When You're Strange
The Doors - When You're Strange
When You're Strange
Režie:
Tom DiCilloHrají:
Johnny Depp, John Densmore (a.z.), Robby Krieger (a.z.), Ray Manzarek (a.z.), Jim Morrison (a.z.), Adolf Hitler (a.z.), Janis Joplin (a.z.) (více)Obsahy(2)
Americký rockový dokumentární film s komentářem Johnnyho Deppa.
Proslulý nezávislý scenárista a režisér Tom DiCillo (nar. 1953) využil v dokumentu o slavné rockové skupině The Doors: When You're Strange pouze pečlivě nashromážděné filmové a fotografické archivní materiály. Vyhnul se tak vzpomínkám pamětníků a na pozadí politické a společenské situace na přelomu šedesátých a sedmdesátých let vytvořil nepřikrášlený portrét skupiny The Doors a především jejího zpěváka Jima Morrisona (1944–1971). Ten se svým krátkým bouřlivým životem nejvíc zasloužil o rozporuplnou pověst skupiny. Sebestředný Morrison (který původně studoval film!) se stylizoval do role pohledného a vyzývavého mladíka, ovšem drogy, alkohol a řada excesů při vystoupeních i mimo ně ukončila předčasně jeho život a tím i kariéru The Doors. Jejich hudba však žije dodnes a je nedílnou součástí doby, jak dokazuje např. Coppolova Apokalypsa, využívající působivým způsobem jejich skladbu The End. Dokument nás seznamuje se stěžejními událostmi i koncertními vystoupeními skupiny a je doprovázen důkladným komentářem v podání Johnnyho Deppa. Vznik, tvorba i rozpad skupiny jsou rovněž zobrazeny ve známém snímku Olivera Stonea The Doors (1991), v němž úlohu Morrisona přesvědčivě ztvárnil Val Kilmer.
(Česká televize)
Videa (1)
Recenze (165)
Bez hromady drog a barelů alkoholu asi není svoboda. To je smutné zjištění, ale na druhou stranu se vždy najde někdo, kdo obětuje svá játra, ledviny, srdce či mozek za to, abych si mohl vychutnat svobodnou tvorbu. Zejména morrisonovic Jim se dokáže rozdat lidem do poslední buňky, ale já jsem již poněkolikáté zjistil, že mne manzarkovic Ray bavil mnohem víc. Tento dokument zkrátka obsahuje všechno, co by měl obsahovat a že se v něm neobjevuje nic nového, lze snadno vysvětlit tím, že kapela je od roku 1973 mrtvá. Až Jim obživne, tak jistě vznikne důvod něco nového natočit a nebo to alespoň bude důvod k zamyšlení, jestli toho fetu nebylo už dost. ()
Trochu sklamanie. Pre nezasvätených dokument prináša určite zaujímavé informácie, no fanúšik skupiny sa zrejme nič nové nedozvie. Oceňujem autentické zábery a ukážky nielen hudobných nahrávok, ale aj Jimovej poézie. Uvedené fakty sa mi však občas zdali trochu nepresné, resp. nepresne podané a samotný "rozprávač" miestami príliš domýšľavý. Po formálnej stránke určite dobré spracovanie témy plné dobových záberov, po obsahovej stránke mi ostáva nejasné, komu je dokument vlastne určený. ()
"If the doors of perception were cleansed every thing would appear to man as it is, infinite." Na pódiu vládne eufória, medzi fanúšikmi koluje panika, do policajtov sa vkráda čo raz väčšia bezradnosť, čo by nie, vystupujú "The Doors" a zákony prestávajú platiť. Jim Morrison, preňho iniciátor javiskových obscéností, veliteľ nekontrolovateľných vystúpení, odporca morálnych kritérii, preňu básnik splínovej poézie, divoch pôvabnej kategórie, ikona jasná ako svitanie. Alebo všetko dohromady? Bol pod parou, bol extrém, bol v tom sám. Napriek tomu sa stal lídrom kapely, ktorá počas cca. 72 mesiacov vydala okolo 12 albumov/kompilácií a inšpirovala nielen nastávajúcich interpretov (Iggy Pop, Joy Division, Young Gods), ale aj prevažnú časť načúvajúcej populácie, od vtedy až dodnes. Toma DiCilia s jeho pojatím možno označiť rovnako ako samotný podtitul "When You're Strange", nepečuje moc o zovňajšok, nepredkladá nové informácie, nekladie si laťku príliš vysoko, ale dvere, ktoré mi (aj s výrečným Deppom) ladne otvoril privolali ku mne taký prievan ušlachtenosti, autentickosti a osobitosti, že vo mne veta this is the end vyvolala radosť a rozrušenie zároveň. ()
Nemůžete shořet, pokud ve vás není oheň....Skvělý dokument, Tom DiCillo to prostě umí. Seskládané střípky ze záznamů koncertů i osobních, nepublikovaných záběrů života kapely, záznamů z nahrávání desek...jo, uměli to, do mrtě. Škoda té prokleté 27, která dohnala Mr.Mojo Risin v Paříži (hřbitov Père-Lachaise se o to více stal poutním místem a Jimův nenápadný hrob nejvyhledávanějším bodem v jeho uličkách). ()
Je to už téměř 20 let od doby, kdy Oliver Stone natočil film THE DOORS. Po uvedení tohoto filmu rapidně vzrostl zájem o hudbu této legendární čtveřice a kultu Jima Morrisona. Myslím si, že i v případě tohoto originálního (výborný střih) dokumentu se tato úžasná hudba dostane dalším generacím, což je jenom dobře. Johnny Depp je známý svou slabostí pro Rock N' Roll, tím pádem propůjčení hlasu, který nás provází osudem jedné z nejlepších a nejvlivnějších rockových kapel pro něho muselo být obrovskou poctou. Pro mě, jakožto ortodoxního fanouška této legendy, dokument přinesl to, co už jsem viděl ve filmu a nebo četl v knize. Našli se tu však detaily o kterých jsem nevěděl (Manzarekovo hrání basové linky levou rukou, Jaggerova přítomnost na koncertě v první řadě (!!!)...). Oceňuji nápad s využitím scén z Jimbova pokusu o film (HWY: An American Pastoral). A v mých očích je to právě tento originální nápad, který dokument vyčleňuje od ostatních a posouvá o několik tříd výš. ()
Reklama