Womb
Womb - Méh
Womb
Lono
Womb
Womb
Womb
Womb
Režie:
Benedek FliegaufScénář:
Benedek FliegaufKamera:
Péter SzatmáriHudba:
Max RichterHrají:
Eva Green, Matt Smith, Lesley Manville, Hannah Murray, Natalia Tena, Peter Wight, Tina Engel, Wunmi Mosaku, Ruby O. Fee, Gina Stiebitz, Ella Smith (více)Obsahy(1)
Eva Green se v roli mladé ženy Rebeccy vrací do dědečkova domu na chladném anglickém pobřeží, kde před mnoha lety prožila svou první, ještě dětskou lásku. Rebecca a Tommy, kterému zůstal rošťácký úsměv, naváží přesně tam, kde se v dětství jejich cesty rozešly. Renomovaný maďarský režisér Benedek Fliegauf však nevypráví klasický příběh o „l'amour fou", ale zamýšlí se nad podobou lásky v kontextu genetické reprodukce. Když Tommy zemře při autonehodě, rozhodne se Rebecca k umělému oplodnění za pomoci klonování lidské DNA a celý svůj život pak čelí důsledkům svého kontroverzního rozhodnutí.
Milostné drama v mezinárodní koprodukci připomene slavné Milence ze severního pólu Julia Medema. Příběh osudové a zakázané lásky však režisér Fliegauf zasadil do velmi blízké budoucnosti, která mu dovolila rafinovaně využít prvky science fiction. (ČSFD)
(více)Recenze (258)
Jako tohle je filmařská totálka jak sviňě. Všechno naprosto dokonalý a pokud by ses mě zeptal(a) , jestli do toho máš jít, tak bez váhaní vřele doporučuju. Dávám sice "jen" 4* , ale to proto, že lidský klonování považuju za jeden z našich vrcholů nabubřelosti vůči přírodě a absolutně o tom odmítám diskutovat nebo přemýšlet nad klady či zápory. Ovšem tady ten příběh je v rámci originality a gradace vyprávění nastaven ještě extremněji než jen "pouhé" naklonování a neříkám, že to bylo špatně, naopak originalitu Lůnu skutečně upřít nemůžu a cením si jí. Herecké výkony výtečný, taková Eva Green, jak se otočila od toho okna ,aby se koukla na přítelkyni svého syna, to bylo vrcholný číslo. Jedním jediným pohledem dokázala Eva vyjádřit celou postavu, neuvěřitelný. Její herecký talent nepřestanu nikdy obdivovat. Práce kamery je hotovou příkladnou ukázkou toho jak se má přenášet atmosféra na diváka. Opět se potvrzuje, že pokud si daj dostaveníčko mimořádně talentovaný filmaři a originalita, tak diváka čeká zážitek silnej jak Churchillovy doutníky. ()
Příběh vyprávěný někde a někdy, neznámo kde a kdy, který v sobě skrývá velice zajímavé myšlenky, které mě v rámci filmu dokázali hlavně ke konci neuvěřitelně šokovat. Eva Green je každopádně opět skvělá a fascinuje mě, jaké postavy si ona pokaždé do filmů bere. Její oči na mě působili neuvěřitelně hypnoticky a tak byla radost na film koukat, i když to chvílemi pro samotné postavy bylo šílené utrpení. Zajímavý film, určitě stojí za to ho vidět a pak se nad ním dlouze zapřemýšlet, protože onen příběh je opravdu jeden z těch zvláštních, které jsem kdy viděl. Do toho umělecká působnost, která chvílemi šíleně nudí, ale naopak nádherná kamera, která ducha a atmosféru okolí, ve kterém se film odehrává, bravůrně vykresluje. ()
Hodně rozpačité dojmy. Na jedné straně vizuálně robustní a meditativní styl Benedeka Flieghaufa podpořený nádhernou kamerou a výpravou v téměř bergmanovském bezčasí, na druhou stranu nutnost konstruovat hypotetickou situaci a jakýsi "über"freudiánský paradox, v němž se symbolické zdvojení matka-milenka stává biologickou realitou. Právě v té hypotetičnosti možná tkví zásadní problém - ačkoli režisér přiznává fascinaci genetickým determinismem, jediný, kdo by mohl tenhle film adekvátně posoudit, je psychoanalytik. Jde tu prostě víc o symbolické než "tvrdě vědecké" ztvárnění fantazie o matce, které není vázána neprostupným tabu. V Lůně je spousta výborně vystavěných situací, na druhou stranu v něm vidím velké napětí mezi Fliegaufovou metodou "chladného pozorovatele" a zúčastněného komentátora. Přišlo mi, že nikdo na place (pochopitelně) nevěděl, co si o příběhu a vztazích postav myslet - je to tak nesmírně složité a spekulativní, že se celý film uhnízdil na hodně nestabilním podloží mixu dramatu, romantického filmu a pohádky. Následkem toho se z něj vytratil ohromující dojem soustředěnosti, jaký jsem pociťoval při sledování Dealera a občas se do něj vkrádá dojem brilantně natočené bezpohlavnosti. ()
O krásách incestu a jiných romantických věcech... Vizuálně podmanivá rakovinotvorná evropská artová tvorba. ()
Hodně drsné téma k zamyšlení - když někoho tak moc milujete, čekáte na něj léta a pak o něj v tak krátkém okamžiku přijdete a najednou je tu možnost, dostat ho zpět. Ale za jakou cenu! Bylo mi velmi líto Rebeccy, ale zároveň i Tommyho. Oba jsem je chápala a ta situace neměla řešení, alespoň ne takové, aby tím někdo netrpěl. Mimochodem ta scéna smrti byla moc pěkná. ()
Tak syrový, tak důmyslný na divákovu mysl, tak dráždivě úchylný a zároveň působivý Fliegauf. ()
Fliegaufovým nepřítelem jsou slova. A kdybych to trochu zobecnil tak "děj". Jakmile předvádí nesouvislé výjevy jako v Mléčné dráze, je to víc než ok, ale jakmile by měl vyprávět ucelený příběh, tak se dostává do tak trochu slepé uličky, kde jeho nejsilnější zbraně nemohou být pořádně taseny. /// Zvlášť když samotný děj je tak banální, působí snad až nepatřičně, že o něm postavy mají potřebu mluvit. Protože tady není moc o čem. Morální, etické a lidské otázky z té modelové situace plynoucí jsou tak jasné a očividné, jak jen mohou. Ten film nemá nic pod povrchem, celý vnitřek je doslova vyhřezlý před diváka a každé dilema je viditelné na sto honů. Což nemusí být špatně a tady nutně není. ()
V hlavní roli velké hluboké oči Evy Green a šnek. Lůno má stejnou krevní skupinu jako Kód 46 nebo Neopouštěj mě a v tomto subžánru poetické sci-fi z nedaleké budoucnosti/alternativní přítomnosti je asi tím nejkomornějším, co v poslední době vzniklo. Svoji meditaci nad oidipovským komplexem Fliegauf situuje na chladné pobřeží severského ostrůvku (?) působícího dojmem bezčasí a vytržení z reality, do které nás letmo zasazuje pouze zmínka o Japonsku. Veškeré pnutí ve filmu vychází z interakce dvou ústředních postav, jejichž vzájemný vztah postupně prochází několika odlišnými fázemi. Jak příběh pozvolna plyne ke svému nevyhnutelnému vyústění, začíná být jasné, že tím nejkrásnějším tady nejsou precizně komponované záběry přímořských pláží nebo stěží postřehnutelný, ambientní doprovod Maxe Richtera, ale skrz naskrz altruistické jádro filmu, v němž dochází k láskou motivovanému sebeobětování ve prospěch pokračování jiného, milovaného života. "I keep dying :-(" "Try again :-)" ()
Evil. ()
„Teď bych si s tebou mohl udělat, co bych chtěl.“ - „Do toho.“ Žena si porodí syna, vychová ho, vypiplá a pak přijde nějaká flundra, a matka je hned odsunutá bokem, no, kterou rodičku by to nezklamalo?! Jenže pomůže vypuzení vetřelkyně vůbec? Lůno je zvláštní film. Pro někoho i zvrácený, a to dvojnásob (klonování + incest). Hlavní hrdinka má možnost nadvakrát zpřetrhaný osudový vztah „obnovit“, ale je správné obejít přírodu a dát mu třetí šanci? Rebecca je zajímavá postava (i díky výborné Green). Bavilo mě hádat, co asi cítí, analyzovat ji i její motivaci. Ta je ostatně nejfatálnější a pod tíhou událostí se mění. A jestli divák přijme tu taktickou (?) pasivitu vůči „sokyni“, pochopí její chování potom? Myšlenka (podtržená koncem) je pak zřejmá a nejspíš i pravdivá, potud spokojenost. Horší je to s časem (replikant stárne rychleji? Anebo jen maskéři zaspali?), podobně jako „ozvěnami“ minulosti (jak Thomas tušil, že 1 z postav již znal?), za tyhle detaily 1* dolů. Mé první setkání s Fliegaufem každopádně dopadlo velmi dobře, těším se na další. ()
Nápad/téma za milión, ktorý ma potešil rovnako ako svojho času jeden kórejský kolega, ale tu veškerá paralela končí. Womb je europart v plnej polnej, hypnoticky pomalé tempo, stelesnený minimalizmus vizuálny aj výrazový, ale napriek tomu so silným impaktom. Fliegauf nahlas medituje a rovnaký (niekedy až zbytočne moc široký) priestor necháva aj divákovi. Analyzovať budem pri pive, snáď len že Smith (veľmi zaujimávy typ) aj bongirl Eva tu hrajú hereckú superligu. 75% ()
Páni, po shlédnutí mám opravdu rozpačité dojmy. Začátek se rozjel slušně-ponurá a studená atmosféra, krásné anglické pobřeží, roztomilé přátelství dvou dětí. Eva Green jako dospělá Rebecca mi byla nesympatická s tím svým poťouchlým úsměvem (hned od začátku bylo jasné,že vyvede nějakou pitomost),přestože samotná herečka je výborná, výběrem téhle role to netrefila. Dost mě zklamalo, jak se příběh vyvinul, opravdu jsem doufala, že to dopadne jinak. Díky konci jsem vážně znechucená a nevím co přesně si o tom mám vlastně myslet, přestože téma klonování lidí je samo o sobě zajímavé.. ()
Působivé obrazy chladného pobřeží, podivné bezčasí, oku lahodící pohled Evy Green, meditativní záběry, „vizionář“ za kamerou a do toho všeho fantaskní téma, kterak svého osudového muže přivede hlavní hrdinka na svět znovu, jako svého syna. I když venku pobíhají klony, všechno je jinak takové, jaké to známe. Navíc natočené tempem hlemýždě, který to zavřený v krabičce dávno všechno přestal pozorovat. Skutečný dramatický efekt se ke mně ale bohužel nedostavil. ()
Tak tohle byl jeden z nejzvláštnějších filmů, které jsem kdy viděl. Womb (nebo Clone) pokládá tolik otázek a nezodpoví na žádnou. U jiných filmů mi tento přístup vadí, ale tady mi to přišlo vhodné. Na téma klonování, které je navíc zasazené do tohohle kontextu, opravdu nemám připravené odpovědi, a proto jsem nad tímhle filmem přemýšlel a vlastně občas stále i přemýšlím, byť pořád nevím, co si o tomto filmu mám přesně myslet. Něco ve mně zanechal, musím o něm přemýšlet a stylisticky to bylo neskutečně vymazlené. Navíc, Eva Green je jedna z mála hereček, která i když má tělo bohyně, které se nebojí ukázat, tak prostě ze všeho nejvíc na ní miluju její oči. A teď si nedělám srandu. Navíc, co ona dokáže zahrát jedním pohledem… celý film stojí a padá na ní. Matt Smith v některých scénách trošku přehrával, naštěstí tam neměl zas tolik prostoru. Zkrátka a dobře - 80 %. ()
Ojediněná atmosféra, doplněná přesně zapadající muzikou, pěkná kamera, ale příběh mě neoslovil. Tento snímek se mi nechce hodnotit. ()
Ak chceš stretnúť dokonalého muža, musíš si ho najskôr sama porodiť. Takéto slogany na zvýšenie pôrodnosti nám vtĺkajú do hlavy spolu s krásnymi obrázkami z mesačníka EMMA. Ale jeden mladý maďarský režisér sa k tomu postavil z iného uhla. ()
Zajímavě zpracované sci-fi drama, které zabíjí (nebo posiluje, je to asi dost individuální) mírně šokující finále. Jakkoliv nádherný je to film, citelně mi scházel svižnější střih a hudba. Eva Green úžasná... [FFF 2011] ()
zbytočná a nudná bergmanovská póza, ktorá spoľahlivo zabíja úžasný námet a pripomína mi, prečo opovrhujem artfilmami.p.s. bergmana mám rád p.s.2 tento film je zdraviu škodlivý - vyfajčil som pri ňom asi krabičku cigariet.30% ()
Chlad, hluboko zasetá, tichá bolest a rozcestí slepých uliček. Statické záběry, volené přepečlivě a s decentními filtry, jsou mrazivě překrásné a budují podstatnou část atmosféry snímku, který pokorně plyne na minimalistické notě. Dialogy smrdí artovou strojeností a film sráží daleko za jinak výjimečný zážitek. Slov je poskrovnu, zazní jen v okamžik křehký a důsledně vybraný, jejich podoba ale nenaplňuje očekávání skromné, až banálně lidsky čiré tragičnosti. ____ Absurdita provází zvrácenost a krásu v mnohých odstínech šedi, kde lidský život plyne na pozadí místa, které čas mění jen pozvolna. Sestává z minulosti, žije v přítomnosti a hledí vstříc postupně stravované anonymní a technikou odosobněné budoucnosti. Lidstvo spěchá vpřed. Běží o život ve jménu pokroku a svých výtvorů. Nějak při tom ale zapomíná, že cesta za uzdravením nemocné duše vede jinudy a je mnohem důležitější. Na co nám bude zrak když hledíme jen před sebe a zapomínáme hledět do sebe. Když stále více přestáváme intuitivně rozumět sami sobě. ____ Hlavní motiv citového paradoxu s nádechem perverze zdaleka nevnímám jako to, na co by se měl divák soustředit v rovině analýzy sexuální. Jde hlavně o kontext možností, které nám blízká budoucnost nabízí, doby, na pomezí cesty ke ztrátě duše, a dilemat, jejichž řešení naše zakrnělé nitro nezvládá ani přes úžasnou tvořivost vnější. Někdy jen neexistuje správné rozhodnutí a to zvolené prodlouží agonii prokvetlou střípky smutného štěstí a prázdné úlevy. Bez odpuštění. Bez vnitřního klidu. Obklopeni chladem, který chvilka u ohně nezažene a často i uhasíná plameny dalších. ()
Kontroverzná myšlienka hodná zamyslenia a analýzy. Príbeh postavený na možnosti klonovania pomocou DNA v kontexte milostných citov, materských pudov a oidipovského kontextu? silná a ťažko uchopiteľná téma, zvlásť ak je okorenená sci-fi prvkami...Aj keď vizuálna stránka chladného prostredia anglického pobrežia je neskutočne krásna, samotný príbeh je ťažko stráviteľné sústo. Priznávam, že v istých momentoch mi nebolo jasné, či ide o symbolizmus alebo čo si mám o niektorých scénach myslieť. Vo všeobecnosti mám rada nejednoznačnosť a voľný priestor pre diváka, no tentokrát dobre mienená meditatívnosť a scény bez slov boli síce štýlové výrazové prostriedky, no mala som dojem, že nik z postáv nevie o čom... ()