When You're Strange
The Doors - When You're Strange
When You're Strange
Režie:
Tom DiCilloHrají:
Johnny Depp, John Densmore (a.z.), Robby Krieger (a.z.), Ray Manzarek (a.z.), Jim Morrison (a.z.), Adolf Hitler (a.z.), Janis Joplin (a.z.) (více)Obsahy(2)
Americký rockový dokumentární film s komentářem Johnnyho Deppa.
Proslulý nezávislý scenárista a režisér Tom DiCillo (nar. 1953) využil v dokumentu o slavné rockové skupině The Doors: When You're Strange pouze pečlivě nashromážděné filmové a fotografické archivní materiály. Vyhnul se tak vzpomínkám pamětníků a na pozadí politické a společenské situace na přelomu šedesátých a sedmdesátých let vytvořil nepřikrášlený portrét skupiny The Doors a především jejího zpěváka Jima Morrisona (1944–1971). Ten se svým krátkým bouřlivým životem nejvíc zasloužil o rozporuplnou pověst skupiny. Sebestředný Morrison (který původně studoval film!) se stylizoval do role pohledného a vyzývavého mladíka, ovšem drogy, alkohol a řada excesů při vystoupeních i mimo ně ukončila předčasně jeho život a tím i kariéru The Doors. Jejich hudba však žije dodnes a je nedílnou součástí doby, jak dokazuje např. Coppolova Apokalypsa, využívající působivým způsobem jejich skladbu The End. Dokument nás seznamuje se stěžejními událostmi i koncertními vystoupeními skupiny a je doprovázen důkladným komentářem v podání Johnnyho Deppa. Vznik, tvorba i rozpad skupiny jsou rovněž zobrazeny ve známém snímku Olivera Stonea The Doors (1991), v němž úlohu Morrisona přesvědčivě ztvárnil Val Kilmer.
(Česká televize)
Recenze (165)
Skvělé. ()
Z vlastni sebepovinnosti a ucty k celemu dilu Doors se chci vratit do Parize a dat Jimovi na hrob alespon kaminek. Ten clovek dal svetu neco vic, nez sam asi predpokladal, ze se mu podari. ()
Nejsem fanouškem této kapely, ale ráda jsem se seznámila s jejím osudem a hudbou. Tento dokument měl vše, co má mít - originální záběry, hudební ukázky i zasvěcený komentář, mapující historii skupiny. ()
Připoutejte se, prosím... k valící se nirváně, zabořené v edenu i infernu umělecké neposlušnosti. Zkrocen nevyzpytatelností. V kůži rebelské. Zachycen ve dveřích srdcem uctívačů mikrofonu rockerského. „Dveřník“ J. Depp otevírá tím správným klíčem fatalistický flám nedočkavého tažení extáze výpadů „nebeské zkaženosti.“ V temnotách slávy, ve službách pravidel svobodo(s)myslnosti. The Doors kolem dokola. The Doors – ikonicky náchylné, vzpurně žádané, světským kontraktem hýřivé, bohémským playlistem opojené. Bytostný rauš doorsmánie, divoký zlatý hřeb chráněnce kultu rozeklané virtuozity, excentrického dobývání pod pódiem. Pohled přes práh zběsilých démonů. Beatnický prapor stoupá vzhůru, platonická dekadence vzdoruje. Honorář zhynul. Mikrofon byť osiřel, neumlkl. Prokletý básník kvílení 20. století Jim Morrison, provazochodec psychedelických rituálů, balancující na okraji fenoménu génia a potenciálního vyděděnce konformní absurdity, kalných incidentů přitažlivosti, za dveřmi lokálu cizoložného vnímání. When you´re strange, but not lost. Immortal Jim Morrison. Infinity of The Doors. ()
Opäť jeden smutný príbeh a viac ako jeden skvelý hit... Miestami sa na to ťažko pozerá, ale v kontexte konca 60tych a prelome sedemdesiatych rokov - pochopiteľné, možno nenaplánované rebelstvo. Typické rodinné pozadie - o nepochopení synových ambícií, otec - vojak. The Doors sú určite symbol. Nenávidení a milovaní. Jim nenávidí a miluje. A žiadna reklama na auto sa nekoná! ()
Je to už téměř 20 let od doby, kdy Oliver Stone natočil film THE DOORS. Po uvedení tohoto filmu rapidně vzrostl zájem o hudbu této legendární čtveřice a kultu Jima Morrisona. Myslím si, že i v případě tohoto originálního (výborný střih) dokumentu se tato úžasná hudba dostane dalším generacím, což je jenom dobře. Johnny Depp je známý svou slabostí pro Rock N' Roll, tím pádem propůjčení hlasu, který nás provází osudem jedné z nejlepších a nejvlivnějších rockových kapel pro něho muselo být obrovskou poctou. Pro mě, jakožto ortodoxního fanouška této legendy, dokument přinesl to, co už jsem viděl ve filmu a nebo četl v knize. Našli se tu však detaily o kterých jsem nevěděl (Manzarekovo hrání basové linky levou rukou, Jaggerova přítomnost na koncertě v první řadě (!!!)...). Oceňuji nápad s využitím scén z Jimbova pokusu o film (HWY: An American Pastoral). A v mých očích je to právě tento originální nápad, který dokument vyčleňuje od ostatních a posouvá o několik tříd výš. ()
Krásné pozastavení s pekelnou kapelou, které vládl král všech ďáblů. Dokument určitě neobsáhl vše, je svým způsobem stručný a zkratkovitý, ale podstatné věci sdělil určitě. Dost podstatné na to, aby si člověk mohl uvědomit, koho svět Morrisonovou smrtí ztratil. Skvělá atmosféra a profesionální nenucený komentář Johnnyho Deppa - další dva atributy, kvůli kterým by vám tento dokument neměl uniknout. ()
Pokud patříte k fanouškům The Doors, nepřekvapí vás v tomhe dokumentu žádná informace. Režisér zkrátka jen stručně zmapoval krátkou historii kapely, přičemž největší pozornost je zde stejně jako ve skutečnosti upoutána na Morrisona. Síla tohoto filmu spočívá především v množství autentických audio a videozáznamů, které jinde takhle pohromadě nenajdete. A i fanoušek kapely může na tomto místě vypozorovat jednu zajímavou věc - navzdory všem problémům, se kterými se Morrison potýkal, a démonům, se kterými bojoval, je z těchto záběrů patrné, že vedle toho byl Jim také veselý a přátelský člověk, který bohužel nezvládl vystoupit z rozjetého vlaku. A pokud snad k fanouškům této kapely nepatříte, poslouží tenhle snímek jako doplnění vzdělání o jedné z nejvlivnějších kapel hudební historie a o šílené, ale svým způsobem krásné době, víc než dobře. ()
Zbytečný film, když uvážím, že Hopkins a Sugerman ve své 20 let staré knize Nikdo to tu nepřežije řekli podstatně víc než nyní DiCillův film. Navíc měla zmíněná kniha ucelenou koncepci a výrazný emotivní náboj. DiCillův dokument se skládá z archívních záběrů komentovaných Deppem a několika nadbytečných dotočených scének s mužem projíždějícím jižanskou krajinou (zřejmě narážka na Morrisonovo alter ego Mojo Risina). Filmu chybí jakákoli nosná myšlenka nebo nové informace z poslední doby, které poněkud změnily nadlidskou podobu Sugermanova Morrisonovského mýtu (např. utajené Morrisonovy styky s mladými prostituty atd.). Vypadá to, jako by si DiCillo chtěl natočit vlastní idealizovanou vzpomínku na svého oblíbence. ()
Ultimátní dokument o The Doors, potažmo o Morrisonovi. Velmi rychlý, věcný, obsáhlý (co se týče všeho co je třeba říci) a zároveň nezabředává zbytečně do detailů. Neskýtá sice žádná šokující odhalení, ale kdo by to čekal. Spíše skládá mozaiku tohoto hudebního fenoménu originálním, líbivým a dynamickým způsobem. Ve spojení s pomalu kultovním filmem tvoří opravdu "The Ultimate Doors Experience". A komentář Johnnym Deppem? V té záplavě obsahu pomalu ani nepostřehnete, že je to on. ()
Moje srdce patří pouze pár skupinám, ale v čele jsou pro mě The Doors. A k Doors samozřejmě patří Jim, ke kterému vzhlížím s naprostou úctou. Jsou lidi, kteří tvrdí, že to byl jen další feťák a alkoholik, který toho nedokázal zase tak moc. Když slyším podobné názory, tak mi to trhá žíly. Jima beru především jako básníka. Navíc v jeho písních jsem našla opravdový smysl, prostě jde vidět, že moc dobře věděl o čem píše. Četla jsem knihy, viděla jsem film a i tento (perfektní!) dokument mi jen potvrzuje, že to byla obrovská osobnost. The Doors jsem úplně podlehla a není dne, kdy bych si nepustila aspoň jednu z jejich písní. Když jsem slyšela poprvé The End, tak jsem si říkala, že něco na tom Morrisonovi bylo. A taky že jo. Byl to Bůh. A dala bych cokoliv za jeden z jeho zápisníků a taky za to, abych mohla žít v době, kdy byli Doors na vrcholu slávy, abych na vlastní uši slyšela jejich výbornou hudbu a Jimovu recitaci básní. ()
Pro fanoušky Doors a Jima Morrisona naprosto povinná četba. ()
Zajímavá historie výjimečné rockové kapely a výjimečné postavy rocku je doplněna o dobové záběry z koncertů, nahrávání, života kapely a především výbornou muziku. Co na tomto dokumentu hodně oceňuji, je zobrazení Jimova problému s pitím včetně vlivu okolí, které ho do těchto problémů neustále znovu neúmyslně vtahovalo. For the music is your special friend/ Dance on fire as it intends/ Music is your only friend/ Until the end. Působivý dokument stejně jako samotná neuvěřitelně originální hudba The Doors, která dokáže jak svojí hudební stránkou, tak svými myšlenkami oslovit i po 40 letech. ()
Dalo by se říct, že se o The Doors nedá udělat nic nového. Nic natočit, nic napsat. Máme tu celovečerní film s Valem Kilmerem (pro ty pohodlnější z nás), množství různě laděných dokumentů, spoustu tištěného materiálu, opravdu všechno bylo řečeno. DiCillo ale tímto dokumentem dokazuje, že i vyčerpanou nádrž je možné naplnit znovu až po okraj. Naplnit ji tak, že přímo nadšeně přetéká. Živě sestřihané archivní záznamy, melodicky odpovídající hlasový tón komentáře v podání Johnnyho Deppa a v neposlední řadě samotná jedinečnost titulního formátu, dávají dohromady poutavou koláž notoricky známých událostí, kterou je radost sledovat, aniž by se divák nevrle ošíval jako při sté repríze oblíbeného pořadu. II Hudba: The Doors. 100% ()
Nemůžete shořet, pokud ve vás není oheň....Skvělý dokument, Tom DiCillo to prostě umí. Seskládané střípky ze záznamů koncertů i osobních, nepublikovaných záběrů života kapely, záznamů z nahrávání desek...jo, uměli to, do mrtě. Škoda té prokleté 27, která dohnala Mr.Mojo Risin v Paříži (hřbitov Père-Lachaise se o to více stal poutním místem a Jimův nenápadný hrob nejvyhledávanějším bodem v jeho uličkách). ()
Skvělý dokument o člověku, který si užil v životě, to co někteří nezažijou za celý život. Užíval, s velkým otazníkem. ()
Je rozhodně dobře, že se dokument nesnaží zbožšťovat Morrisona nebo se nimrat v jeho osobním životě a soustředí se spíš na hudbu a na kapelu jako celek. Je ale taky pravda, že pro toho, kdo Doors poslouchal a důkladněji se o historii kapely zajímal, nepřináší vlastně nic moc nového. Orámování s postavou Pseudomorrisona je celkem zbytečné a konec, který se raději uteče ke scénám na lodi, je snad až příliš vyhýbavý. Každopádně jde ale na dané téma o velmi dobrý film. ()
Je chvályhodné, že sa podarilo vytvoriť dokument uplne bez hovoriacich hláv, pre hudobnú skupinu je to takto aj vhodnejšie. Autori si naozaj dali záležať a neobišli nič z búrlivého Jimovho života. K dokonalosti mi tu akosi niečo chýbalo. –––– Kdyby dveře vnímaní byly čisté, člověk by uzřel vše, jak to je: nekonečné. ()
264. "The Doors", nositelé mocné generační touhy po svobodě, po jasně zářícím světle v houstnoucí temnotě nesvobodného světa, plném stále sílícího mocenského útlaku, narůstající brutality policejních represí, s tupostí úředních zákazů, zločinnou arogancí a cynismem armádních rozkazů, bez úcty, bez poklon, hudba jako hřmící lavina, bořící, bortící, hlučná, křiklavá, drze provokující, zpěv měnící se v protestní výkřik, divoký, živelný, uvolňující nahromaděnou zlobu a zášť, konflikt mašinérie s běsnící odvahou jedince, střet, který určitě nemohl dopadnout šťastně, přesto ukázal statisícům faleš a pokrytectví režimu blazeovaného násilí, nádherné a věčně živé, i když spása mas se nekonala, mnohé v masách probudila, uvolnila cestu ke změnám, které už nebylo možné zadržet, hráze praskly, bariéry se prolomily, nádhera, jak velkou sílu a odhodlání lze vycítit z dokumentu ještě dnes, díky moc, díky!!! ()
Jak už zde mnozí napsali, tak i já se přikládním k názoru, že tenhle dokument nenabízí nic nového... Ale? Čemu to hergot vadí? :o) Tohle je náhodou skvělej hudební dokument, kterej ukaze dráhu jedné z nejprůlomovějších "rockových" kapel. Dřív mi hudba této sebranky říkala zhola nic, ale teď už si z vesela notuju s celou kapelou, no abych nepřeháněl, tak se mi od nich líbí cca 10 songů, zbytek není až tak dle mého gusta. Ale Doors beru jako průlomovou kapelu bez který by rock n´ roll nebyl rock n´rollem. Pokud se někdo zajímá o tuto partičku, která si velice ráda a velice často libovala v jemňoulince omamných látkách :o), tak se rači mrkněte na celovečerák Doors, který je mnohem víc narvaný písněmi, který tam sou celý a ne jako tady jen v krátkých úryvcích. Navíc je to natočeno s mnohem větším citem pro umění a né jako tento obyčejný dokument o neobyčejný kapele... ()