Obsahy(1)
Román rakouského spisovatele Stefana Zweiga vypráví o tragické lásce Edity z Kekesfalvy k poručíkovi od hulánů Hofmilerovi a odehrává se těsně před první světovou válkou v malém posádkovém městě rakousko-uherské monarchie. Edita, půvabná dívka obklopená bohatstvím a přepychem, je postižená paraplegií a mladý poručík není schopen její vzrůstající vášnivý cit opětovat. Může jí nabídnout jen přátelství a soucit, který však má pro invalidní Editu neblahé důsledky. Citujme autora: "Je dvojí soucit. Jeden, ten zbabělý a sentimentální, který je vlastně jen netrpělivostí srdce, aby se co nejrychleji zbavilo trapného dojetí cizím neštěstím... A ten druhý, který jediný má smysl - ten nesentimentální, avšak tvořivý soucit, který ví, co chce, a je odhodlán trpělivě a s účastenstvím vydržet do až do konce svých sil a ještě za něj." Příběh o složitostech lidské psychiky natočil režisér Dušan Klein podle vlastního scénáře a do hlavních rolí obsadil Terezu Brodskou, Lukáše Vaculíka, Františka Němce, Jiřího Zahajského a Hanu Ševčíkovou. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (7)
Záměrně přeexponované nasvícení dodává tomuhle dílku zajímavou atmosféru... jenže to je tak všechno. K vyzdvižení z průměru nepomohlo atraktivní dobové zasazení, nepřesvědčily mě ani herecké výkony ústřední dvojice Vaculík-Brodská. Navíc, v polovině 90. let se takovýchto inscenací točilo celkem dost, snad i proto tahle zapadla. Škoda, tohle bezbarvé zpracování mě bohužel nedonutí poohlédnout se po literární předloze, která by mě možná bavila víc. ()
Kdo četl knihu, tomu film asi nic navíc nedá, ale pro ty, co zásadně nečtou je tento televizní film záslužným počinem. Nic bych nenamítal ani proti hereckému obsazení, Lukáš Vaculík, myslím prokázal, že mu jdou i vážnější role. Absolutně jsem ale nepochopil ty přeexponované záběry, když se zařadí třeba sem tam do nějakých snových sekvencí tak neřeknu, ale přeexponovat půlku filmu se mi zdá příliš. ()
Průměrná televizní hra o neopětované lásce a neblahém soucitu podle románu Stefana Zweiga. ()
Literární předloha je fantastická a má plno zajímavých úvah o nesprávně projevovaném soucitu, který může vést až k tragédii. Je o egoistické zahleděnosti se do vlastních omezení, ochromení, že na druhé, zdravé lidi už není prostor ani chuť ani čas brát ohledy či zřetel.Je i o soucitném lhaní pacientům, kteří svojí situaci vidí realisticky, ale jsou udržování v bludu, že uzdravení není nereálné a důvěry bezradných lékařů, že kde nepomůže současná lékařská věda, pomůže lež a doufání, že víra tvá tě uzdraví. Brodská mi příliš sympatická není a role nervní, rozmazlené až panovačné holky jí dle mého sedla (odpusť, Terezo). Nicméně mně podobná, byť průměrná televizní produkce v dnešní době schází. V televizi jsou buď podřadnější kriminálky ( v lepším případě permanentně opakovaný Kolombo nebo několikrát ročně provařený Poirot) nebo pár stále se opakujících deset dvacet filmů..., naneštěstí ještě přerušovaných množstvím reklam. Už se na Tv téměř nedá dívat. Časy, kdy se točily dramata podle kvalitních knižních nebo divadelních předloh jsou ty tam. Kéž by podobné kousky chtěli po těch dvaceti letech dávat alespoň v repríze. Nebo kéž by veřejnoprávní Tv zase točila nové televizní hry! (Místo nepříliš povedených seriálů)... ()
Tereza Brodská coby nepříliš dobrá herečka však v zajímavém dramatu srdce, těla a ducha. ()
Reklama