či experimentální pokusy, slibují tvůrci na svých stránkách… Bohužel, skutečnost je poměrně vzdálená. Spíše než originálního se nám dostává přístupu tradičního. Vypravěčské postupy se sice v různých povídkách mírně odlišují, přesto však téměř nikdo nepřichází s ničím překvapivým… První den může být pro některé diváky poměrně problematickým příspěvkem. Pro mě do té chvíle neznámá režisérka Angela Schanelecová postavila svou povídku kolem básně Rolfa Dietera Brinkmanna, kterou jsem se vám v závěru této části komentáře pokusil (a možná špatně) přeložit. Musím se přiznat, že i pro mě je dost těžké správně interpretovat podobně poetickou záležitost. Povídka plná dlouhých záběrů, které krom pomalu se probouzejícího Německa nemají nic společného. Jen jednou se v ní promluví, a to když starostlivá matka kontroluje skrze telefon, zda nenechala náhodou zapnutý plyn v kuchyni. Vzhledem k Brinkmannovu citátu, který tento příběh ukončí, se dá soudit snad jen to, že se jedná o jakési zhodnocení neustále se opakujícímu rytmu života… Každé ráno je stejné, i když vlastně nevíme, kam nás den zavede. „Nemám hlad, v tuto chvíli, i když vím, že ta nekončí a hlad pokračuje, Země pokračuje, společenská situace pokračuje, i ten pes, který je uvězněn v sousedním bytě a už celé ráno štěká, pokračuje.“ Druhá povídka, Josua od Dani Levyho, je k té první vskutku výrazným protikladem. Je to jízda, chtělo by se říct, přitom začátek nevypadal nijak výrazně. Klasická pouliční anketa na téma charakterizujte několika slovy Německo. Jenže tenhle příběh nabere zkrátka nečekaný spád. Nejenže v tomhle snovém tripu prolétá Levyho syn Josua celý Berlín a bude mít nakročeno k tomu se stát novým vůdcem, ale je též odhalen původ atentátů z jedenáctého září a samotná Angela Merkelová skončí u psychiatra. Hodně zábavné, ztřeštěné a plné nápadů. V třetí povídce jménem Jméno Murat Kurnaz se režisér Fatih Akin rozhodl pro formu interview s novinářem. Německý občan Murat Kurnaz, též přezdíván Brémský talib, je reálně žijící muž, který byl vězněn a vyslýchán v americkém Guantámu. Po dlouhých pěti letech byl propuštěn jako nevinný. O tomto otřesném případu, ve kterém selhala i německá vládá, je něco málo dohledatelného i v našem tisku. Naprosto chápu, proč režisér zvolil formu jakou zvolil, nicméně z diváckého hlediska nic zajímavého. Další příspěvek, Nedokončená, natočila Nicolette Krebitz, u nás známá spíše jako herečka, než jako režisérka. Ve své povídce nás seznamuje s trojící žen, které si v uvolněné atmosféře poměrně poklidně povídají a současné situaci. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby se nepsal rok 1969… Mám podobný problém jako u předchozího příběhu. Tyhle minimalistické konverzačky jsou sice pochopitelné, ale nepříliš zábavné. Povídka Obtížná situace je další z řady, která nepřináší nic zajímavého. Zato Cesta, kterou nechceme jít je konečně alespoň něčím novým. Dokumentární příspěvek o německé poválečné architektuře funguje poměrně dobře po obrazové stránce, kdy nás kamera provede jednotlivými městy a ulicemi, ve kterých ční obrovské domy, které si jako jediné pamatuji všechny ty hrůzné události posledních let.(5.6.2010)

  • kubyno
    ***

    Jak to vůbec hodnotit?? Zdá se nereálné, a navíc se těžko soustředí na film, když je německý dabing, anglické titulky a mateřský jazyk čeština. Každopádně některé díly byly skvělé, některé nepochopené. Jako celek i jednotlivě je to nesmírně originální proniknutí do hlubin vnímání jednotlivých tvůrců, realisticky zpracované, a netradičně pojaté, ale občas pěkně nudné. "Německo 09" je dalším jedinečným přínosem do nejen německé kinematografie a vyžaduje více shlédnutí a hodně přemýšlení.(16.10.2010)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace