The Killer Inside Me
The Killer Inside Me
Režie:
Michael WinterbottomScénář:
John CurranKamera:
Marcel ZyskindHrají:
Casey Affleck, Jessica Alba, Elias Koteas, Kate Hudson, Bill Pullman, Tom Bower, Ned Beatty, Simon Baker, Liam Aiken, Brent Briscoe, Noah Crawford (více)Obsahy(2)
Kontroverzní kriminálka Vrah ve mně režiséra Michaela Winterbottoma, natočená na motivy knihy Jima Thompsona z 50. let, vypráví příběh dvojího života šerifova zástupce Lou Forda z malého texaského města. Charismatický, skromný mladík má temnou stránku – nenávist vůči ženám. Tak postupně odhalujeme, že se jedná o nebezpečného psychopatického sériového vraha. Ve filmu černějším než film noir se ukáže, že temné tajemství nemá pouze Lou... Podle režiséra jde o napínavý příběh, jenž vybízí k zamyšlení nad formami lidského násilí. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (198)
Winterbottom to trestuhodně nezvládl odvyprávět. Příběh knihy je výjimečný a úderný právě tím, jak probleskuje způsobem vyprávění - schizofrenní sebeprezentací hlavního hrdiny. Film otrocky cituje celé věty či scény z knihy, aniž by je dokázal natočit ze psrávného úhlu, takže mnohdy zapadnou nebo dokonce vyzní protismyslně, suše ironické komentáře jsou brány jako věcné popisy, řada klíčových informací se úplně vytrací nebo svádí na mylnou stopu (pro příběh naprosto zásadní postava otce - neboť Thompson vytvořil svérázný příspěvek k patopsychologickým románům o vztahu otce a syna - je úplně přegumovaná, role služky matoucí atd.)... Nakonbec i vizuální stránka filmu mě zklamala, narychlo posháněné dekorace a rekvizity prozrazují málo důkladnou přípravu, kamera je nevynalézavá, ačkoli se jí nabízí tolik zajímavých příležitostí, jak ztvárnit tak zvrhlé situace často právě z pohledu psyhopata... Výsledný dojem, že W. film po všech stránkách odflákl a zanedbal, nenapraví ani celkem vtipně zvolený písničkový doprovod. *** Říkám si, že tenhle film měl raději udělat Aronofonski. ()
Po vynikajícím traileru jsem se na tento film neskutečně těšil. A výsledek mě… zklamal. The Killer Inside Me je film, který se odehrává v 50. letech. Jezdí tam stará auta, slyšíme starou muziku, vidíme lidi, jak chodí ve starých šatech. Ale bohužel, film postrádá to hlavní - onu "starou" atmosféru těch let. Opravdu to není jen o muzice, šatech a autech. Tohle byl pro mě klíčový problém. Snímek pro mě nedokázal zprostředkovat tu atmosféru, takže jsem musel upnout svou pozornost na něco jiného. Třeba herecké výkony, které jsou zde skvělé. Casey Affleck byl opravdu děsivý psychopat, Jessica Alba se pokoušela i hrát (a vůbec to nebylo špatné!) a Kate Hudson byla taky dobrá (prostor, který dostala, zužitkovala celý). Ale celý film se táhne a na některých místech to vyloženě z dramatu přepadá do jiného žánru - komedie. A tohle by se filmu s takovýmto tématem stávat nemělo. Chtělo to zřejmě zručnějšího režiséra a pak bych možná dal tomuto filmu víc, než tři průměrné hvězdy. A to jsem se fakt těšil… ()
Snímek, po kterém se prý poohlížel i Quentin Tarantino, překvapuje nemilosrdnou dávkou brutality. V zástupci šerifa, který neměl tak úplně ideální dětství, se začíná probouzet cosi zákeřného. V puritánském městečku vymyslí plán, který naplno poodkryje jeho násilnické sklony, ale záhy se v nich objeví hned několik trhlin. Stejně jako v samotném příběhu, který některé nedotažené a nelogické momenty tlačí bohužel do šedi průměru. Úlisný zjev i hlas Caseyho Afflecka, kterému v první polovině závidí drtivá většina diváků-mužů (a možná i žen), když se peleší s prostitutkou Jessicou Albou, jsou nakonec asi tím nejlepším, co snímek nabízí. Pak ale vášnivé polibky vymění za rukavice a hodně nekorektní údery. Hodně plodný, těžko zařaditelný a hlavně nepředvídatelný režisér Michael Winterbottom opět rád přeskakuje v ději, zdůrazňuje živočišnou sexualitu člověka a upozorňuje na jeho slabiny. Rád střídá lokace i žánry. The Killer Inside Me je hodně odvážné, místy hravé dílko, které ale nedokáže chytit po celou svou délku. Což je s ohledem na silné herecké obsazení a slibný rozjezd docela škoda.. ()
Krom totálně wtf CGI v ohni velmi dobrá a doslovná adaptace působící stejný problém, jako Thompsonova kniha. Vůbec je zajímavé, jak bezpocitově se Winterbottomovi povedlo film natočit (i to násilí je podivně nešokující). Bez znalosti knižní předlohy může pochopení charakteru Lou Forda i děje působit problémy (a soudě dle komentů na imdb také působí). Zatímco výsledným feelingem Winterbottom prokazuje, že Thompsonovi rozumí, scénář je z hlediska orientace v ději absolutně nezvládnutý. Pro fanoušky knihy ryzí potěšení, pro ostatní motivační křížovka, která nemá řešení. ()
Chcel som dať aspoň jednu hviezdu, no za ten záver, za to rozuzlenie, si tento snímok nič iné ako “odpad” nezaslúži .. ()
Celkem hodně divný pokus o noir, který má možná v hlavní roli výborně hrajícího Caseyeho Afflecka a manipuluje s celkem dobrou atmosférou 50. let, ale jinak je režisérsky celkem nevyvážený. Navíc příběh mi přišel docela slabý a i přes Aflleckův působivý výkon jsem se hlavní postavě nedostal pod kůži ani trochu. Což je v tomto případě docela problém. Režisér to navíc nemá pevně v rukou a střídají se zde zajímavější pasáže s poněkud nudnějšími. 50% ()
Jo, jo vrah se ve mě objevuje pokaždý když vidím takovejhle bezkrevnej, tupej a naprosto klišoidní thriller. To bych pak opravdu rád zabíjel. A nejradši ty vemena co to natočili.10% ()
S jménem režiséra se setkávám poprvé. Rozhodně však měl šťastnou ruku na herce, Casey Affleck má zdá se talent hrát pěkné svině a podivíny. Tento film určitě nebyl točen pro širokou veřejnost a časem se na něj zapomene. PS: Jessica Alba jistojistě schytala největší filmový výprask roku. ()
Vrah ve mně je sedmnáctý celovečerní snímek Michaela Winterbottoma. Svým ztvárněním se jasně hlásí k filmu noir, který je ovšem díky explicitním násilným scénám nebývale ponurý. Tématika psychopatických zabijáků a masových vrahů má tradici jak v exploatační “brakové”, tak v kriticky víceméně kladně přijímané části kinematografie. Vrah ve mně si je ovšem svých vyprávěcích strategií a tematické tradice dobře vědom, nelze se tedy ubránit pocitu, že spíš než “upřímnou výpovědí” upoutává cynicky chladným pomrkáváním na poučeného diváka. Recenze na indiefilm: http://www.indiefilm.cz/2011/06/27/dvd-vrah-ve-mne/ ()
Kedže som si neprečítal o čom film bude a nepozrel som si ani fotky, film bol pre mňa samým prekvapením. Bol šitý priamo na mňa. Ale chápem nižšie hodnotenie užívateľov. Tento film niekomu sadne a niekomu vôbec. Už intro ma zaujalo svojou obrázkovou formou a skvelou hudbou. Ďalej čo herec to známa tvár. Za zmienku hlavne stojí výkon Simona Bakera. Kate Hudson to veľmi pristalo v tejto dobe. Vozový park sa bude páčiť všetkým nadšencom klasických áut. Film bol veľmi násilný ale nieje zlé keď sa taký film raz za čas objaví. Finále ma tiež potešilo, tiež to nebol klasický kriminálny koniec. PS: Filmy hodnotím podľa toho, ako ma bavili po prvom zhliadnutí. Netvrdím že je to film, ktorý si budem chcieť okamžite zopakovať. ()
Natočené a zahrané to je víceméně dobře, ale je to zbytečně zdlouhavě překombinované. Taky jsem měl pocit, že chyběly některé scény důležité pro následný vývoj, ale nevím, jestli to byla moje nepozornost, omyl promítače nebo umělecký záměr. ()
Zajímavé herecké obsazení Jessica Alba a Kate Hudson. Bohužel mě tyto dvě dívky o svých kvalitách moc nepřesvědčili a jako do kladu bych je neřadil. Pár známých tváří se objevilo na scéně, ale to nebyl žádný důvod k vyššímu hodnocení. Největší klad filmu je psychopatický policista Casey Affleck, který svou roli zvládl famózně a působil přesvědčivě. Příběh nebyl nejhorší, ale další klad byl určitě závěr. Jinak Killer Inside Me nemá víc co nabídnout.. 6/10 = 60% ()
Zlaté maliny 2011 - Nejhorší herečka ve vedlejší roli: Jessica Alba... ()
Velmi podivný pokus o (neo)noir, který nevyšel. Vraždy jsou sice dobře natočené, ale nakonec si z filmu odnesete pouze to, kterak Casey Affleck bije Kate Hudson a Jessicu Albu na jejich nahá těla a v jednom kuse s nimi souloží. Scénář je bohužel plný logických lapsů, které bijou do očí. Ovšem největším WTF momentem je (špatně) digitální požár Affleckova domu. Ten požár jakoby vypadl z nějaké béčkové počítačové hry a naprosto se do snímku, jenž se snaží tvářit co nejvíce realisticky, absolutně nehodí. ()
Pod povrchem je to celé mnohem chytřejší a promyšlenější, než si jsou mnozí sami ochotni připustit. Rozhodně se nejedná o pouhou žánrovku, ale čistě o studii mysli psychopata, která se žánrovkám pouze přizpůsobuje stejně jako hl. postava svému okolí, nikoliv však podřizuje. ()
Jessicu Alba i napriek tomu, že ak má nejaké herecké kvality, ešte ich veľmi neukázala (aj keď kde tu sa na povrch nejaké svetielko dostane), mám rád už veľmi dlho (asi od dôb Flippera), pretože veľmi zručne ukazuje iné svoje kvality. Caseyho Afflecka rád nemám a tento film (priznajme si) to asi nezmení. Každopádne však treba uznať, že minimálne cast bol naozaj zvolený nesmierne šťastne - Caseyho postava bola napísaná a vybudovaná tak, že sa nemusel ani veľmi snažiť a pracovať so svojvou vlastnou nesympatickosťou a výsledný efekt úplného psychopata a hnusáka bol uveriteľný. Čo oceňujem na filme najviac, je žánrové odľahčovanie inak krutej, depresívnej a nesmierne brutálnej témy. Pripomínalo mi to francúzsky film "Nepriateľ" (s tým, že ten bol o niekoľko tried lepší a krutejší). Nie som si istý, či som správne pochopil to, čo sa snažil v tomto miestami (kvôli násiliu) ťažko pozerateľnom psychotgriller/noire Winterbottom odkázať svetu - a síce, že nikto nie je nevinný, v každom z nás sa pod maskou poslušného malomeštiaka skrýva aj temné ja. Nikto, kto vo filme neumrel, nebol "kladný" - buď bol morálne skazený, koledoval si, niekoho (vedome či nevedome) zavraždil, vydieral . . . či minimálne sa previnil (voči "optike" hlavného "hrdinu") hriechom pokrytectva a zabednenosti. To, že sám neviem, či táto interpretácia je úplne správna, svedčí o tom, že ju autori nereprodukovali úplne jasne. Navyše - ja nemám rád melodrámy akéhokoľvek kalibru - či už sú zahustené brutalitou a násilím, alebo odľahčené žánrom - či oboje naraz (ako to bolo v tomto prípade), takže hodnotenie nemôže ísť vyššie. Silné momenty si tam však divák nájde (a silnými nemyslím tie "silné" násilnícke - ale napríklad scéna čítania listu s jeho predstavovaním si v konfrontácii s tým, ako dopadla skutočnosť). Verdikt: Winterbottoma som vždy považoval za čudného a nezaraditeľného režiséra - a stále v tom pokračujem. ()
Casey-ho "životní role", v reálu je pri na tom podobně... tajemné, jak cesta domů přes osvětlený hřbitov. Lou má jaksi bráchu, který ho navštěvuje v různých časových intervalech. No a jeho brácha je takový malý sadista, který by si rád do něčeho praštil a jelikož Lou má rád něžné pohlaví, brácha nemá jinou volbu. Snažím se dneska fakt slušně a proto, absolutně jsem se z toho málem to. Casey a jeho hlas mě málem unudil k smrti. Snad záměr?! 3/10 ()
Velmi doslovná adaptace, i když jsem některé důležité věci postrádala a některé mi přišly naprosto zbytečné. Nejdůležitějším prvkem knihy je nevyzpytatelnost hlavní postavy a její celková složitá osobnost, kterou ale film vlastně skoro neukáže. Casey Affleck je jako vždy vynikající, jenže scénář mu prostě nedovolí prodat celý potenciál jeho postavy. Kdybych měla citovat Eberta: "The dominant presence in the film is Lou Ford, and there just doesn’t seem to be anybody at home." ()
Scénář nepůsobí moc logicky, i když se odehrává v 50. letech (zaplaťpánbu, že to nikoho nenapadlo aktualizovat!). Hlavní hrdina vypadá jako studený čumák, ale to byla nejspíš jediná možná cesta, jak ho ztvárnit. Díky tomu ovšem ani sexuální scény s kráskami typu Jessicy Alby či Kate Hudson nepůsobí nijak žhavě. Zůstane tu pár brutálních vražd a trpký pocit, že je to ještě větší béčko než románová předloha. A že je zbytečně dlouhé (50%). ()
Jelikož jsem obeznámen s filmografií Michaela Winterbottoma pouze v rozmezí let 2003-2010 – tedy počínaje fascinujícím filmem Code 46 – nebudu tím pádem brát ohled na filmy předcházející. Ze zkušeností s oněmi novějšími počiny si dovoluji tvrdit, že tento progresivní filmař nedokáže uspokojit mainstreamové publikum, a to z jednoho prostého důvodu – ani se o to nesnaží. Reflexní a narativně vrstevnatý Tristram Shandy, artová a sexuálně explicitní drobnokresba vztahu v Devíti písních, pseudodokumentární „nudné“ drama Síla srdce nebo již zmíněné melancholické minimalistické sci-fi Code 46 balancující na hraně spirituality. Vrah ve mně se nejvíce podobá právě Code 46, neboť u obou filmů je k určitému „hollywoodskému“ žánru přistupováno značně progresivně. Winterbottomova novinka – mimochodem adaptace brakového románu – spadá do žánru film-noir, který vznikl ve 30. letech 20. století, vedle klasických žánrových prvků se zde však vyskytují i prvky moderní, díky čemuž by se Vrah ve mně dal označit i za neo-noir. Při projekci jsem si několikrát vzpomněl na Kieœlowského Krátký film o zabíjení, neboť u obou filmů je hlavním cílem především profilace pokroucené mysli, dramatické vyústění ve vraždu a díky famóznímu výkonu Caseyho Afflecka je celá ta podívaná, kdy se z kauzality vyplynuvších násilných aktů stává jednoduchá obsese, neskutečně intenzivní. Pokaždé, když se z milého zevnějšku titulního antihrdiny vyloupne jeho temné násilnické já, je to moment šokující, krutý a děsivě mrazivý. Myslím si, že scéna, ve které se městem pochvalovaný šerif snaží ubít k smrti prostitutku v podaní Jessicy Alby, bude strašit v mysli nejen diváky se slabší povahou a rozhodně se nejedná o jediný moment, kdy člověku zatrne. _____ Vizuálně je Vrah ve mně taktéž na pomezí mezi klasickým a moderním. Prvně Winterbottom natočil celý film barevně (bratři Coenovi svou poctu noir Muž, který nebyl udělali černobíle, stejně tak Soderbergh své Berlínské spiknutí) a dává přednost měkčímu melancholickému svícení před zlověstným tvrdým světlem, díky čemuž ony brutální výjevy vyzní více nečekaně a nepatřičně vůči zdánlivě idylickým 50. létům, v nichž se film odehrává. V některých momentech film dokonce hýří barvami natolik, že připomíná propagační plakát amerického stylu života na idylickém předměstí. V kontrastu s touto vizuální novostí v rámci žánru pak Winterbottom servíruje ikonické obrazy, které dávají vzpomenout na Maltézského sokola nebo Hluboký spánek. Celková atmosféra malebného amerického městečka pak v kontrastu s hnusem, který bublá pod jeho povrchem, připomíná charakter samotného hrdiny – pohledného sympaťáka, v jehož nitru rezonuje čiré zlo (či snad zlost? zlá nemoc?). Jako některé z předešlých Winterbottomových filmů se může i Vrah ve mně zdát vzhledem k celkové délce narativně strožejším a je pravda, že některá ta dramata vřou spíše pod povrchem, stejně tak je třeba do psychiky charakteru proniknout s vlastním aktivním přičiněním. Winterbottom byl „vždy“ (opět upozorňuji na neznalost filmů před r. 2003) hlavně požitkářem, který s divákem komunikuje skrze atmosféru, hudbu a melancholické (či naopak kruté) obrazy. Nechce po něm, aby si nechal vyprávět do detailu vypiplaný příběh, nýbrž aby si ten příběh přímo prožil. A toto Winterbottom jakožto jeden z nejprogresivnějších režisérů balancujících na hraně mainstreamových žánrů a artu zvládá na výbornou. P.S.: To, jak jsou divákovi předkládány indicie pro konstrukci možného motivu vrahova běsnění, aby se vše nakonec zvrhlo čirou obsesi, mě velmi potěšilo. () (méně) (více)